11 Tdo 1504/2016
Datum rozhodnutí: 26.04.2017
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, § 23 tr. zákoníku, § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.



11 Tdo 1504/2016-49

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 26. 4. 2017 dovolání obviněných M. R., a L. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 12 To 27/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 12/2015, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněných M. R. a L. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 16 T 12/2015, byli obvinění M. R. a L. B. uznáni vinnými spolupachatelstvím ke zločinu (pozn. správně zvlášť závažnému zločinu) nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 23 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonanému, dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl obviněný M. R. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 58 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Obviněná L. B. byla podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 58 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Obviněné L. B. byl dále podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to budovy bez č. p. nacházející se na pozemku parc. č. ... o výměře 603 m 2 , zapsané na LV č. ... pro katastrální území a obec M., u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště P. Podle § 70 odst. 1 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku bylo též rozhodnuto o uložení trestu propadnutí věcí zajištěných při domovní prohlídce dne 13. 8. 2014, jejichž výčet byl podrobně specifikován ve výroku citovaného rozsudku.

2. Výše uvedený rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti němu podali obvinění M. R. a L. B. odvolání směřující jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací toto odvolání projednal a rozsudkem ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 12 To 27/2016, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b) a písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu. Odvolací soud pak podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné M. R. a L. B. uznal vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl obviněný M. R. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Obviněná L. B. byla podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Obviněné L. B. byl dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to budovy bez č. p. nacházející se na pozemku parc. č. ... o výměře 603 m 2 , zapsané na LV č. ... pro katastrální území a obec M., u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště P. Odvolacím soudem pak bylo konečně podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodnuto o zabrání věcí podrobně vyjmenovaných ve výroku citovaného rozsudku.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně (upřesněných odvolacím soudem) se obvinění M. R. a L. B. dopustili trestné činnosti tím, že

,,v přesně nezjištěné době, nejméně od konce roku 2013 do 12. 8. 2014, v objektu bývalého podniku T. v M., si společným jednáním zřídili ,,in-door pěstírnu rostlin konopí setého, za tímto účelem vybavili místnosti objektu vzduchotechnikou, ventilátory, pachovými filtry, elektrickými rozvody, rozvaděči elektrické energie, reflektory se sodíkovými výbojkami, předřadníky se zapalovači k sodíkovým výbojkám a dalším zařízením, v této pěstírně poté až do dne 12. 8. 2014, kdy v uvedeném objektu byla provedena domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků, neoprávněně ve velkém rozsahu pěstovali rostliny konopí a to nejméně v počtu 230 kusů, z těchto rostlin stříháním listů, sběrem a sušením, případně další činností, získali rostlinný materiál s obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu vyšším než 0,3% z celkového množství, přičemž konkrétně bylo zajištěno:

černý igelitový pytel s obsahem 18 300 g mokré rostlinné drti konopí, hmotnost v suchém stavu 11 750 g, z toho využitelná sušina o hmotnosti 11 278,5 g o obsahu účinné látky 137,8 g delta-9-THC,

4 černé igelitové pytle s obsahem 34 800 g suché rostlinné drti konopí, hmotnost vysušeného materiálu 34 040 g, využitelná sušina činila 25 758 g o obsahu účinné látky delta-9-THC 883,5 g,

papírové víko od krabice a plastová dóza s obsahem 364,5 g suché jemné drti rostliny konopí prášek zelenohnědé barvy a čistá hmotnost sušiny 364,5 g obsahující 103,5 g účinné látky delta-9-THC,

bílá plastová dóza s nápisem Maratonec obsahující 29,3 g vrcholových částí rostliny konopí, využitelná sušina činila 26 g o obsahu 4,9 g účinné látky delta-9-THC,

3 kusy zavařovacích sklenic o objemu 720 ml s obsahem vrcholových částí rostlin konopí v etanolu, po vysušení byla získána hmotnost 54 g suchého materiálu s využitelnou sušinou 52,4 g a obsahující 1,7 g účinné látky delta-9-THC,

přičemž ze zajištěných 180 ks rostlin konopí o výšce v rozmezí 90-120 cm, mohli získat usušením drť v množství 8 542,4 g s využitelným množstvím sušiny 7 183,9 g o obsahu 150 g účinné látky delta-9THC,

celkem zajištěný rostlinný materiál obsahoval 1 281,4 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu,

takovým způsobem jednali, přestože věděli, že konopí je zařazeno mezi omamné látky podle Seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, delta-9-tetrahydrocannabinol je psychotropní látkou zařazenou v Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je vedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a k manipulaci s takovými látkami je potřeba zvláštního povolení ve smyslu § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, které neměli .

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali obvinění M. R. a L. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť mají za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Obvinění předně namítli, že jednání popsané ve výroku napadeného rozsudku nenaplňuje znaky skutkové podstaty přisouzeného trestného činu, neboť vůbec neobsahuje žádné tvrzení o tom, že by obvinění přechovávali pro jiného omamnou a psychotropní látku. Dále pak zdůraznili, že úvahy soudů soudu o naplnění předmětného znaku skutkové podstaty se nijak nepromítly ani do odůvodnění napadeného rozsudku, a naopak v jeho rámci soud podotkl, že nebylo prokázáno, že by obvinění s látkami obchodovali. Ohledně naplnění znaku přechovávání pro jiného tedy chybí jakákoli zmínka odůvodňující takový závěr. Ze skutkové věty, jak je uvedena v napadeném rozsudku, může toliko vyplývat právní závěr, že obvinění přechovávali (avšak nikoli pro jiného, ale pro vlastní potřebu) omamnou a psychotropní látku ve smyslu § 284 tr. zákoníku.

6. Další pochybení obvinění shledali v tom, že soudy obou stupňů nedostatečně zvážily veškeré okolnosti pro posouzení znaku ,,velkého rozsahu ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V této souvislosti pak obvinění poukázali na dotčenou část odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jehož závěry jsou v příkrém rozporu jak s judikaturou, tak s odbornou literaturou, dle které naplnění určitého typu rozsahu nelze usuzovat pouze z množství účinné látky, ale i z mnoha dalších okolností konkrétního případu, přičemž množství účinné látky ani není primárním kritériem pro toto určení. Obvinění se proto neztotožnili s argumentací odvolacího soudu, že by tyto další okolnosti byly pouze pomocnými kritérii v případech, kdy se omamnou a psychotropní látku nepodaří zajistit. Dle jejich názoru tedy odvolací soud nezohlednil naprosto žádné další okolnosti odůvodňující naplnění daného typu rozsahu, mimo množství účinné látky, přičemž pokud by tak učinil, musel by nutně dospět k závěru, že znak ,,značného rozsahu nemohl být v případě obviněných naplněn.

7. Obvinění rovněž zpochybnili závěry odvolacího soudu stran stanovení počátku pěstování rostlin konopí, přičemž zdůraznili, že délka trvání pěstování rostlin konopí, a tedy doba páchání skutku, nebyla v dané věci prokázána. Nesprávným pak shledali i právní závěr o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty přechovávání (a to ať již ve smyslu § 283, či § 284 tr. zákoníku) celkem 4 pytlů obsahujících suchou rostlinnou drť konopí, neboť nebylo nikterak prokázáno, že obsah předmětných pytlů pochází z produkce obviněných. Svým jednáním tak obvinění mohli naplnit toliko skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 tr. zákoníku. V této souvislosti obvinění navíc namítli, že odvolací soud pouze poukázal na pravděpodobnost hraničící s jistotou, avšak není zřejmé, o jaké konkrétní skutečnosti tento svůj závěr opřel. Odvolací soud, shodně jako prvního stupně, tímto tedy absolutně nerespektoval zásadu in dubio pro reo.

8. Vzhledem ke všem těmto důvodům obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně.

9. K dovolání obviněných se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 1071/2016 ze dne 26. 9. 2016). Ve svém vyjádření státní zástupce předně uvedl, že námitky vznesené v dovolání obviněných odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu pouze z části.

10. Stran náležitého vyjádření znaku ,,přechovávání pro jiného státní zástupce uvedl, že ačkoliv popis skutku v napadeném rozsudku není zcela důsledný, naplnění tohoto znaku lze dovodit z odůvodnění napadeného rozsudku, nehledě na skutečnost, že popis jednání obviněných v každém případě vyjadřuje naplnění znaků přisouzeného trestného činu. Pokud obvinění dále namítli, že soudy nezjistily, že by měli s vypěstovaným konopím obchodovat, jedná se pouze o dezinterpretaci odůvodnění rozsudku vrchního soudu, které však nijak nezpochybňuje závěr o přechovávání pro jiného. Státní zástupce dále zdůraznil, že i kdyby tento znak nebyl v případě obviněných naplněn, stále zde zůstává nedotčeno základní skutkové zjištění, že obvinění již přistoupili ke sklizni a zpracování konopí do stavu způsobilého k jeho konzumaci. Ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu pod sp. zn. Tpjn 300/2014 tak obvinění v každém případě naplnili znaky přisouzeného trestného činu, a nikoli znaky méně závažného přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 tr. zákoníku. Ustanovení § 285 odst. 1 tr. zákoníku totiž trestněprávně sankcionuje pouze samotné neoprávněné pěstování konopí, avšak jenom v případě, pokud takto pěstované konopí není určeno pro další zpracování za účelem jeho konzumace, resp. pokud takové zpracování není možné prokázat.

11. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkou obviněných, že jejich jednáním nebyl naplněn znak ,,ve velkém rozsahu . Obvinění sice na podporu tohoto tvrzení argumentují citací dílčí pasáže z právní věty rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, avšak dle státního zástupce jde o citaci vytrženou z kontextu této právní věty. Posuzováno v celém kontextu předmětné právní věty pak státní zástupce shledal správným závěr vrchního soudu, že kvalitativní kritéria určení rozsahu mají za současné praxe skutečně subsidiární povahu a nabývají významu pro určení rozsahu v případech hraničních, což však není případ obviněných. Tito totiž vyprodukovali skutečně významné množství konopí, přičemž množství psychoaktivní látky tetrahydrocannabinolu přesáhlo judikatorně stanovenou kvantitativní hranici velkého rozsahu o více než 20 %.

12. Za námitky pouze skutkové povahy, a tedy neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, pak státní zástupce považoval ty, jimiž obvinění rozporovali závěry odvolacího soudu ohledně délky pěstebního cyklu rostliny konopí a prokázání subjektivní stránky jejich jednání. Státní zástupce proto pouze ve stručnosti konstatoval, že poznatek o délce pěstebního cyklu rostlin konopí lze v podstatě považovat za notorietu, která je orgánům činným v trestním řízení zabývajícím se stíháním drogové trestné činnosti dostatečně známa, přičemž v tomto směru odkázal i na předchozí odborné zkušenosti ve věci rozhodujícího senátu. Stran naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu pak státní zástupce odkázal na skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž je závěr o úmyslném jednání obviněných zcela zjevný.

13. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněných je v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, zjevně neopodstatněné, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby jej podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně i podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

14. K vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podali obvinění prostřednictvím svého obhájce repliku, v níž sdělili, že podané dovolání považují za komplexní a jako takové jej netřeba doplňovat. Přesto se však stručně vyjádřili k některým skutečnostem uvedeným ve vyjádření státního zástupce, a to tím způsobem, že opětovně akcentovali argumentaci uplatněnou v jejich dovolání, která dle jejich názoru vyvrací závěry, které uvedl státní zástupce. Na podporu své obhajoby obvinění závěrem přiložili i tři přílohy (jimi označené jako ,,důkazy ).

III. Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatelé výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, a nic nebrání jeho projednání.

IV. Důvodnost dovolání

16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněnými uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

17. V podaném dovolání obvinění své argumenty subsumovali pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

18. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

19. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

20. Obvinění ve svém dovolání předně zpochybnili naplnění objektivní stránky skutkové podstaty přisouzeného trestného činu, a to konkrétně v tom směru, že by svým jednáním naplnili znak ,,přechovávání pro jiného . Nejvyšší soud shledal, že taková námitka může být relevantně podřazena pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dospěl však k závěru, že není opodstatněná.

21. Přechováváním ve smyslu § 283 tr. zákoníku je třeba rozumět jakýkoli způsob držení omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, přičemž pachatel nemusí mít takovou látku přímo u sebe, ale postačí, že ji má ve své moci. Na délce doby přechovávání pro vymezení tohoto pojmu nezáleží, byť za adekvátní lze považovat časový úsek alespoň několika hodin, tak aby bylo možno v jednání pachatele identifikovat dispoziční moc na přechovávanou látku. Přechovávání musí být vykonáváno neoprávněně a již z povahy věci musí směřovat vůči jinému. Přechovávání jedu, omamné nebo psychotropní látky bez povolení pro sebe v množství větším než malém je trestné podle § 284 tr. zákoníku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2868-2869).

22. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že ačkoliv není znak ,,přechovávání pro jiného v popisu skutku v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu výslovně vyjádřen, naplnění tohoto znaku lze jednoznačně dovodit z odůvodnění tohoto rozhodnutí, nemluvě o tom, že popis jednání obviněných v každém případě vyjadřuje naplnění skutkové podstaty přisouzeného trestného činu. Ze skutkových zjištění totiž jasně vyplývá, že obvinění pěstovali rostliny konopí setého v jimi zřízené pěstírně, která byla za tímto účelem vybavena mj. vzduchotechnikou, ventilátory, pachovými filtry, elektrickými rozvody, reflektory se sodíkovými výbojkami, jakož i dalšími předměty učenými pro vytvoření optimálních podmínek pro pěstování konopí. Jednalo se tedy o pěstírnu, která umožňovala vypěstovat v daném období velké množství rostlin konopí, jež výrazně přesahovalo množství zužitkovatelné pro vlastní potřebu obviněných, neboť bylo zjištěno, že zde pěstovali rostliny konopí nejméně v počtu 230 kusů, přičemž konkrétně bylo zajištěno 44 663,3 g sušiny konopí s obsahem 1281,4 g účinné látky THC. Pokud by se tedy vycházelo z předpokladu, že jedna dávka obvykle odpovídá cca 30 mg THC, pak zjištěných 1281,4 g THC by představovalo přibližně 42 713 takových dávek. S ohledem na tyto skutečnosti pak nelze akceptovat předpoklad, že by obvinění pěstovali rostliny konopí pouze pro vlastní potřebu, neboť způsob pěstování i množství zajištěných rostlin konopí výrazně přesahovalo možnou osobní potřebu. Pokud obvinění dále upozornili na část odůvodnění odvolacího soudu, kde tento konstatoval, že nebylo prokázáno, že by obvinění s výsledky své činnosti obchodovali, jedná se o argumentaci nezohledňující příslušný kontext tohoto odůvodnění. Odvolací soud totiž pouze zkonstatoval, že nebylo prokázáno, že by obvinění jimi vyprodukované konopí před zajištěním pěstírny policejním orgánem nějakým způsobem distribuovali, neboť toto bylo zatím ponecháváno v prostorách předmětné nemovitosti. Nutno však připomenout, že jednání obviněných nebylo nikterak kvalifikováno jako prodej nebo jiná distribuce omamné a psychotropní látky, ale toliko jako její přechovávání pro jiného.

23. S ohledem na výše uvedené je pak zřejmé, že jednáním obviněných nemohla být naplněna skutková podstata trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku, neboť na základě provedeného dokazování dospěl odvolací soud důvodně k závěru, že zajištěný rostlinný materiál konopí (vzhledem k celkovému množství a dalším relevantním okolnostem) nemohl sloužit výhradně vlastní potřebě obviněných, a tudíž bylo přechovávání omamné a psychotropní látky nutné podřadit pod jednání ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, tedy ,,pro jiného .

24. Stejně tak se nelze ztotožnit ani s argumentací obviněných, že jejich jednání by bylo možné kvalifikovat toliko jako trestný čin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 tr. zákoníku, neboť již samotná skutečnost, že obvinění neoprávněně pěstovali rostliny konopí nejméně v počtu 230 kusů, vylučuje úvahy o jejich možném pěstování pro vlastní potřebu. Dále nelze opomenout, že obvinění přistoupili i ke sklizni a zpracování konopí do stavu způsobilého k jeho konzumaci. V této souvislosti pak nutno připomenout, že ve smyslu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, by ustanovení § 285 odst. 1 tr. zákoníku bylo možné aplikovat pouze v případě, pokud by rostlina konopí nebyla sklizena a následně nedošlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky THC. O takovou situaci se však v daném případě prokazatelně nejednalo. Vzhledem ke všem těmto okolnostem proto Nejvyšší soud považuje závěr odvolacího soudu, že jednání obviněných naplnilo znaky přisouzeného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť pro jiného přechovávali omamnou a psychotropní látku, za zcela správný.

25. Další z námitek obviněných směřovala k nesprávnému užití kvalifikačního znaku podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy spáchání činu ,,ve velkém rozsahu . Problematika vymezující kvantitativní znak páchání drogové trestné činnosti prošla v rámci soudní rozhodovací praxe dosti signifikantním vývojem, který reagoval, a stále reaguje, na vyvíjející se sféru drogové delikvence. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná svou dosavadní judikaturu, kterou ostatně zmínili i obvinění, stejně jako státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, a odkaz na kterou je obsahem též rozhodnutí soudů obou stupňů.

26. Předně je třeba konstatovat, že pro závěr o naplnění znaků spočívajících ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve větším rozsahu , ve značném rozsahu a ve velkém rozsahu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), písm. d), odst. 3 písm. c), písm. d) tr. zákoníku je východiskem určitý násobek takového množství látky, jehož hodnota byla vymezena jako desetinásobek. Toto určení by se mělo odvíjet od násobku množství účinné látky (drogy), přičemž jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě. Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti. Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, když množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah. Množství drogy, kterou pachatel vyrobil nebo s níž dále nakládal způsobem uvedeným v § 283 odst. 1 tr. zákoníku, je však i nadále rozhodujícím hlediskem pro stanovení rozsahu spáchání tohoto trestného činu (blíže viz usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012).

27. Pokud jde o vymezení minimálního množství účinné látky THC v případě marihuany, byla pro množství větší než malé stanovena hranice 1 g a proporcionálně k tomu bylo určeno prahové množství větší než malé na více než 10 g sušiny marihuany (konopí). V případě účinné látky THC tak množství velkého rozsahu představuje hodnota 1000 g, popř. u sušiny obsah 10 000 g (blíže srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013).

28. V projednávaném případě došlo k zajištění 44 663,3 g sušiny konopí s obsahem 1281,4 g účinné látky THC. Při podřazení daných hodnot výše uvedenému nazírání na dotčenou omamnou látku je třeba konstatovat, že tato u obviněných přesáhla o více než 20 % hranici množství velkého rozsahu pro účinnou látku, a více než čtyřnásobně tutéž hranici pro sušinu konopí. Znovu je nezbytné zdůraznit, že kvantitativní kritérium je určujícím prvkem pro stanovení kvalifikačního znaku skutkové podstaty, byť pochopitelně nelze odhlížet ani od dalších okolností projednávaného případu. Tyto však hrají výraznější roli za situace, kdy dotčená omamná látka se určité hranici zákonem vymezeného množství dostatečně přiblíží, anebo naopak tuto jen nevýrazně přesáhne. Ani jedna z posledně uvedených situací však neodpovídá projednávanému případu a námitkám obviněných. Také jejich argumentace stran délky nakládání s drogou, nezpůsobené újmy na zdraví jiných osob či finančního zisku, který z trestné činnosti neměli, je značně nepřiléhavá. Pro veškeré výše uvedené skutečnosti proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy obou stupňů zvolily v případě obviněných při řádném posouzení všech klíčových okolností případu odpovídající právní kvalifikaci.

29. Stran námitky, že délka trvání pěstování rostlin konopí, a tedy doba páchání skutku, nebyla ve vztahu k obviněným prokázána, Nejvyšší soud konstatuje, že takto postavená argumentace zcela míjí meze uplatněného dovolacího důvodu, neboť zpochybňuje správnost skutkových zjištění a nikoli právní posouzení skutku nebo jiné hmotněprávní posouzení. Pouze nad rámec tak lze připomenout, že odvolací soud ve svém rozhodnutí (č. l. 585) dostatečně zdůvodnil, proč počátek činnosti obviněných stanovil na konec roku 2013. Tento časový údaj totiž plně koresponduje s důkazy v podobě zprávy společnosti E.ON Energie o spotřebě měsíční energie (jež se neúměrně zvýšila právě od prosince 2013 a markantně poklesla v srpnu 2014, tedy po provedeném policejním zásahu) a výsledků kontroly, která byla vykonána pracovníky Městského úřadu v M. začátkem prosince 2013, když v této době pracovníci nepostřehli, že by se na místě nacházel vysoušeč či jiné zařízení, kterým obvinění zdůvodňovali vyšší spotřebu elektrické energie. Skutečnost, že obvinění doložili doklad o nákupu vysoušeče dne 19. 12. 2012, nic nemění na tom, že pro tak enormní nárůst spotřeby elektrické energie by muselo být používáno větší množství takových přístrojů, nehledě na to, že spotřeba elektrické energie se stále zvyšovala. Dále nutno zdůraznit, že odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) již nevycházel z délky pěstebního cyklu rostlin konopí, a proto je námitka obviněných i v tomto směru zcela bezpředmětná.

30. K další námitce obviněných, že se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo prokázat jejich zavinění k přechovávání 4 pytlů obsahujících suchou rostlinnou drť konopí, je rovněž třeba uvést, že taková argumentace nepodléhá uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť směřuje proti správnosti skutkových zjištění a obvinění se tak domáhají toliko jiného, pro ně příznivějšího hodnocení důkazů. K takovému postupu však Nejvyšší soud oprávněn není. Soudy obou stupňů přitom dostatečně rozvedly své závěry o zavinění obviněných, a to při zachování veškerých jejich procesních práv. V daném ohledu lze poukázat na konstatování soudu prvního stupně (č. l. 514, 515, 519), kde vymezil přesně definovaný, ucelený, souvislý a logicky provázaný řetězec okolností, jež vedly k závěru o úmyslném jednání obviněných. Nejvyšší soud se s názorem soudu prvního stupně kompletně ztotožňuje (což ostatně učinil i soud odvolací) a pro stručnost na něj odkazuje. Lze však zrekapitulovat, že soudy obou stupňů dospěly bez důvodných pochybností k závěru, že rostlinný materiál uložený v předmětných pytlích byl výsledkem pěstební činnosti obviněných, přičemž jejich obhajoba, že se jednalo o, jim v podstatě neznámý materiál získaný před více než třemi lety, byla soudy přesvědčivě vyvrácena. Soudům nižších stupňů tak nelze vytknout, pakliže subjektivní stránku jednání obviněných subsumovaly pod zákonné ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jakožto úmysl přímý.

31. Pokud obvinění v postupu soudů spatřovali také porušení zásady in dubio pro reo , je třeba připomenout, že taková námitka obsahově nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani jiný zákonný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř. Zásada in dubio pro reo , která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak má na mysli § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je však zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud navíc v této souvislosti ve svém usnesení ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/2002, konstatoval, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo a stejně tak zásady presumpce neviny naplněny, neboť soudy žádné pochybnosti neměly.

32. Zásadu in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších důkazů či vyhodnocením stávajících důkazů. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001).

33. Dle Nejvyššího soudu tak lze uzavřít, že postup soudů obou stupňů nevybočil z mezí ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Jimi učiněná skutková zjištění nejsou v nesouladu s provedenými důkazy, přičemž soudy obou stupňů dospěly ke skutkovým závěrům, o nichž neměly žádné pochybnosti a v takovém případě nemohlo dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo . Je tedy zřejmé, že výše uvedené skutkové a procesní námitky obviněných zcela míjejí meze dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

34. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v případě obviněných M. R. a L. B. napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, a proto jejich dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2017

JUDr. Stanislav Rizman předseda senátu