11 Tdo 229/2004
Datum rozhodnutí: 28.04.2005
Dotčené předpisy: § 250 tr. zák.




11 Tdo 229/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 28. dubna 2005, o dovolání obviněného Ing. Z. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, ze dne 11. března 2003, č. j. 13 To 13/2003-244, v trestní věci, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 34/2002, t a k t o :



Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, ze dne 11. března 2003, č. j. 13 To 13/2003-244, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. září 2002, sp. zn. 2 T 34/2002, z r u š u j í .

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Hradci Králové p ř i k a z u j e , aby jako soud prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. září 2002, sp. zn. 2 T 34/2002, byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. s přihlédnutím k § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v délce dvou roků podmíněně odloženém na zkušební dobu dvou roků.

Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný takto kvalifikované trestné činnosti měl dopustit tak, že se od 16. června 2000 do doby vydání předmětného rozhodnutí snaží uvést Krajský soud v Hradci Králové v omyl tím, že v soudním řízení uplatnil listinu označenou jako Směnka bez protestu ze dne 26. května 1997, znějící na částku ve výši 515.369,20,-Kč, kdy na vyhotovení této směnky zneužil Ing. Z. bianko podepsaný hlavičkový papír obchodní společnosti P.P.S., a. s., P., který mu byl tímto předán k jinému účelu, a takto se snažil získat neoprávněný prospěch ve výši shora uvedené směnky ke škodě Ing. L. Z..

Do rozhodnutí nalézacího soudu podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání do výroku o vině i trestu. Namítl, že okresní soud nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, vyvodil jednostranné závěry v jeho neprospěch, pročež navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a sám jej zprostil obžaloby, případně aby věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání. Podle odvolatele už z odůvodnění rozsudku je patrné, že nebylo prokázáno, že by vyhotovil obsah směnky, což je v rozporu s výrokem, dle něhož měl zneužít k vyhotovení směnky čistý papír podepsaný poškozeným. Obviněný dále namítl, že směnku vědomě vystavil poškozený, popsal důvody, proč měla být směnka vystavena, přičemž nepovažoval za rozhodné, kdy byla datována, neboť poškozeného žádal o vystavení směnky opakovaně a nebylo mu přesně známo, kdy a s jakým datem poškozený směnku vystavil. Podle odvolatele je nevěrohodná výpověď svědka N., který měl údajně vidět, jak poškozený podepisoval prázdné hlavičkové papíry, protože z prostorového uspořádání kanceláří vyplývá, že svědek N. nemohl na místo údajného podpisu listin vidět, a ani další svědci, kteří se zúčastnili jednání správní rady, nepotvrdili, že by se tam jednalo o podpisu prázdných listin. Sám poškozený podle odvolatele měl řadu důvodů, pro které mohl popírat pravost směnky, když přitom nemohl popřít, že na směnce je jeho vlastní podpis. Významná podle odvolatele byla i souvislost s další listinou, dopisem adresovaným auditorské společnosti H.Z. H. K. o zakázce pro firmu S. P., v níž jde o nevyřešené milionové pohledávky, takže poškozený měl důvod popírat pravost i tohoto dopisu, na němž je rovněž prokazatelně jeho podpis. Podle odvolatele rozhodně nebylo prokázáno, že by obviněný zneužil bianco podepsané hlavičkové papíry a že by vědomě vydával padělanou směnku za pravou, pročež měl být zproštěn obžaloby.

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 11. března 2003, č. j. 13 To 13/2003-244, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že na podkladě zpřesněného popisu skutku obviněný byl znovu uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Obviněný byl uznán vinným, že dne 19. června 2000 podal u Krajského soudu v Hradci Králové návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, jímž by byla žalovanému Ing. L. Z. uložena povinnost zaplatit obžalovanému částku 515.369,20 Kč s příslušenstvím, a k tomuto návrhu připojil listinu označenou jako Směnka bez protestu ze dne 26. května 1997 znějící na částku 515.369,20 Kč, přičemž na vyhotovení této směnky zneužil Ing. L. Z. bianco podepsaný hlavičkový papír společnosti P. P. S., a. s., P., který mu byl předán k jinému účelu. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odložením výkonu trestu na zkušební dobu dvou let.

Proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání, jímž napadl všechny výroky rozsudku odvolacího soudu. Důvody dovolání spatřuje v naplnění ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí dle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel tvrdí, že skutek uvedený ve výrokové části rozsudku neodpovídá skutkovým zjištěním soudu, učiněným na základě provedených důkazů, a proto ani právní hodnocení tohoto skutku podle dovolatele nemůže být správné. Jak z dovolání plyne podle názoru dovolatele není jeho jednání trestným činem. V obsahu dovolání podrobně polemizuje se skutkovými zjištěními, obsaženými v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Uvádí, že oba soudy přehlédly zásadní rozpory ve výpovědích svědků, či vůbec nevzaly v úvahu skutečnosti, které uváděl sám svědek N. či sám svědek Z., zpochybňuje vypovídací schopnost znaleckého posudku, který měl podle názoru soudu být potvrzujícím důkazem pravdivosti tvrzení svědků N. a Z..

V petitu dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 11. března 2003, č. j. 13 To 13/2003-244, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. září 2002, č. j. 2 T 34/2002-224, a sám ve věci rozhodl o zproštění dovolatele z obžaloby.

K obsahu podaného dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje v něm, že převážnou část argumentace dovolatele tvoří námitky proti způsobu hodnocení důkazů soudem a proti popisu skutku v napadeném rozhodnutí. Dle názoru státního zástupce takové výhrady jsou z hlediska uplatněného dovolacího důvodu irelevantní, neboť hodnocení důkazů není hodnocením hmotně právní povahy. Dovolatel neuvedl žádné hmotně právní hodnocení stabilizovaného skutkového stavu, jež by trpělo vadou předpokládanou v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V tomto ohledu dle státního zástupce tedy jde o dovolání podané z jiného, než zákonného důvodu. Pokud pak dovolatel polemizuje s obsahem odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, pak státní zástupce upozorňuje na ustanovení § 265a odst. 4 tr. řádu, podle něhož dovolání pouze proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Státní zástupce se domnívá, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, a že výhrady obviněného nenaplňují žádný ze zákonem upravených dovolacích důvodů.

Státní zástupce v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a současně souhlasil s tím, aby toto, případně i jiné rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal při tom, že dovolání je přípustné (§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu), neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, dále shledal, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. řádu), a že bylo podáno oprávněnou osobou (§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu).

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Z důvodů, které jsou dále rozvedeny dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolací důvod předpokládaný § 265b odst. 1 písm. g/ tr. řádu (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku), je ve věci naplněn.

Obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném hmotně právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto důvodu lze proto namítat, že skutek, jak byl soudy zjištěn, nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, že jde o trestný čin jiný, nebo jednání není vůbec trestné.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. řádu napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i předcházející řízení, a shledal, že dovolání obviněného je důvodné.

Dle ustanovení § 250 odst. 1 tr. zák. se trestného činu podvodu dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Kvalifikované skutkové podstaty trestného činu dle odstavců 2 až 4 ustanovení § 250 tr. zák. jsou pak vymezeny výší způsobené škody, resp. naplněním znaků předmětné skutkové podstaty formou organizované skupiny.

Dle uvedené dikce skutkové podstaty trestného činu podvodu a jí odpovídající konstantní judikatury, osoba uvedená v omyl nemusí být totožná s osobou poškozenou. Na podvodu může být zainteresováno až pět osob pachatel, osoba uváděna pachatelem v omyl a jednající v omylu, osoba provádějící v omylu majetkovou dispozici, poškozený a osoba obohacená. Přitom tato skutková podstata předpokládá, že majetkovou dispozici, v jejímž důsledku dojde ke škodě na cizím majetku a k obohacení pachatele či jiné osoby, učiní osoba jednající v omylu. Ať už jde o osobu, kterou pachatel přímo uvedl v omyl, nebo o další osobu jednající na základě stejných skutečností rovněž v omylu.

V předmětné věci soud nalézací, jakož i soud odvolací dospěly k závěru, že osobou, která měla být uvedena v omyl je Krajský soud v Hradci Králové, u něhož měl obviněný v občanském soudním řízení uplatnit padělanou směnku, znějící na částku ve výši 515.369,20 Kč, a takto se snažit obohatit ke škodě poškozeného Ing. L. Z.. Je však zřejmé, že krajský soud by ve věci závazku vyplývajícího z uplatněné směnky žádnou majetkovou dispozici, v jejímž důsledku by mělo dojít ke škodě na majetku poškozeného a obohacení obviněného neučinil. Vydání směnečného platebního rozkazu nepochybně nelze považovat za majetkovou dispozici. Případnou majetkovou dispozici by učinil poškozený, kterého však, jak to vyplývá z podstaty skutkového děje, nelze považovat za osobu, která by měla a mohla být v této věci pachatelem uvedena v omyl.

Další otázka, kterou bylo potřebné řešit, byla otázka, zda lze podáním žaloby k soudu naplnit znak skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. uvede někoho v omyl . V této otázce lze odkázat již na judikaturu z první republiky, podle které v podání žaloby k soudu, i kdyby vycházela z vědomě nepravdivých tvrzení, nelze spatřovat naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu (Sbírka rozhodnutí NS 1919-1948, Vážný, č. 393/1921). Rozhodnutí argumentuje tím, že žalovaný má v řízení možnost se nároku bránit, nesprávná tvrzení žalobce vyvracet a civilní soud je povinen věc náležitě objasnit. Dá se říct, že totéž, i když v modifikované podobě platí i pro řízení o vydání směnečného platebního rozkazu. Podle ust. § 175 odst. 1 OSŘ, předloží-li žalobce v prvopisu směnku, o jejíž pravosti není důvod pochybovat a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný platební rozkaz. Je povinností soudu zkoumat předložené listiny (směnku) z hlediska jejich formálních zákonných náležitostí, tedy v tom smyslu, zda není důvod o pravosti směnky pochybovat. Pouze jsou-li uvedené formální předpoklady splněny, vydá soud směnečný platební rozkaz. V něm žalovanému uloží, aby do tří dnů od doručení rozhodnutí zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby ve stejné lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Žalovaný může samozřejmě namítat i to, že listina která byla soudu předložena není platnou směnkou. Směnečný platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného. Nepodaří-li se jej doručit, předseda senátu platební rozkaz zruší, aniž by nařizoval jednání.

Včas podané a odůvodněné námitky sice směnečný platební rozkaz neruší, ale odkládají jeho právní moc a vykonatelnost. Soud v dalším řízení rozhodne, zda platební rozkaz ponechá v platnosti nebo zda jej zruší a v jakém rozsahu. Pokud směnečný platební rozkaz zruší, projedná věc ve sporném řízení. Stejně soud postupuje, zjistí-li po podání žaloby, že formální předpoklady pro vydání směnečného platebního rozkazu nejsou splněny, např. proto, že existuje důvod pochybovat o pravosti směnky.

O sporném řízení civilním přitom platí, že je ovládáno zásadou projednací (§ 120 OSŘ), dle níž výsledek důkazního řízení odvisí zásadně od iniciativy účastníků řízení, nicméně tím není opuštěna zásada zjišťování skutkového stavu věci bez důvodných pochybností (§ 153 odst. 1, § 132, § 120 odst. 3 OSŘ). Zásada projednací přitom umožňuje žalovanému nesprávným a případně i úmyslně nepravdivým tvrzením žalobce se bránit a vyvracet je; z povinnosti rozhodnout na základě zjištěného skutkového stavu, pak plyne soudu možnost provést i jiné než účastníky navržené důkazy, vyšla-li v řízení najevo potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu. Rozhodnutí ve věci obsahuje autoritativní skutkový závěr, jenž jinými než procesními prostředky k ochraně práva změnit nelze. Je-li pojem omylu vymezen nevědomou neshodou vůle a projevu, a je-li soud povinen zjišťovat skutkový stav bez důvodných pochybností, čili jinými slovy je místem nalézání práva, pak nastíněný zákonný rámec z povahy věci vylučuje možnost podřadit obecný soud v civilním řízení sporném pod rámec osob, jež mohou být uvedeny do omylu pachatelem trestného činu podvodu.

V případě, neunesl-li by účastník občanského řízení sporného břemeno tvrzení, jež by bylo způsobilé vést k rozhodnutí o povinnosti žalovaného plnit žalobci, by opačná interpretace skutkové podstaty trestného činu dle § 250 tr. zák., pak nutně vždy vedla k podezření ze spáchání trestného činu podvodu. Tato výkladová alternativa se ale ocitá v rozporu se základním právem účastníků vyjadřovat se v soudním řízení ke všem navrhovaným důkazům, provedení důkazů navrhovat a svobodně právně argumentovat (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

Za této situace se nelze ztotožnit s názorem, z něhož vychází napadená rozhodnutí, že by šlo soud, který vede civilní řízení, považovat za subjekt, který lze v rámci tohoto řízení, uvést v omyl ve smyslu skutkové podstaty trestného činu podvodu. Proto senát Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, není trestným činem podvodu.

Senát Nejvyššího soudu se musel dále zabývat otázkou, zda jednáním obviněného nemohla být naplněna skutková podstata některého jiného trestného činu, nebo zda jde o jednání beztrestné.

Z ustanovení § 1 zák. č. 591/1992 Sb. o cenných papírech plyne, že směnka je cenný papír. Podle § 143 tr. zák. se ochrana podle ustanovení § 140 - § 142 tr. zák. poskytuje též tuzemským cenným papírům. Z toho plyne, že skutek, pro který byl obviněný státním zástupcem obžalován, by mohl naplňovat znaky trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 tr. zák.

I když to dovoláním nebylo napadeným rozhodnutím vytýkáno, nemohl Nejvyšší soud přehlédnout další nedostatek řízení. Řízení vedl a ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud. Podle § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. koná řízení v prvním stupni krajský soud u všech trestných činů spáchaných prostřednictvím směnek, pokud je jejich zákonným znakem způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu. V projednávané věci byl tedy věcně příslušným soudem krajský soud. Pro naplnění pojmového znaku prostřednictvím směnek není rozhodné, jakým způsobem byla směnka použita. Podstatné je, zda vystavení a užití směnky je součástí skutkového děje, který lze podřadit pod jednotlivé znaky skutkové podstaty trestného činu.

Vzhledem k výše uvedenému právnímu názoru již v novém řízení nepřichází sice v úvahu kvalifikovat jednání obviněného jako pokus trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ale jednání, pokud bude prokázáno v dalším řízení by mohlo naplňovat znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák. K řízení o tomto trestném činu je rovněž v prvním stupni příslušný krajský soud. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud po zrušení napadených rozhodnutí věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí přímo krajskému soudu jako soudu prvního stupně. Úkolem krajského soudu bude na podkladě podané obžaloby v novém řízení provést dokazování a náležitě zjistit skutkový stav a posoudit, zda jednání obžalovaného vymezené žalovaným skutkem vůbec naplnilo skutkovou podstatu trestného činu padělání a pozměňování peněz nebo zda je nutné obviněného z pod obžaloby z některého z důvodů § 226 tr. řádu zprostit. Pokud však krajský soud dospěje k závěru o vině, musí ve svém rozhodnutí respektovat ust. § 265s odst. 2 tr. řádu, protože napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 11. března 2003, č. j. 13 To 13/2003-244 a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. září 2002, sp. zn. 2 T 34/2002. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby jako soud prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je tento soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Protože napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

Vady napadeného rozhodnutí nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, a proto Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman