11 Tdo 1497/2015
Datum rozhodnutí: 16.12.2015
Dotčené předpisy: § 263 odst. 3,4 tr. ř.



11 Tdo 1497/2015-I-56

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2015 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněného P. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 3 To 307/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 45/2015, takto :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 3 To 307/2015, z r u š u j e .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Ždáru nad Sázavou ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 2 T 45/2015, byl obviněný P. Š. uznán vinným v bodě 1) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti DM drogerie markt, s. r. o., na náhradě škody částku 1.158,- Kč.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu ve Ždáru nad Sázavou se obviněný P. Š. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:

1 . přestože mu byla usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou o předběžném opatření č. j. 9 Nc 2004/2015-30 ze dne 11. 3. 2015 uložena povinnost
- nevstupovat do bytového domu na adrese V. v B. n. P. , okr. Ž. n. S. , a jeho bezprostředního okolí a
- zdržet se setkání s navrhovateli M. Š. , a J. Š. ,

a) dne 13. 3. 2015 kolem 21:00 hodin a dne 15. 3. 2015 kolem 10:00 hodin na ul. V. v B. n. P. zvonil na domovní zvonek od bytu č. ... uživatelů M. Š. , a J. Š. , a domáhal se vstupu do bytu, což mu bylo odepřeno,
b) dne 18. 3. 2015 v 16:30 hodin tamtéž po zazvonění na domovní zvonek pod záminkou vyzvednutí svých oděvních svršků bez souhlasu zmíněných uživatelů vstoupil do bytu č. ..., kde setrval do 17:15 hodin,
c) dne 19. 3. 2015 v 17:30 hodin tamtéž po zazvonění na domovní zvonek pod záminkou vyzvednutí svých oděvních svršků bez souhlasu zmíněných uživatelů vstoupil do bytu č. ..., kde na uživatele křičel, že potřebuje finanční hotovost, a setrval zde do 17:50 hodin,

2. dne 13. 3. 2015 v době od 18:00 hodin do 18:05 hodin v prodejně drogerie DM drogerie na M. n. v B. n. P., okr. Ž. n. S., odcizil 2 toaletní vody zn. Beckham Intimately Edt 30 ml v hodnotě 1.158 Kč, čímž společnosti DM drogerie markt s. r. o., IČ 47239581, Jeronýmova 1485/19, České Budějovice, způsobil škodu ve výši 1.158 Kč

a této obchodní krádeže se dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 3 T 99/2006 960 ze dne 3. 11. 2006 ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 116/2007 ze dne 14. 3. 2007 odsouzen také za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, který vykonal dne 15. 1. 2015.

Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 3 To 307/2015, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 3 To 307/2015, podal nejvyšší státní zástupce (dále jen dovolatel ) ve prospěch obviněného P. Š. dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř., tj. že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl a současně byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel po shrnutí dosavadního průběhu řízení vyjádřil nesouhlas s postupem krajského soudu, pokud při přípravě veřejného zasedání a při projednávání odvolání obviněného P. Š. porušil ustanovení o nutné obhajobě, když provedl zmíněný úkon, aniž by obviněný, ač tak stanovil zákon, měl obhájce, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Tím, že konal v odvolacím řízení veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, aniž by pro to byly splněny zákonem stanovené podmínky, byl současně naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Dovolatel poukázal, že veřejné zasedání o odvolání obviněného bylo konáno dne 5. 8. 2015 v jeho nepřítomnosti poté, co předseda senátu zjistil, že u osob uvedených v § 233 odst. 2 tr. ř. byla zachována pětidenní lhůta k přípravě od doručení předvolání, popř. vyrozumění a poté vyhlásil usnesení, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného. Obviněný P. Š. byl přitom písemně o konání veřejného zasedání toliko vyrozuměn přípisem ze dne 21. 7. 2015, když doručující orgán byl upozorněn, že v případě nezastižení obviněného má být předvolání vhozeno do schránky. Doručenka byla vrácena Krajskému soudu v Brně dne 23. 7. 2015 s tím, že adresát nebyl zastižen a nemá schránku. S tímto se odvolací soud spokojil, o další doručení vyrozumění či o zjištění dalších informací se nepokusil a ve věci proběhlo dne 5. 8. 2013 veřejné zasedání o odvolání obviněného (ohledně jehož osoby bez zjevných důvodů soud konstatoval doručení výše zmíněného vyrozumění dnem 22. 7. 2015), avšak bez jeho přítomnosti i bez přítomnosti obhájce obviněného, kterého v průběhu celého řízení obviněný ani neměl.

Jak dovolatel zdůraznil, následně vyšlo najevo, že usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 24. 7. 2015, sp. zn. 2 Nt 43/2015, učiněným v jiném řízení, byl obviněný P. Š. vzat podle § 68 tr. ř. z důvodů uvedených v § 76 písm. a), c) tr. ř. /pozn.: správně má být § 67 písm. a), c) tr. ř./ do vazby za současného nepřijetí jeho písemného slibu. Vazba byla obviněnému započítána od okamžiku zadržení, ke kterému došlo dne 22. 7. 2015 a nacházel se v ní do doby převedení do výkonu trestu odnětí svobody právě v nyní posuzované věci. Dne 5. 8. 2015, kdy se konalo před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 3 To 307/2015 veřejné zasedání o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 2 T 45/2015, resp. již 22. 7. 2015, kdy mu bylo doručováno vyrozumění o veřejném zasedání, byl tedy obviněný ve vazbě v jiné trestní věci. Za této situace byly podle dovolatele dány jednak zákonné důvody pro nutnou obhajobu ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., přítomnost obhájce obviněného byla u veřejného zasedání s ohledem na § 263 odst. 3 tr. ř. povinná a byly též dány zvláštní podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného ve smyslu § 263 odst. 4 tr. ř., které se za jeho absence mohlo konat pouze po výslovném prohlášení obviněného, že se práva účasti vzdává. Jestliže odvolací soud žádné z uvedených pravidel nerespektoval, shledal dovolatel ze shora uvedených důvodů jeho postup při přípravě veřejného zasedání a při projednávání odvolání obviněného za chybný a došlo tak k naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř.

Závěrem dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 3 To 307/2015, jakož i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání nejvyššího státního zástupce podal obviněný P. Š. vyjádření, jež bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 20. 11. 2015, v němž se ztotožňuje s názorem dovolatele a žádá, aby byl zrušen též rozsudek soudu prvního stupně v projednávané věci. Dále uvedl, že v případě vyhovění dovolání, bude-li propuštěn z výkonu trestu, se bude zdržovat u svých rodičů, což lze ověřit telefonicky i u jeho matky a bude se též řádně dostavovat k soudu v trestních řízeních vedených proti jeho osobě.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.].

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšším státním zástupcem naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, neboť jejich existence je zároveň nezbytnou podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
c) obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl,
d) byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

V kontextu s citovanými dovolacími důvody nejvyšší státní zástupce v mimořádném opravném prostředku brojí proti tomu, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl a současně byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, čímž byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. Tyto výhrady lze pod zmíněné dovolací důvody podřadit, a proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Podstatou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl a dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu § 36 tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§ 37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§ 38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Nebo obhájce ustanoveného či zvoleného měl, ale obhájci nebyla dána možnost se účastnit úkonu nebo řízení, jehož má právo se účastnit nebo mu být přítomen (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1286/2003).

I když předmětný důvod dovolání dopadá na případy, kdy došlo k porušení podmínek určujících právo obviněného na jeho obhajobu, je svým obsahem tento dovolací důvod užší, neboť nezahrnuje jakékoli porušení práva na obhajobu, ale toliko takové, kdy obviněný, ačkoli byly splněny zákonné podmínky nutné obhajoby, neměl v trestním řízení obhájce vůbec anebo jej neměl po určitou část řízení, po kterou orgány činné v trestním řízení prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. rozhodnutí č. 48/2003 a č. 23/2007/II Sb. rozh. tr. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002).

Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen Listina ) platí, že každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.

Ustanovení § 33 odst. 1 tr. ř. zakotvuje, že obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§ 165 tr. ř.). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena .

Z ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. plyne, že obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2 tr. ř.).

Podle § 38 odst. 1 tr. ř. platí, že jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§ 36 a 36a tr. ř.), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven .

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž došlo též k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces. Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý právo mj. na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne.

K námitce nejvyššího státního zástupce, že obviněný P. Š. byl zkrácen na svých právech konáním veřejného zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti, je potřebné připomenout, že trestní řád upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněné osoby u hlavního líčení a veřejného zasedání. Zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v jeho nepřítomnosti jen výjimečně, případně je vůbec nelze konat (srov. znění § 202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózně stanoveny nejsou. Toto je zřejmé i ze znění § 238 tr. ř., podle něhož na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení . Z citovaného ustanovení nevyplývá, že by se ustanovení o hlavním líčení měla přiměřeně užít i na přítomnost osob při veřejném zasedání; zákonná úprava veřejného zasedání včetně veřejného zasedání konaného o odvolání má naopak zvláštní ustanovení o přítomnosti osob u veřejného zasedání. Obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou vymezena v § 232 a násl. tr. ř., zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je modifikována v ustanovení § 263 tr. ř.
Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení § 234 tr. ř., přičemž podle § 234 odst. 1 tr. ř. se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Přítomnost jiných osob může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení; § 111a se užije obdobně. Podle § 234 odst. 2 tr. ř. platí, že nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná . Zákon stanoví něco jiného např. v § 263 odst. 2 tr. ř. (účast státního zástupce při veřejném zasedání je povinná) a v § 263 odst. 3 tr. ř. (při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení) .

Obecné ustanovení § 234 tr. ř. však neupravuje přítomnost obviněného při veřejném zasedání konaném o odvolání. Na nutnost jeho účasti při něm lze proto usuzovat buď podle toho, zda jej soud ve smyslu ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. o veřejném zasedání pouze vyrozuměl, nebo zda jej k němu předvolal a tím dal zřetelně najevo, že bez přítomnosti obviněného nemůže jednat a rozhodovat. Dále je nutno připomenout i ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává . Obecně platí, že konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze jen tehdy, byl-li k němu řádně a včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§ 233 odst. 2 tr. ř.) a nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces. Jelikož obviněný P. Š. byl v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu dne 5. 8. 2015 ve vazbě (byť v jiné trestní věci), tak při zajištění přítomnosti obviněného u konaného veřejného zasedání bylo třeba nepochybně aplikovat ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. Krajský soud v Brně jako soud odvolací takto ovšem nepostupoval.

Podle § 233 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž účast při něm je nutná . Z ustanovení § 233 odst. 1 věty druhé tr. ř. mimo jiné vyplývá, že o veřejném zasedání vyrozumí obviněného, jestliže nebyl k veřejnému zasedání předvolán, a to jako osobu, která dala svým návrhem k veřejnému zasedání podnět, nebo jako osobu, která může být rozhodnutím přímo dotčena. Podle ustanovení § 233 odst. 2 věty první a druhé tr. ř. den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána .

Z obsahu předmětného trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že předseda senátu Krajského soudu v Brně učinil závěr, že přítomnost obviněného při veřejném zasedání není nutná, a proto nařídil dne 21. 7. 2015 konání veřejného zasedání o podaném odvolání obviněného na den 5. 8. 2015 s tím, že obviněný P. Š. bude podle vzoru 7a o veřejném zasedání vyrozuměn (č. l. 54 tr. spisu). Písemností zaslanou na adresu trvalého bydliště obviněného V. , B. n. P. ze dne 21. 7. 2015 byl obviněný vyrozuměn s pokynem pro doručující orgán, že v případě nezastižení má být tato vhozena do schránky. Z doručenky na č. l. 54 se podává: Protože adresát nebyl zastižen, byla zásilka (písemnost) vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky dne 22. 7. 2015 v 10,05 hod . Obviněný byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn rovněž písemností ze dne 21. 7. 2015, taktéž s pokynem pro doručující orgán, že v případě nezastižení má být tato vhozena do schránky, zaslanou na adresu P. , B. n. P. , kterou obviněný uvedl jako doručující adresu ve svých podáních zaslaných soudu prvního stupně na č. l. 48 a 52. Z doručenky na č. l. 57 se podává, že tato písemnost byla krajskému soudu vrácena dne 23. 7. 2015 s tím, že : Protože zásilku (písemnost) nebylo možno vložit do schránky, vrací se soudu dne 22. 7. 2015, a o této skutečnosti nebylo možné zanechat písemné oznámení v místě doručení s poznámkou, že adresát schránku nemá .

Z protokolu o veřejném zasedání o odvolání obviněného ze dne 5. 8. 2015 (č. l. 58 59 spisu) se podává, že poté, co předseda senátu zahájil veřejné zasedání, přesto konstatoval doručení výše uvedeného vyrozumění o konání veřejného zasedání dnem 22. 7. 2015 s tím, že u osob uvedených v § 233 odst. 2 tr. ř. byla zachována k přípravě pětidenní lhůta od doručení, popř. vyrozumění a následně vyhlásil usnesení, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného. V tomto veřejném zasedání bylo podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítnuto. Odsuzující rozsudek prvostupňového soudu pak nabyl právní moci dne 5. 8. 2015. Obviněný rozhodnutí odvolacího soudu převzal ve vazbě ve Vazební věznici Brno-Bohunice dne 4. 9. 2015 (č. l. 66 spisu).

Ze spisového materiálu, který si Nejvyšší soud v posuzované věci opatřil, dále vyplývá následující. Z protokolu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Žďár nad Sázavou, Oddělení obecné kriminality, Žďár nad Sázavou ze dne 22. 7. 2015, č. j. KRPJ-45911-27/TČ-2015-161471, o zadržení podezřelé osoby se podává, že dne 22. 7. 2015 ve 23.40 hod. byl obviněný podle § 76 odst. 1 tr. ř. zadržen policisty OOK Žďár nad Sázavou a ochrany JE Dukovany. Ze zadržení nebyl propuštěn na svobodu, ale následně byl usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 24. 7. 2015, sp. zn. 2 Nt 43/2015, podle § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. vzat do vazby. Stížnost obviněného proti usnesení o vzetí do vazby byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 To 274/2015-35, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.

Ve vazbě se obviněný nacházel až do dne 7. 9. 2015, kdy byl usnesením Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou z téhož dne, č. j. ZT 54/2015-80, podle § 73b odst. 6 věty první tr. ř. propuštěn z vazby a následně převeden do nařízeného výkonu trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců nepodmíněně, uloženého mu rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. 5. 2015, č. j. 2 T 45/2015 45, ve spojení s napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2015, č. j. 3 To 307/2015 61, který nastoupil dne 8. 9. 2015.

Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Krajský soud v Brně v přezkoumávané trestní věci důsledně podle výše citovaných ustanovení Listiny základních práv a svobod a trestního řádu, jak důvodně vytýká dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku.

Nutno zdůraznit, že výše citovaná ustanovení trestního řádu směřují k důsledné ochraně práva obviněného na obhajobu, přičemž procesní podmínky v nich uvedené nejsou odvislé od toho, zda a kdy se vůbec příslušný soud dověděl o skutečnosti, že se obviněný nachází ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody, nýbrž od objektivní skutečnosti, že obviněný vazbu či výkon trestu skutečně vykonává. Je tedy věcí příslušného orgánu činného v trestním řízení včetně soudu, aby si tyto skutečnosti včas a náležitě ověřil, zvláště jsou-li patrny pochybnosti ohledně doručení písemností zasílaných obviněnému. V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplynulo, že obviněný P. Š. byl (v jiné trestní věci) v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu dne 5. 8. 2015 ve vazbě, a proto otázku jeho přítomnosti u veřejného zasedání bylo nutno posuzovat z hlediska dodržení výše již citovaného ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. Jestliže tedy v posuzované věci obviněný, který byl ve vazbě, nepožádal ve smyslu § 263 odst. 4 tr. ř., aby veřejné zasedání bylo konáno v jeho nepřítomnosti, nebylo možné, aby Krajský soud v Brně dne 5. 8. 2015 konal ve věci veřejné zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti.

Současně nutno zdůraznit, že ačkoliv vzetím obviněného do vazby (byť v jiné trestní věci) a jejím trváním v době konání veřejného zasedání byly dány zákonné důvody pro nutnou obhajobu ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., neměl obviněný v řízení před odvolacím soudem obhájce, když ani nebyly učiněny kroky směřující k tomu, aby si obhájce buď zvolil, anebo mu byl soudem obhájce ustanoven. Navíc přítomnost obhájce je v takovém případě u veřejného zasedání odvolacího soudu povinná, neboť podle ustanovení § 263 odst. 3 tr. ř. při veřejném zasedání konaném o odvolání musí mít obviněný obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.

V důsledku vadného postupu odvolacího soudu obviněný nemohl uplatnit práva vyplývající z čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a z ustanovení § 33 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. a) a § 38 odst. 1 tr. ř. Došlo tudíž k porušení ustanovení trestního řádu a k nepatřičnému zásahu do ústavně garantovaného práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod ( Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ). Procesní postup odvolacího soudu se tak dostal do rozporu s právem obviněného na spravedlivý proces. Nejvyšší soud se tak ztotožnil s názorem nejvyššího státního zástupce prezentovaným v jeho dovolání a shledal, že postup odvolacího soudu se s výše rozvedenými hledisky a kritérii neshoduje.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že mimořádný opravný prostředek opírající se o dovolací důvody předvídané ustanovením § 265b odst. 1 písm. c) a d) tr. ř. byl nejvyšším státním zástupcem podán důvodně. Proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 3 To 307/2015, jakož i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poněvadž vytýkaná vada byla založena v řízení o odvolání, Nejvyšší soud podle § 265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Úkolem Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, věc s největším urychlením (srov. § 2 odst. 4 věta druhá za středníkem tr. ř.) projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. To znamená znovu projednat podané odvolání obviněného P. Š. Zároveň lze ve smyslu ustanovení § 265s odst. 1, 2 tr. ř. odkázat jednak na právní názor, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil, jednak na zásadu zákazu reformationis in peius. O vazbě obviněného podle § 256l odst. 4 tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud v této věci samostatným usnesením.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. prosince 2015


JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu