11 Tdo 304/2005
Datum rozhodnutí: 28.06.2005
Dotčené předpisy:




11 Tdo 304/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. června 2005 dovolání obviněné T. T. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. 3 To 258/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 2 T 610/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněná T. T. B. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 3 To 258/2003, jímž bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. její odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. 2 T 610/2002, jímž byla uznána vinnou trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák. a odsouzena k peněžitému trestu ve výši 30.000,- Kč. Pro případ nezaplacení peněžitého trestu jí byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Uvedeného trestného činu se podle zjištění okresního soudu dopustila tím, že dne 24. 6. 2002 v dopoledních hodinách na tržnici před hraničním přechodem H. na okrese Z. nabízela u budovy P. C. A. před stánkem k prodeji CD nosiče a DVD nosiče, obsahující hudbu a filmová díla, vyrobená bez souhlasu majitelů práv k nabízeným titulům (B. H. V., H. C. E., M. B., W. B., P. M., S. M., P., E.M.I., M. aj.), tedy padělky, čímž porušila zejména ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském.

Dovolání obviněná opřela o dovolací důvod předpokládaný v druhé alternativě ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že bylo zamítnuto její odvolání proti rozsudku, ačkoliv v řízení předcházejícím napadenému usnesení je dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V dalším textu dovolání především namítla, že skutková věta výroku rozsudku soudu prvního stupně, s níž se ztotožnil i odvolací soud, neobsahuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 152 odst. 1 tr. zák. V tomto kontextu zdůrazňuje, že ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně byly zvukové a zvukově obrazové záznamy popsány toliko jako CD nosiče a DVD nosiče obsahující hudbu a filmová díla, vyrobená bez souhlasu majitelů práv k nabízeným titulům padělky, a to bez jakékoliv bližší specifikace nosičů a majitelů práv k nim. Chybí tak jednoznačná konkretizace předmětu útoku, která je nezbytná k posouzení, zda a jaká zákonem chráněná práva se k těmto záznamům vztahují a také, zda byla zachována totožnost skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání, obžalobě a rozsudku. Výrok rozsudku dále obsahuje rozpor, neboť ze skutkové a právní věty je možno dovodit, že byla porušena práva ke zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, na druhou stranu z označení zákonného předpisu upravujícího porušení práva vyplývá, že měla být porušena práva náležející přímo autorovi díla. Namítá, že výrok rozsudku také nevyjadřuje důvod a rozsah neoprávněnosti jejího jednání. Má také za to, že skutková věta rozsudku soudu prvního stupně postrádá takové okolnosti, na jejichž základě by bylo možno dovodit, zda se ze strany obviněné vůbec jedná o zaviněné jednání, a případně o jakou formu zavinění se jedná. Závěrem dovolání pak navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 3 To 258/2003, ve všech výrocích a zároveň aby zrušil v odsuzující části též rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. 2 T 610/2002.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání uvedla, že uvedené námitky je třeba považovat za relevantní ke zvoleným dovolacím důvodům, tedy k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť obviněná uplatnila výhrady vztahující se k právní kvalifikaci jednání popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně s tím, že uvedená vada nebyla v odvolacím řízení napravena. Přisvědčila dovolací námitce obviněné, že výrok rozsudku Okresního soudu ve Znojmě obsahuje rozpor, neboť z právní věty rozsudku je dovozováno, že obviněná naplnila zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu porušování autorského práva a práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák. v té variantě, že neoprávněně zasáhla do zákonem chráněných práv ke zvukovému a zvukově obrazovému záznamu, což neodpovídá popisu skutku v rozsudku, v němž je uveden odkaz na ustanovení § 12 odst. 1 zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, podle něhož měla být porušena práva náležející přímo autorovi. Soudy obou stupňů si řádně neujasnily, jaká práva chráněná autorským zákonem a v jakém rozsahu byla porušena. Oprávněná je též námitka obviněné, že předmětná díla měla být řádně specifikována, aby bylo možno zjistit, že skutečně došlo k neoprávněným zásahům do práv vymezených ustanovením § 152 odst. 1 tr. zák. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Znojmě a přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda v dovolání uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v ustanovení § 265b tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Shledal přitom, že námitky dovolatelky vytýkající rozsudku soudu prvního stupně rozpor mezi skutkovými zjištěními obsahujícími označení příslušného ustanovení autorského zákona, které mělo být z její strany porušeno, a jejich právním posouzením, dále pak nejednoznačné vymezení jejího zavinění, jakož i námitky vytýkající nedostatek konkretizace předmětu útoku a subjektů, jejichž práva chráněná autorským zákonem měla být porušena, lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle ustanovení podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v návaznosti na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že dovolání obviněné T. T. B. je zjevně neopodstatněné.

Ustanovení § 152 odst. 1 tr. zák. je ustanovení o trestném činu s tzv. blanketní dispozicí. To znamená, že zákonným znakem trestného činu je porušení norem z jiného odvětví práva, než je trestní právo, a že trestní zákon na tyto normy odkazuje. V posuzovaném případě jde o normy autorského práva. Ustanovení § 152 odst. 1 tr. zák. poskytuje ochranu před úmyslným jednáním pachatele, které je v rozporu s právem autorským, případně v rozporu s právy souvisejícími s právem autorským (např. s právy výkonných umělců, výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů).

O trestný čin podle § 152 odst. 1 tr. zák. jde jen tehdy, jestliže skutkem jsou porušeny konkrétní normy autorského práva jako mimotrestního právního odvětví. Porušení těchto norem je součástí skutku, který je posuzován jako trestný čin. Proto z rozhodnutí, a to především již z jeho výrokové části, musí vyplývat jaké normy, tj. jaká konkrétní ustanovení zákona obviněný svým jednáním porušil. Tento požadavek je nutný také s ohledem na tu skutečnost, že autorskoprávní ochrana je poskytována rozdílným subjektům, v různém rozsahu a z rozdílných důvodů (např. jsou chráněna práva autorů, výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů, výrobců zvukově obrazových záznamů).

Z tohoto pohledu je třeba dovolatelce přisvědčit, že rozsudek nalézacího soudu, resp. výrok o vině tohoto rozsudku, který následně potvrdil soud odvolací, těmto požadavkům v některých ohledech neodpovídá. Přesto však podle názoru dovolacího soudu nelze učinit závěr, že je tím založena vada předpokládaná uplatněným dovolacím důvodem, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V dovolání se v zásadě oprávněně poukazuje na vnitřní nesoulad výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, když podle tzv. skutkové věty zjištěným jednáním obviněné spočívajícím v nabízení k prodeji padělků CD nosičů a DVD nosičů došlo k porušení zejména ustanovení § 12 odstavec 1 zákona č. 121/2000 Sb. , zatímco z tzv. právní věty výroku vyplývá, že soud považoval za naplněné ty znaky skutkové podstaty trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák. v alternativě, podle níž obviněná neoprávněně zasáhla do zákonem chráněných práv ke zvukovému a zvukově obrazovému záznamu.

Ochrana těchto práv je ovšem především obsahem ustanovení § 76 a § 80 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen autorský zákon ), přičemž jsou to práva, která náležejí výrobci zvukového či zvukově obrazového záznamu. Jedná se o práva související s právem autorským, nikoliv o práva samotných autorů. Odkaz na ustanovení § 12 odst. 1 autorského zákona, resp. v podobě výroku rozsudku soudu prvního stupně zejména ustanovení § 12 odstavec 1 výslovně nevyjadřuje porušení těch ustanovení autorského zákona, která poskytují ochranu výrobcům zvukových a zvukově obrazových záznamů. Avšak ve spojitosti s odůvodněním rozhodnutí obou nižších soudů lze dospět k závěru, že se v zásadě jedná pouze o nedostatek formální povahy.

Soud prvního stupně velice podrobně rozvedl svá skutková zjištění právě ohledně porušení práv těchto subjektů (výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů), když výslovně poukázal na porušení ustanovení § 76 a § 80 autorského zákona, tj. těch ustanovení, jež zahrnují mimo jiné též jejich oprávnění na rozšiřování díla ve smyslu § 14 odst. 1 autorského zákona zpřístupnění díla v hmotné podobě prodejem, včetně nabízení za tímto účelem. V této souvislosti např. na str. 10 rozsudku se uvádí, že došlo k porušení ustanovení § 12, § 76, § 80 , neboť pouze výrobce zvukového či zvukově obrazového záznamu má výlučné majetkové právo svůj záznam užívat, přičemž k případnému výkonu tohoto práva musí jinému udělit souhlas, resp. oprávnění. Podle zjištění okresního soudu prodejem zajištěných pirátských kopií CD a DVD nosičů, obsahujících hudbu a filmová díla dále došlo k porušení chráněného zájmu zákonem, konkrétně § 14 odst. 1 Z takto formulovaného odůvodnění lze nepochybně dovodit, že zjištěným jednáním obviněné byla porušena práva přinejmenším výrobců zvukových nebo zvukově obrazových záznamů, což také odpovídá podstatě soudem zjištěného skutku.

Je dále třeba připomenout, že podstata činu obviněné, tak jak byla oběma soudy zjištěna, spočívá v tom, že dopoledne dne 24. 6. 2002 na tržnici před hraničním přechodem H., okr. Z. před stánkem nabízela k prodeji padělky CD a DVD nosičů vyrobených bez souhlasu majitelů příslušných oprávnění (např. firem B. H., V., S. M. a další). Soudy tak měly na zřeteli, že ze strany obviněné došlo k zásahu do majetkových práv těchto výrobců. Z jejich rozhodnutí, ani z obsahu spisu nevyplývá, že by bylo zjišťováno, zda by případně nemohlo dojít k porušení práv samotných autorů či výkonných umělců. V rámci dovolacího řízení konaného jen na podkladě dovolání obviněné nezbývá než konstatovat, že soudy zjištěnému skutkovému stavu odpovídá použitá právní kvalifikace činu obviněné podle § 152 odst. 1 tr. zák., když zásahem do práv výrobců zvukových nebo zvukově obrazových záznamů je už samotné nabízení padělků nosičů k prodeji (srov. § 78 a § 80 autorského zákona).

Předmětem útoku jsou v posuzovaném případě jednotlivé nosiče, které byly obviněnou nabízeny k prodeji. Tyto nosiče obsahující zvukové nebo zvukově obrazové záznamy je třeba specifikovat tak, aby bylo možné jednoznačně určit, jaká práva se k nim vztahují a zda jsou předmětem ochrany podle autorského zákona. Teprve na základě takto popsaných skutkových zjištění lze určit, která práva chráněná autorským zákonem byla porušena a komu náležela a dovodit, která ustanovení autorského zákona, jež mají být součástí popisu skutkových zjištění ve výroku rozsudku, byla porušena.

V tomto směru uplatněná námitka, že výrok napadeného rozhodnutí neobsahuje konkretizaci nabízených padělků je jen částečně důvodná. Z neúplného popisu skutku ve vztahu ke konkretizaci k prodeji nabízených padělků a poškozených subjektů však nelze vyvozovat dovolatelkou činěné pochybnosti o zachování principu totožnosti skutku. Z rozhodnutí soudu prvního stupně, a to již z výroku o zabrání věci, jakož i z jeho odůvodnění, se podává jmenovitý výčet konkrétních nosičů CD a DVD (celkem 305 kusů) s uvedením názvu padělaného díla a dotčených subjektů. Přitom již ve výroku rozsudku jsou uvedeny (byť jen příkladmo) jednotlivé poškozené subjekty. Lze sice připustit, že takový způsob uvedení skutkových zjištění není zcela perfektní, nicméně nevzbuzuje žádné takové pochybnosti o správnosti právního posouzení skutku, které by byly věcně korespondovaly dovolacímu důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Pokud jde o dovoláním namítaný nedostatek vyjádření subjektivní stránky posuzovaného trestného činu, podle názoru dovolacího soudu, jsou z obsahu rozsudku soudu prvního stupně dostatečně zřejmé takové rozhodné skutečnosti, které přesvědčivě vyjadřují závěr o zaviněném jednání obviněné ve formě minimálně nepřímého úmyslu ve smyslu ustanovení § 4 písm. b) tr. zák. Soud prvního stupně v tomto směru dospěl ke zjištění, podle něhož obviněná nabízela k prodeji padělky CD a DVD nosičů, přičemž obviněné muselo být známo, že se jedná o pirátské kopie, tj. padělané výrobky, výrobci těchto zvukových a zvukově obrazových záznamů by se totiž k takovému stánkovému způsobu prodeje svého zboží, navíc za předpokládané trhové ceny nikdy nepropůjčili. Obviněná si tak musela být vědoma, že prodejem pirátských kopií CD a DVD jsou porušovány zájmy chráněné trestním zákonem, přičemž se vznikem případných následků musela být srozuměna (str. 11). Správnost těchto závěrů není nijak dotčena ani poněkud nepatřičným názorem odvolacího soudu vyjádřeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že ustanovení § 152 tr. zák. je úmyslný trestný čin a lze ho spáchat toliko úmyslně, takže není třeba tuto skutečnost zvlášť v popisu skutku uvádět.

Ze všech shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání obviněné T. T. B. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík