11 Tdo 1603/2016
Datum rozhodnutí: 26.04.2017
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, § 205 odst. 1 tr. zákoníku, § 205 odst. 3 tr. zákoníku, § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.



11 Tdo 1603/2016-60

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 4. 2017 o dovoláních, která podali obvinění V. B. , J. Č. a Mgr. P. Š. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 1 To 15/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 2/2015, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. V. B. o d m í t á .

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. J. Č. a obv. Mgr. P. Š. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :


I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 15. 12. 2015 sp. zn. 69 T 2/2015, byl:

- obv. V. B. uznán vinným 1. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, 3. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 2 a za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 (pěti) let,

- obv. J. Č. byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, 2. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 2 a za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 (pěti) let,

- obv. Mgr. P. Š. byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 (tří) let.

K tomu byli všichni obvinění odsouzeni podle § 67 odst. 1 a 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku také k peněžitému trestu ve výměře 100 (sto) denních sazeb, přičemž denní sazba činí 1.000 Kč, celkem tedy 100.000 Kč. Současně podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl Krajským soudem v Brně pobočkou ve Zlíně stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) měsíců pro případ, že by trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán.

Mimo to byli obv. J. Č. a Mgr. P. Š. odsouzeni v souladu s § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, přičemž jejich taxativní výčet obsahuje rozsudek soudu I. stupně.

2. Společně s obv. B., Č. a Mgr. Š. byl týmž rozsudkem ještě odsouzen obv. L. K., který byl týmž soudem uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, s podmíněným odkladem na dobu 4 (čtyř) let, a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku rovněž k trestu propadnutí věci, přičemž taxativní výčet těchto věcí obsahuje rozsudek soudu I. stupně.

3. Proti tomuto rozsudku podal obv. V. B. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně pobočky ve Zlíně proti rozsudku soudu I. stupně odvolání. O nich rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 1 To 15/2016, a to tak, že:
I. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil ve výrocích o uložených trestech odnětí svobody u všech obviněných,
II. podle § 259 odst. 3 tr. ř. obv. V. B. a J. Č. při nezměněném výroku o vině uložil v souladu s § 283 odst. 2 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon je oba zařadil do věznice s ostrahou, a obv. Mgr. P. Š. uložil v souladu s § 283 odst. 2 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon je oba zařadil do věznice s dozorem,
III. podle § 256 tr. ř. odvolání obv. V. B. zamítl.
IV. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. 4. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně:
ad 1) všichni obžalovaní
po společné dohodě mezi obžalovanými V. B., Mgr. P. Š. a J. Č. na pěstování rostlin konopí a následném prodeji z nich získané marihuany Ľ. K., obž. J. Č. v místě svého bydliště v rodinném domě v obci V. O., okr. Z., v jeho sklepních prostorách, od přesně nezjištěné doby během podzimu roku 2013 do května 2014 neoprávněně v rozporu s ustanovením § 20 odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., tzv. indoor metodou, pěstoval rostliny konopí, a to za použití chemických přípravků, tedy postřiků, hnojiv, stimulátorů růstu, speciálních zahradních substrátů a dalšího technického vybavení, které vytvořilo celek tzv. indoor pěstírny. Takto vypěstované konopí obžalovaný J. Č. následně zpracovával sušením na marihuanu, kterou jeho synovec obžalovaný Mgr. P. Š. dodával obžalovanému V. B., který zajistil její odbyt u obžalovaného Ľ. K., jemuž celkem v 7 případech v období od 22. 10. 2013 do 14. 5. 2014 prodal při pravidelných předávkách u OC Centra ve Z. M. celkem 6.121 g marihuany, přičemž obžalovaný Ľ. K. takto zakoupenou marihuanu prodal dalším neustanoveným osobám v celkovém množství nejméně 4.500 g, když zbytek použil pro svoji potřebu; rostlinná hmota zajištěná při poslední předávce dne 14. 5. 2014 pak obsahovala průměrně 11,8 % THC, což představovalo 155,88 g této látky. Kromě takto zobchodované marihuany pak bylo zajištěno dalších 2.281 g marihuany, 1.416 g toxikomansky využitelné nesušené rostlinné hmoty, 203 sazenic konopí různé výšky a 35 zelených rostlin v bydlišti obžalovaného J. Č. jako výsledek jeho aktuální pěstitelské činnosti, přičemž jednotlivé vzorky zajištěného rostlinného materiálu obsahovaly od 0,31 % do 12,66 % THC.

ad 2) obžalovaný J. Č. sám
přesně nezjištěného dne na podzim roku 2013 v obci V. O. ve svém rodinném domě provedl nelegální zásah do elektroinstalačního rozvodu elektrické energie, když v obývacím pokoji před měrným místem vysekal díru do obvodové zdi, v níž provedl napojení na hlavní přívodní elektrický kabel veřejné elektrické rozvodné sítě, z něhož rozváděl elektrickou energii zejména do půdních a sklepních prostor domu, přičemž nejméně v období od 1. 11. 2013 do 14. 5. 2014 takto provozoval různé elektrospotřebiče a elektrozařízení, které zčásti používal pro svoji běžnou spotřebu a zčásti pro nelegální pěstování konopí, čímž způsobil společnosti E.ON Distribuce, a.s., škodu ve výši 142.225,75 Kč.

ad 3) obžalovaný V. B. sám
přesně nezjištěného dne na podzim roku 2013 ve S. na ul. Š. v rodinném domě, který užíval k bydlení, provedl nelegální zásah do elektroinstalačního rozvodu elektrické energie, když před měrným místem ve zdi provedl napojení na hlavní přívodní elektrický kabel veřejné elektrické rozvodné sítě, ze kterého rozváděl elektrickou energii do obytných a sklepních prostor domu, přičemž nejméně v době od 1. 12. 2013 do 14. 5. 2014 tímto způsobem provozoval různé elektrospotřebiče, které zčásti používal pro běžnou potřebu a zčásti pro nelegální pěstování konopí, a takto způsobil společnosti E.ON Distribuce, a.s., škodu ve výši 86.952,70 Kč.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 1 To 15/2016, podali všichni tři obvinění dovolání.

II.1. Dovolání obv. V. B. 6. Obv. V. B. napadl tento rozsudek svým dovoláním ze dne 19. 9. 2016, a to do všech jeho výroků. Odkázal v něm na dovolací důvody podle § 265b odst. g) a h) tr. ř., neboť je přesvědčený o tom, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně je přesvědčen i o tom, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou tr. zákoníkem na trestný čin, kterým byl uznán vinným. 7. Pod bodem I. obv. B. namítl, že nebyly splněny podmínky podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť nejednal jako člen organizované skupiny. Z provedeného dokazování je totiž zjevné, že se nejednalo o sdružení více osob, ale pouze o více dílčích vztahů osob, které nenaplňují znaky vzájemného sdružení . Tyto vztahy fungovaly víceméně izolovaně a lze je shrnout do rovin: Š. Č., Š. B., Č. B. a B. K. Dle jeho názoru nebylo prokázáno, že by obvinění jednali jako skupina, ani že by si na základě předchozí domluvy cíleně dělili úkoly. V daném případě se řešilo nikoli dopředu, ale spíše až poté, co obv. K. oslovil dovolatele a ptal se ho, jestli má či nemá marihuanu k prodeji. Úkoly mezi členy skupiny nebyly jednoznačně rozděleny a žádný z obviněných neměl svou domluvenou a vymezenou pozici. Nelze pak dle jeho názoru hovořit o tom, že by se jednáním obviněných zvýšila pravděpodobnost úspěšného provedení činu a jednalo se tedy jen o prosté spolupachatelství. 8. Dále dovolatel vyslovil nesouhlas s tím, že jej oba soudy stavěly do role organizátora trestného činu , aniž by v souladu se skutkovými zjištěními vymezily základní zákonné znaky. V této souvislosti dovolatel opět namítl, že neinicioval dohodu o spáchání činu, ani žádný plán, neboť nic takového neexistovalo. Vše se řešilo ad hoc. Obv. B. (stejně jako obv. Š.) působili v podobném postavení jako zprostředkovatelé obchodu mezi výrobcem marihuany obv. Č. a odběratelem obv. K. Stejně tak podle dovolatele není splněna podmínka, že by zajišťoval vzájemný styk obviněných navzájem. Samotný fakt, že znal všechny obviněné, ještě neznamená, že by měl zajišťovat jejich vzájemnou komunikaci, nebo že by jim ukládal konkrétní pokyny. Proto dovolatel shrnul, že soudy nesprávně vyhodnotily, že předmětný skutek měl spáchat jako člen organizované skupiny a jako organizátor. 9. Pod bodem II. svého dovolání obv. B. namítl, že byly porušeny obecné zásady pro ukládání trestů. Ohledně uloženého trestu má dovolatel za to, že mu byl uložen trest v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe. Dle jeho náhledu mu měl být uložen mírnější, tj. podmíněný trest odnětí svobody. Mimo to vyjádřil přesvědčení o tom, že odvolací soud svým rozsudkem rozhodl v jeho neprospěch, když zároveň tuto radikální změnu ve výroku o uložených trestech náležitě a důkladně neobjasnil. Proto považuje napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku o trestu za tzv. rozhodnutí nepředvídatelné. Odvolací soud také nehodnotil charakter marihuany, okruh a množství osob, jimž byla marihuana nabízena a dosahovaný obsah psychotropní látky tetrahydrocannabinolu (THC). Také se odvolací soud při ukládání trestů dostatečně nezabýval otázkami osobních a rodinných poměrů obviněného, jeho dosavadním způsobem života a možnostmi jeho nápravy.

10. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně zrušil a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání.

II. 2. Dovolání obv. J. Č. a Mgr. P. Š.

11. Obv. J. Č. a Mgr. P. Š. (kteří jsou zastupováni v dovolacím řízení týmž advokátem a jejichž dovolání jsou až na drobné odlišnosti obsahově totožná), napadli rozsudek Vrchního soudu v Olomouci svými dovoláními ze dne 19. 9. 2016, a to ve výroku o trestu. Odkázali v něm na dovolací důvod podle § 265b odst. g) tr. ř., neboť jsou přesvědčeni o tom, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

12. Obvinění se neztotožnili s postupem odvolacího soudu, který jim výrazně zpřísnil tresty uložené soudem I. stupně. Oba vyjádřili přesvědčení, že Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně tímto postupem porušil jejich právo na spravedlivý proces . Konkrétně namítli, že na tento rozsudek je nutné nahlížet jako na rozhodnutí, kterým byla změněna skutková zjištění nalézacího soudu v otázce nahlížení na trestný čin i v otázce jeho společenské škodlivosti a závažnosti . Současně se domnívají, že odvolací soud překročil rámec apelačního principu a porušil zásady bezprostřednosti a ústnosti. Současně namítli, že pokud byl původní podmíněně odložený trest v odvolacím řízení změněn na nepodmíněný, tak je tento rozsudek v extrémním nesouladu se skutkovým zjištěním nalézacího soudu . 13. V této souvislosti dovolatelé akcentovali meze odvolacího přezkumu odvolací soud nemůže sám ve věci rozhodnout rozsudkem, jestliže neprovede vlastní dokazování. Není proto oprávněn měnit skutkový stav zjištěný soudem I. stupně. Domnívají se přitom, že k takové situaci došlo v projednávané věci, a proto vyslovili závěr, že se tak jednalo ze strany odvolacího soudu o rozhodnutí překvapivé. Rozdílná úvaha soudů I. a II. stupně vyvolává jejich právní nejistotu a zároveň nevyhnutelnou potřebu ke sjednocení judikatury obecných soudů ve věci vnímání škodlivosti trestného činu dle § 283 tr. zákoníku v případech, kdy předmětnou omamnou látkou je marihuana . 14. Z těchto důvodů navrhli, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v nezbytném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň učinili podnět k postupu předsedy senátu soudu I. stupně podle § 265h odst. 3 tr. ř., tj. k podání návrhu na odklad výkonu napadeného rozhodnutí. Obv. Č. pak tento podnět konkretizoval tím, že je odůvodněn předpoklad, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bude v dovolacím řízení zrušeno. Obviněný Mgr. P. Š. nadto poukázal na své osobní poměry, když jeho družka je momentálně ve stavu rizikového těhotenství a je na něj zcela odkázána.

15. K výše uvedeným dovoláním se vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření sp. zn. 1 NZO 1172/201-21 ze dne 7. 10. 2015.

16. Státní zástupce uvedl, že dovolání obv. V. B. je odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze v části, ve které zpochybnil naplnění znaku spáchání činu členem organizované skupiny podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. S touto námitkou se však neztotožnil. 17. K údajným dvoustranným vztahům mezi spoluobviněnými státní zástupce podotkl, že dovolatel znovu předestřel vlastní skutkovou verzi, kterou však soudy obou stupňů odmítly. Mezi členy skupiny shledaly znaky určité hierarchie, kdy vůdčí osobou (zajišťující odbyt marihuany) byl právě obv. V. B., který určoval množství dodávek marihuany od obv. J. Č. prostřednictvím obviněného Mgr. P. Š. a zajišťoval jeho odbyt prostřednictvím obv. L. K. Proto již nelze mít žádné pochybnosti o naplnění tohoto znaku. Pokud jde o existenci předchozí dohody mezi členy organizované skupiny, státní zástupce zdůraznil, že k naplnění tohoto znaku stačí i konkludentní jednání s vědomím existence organizované skupiny. Za irelevantní pak považuje i námitku, že role obv. B. byla posouzena jako organizátorství. Vymezení znaků organizátorství se totiž obsahově právního posouzení jeho jednání vůbec nedotklo.

18. Také další okruh námitek, které obv. B. podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., státní zástupce odmítl s tím, že tento dovolací důvod nenaplňují námitky o nepřiměřenosti trestu, pokud nejde o nepřípustný druh trestu, nebo o překročení příslušné trestní sazby. A protože obviněnému byl uložen přípustný druh trestu a v rámci zákonné trestní sazby, tak výhrady, podřazené pod tento dovolací důvod, navrhl odmítnout jako obsahově neodpovídající. 19. Pokud jde o obv. J. Č. a Mgr. P. Š. , ti své námitky podřadili pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale zaměřili je pouze do výroku o trestu soudu II. stupně. Státní zástupce poznamenal, že proti tomuto výroku lze brojit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ten v jejich případě není zjevně dán. Státní zástupce se důrazně ohradil proti názoru obou dovolatelů, že rozhodnutím odvolacího soudu mělo být zasaženo do jejich práva na spravedlivý proces, a zdůraznil, že oběma obviněným bylo doručeno odvolání státního zástupce, zaměřené mj. i proti výroku o trestu odnětí svobody. Oba tedy měli příležitost těmto námitkám oponovat. O překvapivé rozhodnutí se tedy nemohlo jednat a do jejich práva na spravedlivý proces rozhodně zasaženo nebylo.

20. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkou, že odvolací soud údajně vykročil z rámce apelačního principu. Z rozhodnutí tohoto soudu totiž jednoznačně vyplynulo, že nijak neměnil skutková zjištění, takže ke změně došlo pouze v otázce právního posouzení podmínek pro uložení konkrétního druhu trestu a jeho výměry, v daném případě i formy. Úvahy obviněných na téma jakési širší optiky nahlížení na výrok o trestu považuje státní zástupce za nepřípadné, neboť obvinění mísí pojmy společenské škodlivosti na straně jedné a povahy a závažnosti trestného činu na straně druhé. Společenská škodlivost není složkou trestného činu, jde pouze o hledisko pro uplatnění zásady subsidiarity trestní represe a vztahuje se tak k závěru o vině. Úvahy obviněného však nemají dle státního zástupce v předkládané věci místo, protože se jedná o zvlášť závažný zločin spáchaný za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby. Oproti tomu s výrokem o trestu se pojí pojem povahy a závažnosti trestného činu, který měl odvolací soud zjevně na zřeteli. K samotným uloženým trestům pak dodal, že obv. Č. byl uložen trest v dolní polovině zákonné trestní sazby a obv. Š. dokonce na samé dolní hranici této trestní sazby. 21. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obv. V. B. je v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, zjevně neopodstatněné, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby toto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Pokud jde o dovolání obv. J. Č. a Mgr. P. Š., ty nenaplnily žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b trestního řádu, a proto státní zástupce navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

III. Přípustnost dovolání

22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnila obligatorní obsahové náležitosti, upravené v § 265f tr. ř. Po jejich prostudování Nejvyšší soud shledal, že všichni obvinění výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, a nic nebrání v projednání jimi podaných dovolání.

23. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné u dovolání všech obviněných posoudit otázku, zda naplňují uplatněný dovolací důvod. Podle § 265i odst. 3 tr. ř. pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí.

IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)

24. Všichni obvinění ve svých dovoláních odkázali na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jsou přesvědčeni o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

25. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze a znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). 26. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že . skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
. není vůbec žádným trestným činem. Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek vůbec není trestným činem. Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu dalšího odvolání . Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.

27. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznáší takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka akceptovatelná a relevantní a své rozhodnutí řádně odůvodní.

IV.1. V. B.

28. Obv. B. ve svém dovolání napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 To 15/2016 ze dne 26. 5. 2016 do všech jeho výroků, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

29. Pod první okruh námitek , které dovolatel podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., atakoval skutkové závěry soudů nižších stupňů, neboť je stále přesvědčen o tom, že nejednal jako člen organizované skupiny, tím méně jako její organizátor (resp. jako ten, kdo měl zajišťovat vzájemný styk obviněných navzájem). Podle jeho tvrzení obvinění nevystupovali jako organizovaná skupina a jejich činnosti nepředcházela žádná dohoda. Proto také nelze hovořit o tom, že jejich jednáním by se zvyšovala pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Pod druhý okruh námitek obviněný podřadil námitky zaměřené proti výroku o trestu, neboť má za to, že při jeho ukládání byly porušeny obecné zásady pro ukládání trestů, v důsledku čehož mu byl uložen trest nepřiměřeně přísný. 30. Snaha o zpochybnění naplnění znaku spáchání projednávaného činu členem organizované skupiny podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je námitkou hmotněprávní, a tedy obsahově odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Přitom však nelze přehlédnout, že obv. B. ve svém dovolání v podstatě zopakoval svou obhajobu (stejně jako v odvolání), a to i přesto, že s jejími argumenty se již vypořádal Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně (viz rozsudek sp. zn. 69 T 2/2015, s. 19-20, č. l. 1952-1953) i Vrchní soud v Olomouci, který ve svém rozhodnutí vyslovil jednoznačný souhlas se skutkovými závěry krajského soudu (rozsudek sp. zn. 1 To 15/2016, s. 14, č. l. 2011/2).

31. Ze spisového materiálu vyplynulo, že soud I. stupně vzal za základ skutkových zjištění výpovědi všech obviněných, výpovědi svědků, znalecké posudky z oborů zemědělství, kriminalistické techniky a expertíz, a z oboru ekonomika, dále řady odborných vyjádření a listinných důkazů. Důležitá skutková zjištění vyplynula z výsledků operativního šetření, tj. ze sledování obviněných při prodeji marihuany na parkovišti OC Makro a z výsledků domovních prohlídek (v případě obv. Č. a Š. také z výsledků prohlídek automobilů). Neméně důležitá skutková zjištění vzešla rovněž ze záznamů odposlechu telekomunikačního provozu. Z těchto důkazů Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně existenci organizované skupiny jednoznačně dovodil. 32. Podle konstatní judikatury je organizovaná skupina sdružení více osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost a závažnost (viz především R 53/1976-II., R 45/1986 a R 22/2011-I.) 33. Podle provedených důkazů činnost organizované skupiny, v jejímž čele stál obv. B., spočívala jak v produkční činnosti (zahrnující pěstování konopí obv. Č. ve sklepních prostorech rodinného domu v obci V. O. a následnou výrobu marihuany), tak v distribučních aktivitách (kdy marihuanu obv. Š. dodával obv. B., a ten realizoval odbyt prostřednictvím obv. K. tak, že z celkového množství nejméně 6.121 g sušiny prodal 4.500 g a neprodaný zbytek použil pro svou potřebu). 34. Proti těmto skutkovým závěrům obviněný ve svém dovolání postavil námitky, kterými usiloval zpochybnit jednak své členství v organizované skupině, a samozřejmě i jeho zásadní postavení s poukazem na to, že se nejednalo o organizovanou skupinu, ale o více dvoučlenných vztahů. Tato námitka je však neakceptovatelná, neboť z provedených důkazů vyplynula skutková zjištění, která existenci organizované skupiny spolehlivě prokázala. Navíc i kdyby skutečně byla skupina koordinována prostřednictvím dílčích dvoustranných vztahů, jak tvrdí dovolatel, ani to by nevylučovalo existenci organizované skupiny, protože ze skutkových zjištění vyplynulo rozhodující postavení obv. B., který ostatní obviněné znal a komunikoval s nimi: na jedné straně stanovil množství dodávek marihuany od spoluobv. Č. prostřednictvím obv. Š. a na straně druhé zajišťoval odbyt prostřednictvím obv. K., přičemž jednotliví členové byli o aktivitách celé skupiny informováni. O naplnění znaku členství v organizované skupině podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tak skutečně nejsou žádné pochyby. 35. Svými výhradami obv. B. popřel, že by trestnou činnost organizoval. V této souvislosti se obviněný zejména distancoval od zosnování trestného činu, v rámci kterého odmítl existenci předchozí dohody, na základě které by měl každý vymezenou pozici a jejímž prostřednictvím by byla prováděna dělba práce. K tomu však ustálená judikatura jasně říká, že organizace činností mezi jednotlivými členy nemusí být písemná, ani ústní. Zcela postačí konkludentní a neformální jednání všech zapojených účastníků s vědomím toho, že tyto aktivity jsou koordinovány v rámci sdružení zaměřeného na snadnější a propracovanější organizaci páchání trestné činnosti. Rovněž tato dohoda nemusí předcházet iniciaci organizované skupiny. Tedy k naplnění znaku organizované skupiny stačí i to, že k utvoření skupiny dojde až v průběhu páchání trestné činnosti. 36. Z provedených důkazů zcela jednoznačně vyplynulo, že o dohodě mezi jednotlivými členy nejsou pochyby, stejně jako nepanuje žádná nejistota o tom, že organizovaným propojením produkční a distribuční činnosti došlo ke zvýšení koordinovanosti i úspěšnosti páchání trestného činu. Rovněž irelevantní je i námitka obviněného, když tvrdí, že pěstitel konopí obv. Č. a zprostředkovatel obv. Š. vůbec neznali obv. K. Jednotliví členové skupiny se totiž znát nemusí. Postačí pouze to, že všichni členové sdružení mají povědomí o páchané trestné činnosti (R 22/2011-I.). 37. Když tedy obv. B. tvrdí, že nebylo prokázáno jeho členství v organizované skupině, usiluje těmito argumenty protlačit vlastní skutkovou verzi, která však byla provedeným dokazováním jednoznačně vyvrácena zejména částečným doznáním všech obviněných, zaznamenanými odposlechy a dalšími důkazy. Dovolatelova argumentace tak získala charakter poněkud neseriózní diskuse, kterou obviněný účelově reinterpretuje skutková zjištění s cílem zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů, a to přesto, že v rámci opravných prostředků stále opakuje námitky, se kterými se soudy I. a II. stupně již relevantně vypořádaly a na které Nejvyšší soud plně odkazuje. 38. Pod druhý okruh výhrad , které dovolatel podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), popř. h) tr. ř. (jak uvedl), deklaroval porušení obecných zásad pro ukládání trestů. Konkrétně namítl, že Vrchní soud v Olomouci v jeho prospěch nevyhodnotil, že marihuana je lehká droga a že vypěstovaná marihuana nedosahovala výrazného obsahu THC. Mimo to při ukládání trestu měly být zohledněny jeho osobní a rodinné poměry, dosavadní způsob života a možnosti jeho nápravy. Obviněný je přesvědčen, že mu měl být odvolacím soudem v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe uložen trest podmíněný.

39. Především platí, že výhrada obv. B. není podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolatel nenamítl právní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Proto pod tento dovolací důvod nespadají otázky výměry uloženého trestu. Tuto námitku ale nelze relevantně vznést ani s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože obv. B. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku ohrožen trestní sazbou od dvou do deseti let a jeho trest byl uložen v rámci této trestní sazby. Samotný trest pak odpovídá míře jeho zavinění, resp. zohledňuje jeho postavení ve skupině, a také to, že spáchal více trestných činů, což se ve výsledku také projevilo ve výši úhrnného trestu. 40. To, že dovolatel subjektivně pociťuje uložený trest jako nepřiměřeně přísný, a že o jeho výši i druhu dál vede polemiku (stejně jako vedl polemiku i proti podmíněnému trestu v rámci odvolání), je z hlediska dovolacích důvodů zcela irelevantní. Platný trestní řád totiž neumožňuje tuto námitku podřadit ani pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 odst. g) a h) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod, taxativně stanovený v ust. § 265b odst. 1 tr. ř.

41. K výhradám obviněného, že odvolací soud při ukládání trestu nevzal v úvahu, že marihuana je lehká droga, je nutné poukázat na to, že pěstování a distribuce marihuany je v platné právní úpravě trestným činem. V projednávaném případě navíc nešlo o ojedinělý případ, ani o vypěstování několika rostlin výhradně pro léčebné důvody, ale o vysoké množství zpracované sušiny, jejíž množství se přiblížilo hranici velkého rozsahu. Tomu odpovídá i půlroční doba páchání trestné činnosti, která umožnila výrobci více pěstebních cyklů. Zcela nepravdivá je informace, že THC v sušině marihuany nedosahovalo výrazného obsahu. Zprůměrované množství THC ve výši 11,8 % je ukazatel, ze kterého vyplývá, že marihuana byla velmi dobré kvality. Vznášet takovou námitku by bylo akceptovatelné, jen kdyby obsah THC se pohyboval kolem 0,3 %, což je hodnota tzv. technického konopí, které je toxikomansky nevyužitelné. 42. A co se týče osobních a rodinných poměrů i dosavadního způsobu života všemi těmito ukazateli se odvolací soud zabýval, i když to v odůvodnění svého rozsudku nezmínil explicitně. Ale ze závěru odůvodnění vyplývá, že Vrchní soud v Olomouci zcela správně vzal v úvahu množství obchodované sušiny, časové období, po které byla trestná činnost páchána a způsob, jakým byla vyráběna čímž mínil zbudování pěstírny za účelem produkce konopí ve velkém množství. Za tento skutek (i za sbíhající přečin krádeže) mohl odvolací soud uložit obv. B. trest mnohonásobně vyšší. Ale protože Vrchní soud v Olomouci v trestu zohlednil i výše uvedená polehčující hlediska, uložil obv. B. za projednávanou trestnou činnost čtyřletý trest odnětí svobody, což rozhodně není možné hodnotit jako trest nepřiměřený či přehnaně přísný.

43. Lze tedy shrnout, že Nejvyšší soud po přezkumu námitek obv. B. shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, protože soudy nižších instancí nijak nepochybily, pokud předmětný skutek posoudily jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku a uložily mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání ve výši 4 (čtyř) let.

IV.2. J. Č. a Mgr. P. Š.

44. Obv. Č. a Š. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadli rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ve výroku o trestu, neboť jim tento soud výrazně zpřísnil tresty uložené soudem I. stupně. Dovolatelé mají za to, že odvolací soud změnil náhled na projednávaný trestný čin v otázce společenské škodlivosti a závažnosti, čímž však překročil rámec apelačního principu. Proto je toto rozhodnutí v extrémním nesouladu se skutkovým zjištěním soudu I. stupně a v konečném důsledku tento soud porušil jejich právo na spravedlivý proces.

45. Nejvyšší soud (stejně jako v případě dovolání obv. B.) znovu připomíná, že proti výroku o trestu lze vznášet výhrady pouze s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Na tento dovolací důvod však obv. Č. a Š. neodkázali, patrně proto, že i oni dva byli v souladu s § 283 odst. 2 tr. zákoníku ohroženi trestní sazbou od dvou do deseti let a jejich tresty tak byly uloženy zcela v souladu s tímto ustanovením. Patrně proto svou námitku subsumovali také pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ale ani pod tímto dovolacím důvodem nelze relevantně vnést námitku proti výroku o trestu, neboť se nejedná o závěr, který spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. nesprávném hmotněprávním posouzení.

46. Tuto zásadní skutečnost nemohla narušit ani obsáhlá argumentace obou obviněných, v rámci které tvrdí, že jim byl neoprávněně zpřísněn trest odnětí svobody z podmíněného na nepodmíněný (který považují za neproporcionální ve vztahu ke škodlivosti jejich skutku), takže bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces.

47. Především z § 259 odst. 4 tr. ř. vyplývá, že odvolací soud je oprávněn změnit napadený rozsudek v neprospěch obviněného, pouze pokud státní zástupce podá odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně. A jelikož se tak stalo a státní zástupce skutečně podal odvolání v neprospěch obv. B., Č., Š. (i obv. K.) a toto odvolání směřovalo nejen proti výroku o vině, ale i proti výroku o trestech je tvrzení dovolatelů, že postup odvolacího soudu byl nesprávný zcela irelevantní. Státní zástupce má pravdu, když tvrdí, že oba dovolatelé svými námitkami de facto upírají odvolacímu soudu jeho zákonné právo modifikovat výrok o trestu na základě jeho odvolání v neprospěch obviněných. Nejen odvolací, ale i Nejvyšší soud na základě svého přezkumu vyhodnotil trest uložený Krajským soudem v Brně pobočkou ve Zlíně jako trest nepřiměřeně mírný. 48. Rovněž tvrdit, že v projednávaném případě byl rozsudek odvolacího soudu pro obviněné rozhodnutím překvapivým , Nejvyšší soud odmítá. I když lze připustit, že obvinění tak citelné zpřísnění trestu již neočekávali, klíčové je především to, že oběma dovolatelům bylo odvolání státního zástupce doručeno (č. l. 1960/2), takže prokazatelně byli informováni o jeho argumentech zaměřených jak proti výroku o vině, tak i o uložených trestech. Všichni obvinění tedy měli v průběhu veřejného zasedání dostatečnou možnost těmto námitkám oponovat. V žádném případě tedy nelze dovodit, že by odvolací soud na základě vlastního rozdílného hodnocení skutkového stavu svévolně zrušil trest uložený Krajským soudem v Brně pobočkou ve Zlíně, anebo že neoprávněně zasáhl do práva obviněných na spravedlivý proces. 49. Odkaz obviněných a jejich obhajoby na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1980/13 není na projednávaný případ aplikovatelný. Nález Ústavního soudu se týká případu, ve kterém v odvolacím řízení došlo k zásadní změně ve skutkových zjištěních a následně i v právním posouzení skutku. Čl. 13 tohoto nálezu jasně říká, že v projednávaném případě se stala spornou otázka možnosti odvolacího soudu přehodnotit důkazy provedené soudem nalézacím. Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí neztotožnil s tím, jak nalézací soud vyhodnotil některé důkazy, přestože jím zjištěný skutkový stav vyhodnotil jako úplný. Z tohoto důvodu se rozhodl rozsudek krajského soudu zrušit a o vině a trestu rozhodnout sám, přičemž v rámci veřejného zasedání provedl jediný, obhajobou navrhovaný důkaz .

50. V případu obv. Č. a Š. se však tato otázka neřeší, protože odvolací soud na podkladě skutkových zjištění soudu I. stupně, která nijak neměnil, a po podání odvolání státního zástupce v jejich neprospěch zrušil výrok o uložených trestech, a poté jim uložil tresty nové. Z tohoto důvodu je odkaz na tento nález Ústavního soudu nepřiléhavý, a tedy irelevantní. 51. V této souvislosti Nejvyšší soud ještě zdůrazňuje, že i když je v trestním řízení postavení obou procesních stran kontradiktorní, mají obvinění a státní zástupce zásadně rovnocenné postavení. Proto v žádném případě nelze státnímu zástupci upírat jeho legitimní procesní práva, vyplývající z platného trestního řádu o což se oba obvinění ve svých dovoláních pokoušejí. V tomto smyslu lze s jistou mírou nadsázky říct, že právo na spravedlivý proces mají nejenom obvinění, ale také státní zástupce.

52. Velmi rozsáhlou argumentaci věnovali oba dovolatelé také námitce, že odvolací soud se svým postupem odchýlil od závěrů nalézacího soudu v otázce posouzení závažnosti a společenské škodlivosti spáchaného trestného činu, což mělo za následek změnu ve výroku o uloženém trestu, když toto učinil bez provedení jakéhokoli doplněného dokazování vycházejíc ze skutkového stavu nalézacím soudem .

53. Tato námitka je nepřesná a účelová. Jak uvedl Vrchní soud v Olomouci (v odůvodnění svého rozsudku sp. zn. 1 To 15/2016, na s. 11): soudem učiněná skutková zjištění obsažená pod bodem 1) výroku napadeného rozsudku mají svůj podklad v důkazech ve věci provedených a odpovídají důkazní situaci . Odvolací soud tak vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, neměnil je (!), a reparoval pouze podmínky pro uložení trestu. Ke změně tak nedošlo ve skutkových zjištěních soudu I. stupně. To se jeví jako zásadní v části dovolání obou obviněných, ve které zcela neoprávněně namítli, že: odvolací soud při svém rozhodnutí překročil rámec apelačního principu, na základě kterého je odvolací soud vázán hodnocením důkazů a všech okolností podstatných pro skutkový stav případu provedeným nalézacím soudem, pokud tyto důkazy neprovede sám . Vrchní soud v Olomouci přistoupil ke změně pouze v otázce právního posouzení podmínek pro uložení trestu tj. jeho druhu, výměry a v tomto případě také jeho formy. 54. Mimo to oba obvinění ve výše uvedených námitkách v podstatě směšují pojmy, které spolu bezprostředně nesouvisí, a to je pojem společenské škodlivosti a pojem povahy a závažnosti trestného činu na straně druhé.

55. Nejvyšší soud připomíná, že trestný čin je chápán jako protiprávní čin, který je označen za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně. Toto základní legální vymezení je v případech méně závažných trestných činů korigováno použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle které trestní odpovědnost pachatele lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých , ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu . 56. Z toho plyne, že pojem společenské škodlivosti není složkou trestného činu. Ten se uplatňuje při úvahách o vině, resp. při aplikaci zásady subsidiarity trestní represe, která je využívána ve dvojím smyslu. Jako pravidla pro interpretaci se ho užívá tam, kde je nezbytné dovodit, že nebyly naplněny formální znaky trestného činu, nebo kde je třeba vyložit některé neurčité pojmy (poskytující ve výkladu určitý prostor). Jako korektiv je tato zásada aplikována zejména v situacích, kdy byl spáchán trestný čin, ale jedná se o skutek tak malé závažnosti, že de facto není společensky škodlivý. Tak je tomu v případech, kdy spáchaný skutek neodpovídá ani nejméně závažným, běžně se vyskytujícím případům daného trestného činu, a proto k jeho postihu postačí uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Posláním této zásady je tedy vyloučit z působnosti trestněprávních norem případy s minimální společenskou škodlivostí (srov. např. 5 Tdo 17/2011).

57. Úvahy o subsidiaritě trestní represe se však v projednávaném případě nemohou uplatnit, protože v těchto souvislostech se nejedná o případ minimální společenské škodlivosti, ale zvlášť závažný zločin, spáchaný za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby. 58. Naproti tomu s výrokem o trestu se pojí pojem povahy a závažnosti trestného činu, který měl odvolací soud zjevně na zřeteli, když uvedl, že soud I. stupně při úvahách o výměře uložených trestů dostatečně nezohlednil hlediska množství zobchodované marihuany, délky páchání této trestné činnosti i způsobu, jakým byl koncový produkt vyráběn. Z provedených důkazů vyplynulo, že obvinění zobchodovali přes 6,12 kg marihuany předané obv. K., a k tomu další 2,28 kg marihuany a 1,42 kg toxikomansky využitelné rostlinné hmoty, což je množství mnohonásobně převyšující znak značného rozsahu. Tuto trestnou činnost páchali po dobu cca půl roku (což je doba, která umožnila více pěstebních cyklů), a to prostřednictvím vybudované indoor pěstírny k produkci velkého množství vysoce kvalitní marihuany. 59. Samotné tresty odnětí svobody nelze hodnotit jako tresty nadmíru přísné či přemrštěné. Stejně jako obv. B. byli obv. Č. a Š. ohroženi odnětím svobody v rozmezí od dvou do deseti let. Obv. Č. byl uložen úhrnný trest v trvání čtyř let nepodmíněně, tj. ještě trest v dolní polovině trestní sazby, a Mgr. P. Š. dokonce dvouletý trest odnětí svobody, tj. trest na samé dolní hranici této trestní sazby.

60. Pro úplnost své argumentace Nejvyšší soud ještě odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04. Podle tohoto rozhodnutí právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Rozhodnutí obecného soudu by bylo rozporné s ústavou zaručeným právem na spravedlivý proces pouze v případech, kdyby právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (případně při úplné absenci skutkových zjištění). Takový nesoulad však nelze shledat v pouhé nespokojenosti obv. Č. a Š. s výší jejich trestů. 61. Nejvyšší soud v projednávané věci mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedené a právním posouzením skutku na straně druhé neshledal žádný nesoulad tím méně nesoulad extrémní. Rovněž nepodmíněný trest odnětí svobody byl oběma obviněným uložen zcela v souladu s platným trestním řádem. Především však výhradu, že uložené tresty jsou oběma obviněnými hodnoceny jako příliš přísné, nelze relevantně vznést pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud námitky obou obviněných proti výroku o trestu uloženém Vrchním soudem v Olomouci jako irelevantní odmítl.

V. Závěr

62. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly vůči všem dovolatelům k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. S tím vyjádřil souhlas i Vrchní soud v Olomouci, který na základě odvolání státního zástupce, podaného v neprospěch dovolatelů zrušil výrok o trestu a nově všem obviněným uložil tresty nepodmíněné. 63. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. k porušení zákona. Proto dovolání obv. V. B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a dovolání obv. J. Č. a Mgr. P. Š. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

64. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. 4. 2017

JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu