11 Tdo 187/2009
Datum rozhodnutí: 09.03.2009
Dotčené předpisy:




11 Tdo 187/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2009 dovolání podané obviněným P. F. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 11 To 450/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 150/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného P. F.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 2 T 150/2007, byl P. F. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl podle § 250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Rakovníku se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 31. 8. 2006 v době kolem 17.00 hodin vyhledal v místě bydliště ve Z. v okrese R. svoji bývalou manželku B. F. , přičemž vozidlem zastavil před okny domu a vyzval ji, aby vyšla ven před dům, že jí veze částku ve výši 325 000 Kč, kterou jí měl uhradit na základě rozhodnutí Okresního soudu v Rakovníku, č. j. 3 C 199/2005-58. U vozidla jí pak předložil k podpisu listinu ze dne 30. 8. 2006 nadepsanou jednak smlouva o vypořádání podílového spoluvlastnictví družstevního bytu v P. , jednak vypořádání nákladů řízení , a hrubým způsobem požadoval podepsání listiny s tím, že pokud ona částku nepřevezme, hrozí jemu dne 1. 9. 2006 exekuce na jeho dům. Na to B. F. ve stresu listinu podepsala v kolonce hotovost převzala a obviněný jí předal dvě obálky, na kterých byly nadepsány částky 300 000 Kč a 25 000 Kč a okamžitě z místa prudce odjel, přičemž když bezprostředně po jeho odjezdu B. F. obálky, ve kterých měla být finanční hotovost, otevřela, zjistila, že v obálkách jsou pouze listy telefonního seznamu nastříhané na velikost bankovek.

Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupce odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 11 To 450/2008, tak, že podle § 256 tr. ř. obě podaná odvolání zamítl. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému dne 5. 12. 2008, jeho obhájci dne 3. 12. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Rakovníku dne 4. 12. 2008.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce Mgr. J. O. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Rakovníku dne 29. 12. 2008.

Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku, a odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že se jednání popsaného ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu nedopustil. Okresní soud v Rakovníku rozhodoval ve věci již potřetí, přičemž první rozsudek, kterým byl obviněný uznán vinným, Krajský soud v Praze zrušil a doporučil soudu prvního stupně doplnit dokazování o konfrontaci poškozené a svědka Š. Po doplnění dokazování pak nalézací soud obviněného obžaloby zprostil, následně však z titulu odvolání státního zástupce nastal nepochopitelný kotrmelec v názoru Krajského soudu v Praze, který dokazování posoudil naprosto odlišným způsobem a napadený rozsudek opět zrušil. Okresní soud v Rakovníku pak uznal obviněného opětovně vinným trestným činem podvodu. Odvolání obviněného bylo zamítnuto.

Obviněný trvá na tom, že skutek, jak je popsán v rozsudku nalézacího soudu, se nestal. Je si vědom, že přezkoumání skutkových okolností není v pravomoci Nejvyššího soudu České republiky, je však přesvědčen, že popsaný skutek nelze kvalifikovat jako trestný čin podvodu. Nesprávnost právního posouzení pak podle něj spočívá v tom, že z provedených důkazů ani ze zjištěného skutkového stavu nebylo možno vyvodit závěr, že obviněný naplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu. Nesprávnost spočívá také v tom, že soud neuplatnil základní zásady trestního práva a trestního řízení.

Jediným důkazem svědčícím v neprospěch obviněného je podle jeho názoru výpověď B. F. , která je naprosto nevěrohodná a nepřesvědčivá. Dále pak obviněný vysvětluje, proč tomu tak podle jeho názoru je, a hodnotí rozpory ve výpovědích poškozené a svědka Š. Výpověď svědka Š. podle jeho názoru potvrzuje spíše jeho verzi. Dále hodnotí jako věrohodnou výpověď své současné manželky M. F. Soud měl podle jeho názoru postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo a zprostit jej obžaloby.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání vysvětlila podstatu obviněným uplatněného dovolacího důvodu a konstatovala, že námitky obviněného zvolenému dovolacímu důvodu neodpovídají a vůbec jej věcně nenaplňují. Jejich podstatou jsou výhrady výlučně skutkové povahy, neboť směřují do způsobu, jakým byly hodnoceny ve věci provedené důkazy, tedy proti správnosti skutkových zjištění. Obviněný se domáhá takové změny skutkových zjištění, aby bylo možno konstatovat jeho nevinu. S obdobnými námitkami obviněného se přitom již soudy řádně vyrovnaly v rámci dvouinstančního procesu. Mezi skutkovými závěry, které soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není žádný rozpor.

Vzhledem k tomu navrhla státní zástupkyně závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný označil jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že jím napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, toto však podle něj mělo být způsobeno tím, že z provedených důkazů soudy nesprávně vyvodily závěr o naplnění znaků příslušné skutkové podstaty. Tedy jinými slovy, obviněný žádnou konkrétní námitku proti právnímu posouzení jeho jednání neuvádí, oproti tomu namítá nesprávnost skutkových zjištění, což však v rámci zvoleného ani jiného dovolacího důvodu nelze, jak bylo výše vyloženo.

Mimo to Nejvyšší soud konstatuje, že skutkové závěry podané v rozsudku nalézacího soudu se v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí soudů obou stupňů jeví jako zcela logicky správné a nepochybné. V případě obviněného se nejednalo o situaci, kdy by bylo na místě aplikovat zásadu in dubio pro reo, neboť taková pochybnost nenastala, skutkový děj byl dostatečně spolehlivě prokázán provedenými důkazy.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. F. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. března 2009



Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch