11 Tdo 221/2007
Datum rozhodnutí: 23.03.2007
Dotčené předpisy:




11 Tdo 221/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. března 2007 dovolání podané obviněným M. L. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 19. 9. 2006, sp. zn. 13 To 393/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 208/2004, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného M. L. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 2 T 208/2004, byl M. L. uznán vinným dvěma skutky, kvalifikovanými jako (bod 1.) trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a (bod 2.) trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., za které, a za sbíhající se trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., kterým byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 2 T 259/2003 k peněžitému trestu ve výši 3 000 Kč, byl obviněnému podle § 250 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání tří let. Podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 3 000 Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce trvání dvou měsíců.

Současně byl zrušen výrok o trestu trestního příkazu Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 2 T 259/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli zároveň poškození:

společnost Č. L., a. s.,

společnost C. C. B. Č. s. r. o.,

společnost D. C. v. o. s.,

společnost M. s. r. o.,

firma K. V., V. o. a z.,

společnost T. L. a. s.,

firma R. M. N.,

společnost N., s. r. o.,

společnost C. L. a. s.,

P. K.

odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu ve Svitavách se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

bod 1. jako výlučný jednatel firmy H. p. spol. s r. o. H. B. s vědomím, že firma nepodniká, nemá finanční prostředky a za daného stavu není schopna dostát novým závazkům, dne 2. 7. 2001 v P. uzavřel se společností Č. L. a. s., leasingovou smlouvu na pronájem osobního motorového vozidla Škoda Octavia Combi v pořizovací ceně 419 950 Kč, před odběrem vozidla zaplatil akontaci ve výši 125 985 Kč a nultou splátku ve výši 12 716 Kč a zavázal se platit měsíční splátky; což neplnil, a tak společnosti Č. L. a. s., způsobil škodu ve výši 281 249 Kč (vzhledem k zabavení vozidla se poškozená společnost připojila s částkou 118 201,80 Kč)

bod 2. jako výlučný jednatel firmy H. p. spol. s r. o. s vědomím, že jeho firma nemá dostatek finančních prostředků na další podnikání a není schopna dostát svým závazkům, přičemž na ni byl dne 21. 1. 2003 vyhlášen konkurz, který byl pro nedostatek majetku ke dni 11. 9. 2003 zrušen,

a) v době od 20. 12. 2001 do 27. 12. 2001 ve S. odebral či nechal odebrat pro hotel a restauraci S. na náměstí M. od firmy C. C. B. Č. s. r. o. v pěti případech nealkoholické nápoje v hodnotě 45 894,20 Kč, čímž firmě C. C. B., Č. s. r. o., způsobil škodu ve výši 45 894,20 Kč (vzhledem k pozdější částečné úhradě připojení 17 713,40 Kč),

b) v přesně nezjištěné době kolem 20. 1. 2002 ve S. pro hotel a restauraci S. odebral prostřednictvím třetí osoby objednané letáky v hodnotě 10 443,20 Kč ke škodě společnosti D. C. v. o. s., se slibem úhrady následujícího dne, což neučinil ani po následných urgencích, takže uvedené společnosti D. C. v. o. s., způsobil škodu ve výši 10 443,20 Kč (připojení 10 443,20 Kč),

c) dne 10. 1. 2002 na základě objednávky z 9. 1. 2002 nechal odebrat pro penzion Ch. U K. v obci N. R., okr. Ú. n. O. palivové dřevo v hodnotě 15 167,40 Kč od firmy M. s. r. o., přičemž fakturu dosud neuhradil a této společnosti způsobil škodu ve výši 15 167,40 Kč (připojení 15 167,40 Kč),

d) v době od 28. 1. 2002 do 6. 5. 2002 ve S. pro hotel a restauraci S. nechal postupně od firmy K. V., V. o. a z., odebrat ovoce a zeleninu v hodnotě 59 675,60 Kč, kdy 29 vystavených faktur v době splatnosti ani později neuhradil a této firmě způsobil škodu ve výši 59 675,60 Kč (připojení 63 255,60 Kč),

e) dne 27. 2. 2002 v P. uzavřel se společností T. L. a. s., leasingovou smlouvu o pronájmu vybavení kuchyňského provozu v pořizovací ceně 128 289 Kč, přičemž uhradil akontaci a první splátku, dále již své závazky splátky neplnil a způsobil tak společnosti T. L. a. s. škodu ve výši 97 357 Kč (připojení bez konkrétní částky)

f) v době od 19. 2. 2002 do 13. 3. 2002 ve S. pro hotel a restauraci S. nechal od firmy R. M. N., odebrat různé potravinářské výrobky v celkové hodnotě 15 745,40 Kč, přičemž 4 vystavené faktury v celkové výši 15 745,40 Kč dosud neuhradil, čímž společnosti R. M. N., způsobil škodu ve výši 15 745,40 Kč (připojení 15 745,40 Kč),

g) v době od 10. 3. 2002 do 20. 6. 2002 ve S. pro hotel a restauraci S. postupně odebral od firmy N. s. r. o., pekařské výrobky, přičemž celkových 11 faktur v době splatnosti ani doposud neuhradil a způsobil tak firmě N. s. r. o., škodu ve výši 21 802,40 Kč (připojení 21 802,40 Kč),

h) v době od 20. 5. 2002 do 31. 5. 2002 ve S. pro hotel a restauraci S. od společnosti P. V. m. a. s., na základě předchozí dohody ve třech případech odebral toaletní papír v celkové hodnotě 351 187 Kč, přičemž doposud vystavené faktury neuhradil a způsobil tak uvedené společnosti škodu ve výši 351 187 Kč (pohledávka byla postoupena firmě A. s. r. o.),

ch) dne 3. 7. 2002 v L., okres S. u firmy A. L. s. r. o., se společností C. L. a. s., uzavřel leasingovou smlouvu na pronájem vozidla Škoda Octavia Elegance v ceně 529 900 Kč, přičemž při podpisu smlouvy uhradil zálohu a následně část první splátky, dále však již nic nehradil, čímž společnosti C. L. a. s. způsobil škodu ve výši 466 910 Kč (připojení s ohledem na vrácení auta 265 122,50 Kč),

i) v době od 28. 6. 2002 do 21. 8. 2002 ve S. a v obci N. R., okres Ú. n. O. nechal odebrat na základě ústních objednávek od firmy N. C. R. s. r. o., různé zboží v hodnotě 75 968,80 Kč, přičemž 17 postupně vystavených faktur až na později zaplacenou částku 6 764,80 Kč neuhradil, čímž firmě N. C. R. s. r. o. způsobil škodu 75 968,80 Kč (pohledávka zčásti předána P. K., připojení 15 615,60 Kč),

j) dne 10. 7. 2002 v B. prostřednictvím společníka K. B., u firmy A. A. B. s. r. o., se společností C. L. a. s., leasingovou smlouvu na pronájem vozidla Volvo v hodnotě 440 000 Kč, přičemž uhradil prvotní poplatek ve výši 88 000 Kč, avšak další splátky již neplatil a tak společnosti C. L. a. s. způsobil škodu ve výši 352 000 Kč (připojení s ohledem na vrácení vozidla 236 536,70 Kč).

Proti citovanému rozsudku Okresního soudu ve Svitavách podal obviněný a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Svitavách odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací, usnesením ze dne 19. 9. 2006, sp. zn. 13 To 393/2006 tak, že obě odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému M. L. dne 9. 11. 2006, jeho obhájkyni dne 25. 10. 2006 a Okresnímu státnímu zastupitelství ve Svitavách dne 24. 10. 2006.

Proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích, podal obviněný M. L., prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Š. L., dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu ve Svitavách dne 27. 12. 2006.

Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Jako dovolací důvod odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že popis skutkových okolností nenaplňuje všechny znaky objektivní stránky trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., přičemž rozsudek nalézacího soudu chápe trestní odpovědnost jako odpovědnost za následek, nikoliv jako odpovědnost za jednání. K tomu obviněný dále uvedl, že u něj chybí rovněž naplnění subjektivní stránky, a to u všech skutků, jímž byl uznán vinným.

K bodu 2. písm. j) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu obviněný uvedl, že již od počátku přípravného řízení uváděl, že plnou moc panu B. nevystavil, žádnou leasingovou smlouvu nepodepsal a ani nesjednával. Předmětný vůz Volvo vůbec neodebral ani neužíval. Tyto všechny úkony učinil podle názoru obviněného a bez jeho zmocnění sám pan B., který tak sám de facto i de iure uzavřel leasingovou smlouvu. Trestně odpovědným proto měl být pan B., nikoliv obviněný.

K bodu 2. písm. c) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu obviněný dále uvedl, že neexistuje žádné jeho jednání, které by zakládalo jeho trestněprávní odpovědnost. Zboží (dřevo) totiž odebral pan B. a použil jej pro svoji potřebu. Obviněný sám žádnou kupní smlouvu neuzavřel a zboží nepřevzal.

K bodu 2. písm. h) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu pak obviněný uvedl, že zboží (toaletní papír) v minulosti řádně odebíral od P. V. m., a to nejméně v pěti případech a vždy zaplatil. Nezaplatil pouze v posledním případě, neboť po prodeji toaletního papíru třetí osobě, tento odběratel obviněnému nezaplatil kupní cenu za odběr zboží, jelikož zemřel. Obviněný se tak bez svého zavinění ocitl v druhotné platební neschopnosti a nemohl následně uhradit kupní cenu. K tomu obviněný dodal, že jej nalézací soud nejprve pro tento skutek zprostil obžaloby, následně však po vrácení věci odvolacím soudem zpět nalézacímu soudu bez jakýchkoliv nových doplňujících důkazů a na základě stejného skutkového stavu, posoudil tento skutek nesprávně jako trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že mu byl nesprávně uložen shora uvedený souhrnný trest odnětí svobody

a peněžitý trest, ač předchozí peněžitý trest již vykonal, a to dne 28. 8. 2003,

a usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 2 Nt 675/2006 bylo odsouzení obviněného ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 2 T 259/2003 zahlazeno.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 19. 9. 2006, sp. zn. 13 To 393/2006, a zrušil rovněž rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 2 T 208/2004, a posledně jmenovanému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta, po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání, uvedla, že dovolací argumentace obviněného je částečně založena na jiných skutkových zjištěních, než učinily soudy v předchozím řízení. V této části dovolání obviněného obsahově nenaplňuje zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Námitky stran naplnění objektivní a subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. naproti tomu sice obviněným zvolený dovolací důvod obsahově naplňují, nicméně jsou podle názoru státní zástupkyně nedůvodné.

Pokud jde o posouzení souběhu trestných činů, jde podle mínění státní zástupkyně o aplikaci hmotněprávních norem, a lze ji proto namítat v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Vycházeje pouze z údajů uvedených obviněným, konstatovala státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, že pokud došlo k zahlazení předchozího odsouzení, nelze obviněnému uložit souhrnný trest ve smyslu § 35 odst. 2 tr. zák., neboť předchozí odsouzení již právně neexistuje. Jestliže nalézací soud uložil v rozporu s § 35 odst. 3 tr. zák. obviněnému peněžitý trest, je třeba toto pochybení napravit.

Vzhledem k uvedenému navrhla státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil obviněným napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2006, sp. zn. 13 To 393/2006, jakož

i všechna rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Krajskému soudu v Hradci Králové dále přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně poukázala závěrem svého vyjádření na skutečnost, že podle

§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. může Nejvyšší soud České republiky učinit rozhodnutí

o zrušení napadeného rozhodnutí v neveřejném zasedání, aniž by k tomu byl nutný souhlas nejvyššího státního zástupce a obviněného. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit jiné rozhodnutí, než je specifikované v § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyjádřila státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v té části dovolání obviněného, ve které vznáší námitky proti jednotlivým jednáním, jímž byl uznán vinným [bod 2. písm. c), h), j) tzv. skutkové věty], přičemž uvádí okolnosti, které jsou v rozporu se závěry nalézacího soudu, které jsou vyjádřeny v citovaných částech tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu.

Obviněný tedy fakticky v této části dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svoje neztotožnění se závěry nalézacího soudu ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání v této části nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.

Naproti tomu, pokud obviněný k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obecně uvádí, že skutky, jimiž byl uznán vinným, nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., je třeba konstatovat, že takto formulovaná námitka, byť ji obviněný nijak blíže nekonkretizoval, již jím zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově naplňuje.

K této námitce je předně třeba připomenout, že trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. ř. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.

Z uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že znaky objektivní stránky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. naplní ten, kdo podvodným jednáním obohatí na úkor cizího majetku sebe nebo jiného. Trestný čin podvodu je přitom dokonán okamžikem, kdy dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby, tj. v případě leasingových smluv převzetím předmětu leasingu, resp. převzetí předmětu koupě v případě kupních smluv.

V daném případě spočívá podvodné jednání obviněného v tom, že vědom si skutečnosti, že společnost, jejímž jménem jednal, nepodniká, nemá finanční prostředky a za daného stavu není schopna dostát novým závazkům, přesto uzavřel v několika případech kupní smlouvy, na jejichž podkladě odebral nebo nechal odebrat rozličné zboží, a dále se stejným vědomím uzavřel v několika případech leasingové smlouvy, na jejichž podkladě užíval rozličné zařízení, přičemž však neplnil závazky vyplývající pro něj z těchto smluv, tj. nesplatil kupní cenu nebo nehradil leasingové splátky. Pokud jde o znak obohacení, pak ten obviněný naplnil odebráním zboží, resp. převzetím předmětu leasingů (srov. tzv. skutkovou větu rozsudku nalézacího soudu a příslušné pasáže odůvodnění). Vzhledem k uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitka obviněného, týkající se naplnění znaků objektivní stránky, je zjevně neopodstatněná.

Pokud jde o subjektivní stránku, je třeba k trestnosti jednání, které po objektivní stránce naplňuje znaky trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., existence úmyslného zavinění (§ 3 odst. 3 tr. zák.). V případě leasingových smluv je přitom třeba, aby pachatel již v době uzavírání leasingové smlouvy věděl, že s ohledem na své finanční poměry nebude moci dostát ani základním podmínkám vyplývajícím z takové smlouvy a byl s takovou skutečností srozuměn, takže leasingová smlouva vlastně byla uzavřena jen jako prostředek k vylákání předmětu leasingu (srov. č. 47/2002 Sb. rozh. tr.). Stejný závěr pak platí v případě koupě zboží. I zde je třeba, aby pachatel již v době uzavírání kupní smlouvy věděl, že s ohledem na své finanční poměry nebude moci dostát ani základním podmínkám vyplývajícím z takové smlouvy.

Z tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu přitom, jak již bylo naznačeno výše, vyplývá, že soudy v předchozím řízení dospěly ke skutkovému závěru, jímž je Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení vázán, že obviněný jednal (způsobem uvedeným v jednotlivých částech skutkové věty) jako výlučný jednatel firmy H. p. spol. s r. o. s vědomím, že firma nepodniká, nemá finanční prostředky a za daného stavu není schopna dostát novým závazkům (návětí bodu 1. skutkové věty), resp. jednal s vědomím, že jeho firma nemá dostatek finančních prostředků na další podnikání a není schopna dostát svým závazkům, přičemž na ni byl dne 21. 1. 2003 vyhlášen konkurz, který byl pro nedostatek majetku ke dni 11. 9. 2003 zrušen (návětí bodu 2. skutkové věty).

Z uvedeného podle názoru Nejvyššího soudu jednoznačně vyplývá, že v dovolání předcházejícím řízení bylo soudy zjištěno, že obviněný uzavíral jednotlivé kupní či leasingové smlouvy s vědomím, že nebude schopen dostát z nich vyplývajícím závazkům

a byl tedy srozuměn s tím, že podvodně vyláká na dodavatelích zboží, resp. leasingových společnostech majetkový prospěch a způsobí jim tak škodu. Tento psychický vztah obviněného k jeho trestné činnosti nalézací soud správně kvalifikoval jako přinejmenším eventuální úmysl ve smyslu § 4 písm. b) tr. zák. Vzhledem k uvedenému shledal Nejvyšší soud námitku obviněného, týkající se naplnění znaků subjektivní stránky, zjevně neopodstatněnou.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod dále skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Uvedený dovolací důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Jak již bylo řečeno, směřuje ve zkoumaném případě obviněný svoji poslední námitku, odkazujíc na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., proti výroku

o trestu, resp. proti uložení souhrnného trestu, přičemž uvádí, že pro uložení takového trestu nebyly splněny zákonné podmínky. Obviněný tedy fakticky uvádí námitku, jež obsahově naplňuje jiný zákonný dovolací důvod než uvádí obviněný, přesto se však Nejvyšší soud touto námitkou dále věcně zabýval.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. platí, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším. Podle odst. 3 citovaného ustanovení dále platí, že ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. Podle § 70 odst. 1 tr. zák. pak platí, že bylo li odsouzení zahlazeno, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.

Obviněný ve svém dovolání odkazuje na usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 2 Nt 675/2006, jímž bylo rozhodnuto o zahlazení odsouzení obviněného rozhodnutím Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 2 T 259/2003, k peněžitému trestu ve výměře 3 000 Kč. Kopii citovaného usnesení obviněný přiložil ke svému dovolání a ta je založena na č. l. 678.

K uvedené námitce je třeba předně v obecné rovině říci, že o zahlazení odsouzení rozhoduje předseda senátu okresního soudu, v jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl bydliště (§ 364 odst. 1 tr. ř.), a to formou usnesení (§ 119 odst. 1 tr. ř.), proti kterému je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek (§ 364 odst. 2 tr. ř.). Usnesení, jímž se rozhoduje o zahlazení odsouzení, je vykonatelné společně s nabytím právní moci (a contrario § 140 odst. 2 tr. ř.). Právní moc a vykonatelnost nabývá usnesením o zahlazení odsouzení, nebyla li stížnost ve lhůtě podána, vzdaly li se oprávněné osoby výslovně stížnosti nebo ji výslovně vzaly zpět, nebo byla li podaná stížnost zamítnuta (§ 140 odst. 1 tr. ř.). Opis usnesení o zahlazení odsouzení je třeba doručit osobě, která k němu dala svým návrhem podnět (§ 137 odst. 1 tr. ř.), přičemž třídenní lhůta k podání stížnosti proti takovému usnesení běží od jeho doručení (§ 143 odst. 1 tr. ř.).

Jak již bylo naznačeno, je pro otázku posouzení podmínek uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. důležitá otázka, kdy nastaly právní účinky usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 2 Nt 675/2006.

Nejvyšší soud proto opatřil opis citovaného usnesení Okresního soudu ve Svitavách z něhož vyplynulo, že toto usnesení nabylo právní moci a vykonatelnosti dne 14. 10. 2006.

Za této situace je zřejmé, že v okamžiku rozhodování odvolacího soudu, tj. dne 19. 9. 2006, nemělo usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 2 Nt 675/2006, resp. jeho výroková část, zejména atributy závaznosti, a proto v tomto okamžiku neexistovala právní fikce předpokládaná § 70 odst. 1 tr. zák. Jelikož byl obviněný za předchozí trestnou činnost odsouzen dne 12. 6. 2003 (srov. opis z rejstříku trestů založený na č. l. 422), přičemž nyní posuzované trestné činnosti se dopustil v období let 2001 až 2002, je nepochybné, že se této trestné činnosti obviněný dopustil dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný trestný čin a byly tedy splněny podmínky § 35 odst. 2 tr. zák. pro uložení souhrnného trestu. Soudy v předchozím řízení proto nepochybily, když v nyní posuzované trestní věci rozhodly o uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. Vzhledem k tomu shledal Nejvyšší soud i poslední námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.

S ohledem na skutečnost, že obviněný M. L. jiné než popsané námitky ve svém dovolání neuvedl a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného M. L. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. března 2007

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch