11 Tdo 1439/2010
Datum rozhodnutí: 08.02.2011
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.



11 Tdo 1439/2010-17

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2011 dovolání podané obviněným M. H. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 8 To 342/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 31/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného M. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 89 T 31/2010, byl M. H. uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), za který byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, blíže popsaného loveckého nože a kovového bubínkového koltu.

Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 22.00 hodin dne 27. 11. 2009 do 5.00 hodin dne 28. 11. 2009 v koupelně bytu ve druhém poschodí domu na ulici S. s označením K., po předchozím posezení u kávy, na které s ním poškozená D. Č. dobrovolně odešla do bytu, tuto donutil k souloži, a to tím způsobem, že v době, kdy chtěla z bytu odejít, jí řekl, že nikam nepůjde, chytil ji za ramena a natlačil zpátky na židli, posadil se vedle ní, přičemž vzal do ruky nůž, tento opřel špičkou o stůl a točil s ním, poškozenou objal silně kolem ramen a líbal ji, poškozená uhýbala hlavou, pokoušela se dostat z jeho objetí a říkala mu, ať to nedělá, protože se bránila, řekl jí: Vidíš ten nůž? a nůž jí přiložil k hrudníku, poté jí řekl, že se mu tam vysvleče, když toto poškozená odmítla, chytil ji jednou rukou za zápěstí pravé ruky, ve druhé držel nůž a takto ji zatáhl do koupelny a zavřel dveře, zde ji od sebe odstrčil směrem k umyvadlu a znovu jí řekl, aby se vysvlékla, a když toto odmítla, vytáhl z pravé kapsy revolver černé barvy a namířil na poškozenou, přičemž v druhé ruce stále držel nůž, přišel k ní, objal ji a silně tiskl k sobě a přitom ji svlékal, nůž odložil do umyvadla, osahával ji na prsou, poškozená jej od sebe odstrkovala, bouchala, křičela, prosila, ať ji pustí, na což reagoval, řekl jí: Přestaň nebo tě zabiji. , chytil ji za vlasy a řekl: Ty kurvo, ty se vysvlečeš. a strčil do ní, kdy se při pádu udeřila hlavou o horkou trubku a upadla na záda na záchodovou mísu, poté se na ni posadila, on na ni mířil revolverem a znovu na ni křičel, aby se vysvlékla, ona jej prosila, ať ji pustí, že nikomu nic neřekne, poté jí zul boty, svlékl rifle a protože se bránila, přiložil jí revolver k hlavě, přikázal, aby si svlékla tričko, což ze strachu učinila, on jí svlékl podprsenku, sedl si na sprchový kout, stáhl jí kalhotky a přikázal jí, aby roztáhla nohy, potom ji osahával na přirození, zasunoval jí prsty do přirození, poté ji znovu chytil za vlasy, takto ji postavil a otočil zády k němu, sám se svlékl, přičemž se poškozená posadila zpátky na záchodovou mísu, on se k ní přitiskl a pokoušel se o soulož, když se poškozená bránila, stáhl ji na zem na břicho, jednou rukou ji tiskl k zemi, aby se nemohla hýbat, nalehl na ni a vykonal soulož, poté se oblékl a řekl poškozené, že pokud půjde na policii, stejně si ji najde a zabije ji, poškozená se oblékla a z místa utekla.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 8 To 342/2010, tak že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil i za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2010, č. j. 92 T 20/2010 26, který nabyl právní moci dne 17. 3. 2010, podle § 241 odst. 1 a § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, pro jehož výkon jej rovněž zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. dále obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvaceti čtyř měsíců. Shodně jako soud prvního stupně uložil odvolací soud obviněnému trest propadnutí věci. Nakonec zrušil výrok o trestu z výše citovaného trestního příkazu, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný , prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Pavlíny Urbancové dovolání , ve kterém uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že se odvolací soud nevypořádal se skutečnostmi uváděnými obviněným v jeho odvolání, především nebylo prokázáno bez důvodných pochybností, že k pohlavnímu styku mezi ním a poškozenou došlo v důsledku použití násilí. Na poškozené nebyly zjištěny žádné známky fyzického násilí, také gynekologickým vyšetřením nebyly zjištěny známky nedobrovolného pohlavního styku. Jediným důkazem je v podstatě výpověď poškozené. Obviněný přitom v průběhu řízení uváděl, že poškozená je osobou drogově závislou, přičemž nebyl na jeho návrh proveden důkaz lékařským vyšetřením poškozené zaměřený právě na užívání drog. Nebyl také zkoumán dosavadní vztah poškozené k mužům. Motivem jednání poškozené byla podle obviněného pomsta, neboť obviněný nechtěl pokračovat v poměru s ní (přičemž ji také finančně podporoval) a oznámil jí, že se vrací ke své družce.

Dále nebylo vyhověno návrhu obviněného, aby bylo soudu předloženo modré pyžamo, které měl na sobě v době, kdy u něj byla poškozená. Uvedené pyžamo nemá žádné kapsy, tedy nemohl z jeho kapsy vytáhnout revolver. Obviněný pak také namítá, že nebylo přihlédnuto k důkazům provedeným v hlavním líčení, které hovořily v jeho prospěch. Jednalo se o výpověď matky jeho přítelkyně M. M. a čtení výpovědi svědka F. Soud prvního stupně se též nevypořádal s výpovědí svědka E. H.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil ve smyslu § 265l odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se do doby rozhodnutí k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že jím napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, uvádí však výhradně námitky směřující proti rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů. Přitom je třeba říci, že většina jeho námitek byla vyvrácena již před soudem prvního stupně, další pak odvolacím soudem. Oba soudy v tomto směru své závěry také řádně, logicky a přesvědčivě zdůvodnily, přičemž odůvodnění jejich rozhodnutí nebudí žádné pochybnosti.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. února 2011


Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch