11 Tdo 175/2017
Datum rozhodnutí: 22.03.2017
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. g) tr. ř.



11 Tdo 175/2017-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2017 dovolání, které podal obviněný B. O. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 5 To 318/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 77/2016 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného B. O. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 1 T 77/2016, byl B. O. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, a k trestu propadnutí věci, a to černé textilní taštičky.

Podle skutkových zjištění se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 12. 8. 2016 ve 20.15 hod. v P., V. S. , přechovával u sebe, v černé textilní pouzdrové taštičce, kterou měl v kapse svého oblečení, celkem 15 zlatnických sáčků s přítlačnou lištou s obsahem zelené sušené rostliny o celkové hmotnosti 15,7 g brutto (8,904 g netto), a dále 3 zlatnické sáčky s přítlačnou lištou s obsahem bílé krystalické látky o celkové hmotnosti 3 g brutto (2,121 g netto), přičemž v zelené sušině byl identifikován tetrahydrocannabinol (delta-9-THC), který je uveden v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní, a dále v bílé látce byl identifikován kokain, spolu s dalšími pro kokain charakteristickými tropanovými alkaloidy, přičemž kokain je uveden v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka omamná, a v obsahu kokainu bylo zjištěno 41,7 % kokain base, což činí 0,855g kokain base, a s ohledem na množství marihuany a kokainu, kterým takto disponoval, a na způsob, jak je uchovával (v celkem 18 zlatnických sáčcích s přítlačnou lištou), kdy se současně pohyboval ve velmi rušné ulici V. S., P., je zřejmé, že tyto omamné a psychotropní látky měl v úmyslu přechovávat pro jiné osoby, zejména za účelem jejich prodeje.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 5 To 318/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladimíra Čarňanského dovolání. Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Obviněný namítl, že pokud se nějakého protiprávního jednání dopustil, pak se jednalo o trestný čin podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku. Podle jeho přesvědčení byl u soudu prokázán pouze tento skutek, a nikoli skutek popsaný v § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a obsah dovolání obviněného a konstatoval, že názor obviněného nesdílí, domnívá se, že právní kvalifikace jeho jednání je bezvadná. Tzv. skutková věta odsuzujícího rozsudku ve spojení s navazující částí odůvodnění dotčených soudních rozhodnutí vykazuje bez jakékoliv pochybnosti veškeré znaky přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jak správně konstatovaly soudy, nikoliv přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu dle § 284 odst. 1 tr. zákoníku, jak tvrdí obviněný. Ze strany obviněného se jedná v podstatě jen o opakování námitek uplatněných již v předchozí fázi trestního řízení. Z ustálené praxe dovolacího soudu přitom vyplývá, že pokud obviněný v rámci dovolání uplatňuje v podstatě tytéž námitky, které uplatňoval v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy náležitě vypořádaly, zpravidla to znamená, že podané dovolání není důvodné (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002 či sp. zn. 6 Tdo 115/2012). To je právě i tento případ, protože městský soud námitku nesprávné právní kvalifikace řeší na str. 3-4 napadeného usnesení. Vypořádal se s ní přitom velmi podrobně, téměř vyčerpávajícím způsobem. Z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

Z naznačeného výkladu je patrné, že jediná v dovolání obsažená a blíže neodůvodněná námitka obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť obviněný se sice formálně domáhá jiné právní kvalifikace svého jednání, avšak z toho důvodu, že podle něj ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsaný skutek nebyl prokázán (což navíc ani nijak blíže nevysvětluje). Takto formulovaná námitka uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídá. Nad rámec dovolacího řízení však lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak k daným skutkovým závěrům dospěly, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Odvolací soud se navíc s podobnou námitkou ve svém rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vypořádal.

Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že obviněný B. O. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou obsaženy v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. března 2017


JUDr. Karel Hasch
předseda senátu