11 Tdo 403/2009
Datum rozhodnutí: 30.04.2009
Dotčené předpisy:




11 Tdo 403/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. dubna 2009 dovolání podané obviněným J. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 12 To 457/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 144/2008, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného J. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 10 T 144/2008, byl J. B. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák., za které byl podle § 231 odst. 1 za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4, 5 tr. zák. /správně mělo být citováno ustanovení § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák./ uloženo ochranné léčení psychiatrické formou ústavní. Bylo také rozhodnuto o náhradě škody.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou se obviněný uvedené trestné činnosti dopustil tím, že

1. dne 29. 4. 2008 v době od 19.05 do 19.16 hod. na polní cestě lesoparku vedle zámeckého parku K. mezi obcemi K. n. O. a Č., okr. R. n. K., ve stavu po požití alkoholických nápojů po předchozím vizuálním kontaktu nejprve dojel na svém jízdním kole před ním jedoucí B. H., do které během jízdy zcela záměrně opakovaně najížděl a narážel tak, až ji v jeden okamžik vytlačil z polní cesty směrem vlevo do porostu, kde poškozená upadla na zem, avšak při pokusu vstát k ní zezadu přistoupil a začal ji oběma rukama škrtit, následně se mu napadená ze sevření vyškubla a začala volat o pomoc, a proto jí jednou rukou tlačil na krk v oblasti pod ohryzkem a druhou rukou jí zacpával ústa, aby jí v tom zabránil, posléze ji znovu začal oběma rukama škrtit, nakonec se mu však poškozená znovu vysmekla a navíc ho kopla, načež od dalšího jednání na krátkou chvíli upustil, čehož poškozená využila a z místa činu na kole urychleně odjela a obratem zavolala policii, čímž způsobil poškozené B. H., drobné poranění v rozsahu otoku spodního rtu, pohmoždění krku a hematomu v oblasti kolenního kloubu s rozvojem posttraumatické stresové poruchy a dále pak majetkovou škodu na poškozených věcech ve výši celkem 3.525,- Kč,

2. dne 15. 5. 2008 v době od 13.30 hod. do 13.45 hod. na polní cestě lesoparku vedle zámeckého parku K. mezi obcemi K. n. O. a Č., okr. R. nad K., ve stavu po požití alkoholických nápojů po předchozím vizuálním kontaktu nejprve záměrně najel a narazil při jízdě na kole do I. P., která jela na svém jízdním kole v protisměru, přičemž byla nucena v důsledku jednání obviněného zastavit, načež ji strhnul z jízdního kola a odhodil na druhou stranu polní cesty, kde k ní přistoupil, uchopil ji jednou rukou za její ruku a druhou rukou ji udeřil do spodní části zad, poté ji uchopil za vlasy a začal s ní cloumat, načež se mu poškozená vysmekla a začala s křikem utíkat směrem na K. n. O., a proto ji začal na jízdním kole pronásledovat, a to nejen po polní cestě, ale také do vysokého travního porostu směrem k nedaleké řece D. O., kam poškozená utíkala, protože se spoléhala, že přivolá pomoc obyvatel z bytových domů na protilehlém břehu, během čehož upadla na zem a vykloubila si pravé rameno, když obviněný od dalšího jednání následně upustil, protože se na druhém břehu řeky objevili náhodní svědci, čímž způsobil I. P., škodu na zdraví v rozsahu vykloubení pravého ramene s následným lékařským ošetřením a pracovní neschopností.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací, usnesením ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 12 To 457/2008, tak že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému Janu Burianovi dne 21. 1. 2009, jeho obhájci dne 20. 1. 2009 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou rovněž dne 20. 1. 2009.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce JUDr. D. M. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 20. 3. 2009.

Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, a odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že odvolací soud i soud prvního stupně nesprávně posoudily míru zachování jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností v době spáchání skutků a tudíž nesprávně dovodily i závěr o výši trestu odnětí svobody a o tom, že bude obviněnému uložen trest nepodmíněný. Obviněný je přesvědčen, že účelu trestu by bylo dosaženo lépe uložením ochranného léčení za současného uložení podmíněného trestu odnětí svobody nebo s upuštěním od potrestání. Aby léčba byla účinná, je třeba, aby ji obviněný nastoupil co nejdříve. Obviněný považuje za velmi málo pravděpodobné, že by za současného stavu našeho vězeňství mohl současně s výkonem trestu nastoupit i ochranné léčení. Dojde tak k prodloužení jeho psychiatrické léčby a zvýšení nákladů na ni. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody se mu jeví být nadbytečným.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a vadné řízení jemu předcházející a tomuto soudu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání vysvětlila podstatu obviněným uplatněného dovolacího důvodu a konstatovala, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vznášet námitky proti výroku o trestu (mimo pochybení spočívajících v nesprávném právním závěru o tom, zda měl být uložen souhrnný nebo úhrnný, popř. společný trest za pokračování v trestném činu). Výrok o trestu je možno v zásadě napadnout podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak tento dovolací důvod se uplatní v případě, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným. Prostřednictvím žádného zákonného dovolacího důvodu však nelze namítat uložení nepřiměřeně přísného trestu, a to ani z obecných hledisek stanovených v § 31 odst. 1 tr. zák a § 23 odst. 1 tr. zák.

Deklarovanému dovolacímu důvodu by pak odpovídala námitka obviněného týkající se domnělého nesprávného posouzení míry zachování jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností v době spáchání skutků. Této námitce však není možno přisvědčit, neboť ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, vyplynulo, že obviněný netrpí duševní poruchou ve vlastním slova smyslu, ale závažnou a trvalou poruchou osobnosti, v jejímž důsledku byly jeho ovládací schopnosti sníženy zhruba o 30 % a schopnosti rozpoznávací byly zachovány zcela. Pobyt obviněného na svobodě vyhodnotil znalec jako vysoce nebezpečný. Na základě uvedené poruchy však nevznikly a ani nemohly vzniknout pochybnosti o trestní odpovědnosti dovolatele.

Vzhledem k tomu navrhla státní zástupkyně závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný označil jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný argumentuje, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily míru zachování jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností v době spáchání skutků. Má-li tím na mysli, že soudy pochybily při posouzení jeho zavinění, pak je třeba upozornit na to, že do výroku o vině se obviněný neodvolal a státní zástupce nepodal odvolání vůbec, takovou námitku by tedy bylo nutno odmítnout jako nepřípustnou.

Z formulace dovolání obviněného je ovšem patrné, že směřuje především do výroku o trestu, v podstatě obviněný říká, že trest považuje za nepřiměřeně přísný a pro jeho nápravu není nepodmíněného trestu odnětí svobody třeba vzhledem k tomu, že mu bylo současně uloženo ochranné léčení v ústavní formě. V této části dovolání je ovšem třeba dát za pravdu státní zástupkyni, neboť takto formulovaná námitka nenaplňuje uplatněný ani jiný dovolací důvod.

Pro nápravu vad výroku o trestu zákonodárce primárně určil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uvedený dovolací důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Z uvedeného je proto zřejmé, že i kdyby soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily, jaký trest je způsobilý naplnit v případě obviněného účel předpokládaný § 23 tr. zák., a v důsledku toho mu uložily nepřiměřeně přísný trest, nejedná se o vadu, kterou by bylo možno v dovolacím řízení napravit, neboť trest, který byl obviněnému uložen, byl uložen v rámci trestní sazby zákonem stanovené na čin, kterým byl obviněný uznán vinným, a tento druh trestu zákon připouští.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. B. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. dubna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch