11 Tdo 1674/2016
Datum rozhodnutí: 22.03.2017
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1 tr. zákoníku, § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 1674/2016-28

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 3. 2017 o dovolání obv. L. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2016, sp. zn. 5 To 180/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 6/2016, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. L. K. odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 2 T 6/2016, byl obv. L. K. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že od počátku roku 2014 do 20. 11. 2015 dával, prodával či nabízel v B. a okolí pervitin obsahující metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách nařízení vlády č. 463/2013 Sb., přičemž takto nejméně: - M. F. jednou nabídl neurčené množství,
- K. K. dal 3 dávky zdarma a 1 dávku za 300 Kč,
- S. M. poskytl 1 dávku zdarma, následně pak prodal 2 dávky po 300 Kč a 1 dávku za 500 Kč,
- M. M. poskytl pervitin v deseti případech, a to částečně zdarma, částečně za částky 1.000 Kč a 500 Kč,
- I. P. dal 5 dávek zdarma,
- P. P. dal s odstupem 3 dávky zdarma,
- M. P. dal s odstupem 4 dávky zdarma,
- K. S. dal 1 dávku zdarma, a dalším dosud neustanoveným osobám.
Za to byl podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.

2. Tento rozsudek nenabyl právní moci, neboť obviněný K. proti němu podal odvolání. O něm rozhodl Krajský soud v Ostravě tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obv. L. K. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání, a to do výroků o vině i navazujícím výroku o trestu. Odkázal v něm na ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 2 T 6/2016, a to přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spatřuje v existujícím extrémním nesouladu skutkových zjištění s provedeným dokazováním.

4. Ve svém dovolání obviněný uvedl, že Okresní soud v Bruntále ve věci učinil extrémně nesprávné skutkové závěry, které nemají podporu v provedených důkazech, a které akceptoval i Krajský soud v Ostravě. 5. Část skutkové věty, která se týká nabídnutí pervitinu M. F., obviněný rozporoval s tím, že tato svědkyně vypovídala jinak v přípravném řízení a jinak během hlavního líčení. Má za to, že s ohledem na krátkou dobu mezi oběma výpověďmi, musela svědkyně vypovídat nepravdivě. Soud I. stupně měl dle dovolatele postupovat podle § 211 odst. 3 tr. ř. To, že tak neučinil, považuje dovolatel za zásadní vadu, která ve svém důsledku způsobila, že skutková věta v této části nevyplývá z provedených důkazů. 6. K předání pervitinu K. K. obviněný uvedl, že skutková věta, ve které se uvádí, že v průběhu focení jí nabídl pervitin, a to nejméně tři dávky, které K. K. užila nosem je nepravdivá. Svědkyně totiž vypověděla, že k žádnému focení nedošlo, a také se nejednalo o tři, ale pouze o dvě dávky. Také část skutkové věty, ve které okresní soud tvrdí, že za jednu dávku K. K. obžalovanému zaplatila částku 300,- Kč se nezakládá na pravdě. Svědkyně totiž ve své výpovědi uvedla, že tento pervitin hradila za K. S. Skutkový závěr tedy opět nemá žádnou oporu v provedeném dokazování, a proto je nesprávný. 7. Dvojí nákup pervitinu S. M. dovolatel napadl s tím, že jde o naprosto nepodložený skutkový závěr , aby následně uzavřel, že tato svědkyně se snažila obviněného úmyslně poškodit tím, že naprosto nesmyslně vypovídala tak, že by odsouzený měl stát za prodejem pervitinu prostřednictvím jakýchsi anonymních feťáků . Dle obviněného lze z toho učinit závěr o zaujatosti této svědkyně vůči odsouzenému. 8. Mimo to dovolatel uvedl, že soud I. stupně se nevypořádal s dalšími extrémně nesprávnými skutkovými zjištěními v části, která se týká poskytnutí pervitinu dalším neustanoveným osobám. Z rozsudku totiž není jasné, kdo měl být těmito neustanovenými osobami a jakými důkazními prostředky mělo být prokázáno, že obviněný poskytl pervitin i dalším osobám. Eventuální tvrzení o tom, že obviněný měl obecně prodávat pervitin, dle dovolatele nemůže uspět, jelikož konstatování viny vyžaduje jistou míru konkretizace osob, kterým měl být eventuálně pervitin prodáván alespoň tak, aby bylo zřejmé, že šlo o konkrétní osoby, a nikoliv jen jakési obecné uživatele pervitinu v B. .

9. Dovolatel také podotkl, že okresní soud neprovedl některé z navrhovaných důkazů, aniž by tento postup jakkoliv vysvětlil a ani odvolací soud se touto odvolací námitkou nijak nezabýval. Obviněný poté zdůraznil význam opomenutých důkazů pro zákonnost a ústavnost trestního rozhodnutí (citoval i část nálezu Ústavního soudu č. III. ÚS 3320/09 ze dne 18. 3. 2010), aby následně uzavřel, že tato pochybení nepochybně mají ústavní dopad. A protože i Nejvyšší soud je povolán k ochraně ústavnosti, nemůže se formálně soustředit jen na kontrolu soudních rozhodnutí pouze v rámci § 265b tr. ř.

10. S ohledem na výše uvedené dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl, aby usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 5 To 180/2016-417 ze dne 23. 5. 2016 zrušil, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Bruntále č. j. 2 T 6/2016-307 ze dne 9. 3. 2016, a poté věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně obviněný navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. rozhodl, že se odkládá výkon rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno.

11. K projednávané věci se stručně vyjádřila státní zástupkyně, která je činná u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 1359/2016-12 ze dne 15. 11. 2016). Ta k dovolání obv. K. uvedla, že po seznámení se s jeho obsahem, se vzhledem k povaze uplatněných námitek k němu nebude věcně vyjadřovat. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. pouze vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

13. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). 14. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.

IV. K meritu věci

15. Obv. L. K. svým odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vznesl námitku o extrémně nesprávných skutkových závěrech, které dle jeho názoru nemají podklad v provedených důkazech. Dovolatel však hmotněprávně nezdůvodnil, proč považuje aplikovanou právní kvalifikaci podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za vadnou, ani jakou právní kvalifikaci pokládá za odpovídající a proč. Ve svém dovolání pouze atakoval provedené skutkové závěry za účelem zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudku Okresního osudu v Bruntále a následného vrácení věci k novému projednání.

16. Nejvyšší soud nejprve obecně zdůrazňuje, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud do hodnocení důkazů vstupuje jen tehdy, pokud zjistí, že ze skutkových zjištění jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud je skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) již definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by zrcadlově odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu. Pouze výjimečně, s odkazem na ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, je možné namítnout velmi závažné rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, které dle dovolatele měly za následek chybné hmotněprávní závěry. Jelikož dovolatel takovou námitku vznesl, Nejvyšší soud případ přezkoumal s níže uvedenými závěry.

17. Soud I. stupně vzal za základ skutkových zjištění především svědecké výpovědi K. odběratelů pervitinu, ale vycházel také z řady listinných důkazů, např. zpráv z úřadu práce, živnostenského úřadu, OSSZ Bruntál, dále řady úředních záznamů a částečně vycházel i z výpovědi samotného obviněného. Podstata skutkových závěrů však vyplynula ze svědeckých výpovědí. Proti nim dovolatel postavil námitky, kterými usiloval tyto závěry zpochybnit, neboť dle jeho náhledu je okresní soud tvořil zcela bez opory v provedených důkazech . Konkrétně obviněný upozornil na rozpory ve výpovědích učiněných v přípravném řízení a poté v hlavním líčení a některé hodnotí jako zcela nepodložené.

18. Nejvyšší soud nejprve obecně předesílá, že není nijak výjimečné, že svědecké výpovědi učiněné při hlavním líčení nejsou tak podrobné jako v přípravném řízení, neboť svědkové si s odstupem času souvislosti projednávané trestné činnosti již nepamatují tak přesně. V tomto případě však na svědky jako stresor působila i skutečnost, která často ovlivňuje výpověď svědků zejména u drogových deliktů a sice bezprostřední přítomnost dealera při hlavním líčení, se kterým svědkové v dřívějším období navázali často nejen obchodní , ale i osobní kontakt. Z tohoto důvodu pak běžně svou dřívější výpověď relativizují buď tím, že snižují počet nakoupených dávek, nebo upozorňují na výrazný časový odstup, na svou špatnou paměť, apod. 19. Obviněný usiloval ve svém dovolání zpochybnit hlavně výpovědi svědkyň M. F., K. K. a S. M. 20. U výpovědi M. F. upozornil na to, že v přípravném řízení vypověděla, že jí obviněný pervitin nabídl dvakrát (č. l. 42), ale při hlavním líčení své tvrzení snížila jenom na jednu nabídku (č. l. 278), kterou podle svých slov neakceptovala, neboť měla pervitin vlastní. Poté dovolatel akcentoval, že soud I. stupně měl postupovat podle § 211 odst. 3 tr. ř., což neučinil, a proto hodnotí tuto výpověď jako nepřezkoumatelnou. 21. Nejvyšší soud tuto námitku odmítl, neboť Okresní soud v Bruntále rozpor mezi rozdílnými výpověďmi vyřešil v duchu zásady in dubio pro reo , a v tzv. skutkové větě přičetl k tíži pachatele pouze jedinou nabídku pervitinu. Rozpor mezi oběma výpověďmi a s ní související pochybnost soud I. stupně tedy vyřešil ve prospěch obv. K. 22. Také K. K. během přípravného řízení uvedla, že v průběhu noci měla od obviněného pervitin asi 3 4x, asi týden na to, když s obviněným byla v hotelu H., si o pervitin řekla znovu a ten pak užila nosem. Za pervitin platila jenom jednou, bylo to 300 Kč, ale to bylo za K. S. (č. l. 54-55). Při hlavním líčení nejprve uvedla, že od obviněného měla pervitin, ale uvedla, že už neví kolikrát, prý jednou, dvakrát (č. l. 295). Obviněný ve svém dovolání k tomu zdůraznil, že skutková věta zní: v průběhu focení jí nabídl pervitin, a to nejméně tři dávky, které svědkyně užila nosem , s tím však nesouhlasí, protože k fotografování aktů nakonec nedošlo. Také část skutkové věty, že K. K. obviněnému za jednu dávku zaplatila částku 300 Kč, není pravdivá. 23. Nejvyšší soud ve spisovém materiálu ověřil, že Okresní soud v Bruntále se s rozpory v obou výpovědích svědkyně K. v souladu s § 211 odst. 3 tr. ř. vypořádal bylo to během hlavního líčení dne 24. 2. 2016. Svědkyně se k předestřeným rozdílům vyjádřila zcela kategoricky, když soudu I. stupně třikrát (!) potvrdila, že na policii uváděla pravdu (č. l. 295). Údajné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a skutkovými závěry, na které obviněný upozornil, soudy I. i II. stupně vyhodnotily jako nepodstatné. Nejvyšší soud s tímto hodnocením souhlasí, neboť na aplikovanou právní kvalifikaci neměly žádný vliv.

24. Dovolatel také podrobně rozporoval výpověď svědkyně S. M., aby ji prohlásil za nepravdivou a zcela nesmyslnou a zdůraznil celkovou zaujatost této svědkyně vůči své osobě. Údajná nepodloženost její výpovědi se týká zejména skutkového závěru, že obviněný prodal této svědkyni třikrát pervitin, a to prostřednictvím dalších osob. 25. Ve spise bylo ověřeno, že svědkyně M. v přípravném řízení uvedla, že jednou získala pervitin od obviněného zdarma, a poté prostřednictvím dalších narkomanů ještě dvě dávky pervitinu, za které zaplatila jednou 300 Kč a podruhé 500 Kč (č. l. 70-75). Během hlavního líčení M. po přečtení své výpovědi z přípravného řízení na tuto odkázala, s tím, že co je v této výpovědi, tak to je pravda (č. l. 291/2-292). Obviněný ve svém dovolání tuto výpověď zpochybnil a za nesmyslné označil, že by svědkyně dala předem neznámým feťákům , čekajícím před hotelem H., peníze a následně čekala, jestli tato osoba přinese pervitin. 26. Okresní soud v Bruntále však výpovědi S. M. uvěřil. Její výpověď není zcela nesmyslná, vzhledem k tomu, že věděla, že v hotelu H. bydlí obviněný, kterého znala. Proto podstoupila riziko u závislých osob zcela běžné které se jí vyplatilo, neboť tyto osoby v krátké době drogu skutečně donesly (pokud se jednalo o muže, tak ti byli zpět do pěti minut, pokud šlo o uživatelky, tak ty do cca dvaceti minut). Především však soud I. stupně tuto výpověď nehodnotil izolovaně, jak to činí dovolatel, ale ve vzájemné souvislosti s dalšími výpověďmi (částečně také s výpovědí obviněného). A z těchto důkazů vyplynulo, že obv. K. často kontaktoval a navazoval známost s neznámými ženami a následně je lákal na focení aktů. V rámci této nabídky se jim svěřoval, že má k dispozici pervitin a nabízel jim ho na uvolnění . Nejednou pak řekl, že pervitin má k dispozici vždycky a pokud jej přece jen v danou chvíli neměl, tak jej získal ve velmi krátké době, zpravidla do 24 hodin. Z toho vyplynul jeho úzký kontakt na výrobce této drogy. 27. Vazba mezi obviněným a třemi nákupy pervitinu svědkyní M. je tedy vysoce pravděpodobná, pro uzavřený řetězec důkazů nepřímých. Svědkyně M. např. uvedla, že pervitin, který dostala od obv. K., byl bílý, krystalický (č. l. 71) a ten, který dostala od feťáků postávajících v blízkosti hotelu H., byl stejný jako ten, co užila u obviněného. Navíc tito feťáci odcházeli směrem ke H. takže se dovtípila, že chodí za L. (č. l. 72). O tom, že K. pervitin byl krystalický, byly to veliké krystaly mluvili také svědkové M. M. (č. l. 80), I. P. (č. l. 93), P. P. (č. l. 138), K. S. (č. l. 158).

28. Mimo to soudem I. stupně nebylo zjištěno, že by v hotelu H. či jeho okolí, prodával pervitin ještě jiný dealer. Proto s tímto závěrem vyjádřil souhlas Krajský soud v Ostravě a rovněž Nejvyšší soud jej považuje za správný. Navíc i kdyby okresní soud tyto tři nákupy vyhodnotil s ohledem na zásadu in dubio pro reo jako nedostatečně prokázané, a v tomto smyslu by upravil tzv. skutkovou větu (podobně jak to učinil v případě nabídky pervitinu M. F. a darování pervitinu I. P.), tak vypuštění tohoto dílčího skutkového závěru by nemělo žádný dopad na použitou právní kvalifikaci, a tedy ani na výši trestu.

29. V další části svého dovolání obv. K. ještě namítl, že soud I. stupně se nevypořádal s nesprávnými skutkovými zjištěními v části týkající se poskytnutí pervitinu dalším neustanoveným osobám . Podle jeho náhledu totiž není jasné kdo měl být těmito neustanovenými osobami či do jakého okruhu uživatelů je zařadit . 30. Tato námitka je velmi obecná a navíc není zcela jasné, o co v ní dovolatelovi jde. Výrokem, že obviněný dával, prodával a nabízel v B. a v jeho okolí pervitin dalším dosud neustanoveným osobám, soud I. stupně pouze vyjádřil, že z provedených důkazů vyplynulo, že svědkové M. F., K. K., S. M., M. M., I. P., P. P., M. P. a K. S. nebyli jediní, komu pervitin nabídl, dal či prodal. Tito svědkové sami naznačili, že obviněný byl v B. známý jako dealer pervitinu. Např. S. M. se zmínila, že od lidí v B. slyšela, že L. mívá u sebe pervitin , že viděla u H. v B. stát nějakého feťáka, kterého oslovila, jestli jí může něco sehnat a ten odcházel směrem ke H., takže se dovtípila, že chodí za L. (č. l. 72) . O tom, že obviněný měl pověst drogového dealera, který je napojen na ostravského výrobce pervitinu, mluvil také svědek R. T. (č. l. 161). Také K. K. potvrdila, že na její dotaz, jestli má obviněný pervitin, jí odpověděl, že on má furt (č. l. 55). Lze tedy uzavřít, že vyjádřením o neustanovených osobách soud I. stupně pouze odkázal na to, že osoby, o kterých se vyslechnutí svědkové zmínili, nebyly v tomto trestním řízení předvedeny, protože se je orgánům činným v trestním řízení nepodařilo zajistit.

31. Mimo výše uvedené obviněný ve svém dovolání vznesl výhradu, že soudy I. a II. stupně neprovedly některé z jím navržených důkazů, aniž by tento postup jakkoliv vysvětlily a odvolací soud se nijak nezabýval odvolací námitkou, kterou na tuto skutečnosti upozornil . Dovolatel však nijak nekonkretizoval , o jaké důkazy se jednalo, a proč se domnívá, že jejich odmítnutí ze strany soudu v konečném důsledku způsobilo nesprávnou aplikaci hmotného práva. 32. Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že během hlavních líčení, konaných dne 24. 2. a 9. 3. byl státní zástupce i obviněný soudem dotázán, zda budou mít další návrhy na doplnění dokazování. Ze strany obhajoby však žádné takové návrhy nezazněly (č. l. 296, 303). Také během veřejného zasedání dne 23. 5. 2016 nebyl vznesen žádný takový návrh. Pouze státní zástupce v obžalobě navrhl číst za podmínek § 211 odst. 1 tr. ř. výpovědi M. H., P. K. a J. P. z přípravného řízení, avšak v průběhu hlavního líčení již tento svůj návrh nezopakoval. 33. Nezbývá tedy, než konstatovat, že výhrada obviněného, že soudy I. a II. stupně neprovedly jím navržené důkazy, je zcela nedoložená, nekonkrétní a vágní. Nejvyšší i Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát zdůraznily, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, nejsou povinni je za obviněného dohledávat či domýšlet (srov. např. 6 Tdo 435/2013 nebo I. ÚS 452/07). V daném případě je Nejvyšší soud za obviněného dohledával, ale ani tak nezjistil, které konkrétní návrhy soudu I. či II. stupně předložil a proč se domnívá, že jejich neprovedením byl zkrácen na svých procesních právech. 34. Obviněný ve svém dovolání mj. poznamenal, že Nejvyšší soud je povolán k ochraně ústavnosti, pokud je zjevné, že v průběhu řízení nebyla respektována některé práva, která jsou zajištěna Ústavou ČR nebo Listinou základních práv a svobod . To je jistě nezpochybnitelné. Ale Nejvyšší soud při studiu spisového materiálu nezjistil žádné indicie, na základě kterých by obviněný mohl relevantně tvrdit, že v průběhu trestního řízení nebyla dodržena zásada spravedlivého procesu, event. že by byl zkrácen na jiném Ústavou či Listinou garantovaném právu. 35. V této souvislosti lze odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, ve kterém tento soud jasně uvedl, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 LZPS nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Z toho plyne, že rozhodnutí soudů I. a II. stupně by bylo rozporné s tímto ústavou zaručeným právem pouze v případech, kdyby právní závěry neměly žádnou obsahovou návaznost na učiněná skutková zjištění obecných soudů. Takový nesoulad však nelze shledat v pouhé nespokojenosti obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost.

36. Společným jmenovatelem všech dovolatelových námitek je tvrzení, že Okresní soud v Bruntále ve věci učinil extrémně nesprávné skutkové závěry, které nemají oporu v provedených důkazech . Tím vyjádřil své pochyby o správnosti skutkových závěrů. Okresní soud v Bruntále však tyto pochyby nemá a stejně tak je neměl ani Krajský soud v Ostravě, který v odůvodnění svého usnesení mj. uvedl, že námitky obviněného jsou jen opakováním obhajoby, kterou obviněný uplatnil v dosavadním řízení, se kterou se soud prvého stupně zcela vypořádal, a proto odvolací soud na ně odkazuje (viz usnesení sp. zn. 5 To 180/2016 na s. 7, č. l. 419). Vzhledem k výše uvedenému rozboru pochybnosti nemá ani Nejvyšší soud. Lze tedy uzavřít, že obv. K. svými námitkami nejenže nenaplnil předmětný dovolací důvod, ale navíc jeho výhrady mají charakter neseriózní polemiky, při které akcentuje pouze ta skutková zjištění, o kterých má za to, že jsou v jeho prospěch, ale již neakceptoval ty, kterými byl z trestné činnosti usvědčen. Takový postup se však nemohl setkat s úspěchem zvláště, když Okresní soud v Bruntále svá skutková zjištění podrobně objasnil a s jeho závěry vyjádřil bezvýhradný souhlas i Krajský soud v Ostravě.

37. V návětí svého dovolání obviněný odkázal nejen na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale také na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť jak uvedl bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 2 T 6/2016, ačkoliv v řízení mu přecházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm . g) tr. ř. Z této formulace vyplynulo, že odvolací soud napadené rozhodnutí na podkladě řádného opravného prostředku věcně přezkoumal a následně tento opravný prostředek neshledal důvodným. Proto jej zamítl podle § 256 tr. ř. Nicméně obviněný je i v tomto stadiu řízení přesvědčen o tom, že mu sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu II. stupně, ale odvolací soud, přestože v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí soudu I. stupně věcně přezkoumával, vytýkanou vadu neodstranil. 38. Je pravdou, že Krajský soud v Ostravě se s vytýkanými vadami v řádném opravném řízení neztotožnil. Ani Nejvyšší soud však v případě obv. K. jeho námitky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b 1 písm. g) tr. ř. nevyhodnotil jako oprávněné. Z tohoto důvodu nemohl být naplněn ani důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

V. Závěr

39. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud v Bruntále provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. Ohledně výroku o vině i o trestu vyjádřil souhlas Krajský soud v Ostravě, který odvolání obv. K. odmítl.

40. Nejvyšší soud po svém přezkumu dospěl k tomu, že v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. k porušení zákona. Mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry nebyl zjištěn nesoulad, tím méně nesoulad extrémní. Proto Nejvyšší soud dovolání obv. L. K. odmítl, a to s odkazem na ust. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jeho dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. § 265b tr. ř. 41. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. 3. 2017

JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu