11 Tdo 1438/2012
Datum rozhodnutí: 01.03.2013
Dotčené předpisy: § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoník, § 116 tr. zákoník



11 Tdo 1438/2012-I.-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. března 2013 dovolání podané nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného K. T. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 13 To 247/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 116/2012, a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 13 To 247/2012.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 26 T 116/2012, byl obviněný K. T. uznán vinným dvěma skutky, oběma kvalifikovanými jako pomoc podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, v prvním případě ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za které mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to dvou v rozsudku blíže specifikovaných notebooků, a bylo rozhodnuto o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to dvou kusů razítek.
Trestné činnosti se měl podle skutkových zjištění dopustit tím, že
1. dne 13. 2. 2012 ve S. , okr. K. , v objektu vrakoviště na parcele č. 701 v katastrálním území K. v úmyslu vytvořit podmínky pro čerpání úvěru a finančně z něho těžit opatřil V. T. nepravdivé potvrzení o zaměstnání a o výši pracovního příjmu u společnosti Adult Medi Consulting, s. r. o., se sídlem Praha 9, Nad Kolčavkou 2241/6a, a toto potvrzení jí předal za účelem, aby je užila pro účely získání úvěru, přičemž V. T. tento doklad vědomě předložila v rámci sjednávání smlouvy o úvěru se společností Československá obchodní banka, a. s., přestože nikdy nebyla zaměstnancem shora uvedené společnosti, na základě toho pak uzavřela smlouvu o úvěru, dle které jí měl být poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který však nebyl bankou vyplacen,
2. počátkem měsíce února roku 2012 ve S. , okr. K. , v objektu vrakoviště na parcele č. 701 v katastrálním území K. v úmyslu vytvořit podmínky pro čerpání úvěru a finančně z něho těžit opatřil L. L. nepravdivé potvrzení o výši pracovního příjmu a výplatní pásky se smyšlenými údaji o zaměstnavateli společnosti Adult Medi Consulting, s. r. o., se sídlem Praha 9, Nad Kolčavkou 2241/6a, a tyto doklady L. L. předal za účelem, aby je užil pro účely získání úvěru, přičemž L. L. tyto doklady vědomě předložil v rámci sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru s GE Money Bank, a. s., na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, z něhož za poskytnuté falešné potvrzení o výši příjmu a výplatní pásky vyplatil obviněnému částku 75 000 Kč.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož základě Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 13 To 247/2012, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pomocí k přečinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, dílem dokonanému, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvaceti sedmi měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Dále obviněnému uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty a rozhodl o zabrání věcí stejně jako soud prvního stupně. Do výroku rozsudku převzal shodná výše citovaná skutková zjištění.
Proti tomuto rozsudku podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného K. T. , kterým ho napadl v celém rozsahu. K důvodům dovolání uvedl, že rozsudek soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném právním posouzení otázky pokračování v trestném činu a odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce shrnul dosavadní postup soudů a právní závěry Krajského soudu v Praze, se kterými vyslovil nesouhlas. Odvolací soud podle něj zcela přehlédl, že u každého z útoků byl obviněný účasten trestné činnosti jiného hlavního pachatele. Mezi těmito pachateli nebyla zjištěna žádná trestná součinnost. Dovolatel vyložil zásadu akcesority účastenství, podle níž v takové situaci nelze trestnou činnost účastníka posoudit jako pokračující trestný čin, byť by jinak byly podmínky § 116 tr. zákoníku splněny. Dovolatel dále odkázal na příslušnou judikaturu, která je podle něj aktuální i podle trestního zákoníku, neboť zásada akcesority účastenství v něm zůstala zachována a právní úprava jak účastenství, tak i pokračování v trestné činnosti je z tohoto hlediska prakticky shodná jako v zákoně č. 140/1961 Sb.
Jednání obviněného bylo podle dovolatele zcela správně posouzeno soudem prvního stupně jako dva samostatné skutky výše citované právní kvalifikace. Správně pak byl obviněnému uložen také úhrnný trest.
Vzhledem k uvedenému navrhl nejvyšší státní zástupce závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 13 To 247/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Do doby vydání tohoto rozhodnutí nebylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno žádné vyjádření obhájce obviněného.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací
(§ 265c tr. ř.) nejprve zjistil, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
V projednávaném případě Nejvyšší soud zjistil, že napadený rozsudek Krajského soudu v Praze skutečně trpí dovolatelem vytýkanou vadou. Již z výše citovaného popisu skutkových okolností je zřejmé, že se obviněný jako pomocník podílel na činnosti dvou odlišných hlavních pachatelů, jejichž trestná činnost spolu nijak nesouvisela.
Trestní zákoník stejně jako trestní zákon č. 140/1961 Sb. stojí na zásadě akcesority účastenství. Jak správně podotkl nejvyšší státní zástupce, právní úprava účastenství i pokračování v trestné činnosti v trestním zákoníku je prakticky shodná jako v trestním zákoně, odlišnosti nejsou z posuzovaného hlediska podstatné. Uplatní se tak i nejvyšším státním zástupcem citovaná judikatura. Podle rozhodnutí č. 61/1994 Sb. rozh. tr.: Účastenství podle § 10 odst. 1 tr. zák. na trestných činech různých pachatelů nelze posoudit jako jeden pokračující trestný čin účastenství, byť by jinak byly splněny podmínky pro takové posouzení všech útoků uvedené v § 89 odst. 3 tr. zák. (obdobně č. 49/2009-II Sb. rozh. tr. v případě pojistného podvodu). Z toho je zřejmé, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadou.
Nejvyšší soud proto po zjištění, že dovolání nejvyššího státního zástupce je opodstatněné, zrušil podle § 265 k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek soudu druhého stupně. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil rovněž další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud se bude věcí znovu zabývat na základě odvolání obviněného. V novém řízení je vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.), zákazem reformace in peius (§ 259 odst. 4 tr. ř.), jakož i vymezením přezkumu věci vyplývajícím z obsahu dovolání (nemůže přezkoumat s výjimkou tzv. nových skutečností věc ve větším rozsahu, než mohl Nejvyšší soudu podle 265i odst. 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci podle
§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 1. března 2013

Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch