11 Tdo 1480/2011
Datum rozhodnutí: 16.12.2011
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.



11 Tdo 1480/2011-13

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2011 o dovolání obviněného M. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 13. července 2011, sp. zn. 42 To 175/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 82/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 11. května 2011, sp. zn. 1 T 82/2010, byl obviněný M. Š. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti roků.

Stalo se tak na podkladě zjištění, že obviněný ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 9. 6. 2009 sp.zn. 2 T 63/2009, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2009, odsouzen mimo jiné pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roků a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 1 roku a byl navíc k řízení motorových vozidel nezpůsobilý, když mu bylo dechovým analyzátorem naměřeno 1,26 promile alkoholu a přestože není ani držitelem žádného řidičského oprávnění,
dne 29. 4. 2010 v 13.30 hod. řídil v J. a poté z J. směrem na P. osobní automobil zn. Peugeot 309 a byl při tom kontrolován policií.

O odvolání obviněného M. Š. rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě napadeným usnesením ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 42 To 175/2011, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. Š. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný popřel, že by se žalovaného jednání dopustil a zdůraznil, že od počátku trestního řízení uvádí, že předmětné vozidlo neřídil. Soudy se spokojily toliko s výpovědí jediného svědka, a to policisty Trnky, přičemž odvolací soud pak odmítl výpověď svědka M. P. s tím, že je nevěrohodná, ač je v souladu s výpovědí dovolatele. Má tedy za to, že soudy měly v pochybnostech zhodnotit důkazy tak, že nebylo vyvráceno jeho tvrzení, že předmětné vozidlo neřídil. V závěru proto navrhl, aby usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 42 To 175/2011, bylo zrušeno a Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, bylo uloženo, aby jeho odvolání znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./. Vykazuje rovněž zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Obviněný označil jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomu je třeba v obecné rovině zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle citovaného zákonného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).

K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.

S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávného hodnocení provedeného dokazování (tj. že soudy především nesprávně vyhodnotily výpověď svědka Trnky a nesprávně jako nevěrohodnou odmítly výpověď svědka M. P.). Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá ve věci učiněná skutková zjištění a postup soudů při jejich zjišťování. Své námitky totiž dovolatel staví na popření skutkových zjištění, jež ve věci ohledně jeho pachatelství a průběhu skutkového děje učinily oba nižší soudy. Nejde zde tedy o námitky právní. Námitky, které dovolatel v rámci dovolání uplatnil, jsou tedy z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.

Jen pro úplnost tak lze nad rámec dovolacího řízení dodat, že z obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění, učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely přitom skutečně zejména z výpovědi svědka Jiřího Trnky, nicméně tuto výpověď velmi pečlivě a podrobně vyhodnotily. Zabývaly se přitom rovněž obhajobou obžalovaného a velmi pečlivě se vypořádaly i s jeho věrohodností. Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě pak vyhodnotil i výpověď svědka M. P., přičemž není pravdivé tvrzení obviněného, že by výpověď jmenovaného svědka odmítl, ač tato byla v souladu s jeho vlastní výpovědí. Naopak odvolací soud pečlivě odůvodnil, z jakých důvodů dospěl k závěru o nevěrohodnosti a účelovosti výpovědi tohoto svědka, když správně poukázal na podstatné rozpory mezi tvrzeními svědka a výpovědí samotného obviněného (a to jak co do obsazení předmětného vozidla, tak co do druhu policií použitého dopravního prostředku i počtu policistů, jež se na kontrole řidiče vozidla podíleli).

V posuzované věci je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí, která nevzbuzují pochybnosti.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by se dále zabýval napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím ve smyslu § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. prosince 2011

Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch


Vypracoval:
JUDr. Ivo Lajda