11 Tdo 1567/2012
Datum rozhodnutí: 13.03.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 1567/2012-29

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. března 2013 dovolání podané obviněným S. T., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 4 Tmo 16/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 3/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného S. T.
o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 2 Tm 3/2012, byl S. T. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za tento zločin a přečin a za sbíhající se přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2011, č. j. 95 T 173/2011-546, byl podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 59 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2011, č. j. 95 T 173/2011-546, v části týkající se obviněného S. T., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného mladistvého P. K.. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo oběma obviněným uloženo společně a nerozdílně naradit způsobenou škodu. Poškozený A. C. B. byl se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil společně se spoluobviněným tím, že dne 5. 4. 2011 v přesně nezjištěnou dobu mezi 16:00 a 18:00 hod. po předchozí domluvě v úmyslu získat majetkový prospěch, fyzicky napadli občana Švýcarské konfederace jménem A. C. B., kterého vylákali na společný výlet vozidlem tovární značky Škoda Felicia, RZ: , tmavě modré barvy, a to tím způsobem, že nejprve na přesně nezjištěném místě v lese u obce D., okres Kroměříž, se pokusil mladistvý P. K. předmětným vozidlem najet do poškozeného, který stál na lesní cestě, což se nepodařilo, neboť poškozený uskočil. Potom S. T. naváděl mladistvého K., aby poškozeného při procházce lesem srazil na zem a nastříkal mu do očí slzný plyn, k čemuž nedošlo, načež všichni odjeli vozidlem do míst zvaných Š. , v k. ú. M., okres Kroměříž, kde poškozený z vozidla vystoupil a v okamžiku, kdy stál na polní cestě v přesně nezjištěné krátké vzdálenosti od vozidla, se S. T. vozidlem rozjel proti poškozenému a narazil přední částí vozidla přibližně zleva zboku až zleva šikmo zepředu do dolních končetin poškozeného, který po nárazu upadl na zem, poté S. T. vozidlo zastavil, vystoupil z něho, přistoupil k ležícímu poškozenému a ptal se ho, kde má klíče od bytu. Následně poškozeného společně nadzvedli, přes jeho odpor mu prohledali bundu, z kapsy mu odcizili klíče od bytu a z místa činu odjeli a vážně zraněného poškozeného zanechali samotného v lese. Poškozený v důsledku uvedeného jednání utrpěl těžkou újmu na zdraví, a to zlomeninu hlavičky pravé lýtkové kosti, zlomeninu vnitřního kondylu pravé holenní kosti, zlomeninu zevního kondylu levé holenní kosti, dále krevní výron v zevní části levé čéšky, oděrky vpředu na levém bérci a malou tržně-zhmožděnou ránu ve vlasaté části hlavy, v důsledku kterých musel být hospitalizován s operačním řešením zranění, kdy tato zranění poškozeného omezovala v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 15 týdnů; po příjezdu do Brna téhož dne v přesně nezjištěnou dobu ve večerních hodinách v Brně, na ulici D. , vnikli za pomoci odcizených klíčů bez souhlasu uživatele do bytu poškozeného A. C. B., kde v té době bydlel, byt po nasazení rukavic prohledali a z bytu odcizili 186 000 Kč, 7 000 CHF, odznaky fotbalových klubů, klíčenky a jiné drobnosti, čímž poškozenému způsobili škodu ve výši 316 662 Kč, kdy za odcizené peníze ještě téhož dne ve večerních hodinách kolem 19.00 hod. zakoupili v prodejně automobilů firmy Eurocar Brno, Opuštěná 3, osobní automobily, a to Škoda Octavia, RZ: , Daewoo Matiz nezjištěné registrační značky a Škoda Felicia, RZ: .
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež, usnesením ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 4 Tmo 16/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Adama Bezděka dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
K naplnění tohoto dovolacího důvodu obviněný uvedl, že nepopírá, že došlo k určitému incidentu, v rámci kterého byl poškozený zraněn. Rozhodně se to však nestalo tak, jak je uvedeno v rozsudku Krajského soudu v Brně. Obviněný nezranil poškozeného úmyslně a už vůbec ne s cílem sebrat mu klíče od bytu a následně jich využít k vniknutí do jeho bytu. Pokud jde o nehodu, při níž byl poškozený zraněn, jednalo se pouze o nešťastnou náhodu. Obviněný neměl v úmyslu jej jakkoliv zranit. V krajním případě by se tak mohlo jednat o ublížení na zdraví z nedbalosti, případně o přečin neposkytnutí pomoci. Podle obviněného není na místě spojovat obě skutečnosti, tedy zranění poškozeného a odcizení věcí z jeho bytu, jejich souvislost nebyla podle něj dostatečně prokázána a tvrzení o účasti obviněného na vniknutí do bytu nebylo podloženo důkazy. Poškozený se dostal vlastní nepozorností pod automobil, který se obviněný snažil vyprostit poté, co zapadl na nezpevněné cestě. Sám poškozený navíc celý incident popisoval jako nehodu nejen bezprostředně po činu, ale i u hlavního líčení. Poškozený také záměrně popíral svůj vztah s obviněným. Obviněný pak také zdůraznil, že po nehodě s poškozeným komunikoval pomocí mobilního telefonu, snažil se mu zajistit pomoc. Ohledně vniknutí do bytu poškozeného pak poukázal na skutečnost, že policisté, kteří prováděli kontrolu bytu až poté, co mělo k vloupání dojít, si nevšimli žádných stop.
Podle obviněného mu je možné v krajním případě přičítat zcela neúmyslné zranění poškozeného, které je možno kvalifikovat podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, případně při kvalifikaci poškození zdraví jako těžkého podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 4 Tmo 16/2012, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 2 Tm 3/2012, pokud jde o osobu obviněného, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání vysvětlil podstatu obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedl, že dovolatel sice formálně namítá nesprávnou právní kvalifikaci skutku, nevznáší však jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových okolností vylíčených ve skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí. Na základě vlastního hodnocení důkazů prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které ke střetu jím řízeného vozidla s poškozeným došlo v důsledku nešťastné náhody, a současně odmítá veškerá skutková zjištění týkající se jeho účasti na vloupání a odcizení peněz a věcí z bytu poškozeného. Teprve na podkladě této naprosto zásadní změny skutkového základu soudních rozhodnutí odmítá soudy zvolenou právní kvalifikaci a domáhá se použití výrazně mírnější právní kvalifikace přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Fakticky tedy jeho námitky směřují výlučně do skutkové oblasti a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Podatel navíc podle státního zástupce nevznáší ani takové námitky, ze kterých by bylo možno dovodit existenci tzv. extrémního rozporu mezi vykonanými důkazy a právním posouzením věci. Podatel se domáhá pouze jiného hodnocení provedených důkazů, nenamítá však, že by soudy některé důležité důkazy opomněly, že by vycházely z důkazů získaných nezákonným způsobem nebo že by z důkazů vyvodily závěry, ke kterým by logicky nebylo možno dospět při žádném z v úvahu přicházejících způsobů jejich hodnocení. Podání má spíše charakter jakéhosi druhého odvolání nežli opravného prostředku mimořádného a značně formalizovaného.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a toto rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací
(§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení. Na vlastní verzi skutkového stavu pak zakládá námitku údajné vady v právním posouzení skutku. K jeho námitkám proti hodnocení provedených důkazů tak lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obhajoba obviněného byla již v předchozím řízení vyvrácena a lze tak odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Odvolací soud se podrobně zabýval skutkovými námitkami obviněného a rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto směru důkladně zhodnotil.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný S. T. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. března 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch