11 Tdo 1450/2004
Datum rozhodnutí: 16.12.2004
Dotčené předpisy:




11 Tdo 1450/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. prosince 2004 dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2004, sp. zn. 4 To 100/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 48/2003, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2004, sp. zn. 4 To 100/2004, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. srpna 2003, sp. zn. 1 T 48/2003, kterým byl uznán vinným v bodě 1) trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a v bodě 2) trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea 2 tr. zák., a odsouzen za trestný čin v bodě 1) k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 37 tr. zák. pro skutek uvedený pod bodem 2), kterým spáchal trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea 2 tr. zák. bylo rozhodnuto o upuštění od uložení souhrnného trestu, neboť trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný.

Dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V textu tohoto mimořádného opravného prostředku setrval na své obhajobě uplatněné v předchozím řízení.Vytkl odvolacímu soudu, že neprovedl jím navrhovaný důkaz opatřením znaleckého posudku ohledně části motoru automobilu OPEL FRONTERA, který je k dispozici a který patrně pochází z vozidla odcizeného společnosti CCB L., s. r. o. a v případě závěru znalce, že jde o původní díl by tak byla potvrzena jeho obhajoba. Namítl, že právní hodnocení zjištěného skutkového stavu je nesprávné, soud měl podle jeho názoru dojít k závěru, že bez pochybností není prokázána jeho vina a měl jej obžaloby pro trestný čin podílnictví uvedený v bodě 1) zprostit. K trestnému činu padělání a pozměňování veřejné listiny, kterým byl uznán vinným namítl, že i zde soud nesprávně hodnotil zjištěný skutkový stav, když neuvěřil tvrzení obhajoby, že vědomě nepoužil falšovanou veřejnou listinu při prokazování své bezúhonnosti.

Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 8. 2003, sp. zn. 1 T 48/2003, a na něj navazující usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 4 To 100/2004, a přikázal Okresnímu soudu v Prostějově, aby v potřebném rozsahu věc znovu projednal a rozhodl, popřípadě aby sám rozhodl tak, že se obviněný obžaloby zprošťuje.

Z písemného vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že obviněný uplatnil v celém rozsahu námitky, které směřují výhradně proti hodnocení ve věci pořízených důkazů a z nich vyvozených skutkových zjištění. Takto pojaté námitky však s uplatněným dovolacím důvodem nekorespondují a dovolací důvod tak obviněný deklaroval pouze formálně. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. S. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Z dikce zákona vyplývá, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Z vymezení zákonných důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je zřejmé, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, ačkoli to zákon výslovně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento závěr lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení a platí tedy i ve vztahu k důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož je tento dovolací důvod dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je přitom třeba dále dovodit, že nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V posuzované věci s ohledem na výše již citovaný obsah dovolání je zřejmé, že obviněný v dovolání uplatnil pouze námitky zpochybňující úplnost dokazování a hodnocení důkazů (srov. dožadoval jsem se, aby tato část motoru byla zkoumána znalcem . Tento důkaz proveden nebyl ., neuvěřil mé obhajobě . ). Obviněný ve skutečnosti v dovolání neuplatnil jedinou námitku vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkovému stavu zjištěnému oběma soudy a z charakteru námitek dovolatele je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu a teprve na základě tohoto poukazuje na údajnou nesprávnost právního hodnocení. Jak je vyloženo shora, námitky zpochybňující hodnocení důkazů a skutková zjištění nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř.

Obviněný se svým pojetím dovolání tak ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť námitky uplatněné proti napadenému rozhodnutí tento, ale ani jiný dovolací důvod obsahově nenaplňují.

Pokud jde o dovolatelem požadovanou expertízu předmětného bloku motoru, pak z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. S. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. , a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. prosince 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík