11 Tdo 152/2004
Datum rozhodnutí: 17.02.2004
Dotčené předpisy:




11 Tdo 152/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. února 2004 o dovolání obviněného Š. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. října 2003, sp. zn. 11 To 461/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 596/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného Š. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Š. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 11 To 461/2003, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 7. 4. 2003, sp. zn. 2 T 596/2000, kterým byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu jednoho roku, za současného uložení povinnosti zaplatit poškozenému B., s. r. o., T., H. 11, škodu ve výši 12.896,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal soud poškozeného na občanskoprávní řízení. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 23. 2. 1998 v T., v bytě manželů R., jako obchodní zástupce firmy B., s. r. o., T., převzal od L. R. finanční hotovost 83.000,- Kč za rekonstrukci bytu, ačkoliv skutečná cena prací byla 72.896,- Kč, do pokladny společnosti předal jen 60.000,- Kč a zbylou částku si ponechal pro sebe, čímž s. r. o. B. T. způsobil škodu ve výši 12.896,- Kč.

Dovoláním obviněný napadl výrok o vině, o trestu i náhradě škody a opřel jej o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V textu tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutek mu kladený za vinu nespáchal a svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Poukazuje na výpovědi svědků Č., R. a T. Výpověď svědkyně T. považuje za nedostatečnou k prokázání jeho viny. Výpověď svědkyně R. považuje vzhledem k jejich osobním vztahům za nevěrohodnou a namítá, že nebyl proveden důkaz výpovědí svědka R. Uvádí, že svědek Č. je trestně stíhán v jiné podobné věci, a proto se pokusil svalit na něj vinu za faktický chaos ve firmě a za tvorbu černého fondu pro firmu a namítá nedostatečné prověření těchto věcí soudem. Vytýká soudu, že nepřihlédl k tomu, že svědek Č. uznal svůj podpis na potvrzení o převzetí částky 83.000,- Kč, což ho podle jeho mínění staví do postavení nevinného. Má za to, že svědecké výpovědi jsou celkově rozporuplné. Podotknul, že neměl podepsanou hmotnou zodpovědnost, a že firma mu za jeho práci doposud nezaplatila, takže naopak mu dluží peníze, a proto si částku 12.896,- Kč mohl kdykoliv započíst, pokud by připustil, že si ji ponechal.

Závěrem navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem /§ 265i odst. 3 tr. ř./ a posoudit opodstatněnost dovolání.

Z dikce zákona vyplývá, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, kdy tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností v rozporu s normami hmotného práva. Tzn., že s odkazem na tento dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav je v takovém případě posuzován pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu se zákonem, tj. zda jsou právně kvalifikovány ve shodě s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Jinými slovy řečeno, dovolací soud je vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně.

V posuzované věci je zřejmé, že obviněný v podaném dovolání uplatnil pouze námitky směřující proti skutkovým zjištěním, na základě kterých bylo rozhodnuto o jeho vině. V podstatě zopakoval své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Namítl, že skutek, jenž je mu kladen za vinu nespáchal a žádné peníze si nepřisvojil a tuto námitku rozvedl poukazem na to, v čem spatřuje vadné hodnocení důkazů a nesprávný rozsah dokazování soudy obou stupňů. Konkrétně uvedl, že výpověď svědkyně R. hodnotí jako nevěrohodnou, že soud nepřihlédl k uznanému podpisu svědkem Č. a neprovedl důkaz výslechem svědka R. Uvedenými námitkami tak chtěl dosáhnout jen změny skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Ve skutečnosti obsahově neuplatnil jedinou námitku, vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkovému stavu zjištěnému oběma soudy. Tímto pojetím dovolání se však obviněný ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť námitky uplatněné proti napadenému rozhodnutí tento, ale ani jiný dovolací důvod obsahově nenaplňují. Obviněný v dovolání formálně uplatnil dovolací důvod předpokládaný ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem ve skutečnosti svůj mimořádný opravný prostředek založil na námitkách, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. obsahově naplnit.

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Š. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto posupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst 3, 4 tr. ř.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík