11 Tdo 1540/2008
Datum rozhodnutí: 11.12.2008
Dotčené předpisy: § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 180d odst. 1 písm. c) tr. zák.




11 Tdo 1540/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne

11. prosince 2008 o dovolání obviněného L. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. září 2007, sp. zn. 9 To 347/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 10 T 37/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného L. Š.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. července 2007, sp. zn. 10 T 37/2007, byl obviněný L. Š. uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a byl mu za to uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře dvěstěpadesát hodin, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků a trest propadnutí věci motorového vozidla zn. F. E. , šedé barvy, a dvou klíčů od zámku a zapalování včetně přívěšku ve tvaru koně.

Stalo se tak na podkladě zjištění, že v P. dne 14. 3. 2007 v době kolem 08.30 hodin po D. ulici řídil osobní motorové vozidlo zn. F. E. , šedé barvy, ačkoli trestním příkazem Okresního osudu Plzeň-město sp. zn. 8 T 40/2005 ze dne 29. 6. 2005, který nabyl právní moci dne 12. 10. 2005, mu byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti měsíců, a přesto, že není držitelem oprávnění k řízení motorového vozidla žádné z příslušných skupin či podskupin podle § 81 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, když řidičský průkaz mu byl odebrán.

Napadeným usnesením ze dne 11. září 2007, sp. zn. 9 To 347/2007, rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.



Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný L. Š. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení.

Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy pochybily, pokud jeho jednání kvalifikovaly jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. Obviněnému bylo řidičské oprávnění odňato postupem podle § 94 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění platném do 30. 6. 2006, poté, co mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. U trestných činů je třeba posuzovat nejen naplnění jejich formálních znaků, ale také stupeň nebezpečnosti jednání pro společnost. Ten bude u trestného činu podle § 180d tr. zák. nepochybně vyšší v případě osob, které řídily motorové vozidlo, aniž by kdy nabyly příslušné řidičské oprávnění, než u osob, které své řidičské oprávnění pozbyly podle § 94a výše citovaného zákona. Tyto závěry lze dovodit mimo jiné i ze skutečnosti, že osoba, která své řidičské oprávnění pozbyla v důsledku uložení trestu zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, může po uplynutí trestu zákazu činnosti požádat o jeho vrácení. Pokud od právní moci rozsudku neuplynul více než rok, vrací se jí řidičské oprávnění bez dalšího, převyšoval-li trest zákazu činnosti jeden rok, je osoba povinna prokázat odbornou způsobilost formou přezkoušení. Pozbytí řidičského oprávnění tedy samo o sobě nelze považovat za pozbytí odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Materiální stránka skutkové podstaty předmětného trestného činu proto může být naplněna toliko tehdy, jde-li o jednání osob, které odbornou způsobilost k řízení motorového vozidla nikdy nenabyly. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-město zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že obviněného uzná vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a uloží mu za to trest.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolací argumentaci obviněného nelze přisvědčit. Problematikou jednočinného souběhu trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. se Nejvyšší soud zabýval ve stanovisku ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. Tpjn 301/2007, publikovaném pod č. 2/2008 Sb. rozh. tr., z něhož mimo jiné vyplývá, že osoba, která pozbyla řidičské oprávnění podle § 94 zákona o silničním provozu, neboť jí byl soudem nebo příslušným správním úřadem uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, nebo jí bylo řidičské oprávnění ze stejných důvodů odňato podle § 94 odst. 1 písm. c) tohoto zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2006, není držitelem řidičského oprávnění ve smyslu ustanovení § 180d tr. zák. Řídí-li potom takováto osoba motorové vozidlo v době, kdy je jí řízení zakázáno pravomocným rozsudkem nebo rozhodnutím příslušného obecního úřadu v přestupkovém řízení, potom zpravidla naplňuje znaky trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Jednočinný souběh trestných činů je možný s ohledem na skutečnost, že každá ze skutkových podstat chrání jiný objekt /ustanovení § 180d tr. zák. bezpečnost silničního provozu, resp. zdraví a majetek osob, a ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů/. Akceptovat potom nelze ani námitky dovolatele stran údajné nižší společenské nebezpečnosti jednání pachatele, který řídí motorové vozidlo poté, co pozbyl řidičské oprávnění, oproti pachateli, který jej řídí, aniž by kdy řidičské oprávnění získal. Ohrožení objektu chráněného skutkovou podstatou § 180d tr. zák. je v obou případech srovnatelné (v jednom případě se jedná o osobu, která formálně neprokázala teoretické a praktické schopnosti řídit vozidlo, ve druhém případě se jedná o osobu, která sice v minulosti tyto znalosti prokázala, ale následně porušovala stanovená pravidla a svým chováním reálně ohrožovala bezpečnost silničního provozu, proto řidičské oprávnění ztratila), vyloučení právní kvalifikace jednání podle tohoto ustanovení proto není namístě. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatel naplnil zákonný požadavek uplatnění dovolacího důvodu předpokládaného ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkami, jejichž podstatou je tvrzení, že jeho jednání nemělo být kvalifikováno jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., a to i s ohledem na skutečnost, že nedosahovalo takového stupně nebezpečnosti činu pro společnost (u obviněného se jedná o případ, kdy řidičské oprávnění pozbyl poté, co mu byl uložen trest zákazu činnosti), aby mohla být naplněna materiální stránka tohoto trestného činu. Dovolací soud shledal, že se sice jedná o otázky správnosti hmotně právního posouzení skutku, popř. jiného nesprávného hmotně právního posouzení, avšak dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. se dopustí ten, kdo řídí motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona.

Ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. Tpjn 301/2007, publikovaném pod č. 2/2008 Sb. rozh. tr., zaujal Nejvyšší soud názor, že osobou, která není držitelem řidičského oprávnění ve smyslu § 180d tr. zák. je také osoba, která pozbyla řidičské oprávnění podle § 94a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že jí byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem v řízení o přestupku uložena sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, nebo jí bylo řidičské oprávnění ze stejných důvodů odňato podle § 94 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2006.



Pokud jde o otázku souběhu citovaného trestného činu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., Nejvyšší soud ve stanovisku zaujal názor, že řídí-li pachatel motorové vozidlo, ačkoli není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona (výše již citovaný zákon č. 361/2000 Sb.), a to v době, kdy mu bylo řízení motorových vozidel zakázáno pravomocným rozsudkem nebo rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností v přestupkovém řízení, zpravidla naplňuje znaky trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchaných v jednočinném souběhu (srov. např. také rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 11 Tdo 456/2008, nebo rozhodnutí ze dne 16. července 2008, sp. zn. 3 Tdo 766/2008, dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).



Uvedené právní závěry jsou přitom plně použitelné i na posuzovaný případ. Jestliže ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný dne 14. 3. 2007 v P. řídil osobní motorové vozidlo zn. F. , ačkoli trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 8 T 40/2005, který nabyl právní moci dne 12. 10. 2005, mu byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti měsíců, a přesto, že není držitelem oprávnění k řízení motorového vozidla žádné z příslušných skupin či podskupin, když řidičský průkaz mu byl odebrán, pak nemůže být pochyb o tom, že svým jednáním po formální stránce naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jakož i trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák.

Pokud jde o posouzení materiální stránky obou trestných činů, obecně je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. V případě trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. (obviněný v dovolání výslovně poukazoval na absenci materiální stránky tohoto trestného činu) pak lze říci, že již samotné řízení motorového vozidla osobou, která k takovému řízení nemá příslušné řidičské oprávnění podle zvláštního zákona (tj. osobou, která toto oprávnění nikdy neměla nebo je některým z výše popsaných způsobů pozbyla), je v běžných případech natolik společensky nebezpečné, resp. je takovým ohrožením zdraví a majetku občanů, že je třeba jej učinit předmětem trestního postihu. Ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák. se proto uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (srov. č. 43/1996 Sb. rozh. tr.). To ovšem není posuzovaný případ obviněného.

Lze tak uzavřít, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného L. Š. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. prosince 2008

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík