11 Tdo 1495/2016
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 1495/2016-35

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2016 dovolání obviněného L. R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 5 To 197/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 10/2016 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného L. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 3 T 10/2016, byl L. R. uznán vinným pod bodem I zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a v bodě II přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, v souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dalším výrokem byl pro část žalovaného jednání podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce odvolání. Na jejich základě Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 5 To 197/2016, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve zprošťujícím výroku, ve výroku o vině pod bodem II a ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, za které a za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně ve výroku I, mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti popsané ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně dopustil tím, že od léta 2014 do září 2015 v P. i jinde na území hl. m. Prahy neoprávněně distribuoval nezjištěnému množství uživatelů převážně po telefonické dohodě heroin a pervitin v nezjištěném množství, kdy tak zejména:
1. v blíže nezjištěném období léta 2014 v P. u něj doma, nedaleko zastávky MHD U K., prodal Š. V. 0,5 g heroinu za 500 Kč a 3x 0,5 g až 1 g heroinu za 500 Kč až 1 000 Kč i spolu s jejím manželem 5x po 1 g heroinu za 1 000 Kč,
2. od poloviny května 2015 do začátku září 2015 naproti tramvajové zastávce MHD U K., v nonstop baru, v P., prodal J. S. 4x do týdne 0,5 g heroinu za 400 500 Kč,
3. v blíže nezjištěném období zimy 2014 až jara 2015 v P. u něj doma či nedaleko zastávky MHD U K. prodal heroin O. V. v zimě 2014 za 200 Kč a poté v roce 2015 1x 0,3 g za 1 000 Kč a 1x 0,3 g mu poskytl zdarma,
4. od července 2014 do září 2015 u něho doma nedaleko zastávky MHD U K. v P. prodal J. Č. 7x do týdne i více po 0,5 g heroinu za 500 Kč a nejméně 2x po 0, 2 g jí poskytl zdarma pervitin,
5. od dubna 2015 do června 2015 v P., nad P., U K., před domem prodal D. O. psaníčko heroinu za 200 Kč a potom 2x týdně 1 g heroinu po 1 000 Kč,
přičemž heroin je uveden v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka omamná a metamfetamin, též známý jako pervitin, je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti popsané ve výroku rozsudku odvolacího soudu dopustil tím, že za užití platební katry Visa Class č. vydané spol. Česká spořitelna, a. s., vedené na jméno pošk. M. P., kterou předtím odcizil odděleně trestně stíhaný M. Š., provedl po společné předchozí domluvě s M. Š. bez vědomí majitelky k její škodě neoprávněné platební transakce tak, že:
- poté, co převzal od M. Š. platební kartu dne 22. 5. 2015 v 4:53 hod. v P., ul. N. H. č. p. , se za užití této platební karty pokusil z účtu pošk. P. vybrat z bankomatu společnosti Česká spořitelna, a. s., částku ve výši 20 000 Kč, což se mu nezdařilo z důvodu překročení denního limitu,
- dne 22. 5. 2015 v 7:34 hod. v P.- Ž., ul. V. , v prodejně Albert umístěné v nákupní galerii Flóra, společně s odděleně tr. stíhaným M. Š. po jejich předchozí domluvě neoprávněně kartou zaplatili zboží v hodnotě 1 128 Kč neznámému muži jako úhradu za poskytnuté taxislužby,
- dne 22. 5. 2015 v 9:02 hod. v P.- L., ul. V. , v prodejně Tesco, v nákupním centru Letňany, společně s odděleně tr. stíhaným M. Š. po jejich předchozí domluvě neoprávněně kartou zaplatili zboží: 2 ks mobilních telefonů zn. Samsung G900 black v celkové hodnotě 27 998 Kč,
a tímto jednáním se tak pokusil poškozené P. odcizením finanční hotovosti způsobit škodu ve výši 20 000 Kč a odcizením finanční hotovosti jí způsobil škodu ve výši 29 126 Kč, celkem ve výši 49 126 Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že dne 17. 7. 2012 vykonal trest odnětí svobody, kdy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 2 T 49/2005, v právní moci téhož dne, mu byl za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1,2 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který mu byl dne 17. 8. 2008 změněn na trest odnětí svobody, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn, přičemž zbytek výkonu trestu mu byl nařízen dne 22. 10. 2011 a vykonal jej dne 17. 7. 2012.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Šárky Hebké dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Podle obviněného nebylo bez pochybností zjištěno a prokázáno, že skutky obsažené v rozhodnutích soudu prvního a druhého stupně spáchal právě on. Obviněný citoval z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 8 Tdo 207/2014, a uvedl, že v případě skutku označeného v obžalobě jako I byla jeho vina prokazována pouze výpověďmi svědků z přípravného řízení. Jde o osoby dlouhodobě závislé na heroinu, čímž může být jejich vnímání značně zkresleno. Výslechy obsahují vždy pouze obecný popis osoby, která jim měla prodávat drogy. V přípravném řízení nebyla provedena rekognice. Neproběhla ani žádná osobní či domovní prohlídka u obviněného, nebyly zajištěné žádné drogy určené k další distribuci. Obviněný sám pravidelně užívá heroin, nikdy však omamné nebo psychotropní látky neprodával. Pouze v několika případech se s další osobou telefonicky dohodl, že si koupí drogu společně. Z důkazů provedených u hlavního líčení obviněný upozorňuje na výpověď svědka J. I., který řekl, že od něj drogy nikdy nekupoval. Vyslýchající policista mu slíbil, že pokud bude vypovídat proti obviněnému, získá status spolupracujícího obviněného. Množství drogy, které si měl koupit, mu bylo navrženo ze strany policejního orgánu. Podle obviněného je proto pravděpodobné, že takto bylo postupováno i u ostatních svědků. Svědek O. V. vypověděl, že obviněného nezná. Kupoval drogy od jistého L., ale šlo o jinou osobu. Stejně tak Š. V. v přípravném řízení vypovídala proti obviněnému, neboť si myslela, že jde o jinou osobu. Svědka J. S. obviněný nezná. Svědek uvedl, že kupoval drogy u zastávky MHD U K., a to v herně, nedokázal však toto místo blíže popsat. Navíc podle obviněného nemohl mít k dispozici finanční prostředky na nákup takového množství drogy, jaké uvedl. Svědkyně J. Č. spolupracuje s policií a opakovaně vypovídá v různých trestních řízeních. Také ona podle obviněného neměla na nákup drog dostatečné finanční prostředky. Ačkoli uvedla, že kupovala v rozhodném období drogy pouze od něj, z jiné trestní věci vyplývá, že nakupovala i od další osoby. D. O. obviněný nezná. Protokoly o výpovědích J. Č. a D. O. byly v hlavním líčení čteny podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoli podle obviněného tyto svědkyně nejsou nezvěstné. Dále obviněný upozorňuje na výpovědi svědků, kteří uvedli, že jim drogy nikdy nenabízel a neprodával. Policejní orgán podle obviněného neprovedl svědkům test, zda byli při podání výpovědi pod vlivem drogy, dokonce se jich ani nedotázal, kdy si drogu naposledy aplikovali.
Podle obviněného nebyl dostatečně prokázán znak kvalifikované skutkové podstaty spáchání činu ve značném rozsahu. Tato část také není řádně odůvodněna. Svědci v přípravném řízení shodně potvrdili, že množství drogy, které dostali při koupi, neodpovídalo množství, které zaplatili. Např. J. S. uvedl, že drogu v jednom případě převážil a namísto požadovaných 0,5 g dostal 0,3 g. Svědci také uvedli, že heroin nebyl kvalitní. Podle obviněného je třeba zohlednit intenzitu újmy, která hrozila nebo nastala, počet osob, kterým měla být látka prodávána, a dobu, po kterou měl obviněný drogu prodávat. Jestliže nebylo jednoznačně prokázáno množství drogy a obsažené účinné látky, kterou měl obviněný v rozhodném období prodávat, měl podle něj soud aplikovat zásadu in dubio pro reo.
Ke skutku uvedenému v obžalobě pod bodem II obviněný uvádí, že potkal M. Š., který ho požádal o zapůjčení finanční hotovosti, kterou mu slíbil obratem vrátit. Za tímto účelem šli k bankomatu, kde se pokusili vybrat finanční hotovost. M. Š. mu k tomu předal platební kartu, o níž uvedl, že patří jeho přítelkyni. Sdělil mu i PIN kód, proto neměl obviněný pochybnost. Podle obviněného tak nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Výpověď M. Š., který byl již mnohokrát odsouzen za majetkovou trestnou činnost, obhajoba nepovažuje za důvěryhodnou.
Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 5 To 197/2016, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění, popřípadě procesní postup orgánů činných v trestním řízení. Jde přitom pouze o opakování jeho obhajoby, s níž se již vypořádal částečně soud prvního stupně, částečně pak odvolací soud. Žádný případ extrémního rozporu skutkových zjištění a obsahu provedených důkazů přitom obviněný neuvádí, vyjadřuje pouze nesouhlas s jejich hodnocením. Nad rámec dovolacího řízení pak lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Do oblasti skutkových zjištění směřuje také námitka nenaplnění znaku značného rozsahu. V tomto případě lze obviněnému přisvědčit, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je poněkud kusé. Tento nedostatek však beze zbytku napravil odvolací soud, který na str. 10 provedl výpočet celkového množství distribuované drogy, které pak v duchu relevantní judikatury společně s dalšími okolnostmi vyhodnotil jako naplňující uvedený znak. Nedal přitom obviněnému za pravdu v tom směru, že by jím distribuovaný heroin měl špatnou kvalitu, ani že by distribuované množství bylo výrazně nižší. Obviněným předestřené námitky se tedy neshodují se soudy provedeným hodnocením důkazů. Nicméně i kdyby obviněný skutečně distribuoval podstatně nižší množství drogy, stále by kvalifikační znak velkého rozsahu co do množství naplnil, vzhledem k tomu, že měl podle rozsudku distribuovat celkem 277,1 g heroinu. Další okolnosti, jako počet osob, kterým byla droga distribuována či doba, po kterou se tak dělo, rovněž obviněnému neprospívají.
Také námitky směřované proti skutku, kterým byl v rozsudku soudu prvního stupně obviněný uznán vinným pod bodem II a jehož popis byl posléze upraven odvolacím soudem, představují pouze vlastní verzi obviněného, která však nekoresponduje s provedenými důkazy. Zde lze nad rámec dovolacího řízení zcela odkázat na odůvodnění rozhodnutí zejména odvolacího soudu.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný L. R. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 11. 2016

JUDr. Karel Hasch
předseda senátu