11 Tdo 1718/2016
Datum rozhodnutí: 22.03.2017
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1 tr. zákoníku, § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 1718/2016-27

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 3. 2017 o dovolání obv. P. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 8 To 300/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 49/2016, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. P. K. odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. 2 T 49/2016, byla obv. P. K. uznána vinnou přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byla podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem.

2. Tento rozsudek nenabyl právní moci, protože obviněná proti němu podala odvolání. O něm rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 8 To 300/2016, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.

3. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně:
obv. P. K. od přesně nezjištěné doby, nejméně od r. 2014 do svého zadržení dne 18. 2. 2016 v P. i jinde, neoprávněně distribuovala nezjištěnému množství odběratelů, po telefonické dohodě či po osobním kontaktu, v nezjištěném množství návykovou látku metamfetamin. Takto distribuovala minimálně 23,1 g pervitinu se ziskem nejméně 23.100,- Kč, přičemž metamfetamin takto poskytla: 1. S. A., které v době od května do června 2015 v P. prodala či výměnou za různé věci dodala nejméně ve 20 případech pervitin, vždy v množství 0,2 0,3 g,
2. T. M., kterému v době od března do poloviny srpna 2014 v P. za protislužbu spočívající v poskytnutí bydlení, za které měla platit 4.000,- Kč měsíčně a za rozvážení vozidlem nejméně ve 30 případech dala v nezjištěném množství pervitin,
3. L. M., které v létě 2015 na různých v místech v P. prodala v jednom případě dávku pervitinu a následně opakovaně zdarma dala pervitin, a to v celkovém množství 1 g pervitinu,
4. E. W., které v srpnu r. 2015 v obci D. na festivalu Mácháč prodala 0,5 g pervitinu za 500,- Kč a poté v průběhu září v P. jako protislužbu za poskytnutí ubytování nejméně ve dvaceti případech zdarma poskytla pervitin, vždy v množství 0,2 až 0,5 g, a ve třech případech jí pervitin prodala, vždy v množství 0,5 g za 500,- Kč,
5. A. S., které v době od dubna do října 2015 v P. poskytla nejméně ve 20 případech pervitin, vždy v množství 0,2 g, jako protiplnění za ubytování,
6. M. Ž., kterému od dubna do října 2015 v P. poskytla v jednom případě zdarma pervitin, přičemž metamfetamin (pervitin) je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.

II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze podala obv. K. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání, a to do výroků o vině i o trestu. Odkázala v něm na ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože je přesvědčena o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle jejího názoru skutek popsaný v rozhodnutí soudu ve věci samé nenaplňuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku .

5. V dovolání obviněná nejprve předeslala, že městský soud ve svém usnesení zcela odkázal na skutkové a právní závěry Obvodního soudu pro Prahu 8 a zdůraznil, že nemůže obstát její obhajoba založená na tvrzení, že odpovědnost za projednávanou trestnou činnost nese výhradně její tehdejší partner M. T. 6. Dovolatelka však trvá na své výpovědní verzi. Ta je podporována výpověďmi svědků A. S., M. Ž. a T. M., kteří popsali jejího bývalého přítele jako výbušného člověka, který se s ní hádal kvůli maličkostem a který ji bil. Obviněná setrvala na svém požadavku, že soudy, které projednávaly její případ, měly vyhovět jejímu návrhu na doplnění dokazování o znalecký posudek z odvětví psychiatrie. Ten by podle dovolatelky postavil najisto, do jaké míry byla při údajném podávání či prodávání pervitinu příčetná, resp. zda její příčetnost byla či nebyla zmenšená a to pro velký psychický tlak, pod kterým se nacházela v inkriminovaném období. 7. Z těchto důvodů Nejvyššímu soudu navrhla, aby ve smyslu § 265k zrušil usnesení Městského soudu v Praze, a aby mu ve smyslu § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal v potřebném rozsahu věc znovu projednat a rozhodnout.

8. K dovolání obv. K. státní zástupkyně , která je činná u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 1465/2016-7 ze dne 14. 12. 2016) uvedla, že po seznámení se s jeho obsahem, se vzhledem k povaze uplatněných námitek k němu nebude věcně vyjadřovat. Pouze podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněná výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovala, a proto její dovolání vyhodnotil jako přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněné naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

10. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). 11. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze pouze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán pouze tehdy, když skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.

IV. K meritu věci

12. Obv. P. K. ve svém dovolání sice odkázala na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v podstatě v něm zopakovala svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vypořádal Obvodní soud pro Prahu 8 (ve svém rozsudku sp. zn. 2 T 49/2016 ze dne 20. 6. 2016) i Městský soud v Praze (ve svém usnesení sp. zn. 8 To 300/2016 ze dne 23. 8. 2016).

13. Obviněná ve svém podání usilovala zpochybnit hmotněprávní posouzení projednávaného skutku, s ohledem na to, že rozhodná skutková zjištění, na základě kterých byly učiněny právní závěry, nemají dle jejího názoru podklad v provedených důkazech. V této souvislosti poukázala na to, že soudy I. i II. stupně neprovedly doplnění dokazování o znalecký posudek z odvětví psychiatrie. Osobně je přesvědčena o tom, že výsledky tohoto posudku vyzní výhradně v její prospěch, neboť skutek tak, jak je popsaný ve výrokové části rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, potažmo usnesení Městského soudu v Praze, byl nesprávně označen jako trestný čin.

14. Při svém přezkumu Nejvyšší soud ověřil, že soud I. stupně vzal za základ svých skutkových zjištění především výslechy řady svědků, kteří s obviněnou udržovali obchodní kontakty. Všichni tito svědkové v zásadě uvedli, že obviněná jim drogu sama nabídla a po určitou dobu prodávala, a v případě, že jí poskytovali pomoc v podobě služeb (na přechodnou dobu ji ubytovali, nebo ji vozili autem po P.), tak jim pervitin dávala zdarma (např. svědkům T. M. či S. A.). V několika případech také uvedli, že obviněná jim drogu také bezprostředně aplikovala (např. sv. T. M., A. S.), nebo s nimi pervitin i užívala (např. sv. E. W.). Dovolatelka však stále popírá, že by se této trestné činnosti dopustila. Podle svých slov jim nikdy pervitin dobrovolně neposkytla, to jen její bývalý přítel T. ji pod pohrůžkou násilí nutil, aby dle jeho pokynů občas pervitin předávala a vybírala za to peníze. Jak soudu I. stupně vysvětlila to se stalo asi 10krát, ale nejednalo se o svědky uvedené v obžalobě. Svědci vyslechnutí v tomto případě proti ní vypovídali lživě, protože ji nemají rádi. Z jejich strany se jedná o mstu.

15. Do této skutkové situace dovolatelka zasadila svůj požadavek na doplnění dokazování o znalecký posudek z odvětví psychiatrie. Je totiž stále přesvědčena o tom, že provedením tohoto důkazu by bylo jasně prokázáno, zda či do jaké míry byla nepříčetná a to pro psychický tlak, pod kterým se nacházela vlivem jejího dominantního přítele T. 16. Nejvyšší soud k tomu předesílá, že tato námitka je procesního charakteru, neboť směřuje do skutkových zjištění soudů I. a II. stupně, resp. do hodnocení správnosti a úplnosti provedeného dokazování ve smyslu § 2 odst. 5,6 tr. ř. Jak bylo řečeno výše, skutkové závěry jsou pro Nejvyšší soud, vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení, definitivní a nedotknutelné. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by zrcadlově odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu. Jelikož však obviněná uvedla, že provedení tohoto důkazu by mělo v rámci dokazování zcela zásadní význam, na základě kterého by mohla být částečně či zcela vyviněna, Nejvyšší soud vyhodnotil, že implicitně vznesla výhradu tzv. extrémního nesouladu . Proto tuto námitku (opomenutého důkazu) přezkoumal, a to s níže uvedenými závěry. 17. Obecně platí, že každý obviněný má právo navrhovat u soudu na podporu svých stanovisek další důkazy. Ale soud, který daný případ projednává, je povinen každý takový návrh vyhodnotit, resp. posoudit věrohodnost i nezbytnost jeho provedení s ohledem na celkovou důkazní situaci. A pokud navrhovaný důkaz vyhodnotí jako nadbytečný, je povinen jeho provedení odmítnout. 18. Obviněná vznesla u veřejného zasedání požadavek na znalecké zkoumání své osoby, který měl prověřit míru její psychické závislosti na bývalém příteli T. Soudy nižších stupňů však zcela správně tento důkaz odmítly, neboť za daných okolností by jeho výsledky nijak neovlivnily již učiněná skutková zjištění. Z provedených výpovědí (svědkové M. Ž., T. M. a A. S.) sice vyplynulo, že ex-přítel obviněné byl hrubý, dominantní, impulsivní cholerik, který na obviněnou i vztáhl ruku. Toto zjištění však nemá tak zásadní důkazní sílu, aby kompenzovalo prokázanou vinu obviněné.

19. Vina obviněné byla jasně prokázána výpověďmi svědků S. A., T. M., L. M., E. W., A. S. a M. Ž., kteří shodně potvrdili, že jim dovolatelka pervitin dobrovolně nabídla, poté po nějakou dobu prodávala, anebo poskytovala bezplatně za prokázané protislužby. Např. na začátku r. 2014 jako výživová poradkyně doporučila T. M. k redukci obezity pervitin, který mu dodávala i injekčně a aplikovala do žíly na krku (č. l. 75). Nebo S. A., které hlídala jejího malého syna, a o které se dozvěděla, že užívá pervitin, sama aktivně nabídla, že jí může pervitin sehnat, že s tím nemá žádný problém (č. l. 64). Také E. W. se svěřila, že užívá pervitin a na její přímý dotaz, zda nemůže nějaký sehnat, jí obratem prodala půl gramu této drogy (č. l. 93). Stejně tak po dobu 14 dnů opakovaně obstarala pervitin L. M. (č. l. 889), apod. 20. Těmito důkazy byly jednoznačně vyvráceny výroky obviněné o tom, že pervitin prodávala jen z donucení M. T. a pouze osobám, které v této projednávané věci nevypovídaly. Mimo to intenzita společného soužití s M. T. byla kolísavá. Ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že byly období, kdy bydleli odděleně např. u S. A. bydlela cca 14 dní (č. l. 416), nebo u E. W. bydlela asi měsíc (č. l. 93), ale dovolatelka i v těchto obdobích pervitin dodávala, a také jej sama užívala. Stejně tak její výrok o tom, že všichni výše uvedení svědkové vypovídali lživě, protože ji nemají rádi, nebyl nijak důkazně potvrzen.

21. Z výše uvedeného tedy vyplynulo, že obviněná pervitin prodávala z vlastní vůle a jeho prostřednictvím si vydělávala (či přivydělávala) na své živobytí. Proto soudy nižších stupňů nepochybily, když po logické úvaze odmítly provést znalecký posudek z odvětví psychiatrie. Naopak provedením takového důkazu by se provinily proti zásadě rychlosti řízení.

22. Kromě toho když obv. K. výše uvedenými námitkami vyjádřila nesouhlas se skutkovými závěry soudů I. a II. stupně, tak tím nejenže nenaplnila předmětný dovolací důvod, ale neustále polemizuje se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Během této diskuse však akcentuje pouze skutková zjištění, o kterých má za to, že jsou v její prospěch a naopak odmítá akceptovat ty, kterými byla z trestné činnosti usvědčována. Takový postup se však nemůže setkat s úspěchem zvláště, když Obvodní soud pro Prahu 8 svá skutková zjištění podrobně objasnil a s jeho závěry vyjádřil souhlas i Městský soud v Praze. 23. Obviněná ve svém dovolání neusilovala pouze o zpochybnění výroku o vině, ale potažmo atakovala i výrok o trestu , neboť jej považuje za nepřiměřeně přísný. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že proti výroku o trestu lze vznášet výhrady pouze s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Na tento dovolací důvod však obv. K. neodkázala. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však tuto námitku relevantně podřadit nelze, neboť ani tato námitka není hmotněprávní. 24. Z ust. § 283 odst. 1 vyplývá, že obviněná byla ohrožena trestem odnětí svobody ve výměře od jednoho do pěti let. Když jí tedy Obvodní soud pro Prahu 8 uložil trest v celkové výši 2 (dvou) let, rozhodně jí neuložil trest nepřiměřeně přísný. Navíc je dovolatelka povinna akceptovat to, že soudy I. i II. stupně vyhodnotily společenskou škodlivost jejího jednání jako vysokou a to nejen s ohledem k drogovému charakteru trestné činnosti, ale také proto, že se projednávané trestné činnosti dopouštěla po dobu několika měsíců a navíc ve zkušební době podmíněného odsouzení, samozřejmě v ziskuchtivé motivaci. Za těchto okolností jsou výroky obhajoby o nepřiměřeném trestu zcela irelevantní.

25. Závěrem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že za daných okolností není možné relevantně vznášet výhradu údajného nedodržení zásady spravedlivého procesu. Lze odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, ve kterém jasně uvedl, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 LZPS nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Z toho plyne, že rozhodnutí soudů I. a II. stupně by bylo rozporné s tímto ústavou zaručeným právem pouze v případech, kdyby právní závěry neměly žádnou obsahovou návaznost na učiněná skutková zjištění obecných soudů. Takový nesoulad však nelze shledat v pouhé nespokojenosti obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost.

V. Závěr

26. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 8 provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. S výroky o vině i o trestu vyjádřil souhlas i Městský soud v Praze.

27. Nejvyšší soud mezi zjištěními, které vyplynuly z důkazů a skutkovými závěry neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní. Naopak po svém přezkumu dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí Městského soudu v Praze nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Proto dovolání obv. P. K. odmítl, a to s odkazem na ust. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jeho dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. § 265b tr. ř. 28. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. 3. 2017

JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu