11 Tdo 30/2012
Datum rozhodnutí: 18.01.2012
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 30/2012-32

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2012 o dovolání obviněného J. O. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. září 2011, sp. zn. 6 To 347/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 142/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. O. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 31. května 2011, sp. zn. 4 T 142/2010, byl obviněný J. O. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody.

Stalo se tak na podkladě zjištění, že dne 13. 12. 2009 kolem 01.30 hodin v B. na ulici S. Č. na silnici v blízkosti restaurace TIP SPORT opakovaně udeřil pěstí do obličeje a těla E. M., bil a kopal jej i po pádu na zem, v důsledku tohoto jednání poškozený utrpěl mimo jiné zhmoždění obličeje s četnými oděrkami, zhmoždění hrudníku, lehký otřes mozku, zlomeninu zadní hrany pravé holenní kosti v oblasti hlezenního kloubu a spirální zlomeninu pod hlavičkou pravé lýtkové kosti komplikovanou hlubokou žilní trombózou a následně nestabilitou hlezenního kloubu při poškození vazivového spojení mezi holenní a lýtkovou kostí, přičemž pro poranění nohy je poškozený dosud v léčení a v běžném způsobu života byl omezen nejméně do měsíce června roku 2010, neboť byl při chůzi pohybu odkázán na francouzské hole.

O odvolání obviněného J. O. rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 6. září 2011, sp. zn. 6 To 347/2011, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. O. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že se trestných činů kladených mu za vinu nedopustil a k tomu nebylo možno dospět ani na podkladě provedených důkazů. Ve prospěch obviněného svědčí zejména rozpory ve výpovědích poškozeného, které zpochybňují jeho věrohodnost, a dále též svědecké výpovědi J. U., Z. O., M. O., V. V., J. H., R. M., MUDr. J. G. a R. Z. Soudy však provedené důkazy hodnotily nesprávně, když za jediný věrohodný důkaz považovaly výpověď poškozeného a důkazy svědčící ve prospěch obviněného bez dalšího posoudily za nevěrohodné. V řízení nebylo postaveno najisto, zda poškozený byl napaden v blízkosti restaurace TIP SPORT, v kolik hodin došlo k jeho napadení a že útočníkem byl právě obviněný. O vině obviněného tak stále přetrvávají pochybnosti, které svědčí v jeho prospěch. Dovolatel navrhl, aby jej Nejvyšší soud podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby nebo aby napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i jemu předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále, zrušil.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání obviněného nebude vyjadřovat.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).

K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.

S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávného hodnocení ve věci provedených důkazů (zejména výpovědi samotného obviněného, výpovědi poškozeného E. M.a a svědeckých výpovědí J. U., Z. O., M. O., V. V., J. H., R. M., MUDr. J. G. a R. Z.). Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá ve věci učiněná skutková zjištění a postup soudů při jejich zjišťování. Námitky, které dovolatel v rámci dovolání uplatnil, jsou tedy z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.

Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely přitom zejména z výpovědi poškozeného E. M., který popsal celé jednání, které útoku předcházelo, jakož v rámci možností i samotný útok a místo, kde k němu došlo a s jistotou identifikoval i obviněného jako útočníka, nepřímo též z výpovědi samotného obviněného, který v rámci vlastní obhajoby popsal konflikt s elegantním pánem s deštníkem v prosinci roku 2009, který pak svou výpovědí potvrdila i matka obviněného svědkyně Z. O., ze svědecké výpovědi A. Š., který uvedl, že se v inkriminovanou dobu v baru TIP SPORT nacházeli jak obviněný, tak poškozený, a vedli spolu rozhovor, který zjevně nebyl přátelské povahy, ze svědeckých výpovědí P. P., R. M. a J. H., z nichž vyplývá rozsah zranění a místo a čas, kde a kdy k útoku na poškozeného došlo a dále též z listinných důkazů (z fotodokumentace a z náčrtku z místa napadení poškozeného, z protokolu o rekognici, ze zprávy o době služby svědkyně V. V. a dále též z lékařských zpráv a ze znaleckého posudku o rozsahu zranění a následcích na zdraví poškozeného). Pokud dovolatel zpochybnil věrohodnost poškozeného E. M., pak je třeba uvést, že soudy se touto otázkou s náležitou pečlivostí zabývaly (srov. zejména str. 3-4 napadeného usnesení odvolacího soudu) a jejich hodnocení a závěrům v tomto směru nelze nic vytknout. Výpověď poškozeného nadto, jak již bylo uvedeno, nezůstala osamocena a korespondují ji i další ve věci provedené důkazy, a společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že se obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce dopustil jednak trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a jednak trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Pokud soudy naproti tomu některým ve věci provedeným důkazům neuvěřily i tento svůj postoj náležitě odůvodnily (srov. str. 3-5 napadeného usnesení odvolacího soudu) a ani v tomto směru jim tedy nelze ničeho vytýkat. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. ledna 2012

Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík