11 Tdo 322/2013
Datum rozhodnutí: 23.04.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.



11 Tdo 322/2013-23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2013 o dovolání obviněného R. G. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 4 To 374/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 T 102/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. G. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 6 T 102/2009, byl obviněný R. G. uznán vinným pod bodem I.) trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona; pod body II.) až IV) trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona. Za to byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl rovněž uložen trest propadnutí věci kapesního nože. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 5. 2009, sp. zn. 3 T 152/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 4 To 523/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody.

Na základě odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 4 To 374/2010, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem I. a v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené společnosti Penny Market, s. r. o. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného R. G. uznal vinným pod bodem 1) trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona a pod bodem 2) trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. c) tr. zákona. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozené společnosti Penny Market, s. r. o. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc k rozhodnutí o trestu vrácena soudu prvního stupně.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které zaměřil do té části rozsudku, kterou byl změněn výrok o vině pod bodem I.) rozsudku soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný se neztotožňuje s právní kvalifikaci skutku jako trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona, neboť od počátku trestního stíhání popírá použití nože. V této souvislosti zpochybňuje výpověď svědka a zároveň navrhuje výslech dalších svědků. K této právní kvalifikaci pak bylo dle obviněného přistoupeno aniž by bylo nade vší pochybnost provedeným dokazováním prokázáno, že skutek spáchal, tak jak je uveden ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku. Obviněný dále zpochybňuje správnost skutkových zjištění a rozsah dokazování, jelikož byly svévolně pominuty důkazy, které mohly ovlivnit hodnocení míry jeho zavinění. Postupem soudu, který se nevypořádal s navrženými důkazy, bylo zasaženo do základního práva na spravedlivý proces, čímž se dopustil pochybení, které Ústavní soud označuje jako opomenutí důkazu .

Obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o vině, kterým byl uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání přípustné není.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoliv důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat současně kumulativně stanovené podmínky - musí jít o rozhodnutí soudu, které je již pravomocné a stalo se tak konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci musí rozhodnutí nabýt v řízení před soudem druhého stupně a současně zákon dovolání připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání.

Za situace, kdy odvolací soud dovoláním napadeným rozsudkem částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a v celém výroku o trestu a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí o trestu, přičemž sám rozhodl o zrušené části výroku o vině, nabyl právní moci jen výrok o vině částečně změněný a ve zbytku nezměněný odvolacím soudem, nikoliv však výrok o trestu, neboť v tomto rozsahu byla věc vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně, nelze jen proti této pravomocné části podat dovolání. V takovém případě je třeba vyčkat právní moci rozhodnutí o uložení trestu, popř. ochranného opatření nebo upuštění od potrestání. Takový postup lze vyvodit z dikce § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., podle něhož se musí jednat o odsuzující rozsudek ve smyslu § 122 odst. 1 tr. ř., jehož nezbytnou náležitostí je rovněž výrok o trestu, resp. výrok o upuštění od potrestání. Lhůta k podání dovolání pak běží, a to i ohledně úplného výroku o vině, až od doručení rozhodnutí, v rámci kterého byl uložen i trest (popř. upuštěno od potrestání). V daném případě se jedná o usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 8. 2012, sp. zn. 4 To 269/2011, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 6 T 102/2009, kterým byl uložen trest za spáchanou trestnou činnost, pro kterou byl obviněný uznán vinným v záhlaví uvedenými rozhodnutími. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu obviněný do marného uplynutí lhůty k podání dovolání dne 20. 3. 2013, dovolání nepodal. Shora naznačený postup lze mimo jiné vyvodit i z toho, že podle § 12 odst. 10 tr. ř. se trestním stíháním rozumí úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, přičemž jeho součástí je i řízení a rozhodnutí o trestu. Trestní stíhání přitom nemůže skončit dříve, než je pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, popř. upuštění od potrestání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 6 Tdo 982/2003).

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které není přípustné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Jen pro úplnost lze dodat, že dovolání v této věci bylo předloženo Nejvyššímu soudu dne 21. 3. 2013, takže dovolací řízení je prosto jakýchkoli průtahů.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. dubna 2013

Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík