11 Tdo 35/2017
Datum rozhodnutí: 12.04.2017
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 35/2017-43

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2017 dovolání, které podal obviněný J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 1 To 45/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 4/2016 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného J. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 45 T 4/2016, byl J. K. uznán vinným pomocí ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně však od 26. 4. 2013 do 5. 6. 2014, v O. dle pokynů dalšího spolupachatele Z. B., stíhaného samostatně, za finanční odměnu nebo vyrobený pervitin opakovaně, minimálně ve 22 případech, zakoupil za finanční prostředky poskytnuté tímto dalším spolupachatelem v prodejně Merci, s. r. o., na ul. K. v O. M. H. na razítka a živnostenské listy dvou různých subjektů chemikálie a předměty potřebné k výrobě pervitinu, a to v případech konkrétně v rozsudku označených pod bodem 1 na odběratele T. K., IČO: ..., a pod bodem 2 na odběratele spol. Sandra Group, s. r. o., IČO: 25840461, tj. celkem minimálně 19 l kyseliny fosforečné, 18 500 g jódu, indikační pH papírky a chemické sklo, a to s vědomím, že jím zakoupené chemikálie a laboratorní zařízení budou použity při nelegální výrobě pervitinu, kterou tento další spolupachatel organizuje, a vzhledem k době, po kterou se do páchání trestné činnosti zapojil, a vzhledem k množství zakoupených chemikálií byl srozuměn s tím, že se jedná o výrobu více než 1 500 g pervitinu, když toto množství jódu je způsobilé k výrobě více než 14 kg pervitinu, přičemž v období od 14. 3. 2014 do 5. 6. 2014 tyto jím zakoupené chemikálie sloužily k nejméně 9 výrobám pervitinu, které proběhly ve dnech: 14.-15. 3. 2014, 28.-29. 3. 2014, 5.-6. 4. 2014, 12.-13. 4. 2014, 23.-24. 4. 2014, 6. 5. 2014, 18.-19. 5. 2014, 24.-25. 5. 2014 a 7.-8. 6. 2014, při nichž bylo vyrobeno nejméně 2 700 g pervitinu.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 1 To 45/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tibora Rovňáka dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože v předchozím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

V textu svého dovolání vyjádřil obviněný nesouhlas s tím, jak se Vrchní soud v Olomouci vypořádal s jeho odvolacími námitkami. Sice soudu prvního stupně vytkl, že ve výroku rozhodnutí nespecifikoval množství ani druh nakoupeného zboží u jednotlivých faktur a uvedl pouze závěrečnou sumarizaci, považoval to však pouze za formální nedostatek. Dále označil za nelogický závěr nelézacího soudu, který odebrané množství chemikálií považoval za způsobilé k výrobě více než 14 kg pervitinu, následně však hovořil o výrobě 2 700 g pervitinu. Podle vrchního soudu v daném případě již orgány přípravného řízení rezignovaly na objasnění podílu obviněného na spáchání trestné činnosti, neboť více než polovinu nákupů na živnostenské listy dvou subjektů do skutku nezahrnuly. Takové nedostatky pak podle obviněného nelze odůvodnit pouze tím, že jde o formální chyby, kvůli kterým není nutné do skutkové věty zasahovat. Obviněný namítá, že je ve skutkové větě opakovaně nesprávně označen jako spolupachatel, nebylo specifikováno množství a druh nakoupeného zboží a nebyly vypuštěny nákupy, u kterých nebylo bezpečně prokázáno, že je provedl on. Nesouhlasí také s označením záměny datumu 23. 5. 2014 za 24. 5. 2014 (pozn.: v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) za písařskou chybu. Soudy podle něj neměly v provedených důkazech oporu pro závěr, že babička bylo označení pro nákup chemikálií. Nevypořádaly se s jeho námitkou, že má v O. skutečně babičku, kterou pravidelně navštěvoval. Obviněný nesouhlasí ani s tím, jak se odvolací soud vypořádal s jeho námitkou ohledně uvedení slova faktur , tedy množného čísla, v případě faktury ze dne 5. 6. 2014 v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

Soudy pak podle obviněného nesprávně nepřisvědčily jeho námitce, že nevěděl, k čemu mají chemikálie sloužit. Samotná skutečnost, že od Z. B. několikrát pervitin obdržel, o tom nesvědčí. Mezi ve věci učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry je tak podle obviněného extrémní nesoulad. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 1 To 45/2016, a řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, a sám jej uznal vinným v rozsahu jeho doznání a uložil mu mírnější trest odnětí svobody.

K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu dovolání obviněného uvedl, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají jen se značnou mírou benevolence, a to v tom rozsahu, v jakém obviněný poukazuje na nedostatky ve formulaci tzv. skutkové věty. Tuto námitku však státní zástupce nepovažuje za opodstatněnou. Skutková věta sice neobsahuje konkrétní objem nakupovaných chemikálií u jednotlivých prokázaných nákupů, avšak podle názoru státního zástupce takový údaj není pro právní posouzení jednání obviněného podstatný. Skutková věta totiž jinak dostatečně vyjadřuje všechny znaky přisouzeného trestného jednání spočívajícího v pomoci ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami s jedy, a to i z hlediska posouzení konkrétního rozsahu. Za podstatný je tak zde třeba považovat celkový objem nakoupených chemických surovin a dále objem z nich takto pachateli daného zločinu vyprodukovaného pervitinu. Tyto údaje pak popis skutku vyjadřuje, přičemž z tohoto popisu lze bez zřejmých obtíží dovodit správnost použitého právního posouzení, a to i ve vztahu ke kvalifikační okolnosti spočívající ve velkém rozsahu .

Za určitý náznak hmotněprávní argumentace by bylo možno podle státního zástupce zdánlivě považovat námitku zpochybňující naplnění subjektivní stránky jednání obviněného. Obviněný však svou námitku založil primárně na vlastním hodnocení provedených důkazů a tedy na vlastních skutkových zjištěních. Naplnění subjektivní stránky se přitom soudy v dané věci dostatečně zabývaly, přičemž na podkladě provedeného dokazování a zejména s odkazem na obsah provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu dospěly k závěru, že o povaze opatřovaných předmětů obviněný jednoznačně věděl. Dle názoru státního zástupce tak tato námitka uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá.

Pokud jde o další výhrady obviněného ve vztahu k výroku o vině, dle názoru státního zástupce se jedná pouze o polemiku s hodnocením provedených důkazů soudy, nebo dokonce o nesouhlas s konkrétním zněním odůvodnění napadených soudních rozhodnutí (k tomu srov. § 265a odst. 4 tr. ř.). Dovolání obviněného se zároveň do značné míry obsahově překrývá s jeho odvolacími námitkami skutkové povahy, a to přesto, že odvolací soud na tyto námitky dostatečně reagoval. Takto vrchní soud dospěl k závěru, že údajný nesoulad mezi nákupem surovin dne 24. 5. 2014 pro výrobu uskutečněnou již dne 23. 5. 2014 je pouhou písařskou nepřesností, neboť z obsahu záznamu telekomunikačního provozu vyplývá, že tento nákup se skutečně vztahuje ke dni 23. 5. 2014 (srov. str. 5 usnesení vrchního soudu). Pokud dále obviněný rozporuje závěr vrchního soudu ve vztahu k správnosti užití množného čísla ve slově faktur , není dle názoru státního zástupce zřejmé, jaké hmotněprávně relevantní závěry z toho mají vyplývat.

Stejně tak není podle státního zástupce patrné, o co konkrétně obviněný opírá svůj nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že soud prvého stupně provedl odpovídající selekci jednotlivých nákupů surovin, přičemž obviněnému byl přisouzen pouze takový rozsah, jaký vyplýval i z ostatních důkazů. Z dovolání je zřejmé pouze tolik, že s takovým skutkovým posouzením obviněný nesouhlasí, aniž by předložil relevantní argumenty, jež by byť jen nasvědčovaly existenci tvrzeného extrémního nesouladu.

Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, uvádí státní zástupce, že tento důvod dovolání však může být úspěšný jen v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího zatíženo není, a proto nemůže být naplněn ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.

Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako jako zjevně neopodstatněné.

K vyjádření státního zástupce zaslal obviněný repliku , v níž uvedl, že na podaném dovolání trvá. Pokud došlo k písařské chybě, bylo podle něj třeba postupovat podle § 131 tr. ř. a tuto chybu opravit zvláštním usnesením. S odkazem na § 120 odst. 3 tr. ř. pak obviněný uvedl, že formulace skutkové věty je nekonkrétní, neboť soud prvního stupně nespecifikoval množství nakoupeného zboží u jednotlivých faktur a je zde nelogický závěr ohledně množství pervitinu, které mohlo být, resp. bylo, vyrobeno. K subjektivní stránce pak podotkl, že v některých případech doznal i nákup bez jednoznačných důkazů, proto nevidí důvod, aby lhal v případě jeho povědomí ohledně účelu nakupovaného zboží. O tom po značnou část doby skutečně nevěděl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť částí z nich napadá právě skutková zjištění (což se týká i námitky vztažené k subjektivní stránce, tedy jeho vědomí o účelu nakoupených chemikálií) a část pak směřuje proti odůvodnění napadeného usnesení, resp. namítá chyby ve výroku a odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které by však zjevně nemohly mít na právní posouzení jeho jednání žádný dopad. Předně je tedy možno nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Prakticky veškeré dovolací námitky již byly v rozhodnutí odvolacího soudu dostatečně reflektovány, obviněný pouze s daným zdůvodněním nesouhlasí, aniž by svou argumentaci podstatně doplnil. V některých případech je třeba ve shodě se státním zástupcem poukázat na § 265a odst. 4 tr. ř., neboť obviněný skutečně brojí jen proti odůvodnění rozhodnutí soudů v předchozím řízení (např. pokud jde o chybu v datu či v množném čísle). Pokud pak obviněný poukazuje na kritiku odvolacího soudu směrem k orgánům činným v přípravném řízení, je třeba dodat, že odvolací soud hovořil o nemožnosti tuto situaci napravit vzhledem k absenci odvolání státního zástupce. Obviněný tak v tomto bodě vznáší námitku ve svůj neprospěch.

Oproti názoru státního zástupce Nejvyšší soud nemá za to, že by uplatněné dovolací důvody byly naplněny námitkami proti skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, neboť tyto námitky nijak nesouvisí s naplněním znaků dané skutkové podstaty a pouze opakují výtky odvolacího soudu, které tento bez bližšího zdůvodnění k soudu prvního stupně směřoval, přičemž je považoval za formální vady nezakládající důvod pro zrušení rozsudku. Nejvyššímu soudu přitom není zřejmé, jakou nelogičnost odvolací soud spatřuje v uvedení množství pervitinu, které bylo možno z nakoupených surovin vyrobit, a následně minimálního množství, které skutečně prokazatelně vyrobeno bylo. Stejně tak není zřejmé, proč by mělo být chybou uvedení pouze celkového nakoupeného množství surovin, které je pro posouzení znaku rozsahu určující, a naopak neuvedení objemu jednotlivých nákupů, které mohou mít význam pouze jako upřesnění. V každém případě se takto obviněným formulované námitky k právnímu posouzení jeho jednání nijak nevztahují.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

Obviněný odkázal na druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, která nemůže být naplněna za situace, kdy svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. K. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. 4. 2017


JUDr. Karel Hasch
předseda senátu