11 Tdo 1578/2006
Datum rozhodnutí: 26.01.2007
Dotčené předpisy:




11 Tdo 1578/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2007 o dovolání obviněného L. T., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 6. června 2006, sp. zn. 5 To 241/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 117/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného L. T. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. září 2005, sp. zn. 3 T 117/2005, byl obviněný L. T. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. /bod 1)/ a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. /bod 2)/ a byl mu za skutek pod bodem 1) a další sbíhající se trestnou činnost uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků s výkonem ve věznici s ostrahou, trest zákazu pobytu na území okresu Teplice na dobu tří roků a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let. Pro skutek pod bodem 2) bylo podle § 37 tr. zák. od uložení souhrnného trestu upuštěno.

O odvolání obviněného směřujícímu proti výroku o vině v bodě 1) a uložení souhrnného trestu rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 6. června 2006, sp. zn. 5 To 241/2006, tak, že podle § 256 tr. ř. je zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný L. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný nejprve zrekapituloval průběh řízení před soudem prvního a druhého stupně a dále uvedl, že byl uznán vinným v situaci, kdy jeho vina nebyla provedenými důkazy spolehlivě prokázána. Posuzovaný skutek byl ve vztahu k obviněnému nesprávně zjištěn a v důsledku toho též nesprávně právně posouzen. Obviněný zdůraznil, že jej svědci, ani samotná poškozená jako pachatele trestného činu jednoznačně neidentifikovali, stejně tak neprůkazná byla provedená rekognice a záznam z kamerového systému. V podrobnostech ohledně vad provedeného dokazování odkázal na obsah svého odvolání. V závěru dovolání konstatoval, že odsouzení pro skutek, který nespáchal, považuje za závažný zásah do svých práv a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby v celém rozsahu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že dovolání obviněného směřuje výlučně do oblasti skutkových zjištění, přičemž se nejedná o případ, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s jejich právními závěry. Soud prvního stupně skutkový stav spolehlivě zjistil a přiléhavým způsobem jej i kvalifikoval. Především pečlivě vyhodnotil provedené důkazy, tj. výpověď poškozené A. L., výpovědi pracovnic Městské policie v Ú. n. L., městských strážníků a záznam kamerového systému, které s ohledem na časovou posloupnost vinu obviněného jednoznačně prokazují. V závěru státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného než zákonného důvodu.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Dovolací námitky obviněného, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku vadného hodnocení provedených důkazů, a to zejména svědeckých výpovědí městských strážníků, výpovědi poškozené, záznamu kamerového systému a v přípravném řízení provedené rekognice. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto není oprávněn se jimi zabývat.

Jen pro úplnost lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Zejména vycházely ze svědecké výpovědi poškozené (A. L.), výpovědí pracovnic Městské policie v Ú. n. L. (I. T. a J. V.), strážníků městské policie (Z. K. a J. H.) a dále též ze záznamu policejních kamer městské policie (srov. str. 4 7 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně). Na podkladě všech těchto důkazů potom dospěly k závěru, že je spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného. Je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. ledna 2007

Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík