11 Tdo 1613/2010
Datum rozhodnutí: 31.03.2011
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.



11 Tdo 1613/2010-20

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2011 dovolání podané obviněným R. Ř. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 6 To 207/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 97/2008, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného R. Ř. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. 46 T 97/2008, byl R. Ř. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., za který byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.

Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 22. 9. 2008 v přesně nezjištěné době kolem 9.30 hodin v P., ul. R., na sjezdu z dálnice D1 směrem k obchodnímu domu OBI před světelnou křižovatkou vystoupil z vozidla tovární značky Audi A4 Avant, černé barvy, přistoupil k vozidlu tovární značky Škoda Felície, bílé barvy, které řídil poškozený S. J., otevřel dveře, zeptal se ho, zda nemá blinkr a hned poté jej udeřil do obličeje, následně se vrátil ke svému vozidlu a z místa činu odjel, v důsledku fyzického napadení poškozený utrpěl zlomeninu nosních kůstek s nevelkým posunem úlomků, zranění si vyžádalo lékařské ošetření a omezovalo poškozeného v obvyklém způsobu života po dobu nejméně jednoho týdne.

Proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 6 To 207/2009, podle § 256 tr. ř. zamítl. Toto usnesení bylo k dovolání obviněného zrušeno usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 11 Tdo 192/2010, a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Městský soud v Praze následně odvolání obviněného usnesením ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 6 To 207/2009, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení podal obviněný , prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Martiny Cachové dovolání v rozsahu výroku o zamítnutí odvolání, přičemž jako dovolací důvod uvedl, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, a odkázal na § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že odvolací soud ve svém prvním zamítavém usnesení ze dne 11. 6. 2009 uvedl mimo jiné, že pokud jde o návrh obžalovaného na uložení peněžitého trestu, ten nemohl být akceptován, protože obžalovaný se k veřejnému zasedání nedostavil a senát odvolacího soudu se jej nemohl dotázat na jeho výdělkové a majetkové poměry, které jsou podle § 54 odst. 1 tr. zák. rozhodujícím kritériem pro určení výměry peněžitého trestu . Důvodem pro zrušení tohoto usnesení dovolacím soudem bylo porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Dne 15. 6. 2010 pak bylo odvolacím soudem konáno veřejné zasedání podruhé. V rozporu se svým původním záměrem se však odvolací soud vůbec nezabýval možností uložení peněžitého trestu a obviněného nevyslechl k jeho majetkovým poměrům. Tím byla podle obviněného narušena jedna ze zásad demokratického právního státu spočívající v předvídatelnosti rozhodování soudů a využití mimořádného opravného prostředku bylo obviněnému k tíži, neboť jej odvolací soud zbavil možnosti uložení příznivějšího trestu.

Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten vysvětlil podstatu uplatněného dovolacího důvodu a konstatoval, že pod něj nelze subsumovat výhradu dovolatele spočívající v podstatě v tvrzení, že odvolací soud se nezabýval otázkou možného uložení peněžitého trestu jako trestu samostatného ve smyslu ustanovení § 67 odst. 3 tr. zákoníku namísto soudem uloženého podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Dovolatel podle něj nevytkl napadenému rozhodnutí žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně vymezených dovolacích důvodů.

Státní zástupce proto závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací
(§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Uvedený dovolací důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Z naznačeného výkladu je patrné, že nelze námitku obviněného spočívající v tom, že se odvolací soud nezabýval jeho původním návrhem na uložení peněžitého trestu, uplatněnému ani jinému zákonnému dovolacímu důvodu podřadit. Nad rámec dovolacího řízení Nejvyšší soud podotýká, že Městskému soudu v Praze ve svém předchozím zrušovacím usnesení ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 11 Tdo 192/2010, neuložil se touto otázkou zabývat. Důvodem zrušení bylo nedodržení procesních ustanovení dotýkajících se možnosti obviněného účastnit se veřejného zasedání o odvolání a Nejvyšší soud spíše na okraj podotkl, že odvolací soud sám dovolatelem výše citovaným vyjádřením zpochybnil potřebnost jeho účasti u veřejného zasedání.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný R. Ř. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch