11 Tdo 253/2005
Datum rozhodnutí: 29.09.2005
Dotčené předpisy:




11 Tdo 253/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2005 o dovoláních, která podali obvinění L. J. a M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 5 To 162/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 57/2003, t a k t o :

Dovolání obviněného L. J. s e podle § 265i odst. 1 písm. f tr. ř. o d m í t á .

Dovolání obviněného M. P. s e podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 7 T 57/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 5 To 162/2004, byli uznáni vinnými obviněný L. J. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1 tr. zák. a obviněný M. P. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1 tr. zák. a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 188 odst. 1 tr. zák., kterých se měli dopustit tím, že v noci z 8. 4. 2003 na 9. 4. 2003 v hotelu B.v buňce na ulici B. v M. prováděli neoprávněnou výrobu psychotropní látky metamfetamin - pervitin za použití předmětů, surovin a chemikálií, které si k tomuto účelu opatřili, kdy část věcí určených k výrobě pervitinu přechovával obviněný M. P. v osobním zavazadle a následně i v příslušné buňce v H. B., přičemž látka metamfetamin je zařazená jako psychotropní látka v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb.

Za tuto trestnou činnost byli odsouzeni obviněný L. J. podle § 187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti (18) měsíců, přičemž byl pro výkon uloženého trestu podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem a obviněný M. P. byl odsouzen za tuto trestnou činnost a sbíhající se trestný čin krádeže dle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. 3. 2003, sp.zn. 3 T 34/2004, podle § 187 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti (18) měsíců, přičemž byl pro výkon tohoto trestu odnětí svobody zařazen podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem.

Proti shora uvedenému rozsudku podali obvinění odvolání ke Krajskému soudu v Brně, který svým usnesením ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 5 To 162/2004, zamítl odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Toto usnesení bylo doručeno obviněnému L. J. dne 11. 8. 2004, jeho obhájci JUDr. H. dne 16. 8. 2004 a městskému státnímu zastupitelství dne 6. 8. 2004.

Obviněnému M. P. bylo citované usnesení Krajského soudu v Brně doručeno dne 7. 10. 2004, jeho obhájci JUDr. R. dne 18. 8. 2004 a městskému státnímu zastupitelství dne 6. 8. 2004.

Obviněný L. J. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. dne 13. 9. 2004 a prostřednictvím svého obhájce JUDr. H. dne 18. 10. 2004.

Obviněný M. P. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. R. dne 1. 9. 2004 a toto dovolání doplnil prostřednictvím svého obhájce dne 18. 10. 2004.

Předmětná dovolání byla předložena Nejvyššímu soudu České republiky dne 22. 2. 2005.

Jako důvod podaného dovolání uvádí obviněný L. J. skutečnost, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a odvolává se přitom na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný má za to, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a nelze ho taktéž posoudit tak, že neoprávněně vyrobil psychotropní látku. Formulace tak, jak je uvedená v rozsudku soudu prvního stupně, tedy, že ... neoprávněně vyrobil , je podle jeho názoru nesprávná, neboť k dokonání výroby psychotropní látky v žádném případě nedošlo. Jak dále obviněný v předmětném dovolání uvádí, v popisu skutku, kterého se měl dopustit, není žádná zmínka o tom, že by se daného jednání dopustil úmyslně, nelze tudíž z výrokové části rozsudku soudu I. instance jednoznačně dovodit, zda byla v této trestní věci naplněna subjektivní stránka trestného činu. Dovolatel se rovněž domnívá, že soud náležitě neobjasnil, jakého konkrétního jednání se měl dopustit, a proto nebyla stanovena objektivní stránka dané trestné činnosti. Kromě toho nebylo podle jeho tvrzení v rámci trestního řízení vůbec objasněno, zda úmysl obviněného směřoval k výrobě psychotropní látky či pouze k výrobě prekursoru.

V petitu dovolání proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval podle § 265k odst. 1 tr. ř. a napadená rozhodnutí, zejména pak rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Další dovolání podal obviněný L. J. dne 18. 10. 2004 prostřednictvím obhájce JUDr. H. Dovolání v tomto případě opírá o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a písm. k) tr. ř. Vedle toho, že odvolací soud posoudil jeho jednání v rozporu s hmotným právem, pak dále namítá, že mu soud prvního stupně neudělil v hlavním líčení poslední slovo, což označuje za závažnou procesní vadu, stejně jako to, že tato skutečnost nebyla soudem zaprotokolována. Obviněný je přesvědčen, že porušení tohoto práva je ve své podstatě procesní vadou zhojitelnou pouze v rámci prvoinstančního řízení a nelze ji odstranit poskytnutím možnosti vyjádřit se v rámci udělení posledního slova soudem odvolacím.

Dále namítá to, že byl uznán vinným trestným činem dokonaným, spočívajícím ve výrobě metamfetaminu, ačkoliv podle zjištění orgánů činných v trestním řízení se jednalo pouze o určité stadium výroby omamné látky. V tomto kontextu argumentuje tím, že prvoinstanční soud v odůvodnění svého rozsudku konstatuje, že metamfetamin vyroben nebyl a v zajištěných věcech nebyl ani zjištěn rozpracovaný postup jeho výroby. Podle dovolatele nedošlo v dané trestní věci ke spáchání přípravy (§7 odst. 1 tr. zák) či pokusu (§ 8 odst. 1 tr. zák.), neboť jednání obviněného bezprostředně nesměřovalo k dokonání trestného činu spočívajícího ve výrobě metamfetaminu.

Obviněný se rovněž dovolává zpracování znaleckého posudku, kterým by znalec provedl stěry z povrchu stropu a stěn a tyto stěry analyzoval. Tento návrh na doplnění dokazování učinil ostatně již v odvolacím řízení.

Dále má za to, že jeden ze stěžejních usvědčujících důkazů, tedy pořízené odposlechy telefonních hovorů, je nepoužitelný, neboť přepisy odposlechů neobsahují autentický záznam telefonních hovorů, protože jejich obsah je zestručněn a doplněn o domněnky policejního orgánu, což podstatně změnilo jejich význam a smysl.



Na tomto místě podotýká, že před soudem nalézacím byly čteny pouze některé přepisy obsahu odposlechů a to včetně poznámek, kterými byly opatřeny, ostatní čteny nebyly a poukazuje na to, že pokud je prvoinstanční soud považoval za jeden z hlavních usvědčujících důkazů, měl v odůvodnění svého rozhodnutí zcela konkrétně uvést ty přepisy, ze kterých při rozhodování vycházel.

V závěru dovolání obviněný opětovně upozorňuje na porušení ustanovení § 217 tr. ř. a brojí proti uloženému trestu, který označuje za nepřiměřeně přísný, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 5 To 162/2004, zrušil a dle § 265l tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Obviněný M. P. opírá své dovolání o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a napadá výrok o vině i trestu v celém rozsahu.

Domnívá se, že prvoinstanční soud mu uložil souhrnný trest v rozporu s ustanovením § 35 odst. 2 tr. zák., čímž podle jeho názoru porušil trestní zákon, neboť soud může uložit souhrnný trest pouze v případě, kdy dřívější rozhodnutí o trestné činnosti obviněného spáchané v souběhu již nabylo právní moci.

Argumentuje tím, že trestní příkaz Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 3 T 34/2003, mu byl doručen v době, kdy byl ve vazbě ve V. v. v B., takže se v tomto případě jednalo o případ nutné obhajoby ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Tento trestní příkaz nemohl podle názoru odvolatele nabýt právní moci, neboť lhůta pro podání odporu proti tomuto trestnímu příkazu uplyne až osmý den od jeho doručení obhájci obviněného, který však nebyl dosud v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 34/2003 ustanoven ani si ho obviněný nezvolil a má za to, že uložení souhrnného trestu prvoinstančním soudem a následně výrok o trestu napadeného rozsudku jsou v rozporu s trestním zákonem. Zde cituje stanovisko odvolacího soudu, v němž je uvedeno, že trestní příkaz Okresního soudu v P. je pravomocný a tudíž mu nepřísluší přezkoumávat správnost postupu jiného soudu v pravomocně skončeném řízení. Obviněný je toho názoru, že zmíněné stanovisko odvolacího soudu je nesprávné a nemá oporu v provedeném dokazování. Připouští, že na písemném vyhotovení trestního příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 3 T 34/2003, je doložka právní moci, avšak to neznamená, že tento trestní příkaz je skutečně pravomocný, neboť právní moc rozhodnutí je vlastnost rozhodnutí, která tu buď je či není, tuto vlastnost rozhodnutí však nelze založit chybným vyznačením doložky právní moci.

Obviněný zastává názor, že odvolací soud měl v dané situaci s ohledem na skutečnosti shora popsané sjednat nápravu, a to i proto, že byl na tyto nedostatky upozorněn nejen v odvolání, ale i u veřejného zasedání dne 15. 6. 2004, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval podle § 265k odst. 1 tr. ř. a napadená rozhodnutí, zejména pak rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Obviněný M. P. své dovolání doplnil podáním ze dne 18. 10. 2004. Především v něm nesouhlasí s verdiktem soudů obou stupňů, tedy, že vyrobil psychotropní látku a namítá, že ze závěrů soudů obou instancí vyplývá, že psychotropní látka v tomto případě vyrobena nebyla, přičemž podotýká, že prekursor za psychotropní látku považovat nelze.

V dalším pak rozvádí skutečnost, že z rozsudků soudů obou instancí nevyplývá, jaká byla objektivní stránka předmětné trestné činnosti a jakého dílčího jednání se měl jako spolupachatel dopustit.

Kromě toho dovolatel uvádí, že v popisu skutku není zahrnuta subjektivní stránka předmětného trestného činu a nebylo náležitě objasněno, zda jeho úmysl směřoval k výrobě psychotropní látky či pouze k výrobě prekursoru a v závěru tohoto dovolání pak navrhuje, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a přikázal příslušnému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k podanému dovolání prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství.

Deklarovanému dovolacímu důvodu podle ní v odůvodnění dovolání obviněného M. P. odpovídá námitka nesprávného právního posouzení skutku, který byl kvalifikován i jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 tr. zák., který má charakter přípravného jednání k trestnému činu podle § 187 odst. 1 tr. zák. a je k němu subsidiární a pokud tedy obviněný přechovával předměty určené k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky a jejich využitím skutečně psychotropní látku nebo prekursor vyrobil, nelze jeho jednání kvalifikovat jako souběh těchto trestných činů.

Státní zástupkyně se však domnívá, že nelze z hlediska postavení obviněného dospět k závěru, že by mu mohl být uložen na základě posouzení skutku, kterým byl uznán vinným, jen jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., mírnější trest. Má za to, že zde nejsou dány podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí, protože pouhé vypuštění zmíněné právní kvalifikace by nebylo oporou pro zmírnění trestu a uvedený právní názor není po právní stránce zásadního významu, protože jde o obvyklý výklad subsidiárního vztahu těchto skutkových podstat.

Námitku dovolatele týkající se nesprávnosti uložení souhrnného trestu v případě obviněného M. P. označila státní zástupkyně jako zjevně neopodstatněnou.



K otázce právní moci trestního příkazu Okresního soudu v Prostějově, sp.zn. 3 T 34/2003, uvádí, že nastane-li v průběhu trestního stíhání některý z důvodů nutné obhajoby, znamená to, že obviněný musí mít obhájce, přičemž ze samotné existence nutné obhajoby nevyplývá, že subjektem řízení je také obhájce a v důsledku samotného vzniku důvodu nutné obhajoby se žádný konkrétní advokát ještě nestává obhájcem obviněného.

V této souvislosti upozorňuje na skutečnost, že zvolení nebo ustanovení obhájce jsou taxativně vymezené způsoby, kterými se advokát stává obhájcem obviněného a jestliže z jakéhokoliv důvodu uvedené postupy neuskuteční, trestní řád nestanoví žádnou fikci přítomnosti obhájce v řízení. Z těchto okolností státní zástupkyně dovozuje, že doručení trestního příkazu obhájci je podmínkou právní moci trestního příkazu za situace, kdy obhájce je subjektem řízení, tedy jestliže obviněný zvoleného nebo ustanoveného obhájce skutečně má. Vzhledem k ustanovení § 314f odst. 2 tr. ř., podle něhož se trestní příkaz doručuje obhájci, má-li obviněný obhájce ... ,, je toto dovolání dle vyjádření státní zástupkyně zjevně neopodstatněné.

K argumentaci obviněného L. J. státní zástupkyně uvádí, že s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tato nekoresponduje, neboť z napadeného rozhodnutí a rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, která ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a o které následně opřely právní posouzení skutku, přičemž nelze dospět k závěru, že by mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením existoval extrémní nesoulad. Neztotožňuje se s názorem obviněného, který namítá, že popis skutku je ve výroku rozhodnutí popsán nedostatečně.

Stran subjektivní stránky trestného činu lze opět podle státní zástupkyně plně odkázat na skutkové závěry soudu, podle nichž nevznikly pochybnosti o tom, že obvinění se na základě telefonických objednávek dohodli na tom, že kritického dne vyrobí v hotelu B. pro širší množství odběratelů pervitin. Poukazuje na to, že chemický materiál na místě činu zajištěný byl pro výrobu metamfetaminu úplný, zejména pro jeho výrobu z efedrinu a pseudoefedrinu, což jsou prekursory, jejichž výroba je rovněž trestná podle § 187 odst. 1 tr. zák.

Z těchto důvodů proto státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného M. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit jeho postavení a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu a dovolání obviněného L. J. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř..

Obvinění jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo zapotřebí dále posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Obviněný L. J. opírá své původně podané dovolání o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ohledně zjištěného skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není Nejvyšší soud oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Důvody dovolání jsou totiž koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku a jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.

Pokud skutek, jímž byl obviněný L. J. uznán vinným, soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., nelze tomuto právnímu posouzení vytýkat pochybení. Zjištěným jednáním, co do obsahu jednotlivých důkazů podrobně rozvedeným zejména v rozsudku Městského soudu v Brně, obviněný naplnil všechny zákonem stanovené formální a materiální znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, neboť neoprávněně vyráběl psychotropní látku a vyrobil prekursor. K popisu předmětného skutku (viz jeho citace výše), a odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud je třeba uvést, že k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 187 odst. 1 tr. ř. stačí výroba přípravku či prekursoru, což se u efedrinu stalo. Podle vyjádření samotného obviněného J. spoluobviněný P. vyrobil asi 3 g efedrinu.

Obviněný si byl vědom skutečnosti, že se spolupodílí na neoprávněné výrobě drogy pervitin. Z toho nepochybně plyne, že se trestného činu dopustil v úmyslu přímém dle § 4 písm. a) tr. zák., čímž porušil zájem chráněný trestním zákonem.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že argumentace obviněného založená na absenci subjektivní stránky daného trestného činu je mylná. Pro úplnost je třeba uvést, že popis skutku ve skutkové větě výroku rozsudku, jakož i právní věta výroku rozsudku nejsou zcela přesné, ale skutková zjištění nalézacího soudu, která plynou jak ze skutkové věty tak z jejího odůvodnění v rozsudku soudu prvního stupně, jsou úplná a přesná.

Vzhledem k tomu je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Zrušení rozhodnutí by vedlo pouze k formálnímu upřesnění právní a skutkové věty, avšak právní kvalifikace trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. by zůstala neměnná. Proto Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Učinil tak v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Další dovolání obviněného L. J. bylo podáno prostřednictvím jiného obhájce dne 18. 10. 2004 a proto s odvoláním na ustanovení § 265f odst. 2 tr. ř., podle něhož rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, jsou tyto námitky bez jakéhokoliv právního významu a Nejvyšší soud k nim nepřihlížel.

Obviněný M. P. své dovolání opírá o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

První námitkou, kterou obviněný M. P. v rámci uplatněného dovolacího důvodu použil, je skutečnost, že mu byl uložen trest v rozporu s ustanovením § 35 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud však tuto námitku považuje za bezpředmětnou, neboť v posuzovaném případě je zcela jednoznačné, že trestní příkaz Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 3 T 34/2003, nabyl právní moci, neboť jeho doručování bylo realizováno v době, kdy obviněný neměl obhájce (k tomu srov. § 314f odst. 2 tr. ř.). S ohledem na dikci citovaného ustanovení lze dovodit, že pokud obviněný v řízení není zastoupen obhájcem, a to i v případě, že by ho podle zákona měl mít, není fakt, že rozhodnutí nebylo doručeno obhájci překážkou, která by bránila tomu, aby takové rozhodnutí nabylo právní moci (to koneckonců plyne i z ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., když jedním z důvodů dovolání je, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Dovoláním lze přitom napadat pouze pravomocné rozhodnutí soudu).

Další námitka obviněného M. P. se týká nesprávného právního posouzení skutku soudy obou stupňů. Tato námitka obsahově odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného usnesení, proti němuž bylo dovolání podáno, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům:

Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.

Pod pojmem neoprávněná výroba psychotropní nebo omamné látky se rozumí nejen průmyslová nebo řemeslná výroba, ale i jakékoli jiné zhotovení nebo vytvoření omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu neoprávněným subjektem. Trestná je výroba takové látky i pro vlastní potřebu.

Prekursorem je látka uvedená v příloze č. 9 zákona č. 167/1998 Sb., jakož i roztok nebo směs obsahující jednu nebo více látek uvedených v příloze č. 9 tohoto zákona, kromě látek uvedených v § 1 odst. 2 citovaného zákona (nejde tedy o prekursory obsažené v léčivech v lékové formě s výjimkou léčivých přípravků obsahujících efedrin a léčivých přípravků obsahujících větší množství než 30 mg pseudoefedrinu v jednotce lékové formy, a v jiných výrobcích nebo látkách, pokud složení těchto výrobků nebo látek je takové, že prekursory v nich obsažené nemohou být snadným způsobem použity nebo znovu získány snadno použitelnými způsoby). Obecně se prekursorem rozumí výchozí látka nebo meziprodukt, z něhož při metabolismu vzniká výsledný produkt.

Na tomto místě je třeba poznamenat, že přechovávání předmětů určených k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky (resp. přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo jedy) je trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 tr. zák., který je ve vztahu k trestnému činu podle § 187 tr. zák. subsidiární. Pokud tedy za použití přechovávaných předmětů určených k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky pachatel přistoupí k výrobě takové látky, nelze jeho jednání kvalifikovat jako ideální souběh trestných činů nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 a § 187 tr. zák. Lze se tedy ztotožnit s námitkou Nejvyššího státního zastupitelství o vztahu subsidiarity mezi těmito dvěma skutkovými podstatami a o vyloučení jednočinného souběhu. Avšak z hlediska projednávaného dovolání je podstatné, že obviněný ve svém dovolání nesprávnou právní kvalifikaci jeho jednání z hlediska tohoto souběhu nenamítal a Nejvyšší soud při projednání dovolání je při přezkumu vázán rozsahem a důvody dovolání tak, jak jsou uvedeny v tomto mimořádném opravném prostředku. Kromě toho lze přisvědčit Nejvyššímu státnímu zastupitelství i v tom, že pouhé vypuštění kvalifikace trestným činem podle § 188 tr. zák. by ještě v tomto konkrétním případě nebylo důvodem pro zmírnění trestu.

Jak již bylo konstatováno ve shora uvedeném odstavci, obviněný neměl námitek k právní kvalifikaci předmětného trestného činu dle § 188 odst. 1 tr. zák., a proto vycházeje z ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud nepřihlíží k vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny a pokud neodmítne dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů v něm uvedených. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval obviněný v tom, že jeho jednáním nemělo dojít k vyrobení omamné či psychotropní látky, ale že byl vyroben pouze efedrin, tj. prekursor. Jako u předchozího obviněného lze i v tomto případě konstatovat, že tato námitka odpovídá zákonem předpokládanému důvodu dovolání a rozsudek nalézacího soudu skutečně trpí jistou formální právní vadou, protože v rozporu s konstatováním v právní větě jednáním obviněných nedošlo k výrobě omamné či psychotropní látky, ale pouze k výrobě prekurzoru, i když na základě okolností nezávislých na jejich vůli. Toto pochybení soudu je však ryze formální již s ohledem na fakt, že podle § 187 odst. 1 tr. zák. je jak výrobou psychotropní látky, tak výrobou prekurzoru, pokud je tato výroba neoprávněná, naplněna skutková podstata § 187 odst. 1 tr. zák. Za této situace, pokud skutek, jímž byl obviněný M. P. uznán vinným, soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., nelze tomuto právnímu posouzení vytýkat pochybení. Zjištěným jednáním, co do obsahu jednotlivých důkazů podrobně rozvedeným zejména v rozsudku Městského soudu v Brně, obviněný naplnil všechny zákonem stanovené formální a materiální znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, neboť k naplnění skutkové podstaty předmětného trestného činu podle § 187 odst. 1 tr. zák. stačí výroba prekursoru, což se u efedrinu stalo a z výpovědi spoluobviněného L. J. vyplývá, že obviněnému M. P. se podařilo vyrobit asi 3 g efedrinu (viz č. 1. 138 spisu), což lze ostatně dovodit i z výpovědi obviněné K. M. (viz č. 1. 133 spisu) a oba obvinění pak usvědčují obviněného M. P. z toho, že právě on přivezl k této činnosti potřebné pracovní prostředky a suroviny a přechovával je ve svém osobním zavazadle.

S poukazem na shora uvedené skutečnosti a vzhledem k tomu, že byly stejně jako v předchozím dovolání splněny kumulativně stanovené podmínky, tj., že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného M. P. a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, Nejvyšší soud dovolání obviněného M. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f ) tr. ř.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman