11 Tdo 1525/2016
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 228 odst. 1 tr. zákoníku



11 Tdo 1525/2016-25

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2016 dovolání obviněného R. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 7 To 238/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 108/2015 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného R. T. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 16 T 108/2015, byl obviněný R. T. uznán vinným v bodě 1 přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2 přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 3 přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které a za trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, trestný čin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 16 T 130/2015, ze dne 17. 2. 2016, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 7 To 115/2016, byl odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Výrok o trestu z výše citovaného rozsudku, k němuž byl uložen souhrnný trest, byl zrušen. Dále bylo obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uloženo na náhradě škody zaplatit poškozenému D. Š. částku 20 000 Kč.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že
1. dne 4. 7. 2015 v době od 12:45 hod. do 12:50 hod. v P., L. ú., zablokoval svým vozidlem VW Golf vozidlo Škoda Superb, kterým jel poškozený D. Š., donutil poškozeného zastavit a poté k němu přistoupil s tím, že měl v ruce kovovou baseballovou pálku, bouchal do vozidla poškozeného, čímž způsobil škodu 24 553 Kč, využil upoutání poškozeného bezpečnostními pásy a udeřil jej opakovaně rukojetí pálky do boku těla a jedenkrát do obličeje, čímž mu způsobil drobná poranění, což si shodou okolností nevyžádalo pracovní neschopnost, poškozený ze strachu o svůj život a zdraví zařadil zpáteční rychlostní stupeň a z místa ujel, při odjezdu z místa napadení došlo k poškození vozidla poškozeného D. Š. - k utržení dveří, což si vyžádá náklady ve výši cca 27 038 Kč,
2. dne 9. 7. 2015 v 11:00 hod. v P., ul. P., ve vozidle VW Golf, kterým jel, měl k dalšímu prodeji připraveno celkem 9 ks sáčků s přítlačnou lištou, jedno papírové psaníčko, jeden sáček s přítlačnou lištou obsahující krystalickou látku o hmotnosti 21,1 g brutto, tři sáčky s přítlačnou lištou obsahující nažloutlou krystalickou látku o hmotnosti 215 g brutto, jeden sáček s přítlačnou lištou obsahující oranžovou krystalickou látku o hmotnosti 0,6 g brutto, dva sáčky s přítlačnou lištou obsahující hnědou hrudkovitou látku o hmotnosti 49,3 g brutto, jedno papírové psaníčko obsahující bílou krystalickou látku o hmotnosti 1,5 g brutto, jeden sáček s přítlačnou lištou obsahující bílou krystalickou látku o hmotnosti 4,3 g brutto, jeden sáček s přítlačnou lištou obsahující růžovou krystalickou látku o hmotnosti 8,3 g brutto, dále digitální váhu zn. Amput, digitální váhu zn. Pro Scale, digitální váhu stříbrné barvy bez označení a 19 prázdných sáčků s přítlačnou lištou, přičemž následnou orientační zkouškou za použití soupravy NARK II bylo zjištěno, že látky v 7 sáčcích a papírovém psaníčku vykazují přítomnost methamphetaminu, který je uveden v přílohách nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
3. dne 9. 7. 2015 minimálně v době od 10:30 do 10:40 hod. na P., v ul. K P., ul. P. řídil motorové vozidlo tv. zn. VW Golf, a to i přesto, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 74/2011, který nabyl právní moci dne 30. 8. 2011, uložen trest zákazu řízení motorových vozidel, který má trvat do 29. 6. 2018.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 7 To 283/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ing. Jiřího Davida, LL.M. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku i jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný si je vědom toho, že nedostatek skutkových zjištění není dovolacím důvodem, odkazuje však na judikaturu Ústavního soudu. Skutkový stav zjištěný Městským soudem v Praze podle něj nebyl správně kvalifikován, a to v případě všech čtyř trestných činů, kterými byl uznán vinným. Městský soud pochybil, pokud obviněnému přičítá zavinění citovaných trestných činů, neboť to nelze ze skutkových zjištění dovodit. V rámci dokazování nebyla prokázána objektivní stránka uvedených trestných činů. Městský soud pochybil, pokud rozhodnutí založil z podstatné části na nepřímých důkazech a výpovědích zasahujících policistů.
V případě závěru o vině trestným činem poškození cizí věci podle obviněného soud vyšel pouze z nepřímých důkazů, a to zejména z odborného vyjádření spol. Auto B., s. r. o., k němuž nebyla vyslechnuta žádná z osob, které je vypracovaly. Výpověď poškozeného pak prokazuje jeho spoluúčast na poškození vozu. Poškozený vypověděl, že si dveře vozidla poškodil mimo jiné tím, jak se snažil odjet z místa činu.
V případě trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy se podle obviněného soudy nepochopitelně přiklonily na stranu výpovědí zasahujících policistů a jedinou přímou svědkyni události H. S. označily za nevěrohodnou. Nevěnovaly přitom pozornost zásadním pochybením už od začátku vyšetřování, kdy policejní orgán naprosto nedostatečně ohledal místo činu. Obviněný nesouhlasí ani s tvrzením, že policistce nic neuváděl ohledně své potřeby léků, že auto mělo být také zajištěno a že nepracoval (měl mít práci v restauraci U ž.).
Pokud jde o trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, soudy opět vyšly výlučně z výpovědí policistů a ignorovaly výpověď svědkyně S. Přitom podle obviněného jsou policisté na něj naštvaní, neboť má v obvodu jejich působnosti za sebou řadu provinění. Za nepřípustné pak obviněný považuje konstatování odvolacího soudu v odůvodnění napadeného rozhodnutí ohledně možného ovlivnění svědkyně S. z jeho strany prostřednictvím dopisu odeslaného spoluvězněm nebo pověřenou osobu. Dále obviněný zdůraznil, že oba zasahující policisté na místu činu přišli ve chvíli, kdy vozidlo bylo již zaparkováno, není proto vyloučeno, že řídila jiná osoba. Nelze také vyloučit, že drogy nalezené ve vozidle patřily této třetí osobě.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 7 To 238/2016, zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že převážná část obviněným uvedených námitek uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť jimi napadá právě skutková zjištění, konkrétní (extrémní) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů přitom neoznačil. Pokud jde o skutek popsaný pod body 2 a 3 rozsudku soudu prvního stupně, nesouhlasí obviněný s hodnocením svědeckých výpovědí policistů, kteří jej ve vozidle sledovali a zadrželi, a svědkyně S., která s ním ve vozidle jela a s níž měl následně před zadržením pohlavní styk. Nad rámec dovolacího řízení k tomu Nejvyšší soud uvádí, že hodnocení výpovědí ze strany soudu vyznívá logicky a přesvědčivě. Již ze samotného obsahu výpovědí je patrné, které vyznívají věrohodně. Policisté obviněného viděli řídit předmětné vozidlo, po určitou dobu jej sledovali a žádnou další osobu neviděli. Drogy byly umístěny v bundě, kterou jeden z policistů již dříve viděl obviněného nosit. Jejich výpovědi rozhodně nelze považovat za nepřímý důkaz, jak se domnívá obviněný. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
Jedinou námitkou, kterou lze podřadit uplatněnému dovolacímu důvodu, pak zůstává ta, kterou obviněný zdůraznil, že poškozený skutkem uvedeným v bodě 1 se měl na poškození svého vozu podílet tím, že se snažil odjet z místa činu. V daném případě však není zcela zřejmé, kam touto námitkou obviněný směřuje, neboť ve výroku je škoda vzniklá na vozidle zřetelně rozdělena na dvě části, a jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, soud za škodu, kterou obviněný způsobil úmyslně, považoval pouze tu část, kterou způsobil on sám údery baseballovou pálkou. Takto stanovená škoda zcela odůvodňuje kvalifikaci skutku jako trestného činu poškození cizí věci. Pokud jde o náhradu škody, poškozený uplatnil dokonce částku nižší, proto mu soud přiznal pouze tuto částku.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného R. T. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 11. 2016


JUDr. Karel Hasch
předseda senátu