11 Tdo 36/2009
Datum rozhodnutí: 26.02.2009
Dotčené předpisy:




11 Tdo 36/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. února 2009 dovolání podané obviněným T. K,, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 5 To 400/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, pod sp. zn. 105 T 64/2008, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného T. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 2. 7. 2008, sp. zn. 105 T 64/2008, byl T. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr zák., za který byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 6. 3. 2008 kolem 1.10 hodin v H.-M., okres K., na ulici D., u obchodního domu E., v úmyslu odcizit předem přesně nespecifikované věci, vnikl přes levé přední dveře do neuzamčeného nákladního vozidla značky Avie, odkud z místa spolujezdce odcizil textilní tašku v hodnotě 12 Kč s obsahem čtyř krabiček cigaret značky Start krátké v hodnotě 154 Kč za 4 ks, dioptrické brýle v hodnotě 105 Kč a propisovací pero v hodnotě 7 Kč, tedy věci v celkové hodnotě 278 Kč, čímž způsobil majiteli věcí T. P. škodu ve výši 278 Kč, a tohoto jednání se dopustil, ačkoli byl pro dva trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, č. j. 103 T 182/2007-51, ze dne 16. 8. 2007, který nabyl právní moci 30. 8. 2007, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, který byl následně zrušen trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 13. 9. 2007, č. j. 101 T 209/2007-30, který nabyl právní moci dne 9. 10 2007, jímž byl obviněný odsouzen pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, ze kterého dosud vykonal 174 hodin.

Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, usnesením ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 5 To 400/2008, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému T. K. dne 31. 10. 2008, jeho obhájkyni dne 6. 10. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné, pobočce v Havířově, dne 2. 10. 2008.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím své obhájkyně Mgr. R. K. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Karviné, pobočce v Havířově, dne 4. 12. 2008.

Obviněný svým dovoláním napadl zamítavý výrok usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, přestože v řízení, které usnesení odvolacího soudu předcházelo, byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že jeho jednání, tak jak bylo popsáno ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, nevykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Toto tvrzení odůvodnil obviněný námitkou, že úmysl přisvojit si cizí věc mu nebyl prokázán, byly zamítnuty důkazní návrhy, které mohly potvrdit jeho verzi. Obviněný si povšiml tašky ležící u zaparkovaného auta zn. Avie a tuto vzal a odcházel s ní směrem, kde tušil majitele, aby tuto tašku vrátil. Obviněný navrhoval výslech svědků policistů, kteří by mohli jeho výpověď potvrdit, ale tento návrh soudy obou stupňů zamítly. Zcela se přiklonily k verzi poškozeného, který ale nic neviděl, proto jeho výpověď nemůže sloužit jako jediný usvědčující důkaz. Obviněný měl v úmyslu tašku vrátit, také ji fakticky vrátil, jakmile zjistil jejího majitele, a při zákroku policistů se choval klidně a spolupracoval. Z toho vyplývá, že neměl úmysl se zmocnit cizí věci ve smyslu § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a tedy jednání popsané ve skutkové větě není trestným činem.

S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, a aby obviněného sám obžaloby zprostil.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání vysvětlil podstatu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že dovolatel sice namítá absenci subjektivní stránky trestného činu, jeho námitky však nevycházejí ze skutkových zjištění vylíčených ve skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí. Obviněný tak na podkladě vlastního hodnocení důkazů prosazuje zcela odlišnou skutkovou verzi a teprve na jejím podkladě dovozuje absenci úmyslu směřujícího k přisvojení si cizí věci. Dovolací námitky tedy deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Vzhledem k tomu, že dovolatel žádnou námitku relevantní z hlediska tohoto dovolacího důvodu neuplatnil, nemůže pak uplatňovat ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Závěrem svého vyjádření navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice v úvodu svého dovolání uvádí, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, a který je popsán ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., neboť chybí jeho úmysl přisvojit si cizí věc, toto tvrzení však odůvodňuje zcela odlišným popisem skutkového děje, než je obsažen v rozsudku soudu prvního stupně. I v případě subjektivní stránky je přitom třeba rozlišovat skutkové závěry od jejich právního posouzení. Je zřejmé, že obviněný napadá rozsah dokazování a hodnocení důkazů nalézacím soudem. Jeho námitky tedy uplatněnému dovolacímu důvodu nelze podřadit. Nad rámec dovolacího řízení Nejvyšší soud podotýká, že nalézací soud zjistil skutkový stav věci bez jakýchkoli pochybností a s obhajobou obviněného se již v odůvodnění rozsudku bezezbytku vypořádal.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod dále i ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

Obviněný ve svém dovolání výslovně odkázal na druhou alternativu ustanovení

§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu o řádném opravném prostředku proti rozsudku nalézacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za situace, kdy obviněný, jak již bylo naznačeno výše, svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl jimi naplnit ani dovolací důvod podle druhé alternativy § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný T. K. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. února 2009

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch