11 Tdo 292/2004
Datum rozhodnutí: 26.03.2004
Dotčené předpisy:




11 Tdo 292/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. března 2004 o dovolání obviněného D. C., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. června 2003, sp. zn. 2 T 169/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. s e dovolání obviněného D. C. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. června 2003, sp. zn. 2 T 169/2001, byl obviněný D. C. ve spolupachatelství s obviněným R. K. uznán vinným trestným činem kuplířství podle § 204 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.

Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, která Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. listopadu 2003, sp. zn. 8 To 416/2003, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti výše uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 2 T 169/2001, podal obviněný D. C. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním úkonu . V dalším textu tohoto mimořádného opravného prostředku rozvedl argumenty, jimiž by měl být uplatněný dovolací důvod naplněn, a závěrem navrhl, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a rozhodl o jeho zproštění obžaloby.

Z obsahu vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že dovolatelem uváděný dovolací důvod nekoresponduje s obsahem dovolání, neboť argumenty obviněného se týkají výlučně problematiky hodnocení důkazů a obviněný v podstatě jen znovu opakuje již dříve uplatněnou obhajobu. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v zákoně, navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo sice podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./ , v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit /§ 265e odst. 1, 3 tr. ř. /, avšak je nepřípustné.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že dovolání lze podat jen proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolání patří mezi mimořádné opravné prostředky, to znamená mezi opravné prostředky, které směřují proti pravomocným rozhodnutím. Z logiky věci plyne, že mimořádným opravným prostředkem lze napadnout jen to rozhodnutí, jímž byla právní moc konstituována. Pokud trestní stíhání proběhlo tak, že právní moc rozsudku soudu prvního stupně byla nastolena rozhodnutím soudu druhého stupně, tj. rozhodnutím odvolacího soudu, musí být mimořádným opravným prostředkem napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, i když je cílem dovolání také zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Na podkladě dovolání musí totiž Nejvyšší soud přezkoumat rozhodnutí soudu druhého stupně, přičemž rozsudek soudu prvního stupně přezkoumává v rámci přezkumu řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně. Pokud je dovolání důvodné, Nejvyšší soud zruší napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, a pokud je namístě zrušit i rozsudek soudu prvního stupně, zruší jej Nejvyšší soud jako vadnou část řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně. Tyto zásady týkající se způsobu přezkumu rozhodnutí nižších soudů Nejvyšším soudem na podkladě dovolání a způsobu rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání vyplývají z ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř., § 265k odst. 1 tr. ř.



Na podporu těchto úvah lze dodat, že podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Požadavek zákona podat dovolání u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, ovšem neznamená, že se dovolání podává proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Citované ustanovení v té části, v níž je uvedeno do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje , zjevně vyjadřuje to, že není shoda mezi soudem, u kterého se dovolání podává, a soudem, jehož rozhodnutí se dovoláním napadá. Ostatně pokud by se mělo dovolání podávat proti rozhodnutí soudu prvního stupně, byla by evidentně nefunkční ta část ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř., v níž je zakotvena dvouměsíční lhůta k dovolání počítaná od doručení rozhodnutí. Tato nefunkčnost by jasně byla dána tím, že po rozhodnutí soudu prvního stupně musí následovat odvolací řízení a rozhodnutí soudu druhého stupně.

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, proti kterému obviněný D. C. podal dovolání, je rozhodnutím soudu prvního stupně. Jako soud druhého stupně rozhodl ve věci Městský soud v Praze, a to usnesením ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 8 To 416/2003, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného D. C., avšak proti tomuto usnesení obviněný dovolání nepodal. Přitom právě toto usnesení je rozhodnutím ve věci samé podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., proti němuž lze podat dovolání. Dovolatel v úvodu dovolání toliko konstatuje, že jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem usnesením podle § 256 tr. ř. zamítnuto; blíže však usnesení odvolacího soudu nespecifikuje není vůbec označen soud, který je vydal, není uvedena spisová značka (v záhlaví je vedle sebe jen uvedeno 8 To 416/2003, 2 T 169/2001, ), ani datum jeho vydání.

V závěru dovolání obviněný sice uvedl, že dovoláním napadnuté rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení , avšak toto je v souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem jediná zmínka o rozhodnutí odvolacího soudu, v níž dovolatel ovšem nijak nekonkretizuje jaké rozhodnutí má ve skutečnosti na mysli, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej napadá a jaké vady mu vlastně vytýká z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále je třeba zdůraznit, že i v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadený rozsudek (o usnesení odvolacího soudu se zde nic neuvádí) a rozhodl o jeho zproštění viny. Dovolání je však výslovně označeno jako dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, tj. rozsudku soudu prvního stupně, dovolatel se domáhá jeho zrušení, zatímco usnesení Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího v něm ani v této souvislosti není vůbec zmíněno.

Podle § 265f odst. 1 tr. ř. je obsahem dovolání mimo jiné uvedení toho, proti kterému rozhodnutí směřuje. Tento požadavek zákona ohledně obsahu dovolání obviněný naplnil tím, že uvedl, že dovolání podává proti všem výrokům rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. 2 T 169/2001, . Tím však obviněný zvolil dovolání proti rozhodnutí, proti kterému není přípustné. Lze jen dodat, že obviněný se neřídil ani poučením, kterého se mu dostalo v usnesení Městského soudu v Praze, neboť v rámci poučení bylo výslovně uvedeno, že dovolání je přípustné proti tomuto rozhodnutí, tj. proti usnesení Městského soudu v Praze. Přitom usnesení odvolacího soudu bylo obviněnému i jeho obhájci řádně doručeno.



Proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť není přípustné, aniž z jeho podnětu napadený rozsudek přezkoumal z hledisek uvedených v § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. března 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík