11 Tdo 293/2011
Datum rozhodnutí: 29.06.2011
Dotčené předpisy: § 4 tr. zák.



11 Tdo 293/2011-33

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 29. června 2011, dovolání obviněného J. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2010, sp. zn. 9 To 496/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 T 6/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. května 2010, sp. zn. 1 T 6/2010, byl obviněný uznán vinným pod bodem I. pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a pod bodem II. trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., a odsouzen podle § 250 odst. 3 zák. č. 140/1961 Sb. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
I. v úmyslu se obohatit, prodával zájemcům osobní automobily, o nichž věděl, že byly dosud neztotožněnými pachateli odcizeny původním majitelům, na automobilech byla upravená čísla VIN a byly opatřeny padělanými technickými průkazy, přičemž tyto skutečnosti při prodeji záměrně pře kupujícími zamlčel, a za těchto podmínek nejméně prodal:
1) dne 17. ledna 2006 v L. n. L. , okr. N. , osobní automobil tov. zn. Škoda Octavia Combi 1,9 TDI, stříbrné metalízy, rok výroby 2003 v hodnotě 265 000 Kč, odcizené dne 18. října 2005 v katastru obce V. u silnice č. II/286, okr. S., majiteli S. I. S. , trv. bytem I. D. , 313 11 U.-O. D. , SRN, přičemž prodejem odcizeného automobilu P. A. B. , z L. , způsobil škodu nejméně v částce 265 000 Kč,

2) dne 3. srpna 2006 v K. , okr. N. , osobní automobil zn. Škoda Octavia Combi 1,9 TDI 4x4, rok výroby 2005, barvy zelené metalízy, v hodnotě 426 000 Kč, odcizené dne 21. června 2006 před nemocnicí v J. n. N. , majiteli spol. DS Leasing, a. s., se sídlem Údolní čp. 567/33, Brno, přičemž prodejem odcizeného automobilu Z. P. , z T. způsobil škodu ve výši nejméně 400 000 Kč,

3) dne 18. prosince 2006 v době od 16.30 hod. do 20.00 hod. v P. , okr. N. , osobní automobil tov. zn. Volkswagen Variant TDi, v hodnotě nejméně 325 000 Kč, odcizený dne 9. prosince 2006 v P. , V. , přičemž prodejem odcizeného automobilu M. O. , způsobil škodu nejméně 325 000 Kč,

4) dne 30. prosince 2006 v P. Č. M. osobní automobil tov. zn. Škoda OCTAVIA COMBI, r. v. 2004, barva stříbrná, v hodnotě 305 000 Kč, odcizené v době od 10.00 hod. do 11.20 hod. dne 15. srpna 2006 před hotelem J. , v ul. M. v L. , majiteli M. M. , trv. bytem K. L. u K. , přičemž prodejem odcizeného automobilu způsobil K. Š. , z K. V. , škodu nejméně 300.000 Kč,

5) dne 13. dubna 2007 v P.-Č. M. osobní automobil tov. zn. Škoda Super, barvy šedá metalíza, v hodnotě 275 000 Kč, odcizený pod původní mpz., rok výroby 2002, barvy hnědá metalíza, v době od 9. února 2007 do 10. února 2007 v P. , H. n. před Hotelem A. majiteli E. B. , trv. bytem S. , K.-A. , přičemž prodejem odcizeného automobilu M. P. , z T. , způsobil škodu nejméně 275 000 Kč,

6) dne 2. dubna 2007 u obce S. V. , okr. N. , osobní automobil tov. zn. Škoda Octavia Combi 1,9 TDI, barvy zelená metalíza, v hodnotě 290 000 Kč, odcizené pod původní mpz, rok výroby 2003, barvy zelené světlé metalízy, z 23. února 2007 na 24. února 2007 v obci B. u Hotelu K. , okr. S. , majiteli I. L. , trv. bytem L. , F.-O. Z. , přičemž prodejem odcizeného automobilu D. F. , z M. , způsobil škodu nejméně 290 000 Kč,

7) dne 26. února 2007 v P. na Č. M. v ulici Ch. , osobní automobil zn. VW Passat Variant 3BG, barvy stříbrná metalíza, v hodnotě 330 000 Kč, odcizený dne 4. února 2007 v K.-P. , okr. J. n. N. , majiteli spol. D. J.P., Německo, přičemž prodejem odcizeného automobilu T. S. , z P. , způsobil škodu ve výši nejméně 330 000 Kč,

8) dne 15. května 2007 v P. na Č. M. v ulici Ch. , osobní automobil zn. VW Passat, barvy stříbrná metalíza, v hodnotě 350 000 Kč, které bylo odcizeno dne 7. dubna 2007 na parkovišti před penzionem U. B. u J. n. N. , majiteli spol. Hedwag Jobcentrum GmbH, Německo, přičemž prodejem odcizeného automobilu T. N. , z D. R. , způsobil škodu ve výši nejméně 350 000 Kč;
II. v obci D. , okr. P.-v., dne 2. dubna 2007 na čerpací stanici, při prodeji osobního automobilu zn. Škoda Octavia, v úmyslu zastřít svou pravou totožnost, jako prodejce předložil zájemci o automobil D. F. , pozměněný občanský průkaz na jméno D. P. , který byl opatřen fotografií obviněného J. Š. ,

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. listopadu 2010, sp. zn. 9 To 496/2010, předmětné dovolání podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Nymburce dne 6. ledna 2011. Dovolatel v něm uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Uvádí, že tak rozsáhlou trestní činnost nemohl spáchat sám, namítá neexistenci jediného spolehlivého důkazu o tom, že by věděl o skutečném původu předmětných automobilů, naopak, že ani neměl možnost rozpoznat jejich nelegální původ, a že tudíž v řízení nebylo prokázáno úmyslné zavinění, jež je součástí skutkové podstaty trestného činu podvodu. Nebyly podle něj předloženy ani důkazy, jež by opodstatňovaly příp. jiné hmotně právní posouzení věci, kupř. ve směru jejího posouzení jako trestného činu podílnictví. Za zvlášť markantní nesprávnost hmotně právního posouzení věci považuje pak tuto u skutku pod bodem I/2 rozsudku okresního soudu, jelikož prodej předmětného automobilu zajišťovala firma STEP Media, s. r. o., pro níž pracoval jako zprostředkovatel, přičemž kupní cenu převzala právě tato firma.

Závěrem dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napravil pochybení obou soudů, aby po provedeném řízení napadený rozsudek zrušil a Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu dovolání uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování a soud je vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy obou stupňů. Obviněný podle názoru státního zástupce přitom v rámci své argumentace v určitém rozsahu namítá nesprávnost hodnocení důkazů provedených a nesprávnost skutkových zjištění, učiněných soudy činnými dříve ve věci, když tvrdí, že mu nebyl znám původ provdávaných automobilů. Státní zástupce upozornil, že zmíněnou skutečností se oba soudy činné ve věci, zejména soud prvního stupně, dostatečně zaobíraly a učinily skutkové zjištění, výslovně vyjádřené ve skutkové větě uvedené v bodu I. výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Nymburce, podle kterého obviněný obchodoval s vozidly, o nichž věděl, že byla odcizena, změněna jejich identita a byla opatřena padělky technických průkazů. Pokud jde o právní posouzení naznačených zjištění stran skutkové stránky, je podle státního zástupce zcela zřejmé, že obviněný nejméně věděl, že může svým jednáním porušit zájem chráněný trestním zákonem a pro případ, že takové porušení způsobí, s tím byl srozuměn, tedy zjevně se činu dopustil nejméně v úmyslu nepřímém podle § 4 písm. b) tr. zák., což současně značí, že jeho zavinění dosahovalo potřebné intenzity ke kvalifikaci celého děje jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Předložené argumentaci dovolatele podle státního zástupce tak nelze přisvědčit. Státní zástupce shledal podané dovolání zjevně neopodstatněným a navrhl je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout. Současně navrhl, aby bylo rozhodnuto podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací přezkoumal obsahové a formální náležitosti, resp. přípustnost podaného dovolání podle § 265a odst. 1 písm. a), h) tr. řádu, dále zda bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání podat. Shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky, aby podané dovolání projednal. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu, jak je zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku, je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze tedy namítat, že skutek jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Nejvyšší soud tedy není oprávněn přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, případně korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 5, 6 tr. řádu) Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl v řízení o dovolání podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám provádět podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoli obviněný deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, uplatnil námitky, které směřovaly proti výsledku dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy a proti správnosti skutkových zjištění, které učinil Okresní soud v Nymburce a z nichž vycházel v napadeném rozsudku Krajský soud v Praze. Namítl, že jako zprostředkovatel prostě převzal k prodeji automobily s příslušnými doklady, které nevzbuzovaly žádné pochybnosti ani u odborníků, přičemž v praxi obvyklým způsobem pouze zrealizoval prodej. Tyto svou povahou námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. řádu a při svém rozhodování k nim Nejvyšší soud nepřihlížel. Část námitek obviněného ovšem směřuje proti naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu. Jedná se o námitku, že trestní spis neobsahuje jediný spolehlivý důkaz o tom, že by obviněný skutečně věděl o původu předmětných automobilů . Nicméně svým obsahem tato námitka neodporuje skutkovým zjištěním ve věci, které učinily soudy a je možné ji podřadit pod deklarovaný dovolací důvod. Z hlediska napadeného rozhodnutí je významná otázka, zda skutkem, jak byl zjištěn soudy, byly naplněny všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 tr. zák. Nejvyšší soud námitky obviněného nepovažuje ovšem za důvodné. Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Podle § 3 odst. 3 tr. zák. k trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo užije takové listiny jako pravé. Z právních vět výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky uvedených trestných činů tím, že obviněný
I. u trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a zamlčel podstatné skutečnosti a způsobil na cizím majetku značnou škodu,
II. u trestného činu podle § 176 odst. 1 tr. zák. podstatně změnil obsah veřejné listiny v úmyslu, aby jí bylo použito jako pravé a užil takové listiny jako pravé.
Ve skutkových větách nalézací soud konstatoval, že obviněný I. prodával zájemcům v úmyslu se obohatit odcizené osobní automobily o nichž věděl, že na automobilech byla upravena čísla VIN a byly opatřeny padělanými technickými průkazy, přičemž tyto skutečnosti při prodeji záměrně před kupujícími zamlčel,
II. v úmyslu zastřít svou pravou totožnost jako prodejce předložil zájemci o automobil pozměněný občanský průkaz, který byl opatřen fotografii obviněného.

Na námitku obviněného uplatněnou v řízení před nalézacím soudem, podle níž nevěděl a prakticky ani nemohl tušit, že vozidla, jejichž prodej měl zprostředkovávat, pocházejí z trestné činnosti, tudíž nelze dovodit jeho úmysl uvést v omyl kupující , soud vyčerpávajícím způsobem reagoval. Tvrzení o zprostředkování prodeje a neexistenci zavinění soud vyvrátil zejména poukazem na výpověď svědkyň A. S. , M. a M. O. a svědka Z. P. , dále absencí jakýchkoli materiálních důkazů prokazujících kontakt obviněného a jím tvrzené osoby (T. S. ), v jejíž prospěch měl zprostředkovat prodej předmětných automobilů, dále zjištěním nemajetnosti T. S. , což je v rozporu s rozsahem realizovaných obchodů, či prokázáním skutečnosti, že ve čtyřech případech zněla kupní smlouva na jméno prodávajícího D. P. , přičemž právě obviněný (dovolatel v řízení před Nejvyšším soudem) disponoval padělaným občanským průkazem na toto jméno a také se jím ve třech případech prokázal. Nalézací soud pak hodnocením konkrétně označených důkazů přesvědčivě zdůvodnil naplnění subjektivní stránky u trestných činů podvodu a padělání a pozměňování veřejné listiny u jednotlivých dílčích skutků, jak jsou tyto uvedeny ve skutkové větě výroku rozsudku. Ze spáchání pokračující trestné činnosti je obviněný usvědčen zejména výpověďmi: svědků manželů B. (ke skutku pod bodem I/1), poškozeného Z. P. , svědků D. F. a M. L. (ke skutku pod bodem I/2), poškozeného K. Š. (ke skutku pod bodem I/4), svědků D. F. a jeho otce K. F. (ohledně skutků pod body I/6, 7 a skutku pod bodem II), poškozeného T. N. , svědka J. N. a T. S. (ke skutku pod bodem I/8).

K odvolání dovolatele se Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 10. listopadu 2010, sp. zn. 9 To 496/2010 (č. l. 4 6), s argumentací Okresního soudu v Nymburce ztotožnil, a to na základě konkrétních a přesvědčivě podaných vývodů.

Oba soudy, tj. jak soud nalézací, tak i soud odvolací, ve svých rozhodnutích plně dostály požadavkům, jež pro prokázání nepřímého úmyslu vytyčil Ústavní soud v nálezu sp. n. III. ÚS 722/09. Podle těchto požadavků použité nepřímé důkazy, mají-li posloužit k jednoznačnému závěru o vině, musí tvořit systém, jehož jednotlivé články musejí být v souladu jak mezi sebou, tak i s dokazovanou skutečností, tj. s existencí eventuálního úmyslu. Nejvyšší soud v rámci přezkumu opodstatněnosti obviněným uplatněného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dospěl tudíž k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu v předmětné věci spočívá na správném právním posouzení skutku, a to z pohledu namítané absence zavinění u skutků, kvalifikovaných jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. Odvolací soud dodržel hlediska plynoucí z příslušných ustanovení trestního zákona, ve svém rozsudku dále plně dostál požadavkům plynoucím z § 125 odst. 1 tr. řádu. Na základě skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů byly v jednání obviněného správně shledány všechny znaky trestného činu podvodu a padělání a pozměňování veřejné listiny, kdy popis skutku, jenž je uveden v tzv. skutkové větě rozsudku, v posuzovaném případě odpovídá všem znakům rozhodným z hlediska subjektivní a objektivní stránky předmětných trestných činů. S ohledem na uvedené Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu předmětné dovolání Nejvyšší soud odmítl v neveřejném zasedání.

Poučení : Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 29. června 2011

Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman