11 Tdo 1745/2016
Datum rozhodnutí: 22.03.2017
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoníku



11 Tdo 1745/2016-44

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2017 dovolání, které podal obviněný P. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 12 To 250/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 8/2016 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného P. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 1 T 8/2016, byl P. P. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a dvou měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.

Proti tomuto rozsudku podali obviněný, spoluobvinění a stání zástupce v jejich neprospěch odvolání. Na základě odvolání státního zástupce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 12 To 250/2016, ve vztahu k obviněnému podle § 258 odst. 1 písm. a), b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, za který mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem, a trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Podle skutkových zjištění se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že v přesně nezjištěném období nejméně od počátku roku 2014 do 18. 6. 2015 v P. v úmyslu získat finanční prospěch si neoprávněně obstarával psychotropní látku metamfetamin (pervitin), která je zařazena do Seznamu č. 5 Psychotropní látky podle nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdější předpisů, když jedním z dodavatelů drogy pervitin byl N. Š., od něhož koupil nejméně v době od května 2014 do 18. 6. 2015 nejméně 100 gramů metamfetaminu a jeho racemátu, a dále obstarával drogu pervitin i od dalších přesně nezjištěných odběratelů v přesně nezjištěném množství a z části získaný pervitin užil pro svoji potřebu a převážnou část uvedené látky v místě svého bydliště na adrese Ž. v P. a v blízkém okolí neoprávněně nabídl, předal a prodal dalším osobám a to:
1) v přesně nezjištěném období nejméně od počátku roku 2014 do 18. 6. 2015 neoprávněně prodal R. B. přesně nezjištěné množství drogy pervitin výrazně přesahující 50 gramů této drogy za přesně nezjištěnou celkovou částku,
2) v přesně nezjištěném období od roku 2014 neoprávněně prodal R. Ch. v pěti případech celkem přibližně 1 gram drogy pervitin a to v množství 0,2 gramu uvedené látky za částku 500 Kč při jedné předávce, celkem tedy za částku 2 500 Kč,
3) v přesně nezjištěné době od června roku 2014 do 18. 6. 2015 neoprávněně prodal L. M. přibližně ve 104 případech okolo 52 gramů drogy pervitin a to v množství nejméně 0,5 gramu uvedené látky za částku 750 Kč při jedné předávce, celkem tedy za částku nejméně 78 000 Kč,
4) v přesně nezjištěné době nejméně od srpna roku 2014 do prosince roku 2014 neoprávněně prodal G. Š. v jednom případě přibližně 1 gram drogy pervitin za částku 1 000 Kč,
5) v období od počátku roku 2015 do 18. 6. 2015 neoprávněně prodal M. B. nejméně v osmdesáti případech celkem 10 až 15 gramů drogy pervitin a to v množství 0,1-0,2 gramu uvedené látky za částku 300 až 500 Kč při jedné předávce, celkem tedy za částku nejméně 25 000 až 37 500 Kč,
6) v období od přelomu roků 2014, 2015 do dubna 2015 neoprávněně prodal K. B. nejméně ve čtrnácti případech nezjištěné množství drogy pervitin za částku 200 Kč při jedné předávce, celkem tedy za částku nejméně 2 800 Kč,
7) v období od počátku roku 2014 do 18. 6. 2015 neoprávněně prodal J. B. nejméně ve sto dvanácti případech minimálně 22,4 gramů drogy pervitin, a to v množství 0,2 gramu uvedené látky za částku 200 Kč při jedné předávce nebo za částku 300 Kč, za níž dodal nepatrně větší množství pervitinu, celkem tedy za částku nejméně 22 400 Kč,
8) dne 19. 5. 2015 neoprávněně prodal A. B. nezjištěné množství drogy pervitin za částku 1 000 Kč,
9) v období od léta roku 2014 do 18. 6. 2015 neoprávněně prodal M. K. přibližně v patnácti případech nezjištěné množství drogy pervitin, vždy na 2-3 čáry za částku 500 Kč, ve dvou případech za částku 1 000 Kč při jedné předávce, tedy celkem přibližně za částku 8 500 Kč,
10) v období od začátku roku 2014 do jara roku 2015 neoprávněně prodal M. P. nejméně v padesáti případech minimálně 10 gramů drogy pervitin vždy v množství 0,2 až 0,3 gramu metamfetaminu za částku 500 Kč při jedné předávce, celkem tedy za částku nejméně 25 000 Kč,
11) v přesně nezjištěné době koncem roku 2014 neoprávněně prodal T. J. přibližně v šesti případech drogu pervitin, a to přibližně 0,4 až 0,5 gramu za částku 500 Kč v rámci jednoho prodeje, celkem tedy nejméně 2,4 gramu drogy pervitin za částku 3 000 Kč,
12) a dále minimálně v době od dubna 2015 do 18. 6. 2015 v P. psychotropní látku metamfetamin (pervitin) nabízel a prodával dalším dosud neustanoveným osobám.

Proti citovanému rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Marka Dvořáka dovolání. Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Obviněný je toho názoru, že jeho jednání mělo být posouzeno podle prvního odstavce § 283 tr. zákoníku, neboť jeho jednáním nedošlo k naplnění znaku značného rozsahu. Zdůraznil, že při hlavním líčení dne 25. 2. 2016 hovořil o 200-300 g pervitinu, který měl za celé období prodat. Nešlo tedy o 300 g, jak je uvedeno v odůvodnění rozsudku, navíc se jednalo o odhad, kterému nelze přikládat velký význam. Počet deseti odběratelů podle obviněného rovněž o naplnění znaku značného rozsahu nesvědčí. Nic také nelze dovodit z odvolacím soudem citované SMS zprávy. Jeho hlavním zdrojem příjmů pak byl invalidní důchod a není zřejmé, co odvolací soud myslel živnostenským způsobem páchání trestné činnosti. Pokud by se mělo jednat o dlouhodobost, pak ta podle obviněného rovněž z ničeho nevyplývá. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a obsah dovolání obviněného a konstatoval, že obviněným nastíněná námitka je sice uplatněna formálně relevantně, avšak není důvodná. Soudní praxe se ustálila na tom, že v případě pervitinu je znak značného rozsahu naplněn při množství o hmotnosti 150 gramů. V osmi z dvanácti bodů popsaných ve skutkové větě bylo prokázáno, že šlo celkem o minimálně 148,8 gramů pervitinu. Podle státního zástupce tak je evidentní a nezakládá jakoukoliv rozumnou pochybnost, že zbylými čtyřmi případy, ve kterých nebylo množství pervitinu přesně zjištěno, musel obviněný nutně hranici 150 gramů pervitinu překročit. Vzhledem k tomu má státní zástupce za to, že znak značného rozsahu naplněn byl, a že krajským soudem zvolená právní kvalifikace je správná.

Nad rámec toho státní zástupce dodává, že ani ona hranice 150 gramů pervitinu není hranicí nepřekročitelnou. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, za určitých okolností může být kvalifikační znak značného rozsahu naplněn i při nižší hmotnosti než 150 gramů pervitinu. Pokud bylo v daném případě zjištěno mj. to, že obviněný páchal trestnou činnost po delší dobu, byla významným zdrojem jeho příjmů, páchal ji vůči více osobám a ve spolupráci s dalšími lidmi, navíc sám doznal množství 200-300 gramů pervitinu určeného mimo jiné k další distribuci, pak by podmínka značného rozsahu byla podle státního zástupce naplněna i při množství pervitinu o váze 148,8 gramů, které je ve skutkové větě výslovně popsáno. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak podle státního zástupce nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.

Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

Obviněný uplatnil ve svém dovolání de facto jedinou námitku, která zvolenému dovolacímu důvodu odpovídá, nelze jí však přisvědčit. Lze konstatovat, že argumentace, kterou obviněný zvolil, směřuje spíše proti odůvodnění napadeného rozhodnutí a samotnou podstatu skutkových zjištění, na nichž závěr o naplnění znaku značného rozsahu spočívá, příliš nezpochybňuje. Obviněný si všímá poukazu na jeho vyjádření, že měl prodat 200-300 g pervitinu, ačkoli takový závěr není součástí skutkové věty a jedná se zjevně pouze o podpůrný argument. Pokud pak má za to, že deset odběratelů nepředstavuje nijak vybočující číslo , nelze se s ním v tomto směru ztotožnit. Naopak, Nejvyšší soud je toho názoru, že takový počet zvolené právní kvalifikaci zcela odpovídá. Navíc je z výroku napadeného rozsudku zřejmé, že se jednalo o větší počet, přičemž jeden z odběratelů obviněného, spoluobviněný B., měl vlastní síť osob, kterým drogu prodával, což obviněný věděl. Stejně tak se Nejvyšší soud neztotožňuje s názorem obviněného, pokud jde o dlouhodobost páchání skutku, neboť se jednalo nejméně o jeden a půl roku.

Zcela ztotožnit se naopak lze s vyjádřením státního zástupce. Při součtu hodnot výslovně uvedených ve výroku rozsudku skutečně dojdeme k číslu 148,8 g pervitinu, přičemž v jednom případě je zde zahrnuto množství popsané jako výrazně přesahující 50 gramů . V dalších třech bodech (ad 6, 8, 9) není vyjádřeno celkové množství pervitinu, obviněný však za drogu v těchto případech utržil 12 300 Kč. V bodě 12 se pak hovoří o prodeji dalším neustanoveným osobám. Je tedy více než zřejmé, že šlo o množství výrazně vyšší, než je hodnota 150 g, kterou jako výchozí hranici pro určení znaku značného rozsahu stanoví v případě pervitinu ustálená judikatura. Ostatní výše zmíněné okolnosti pak danou právní kvalifikaci pouze potvrzují.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného P. P. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. března 2017


JUDr. Karel Hasch
předseda senátu