11 Tdo 1417/2004
Datum rozhodnutí: 14.12.2004
Dotčené předpisy:




11 Tdo 1417/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. prosince 2004 dovolání obviněného J. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. února 2004, sp. zn. 5 To 42/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 121/2003, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. G. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. února 2004, sp. zn. 5 To 42/2004, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 12. listopadu 2003, sp. zn. 101 T 121/2003, kterým byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítl, že na základě proběhlého dokazování není možné učinit závěr o jeho úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví s tím, že dle jeho názoru z výsledku provedeného dokazování vyplývá, že se jen bránil napadání ze strany poškozeného a že ke zjištěnému zranění poškozeného došlo při jejich vzájemné potyčce. Má za to, že jeho jednání lze posoudit toliko jako nedbalostní a kvalifikovat ho jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 5 To 42/2004 a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Z písemného vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že dovolání považuje za přípustné, závěry obou soudů po provedeném dokazování považuje za správné a dovolání obviněného proto považuje za zjevně neopodstatněné. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání J. G. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního, resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v § 265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).V této souvislosti je nutno připomenout, že nápravu některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad je podle trestního řádu možno učinit prostřednictvím dalších mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona podle ustanovení § 266 tr. ř. a násl., případně obnovy řízení podle § 277 a násl. tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V opačném případě nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.

Námitky dovolatele v tomto ohledu nemohou obstát, neboť obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jeho argumentace se opírá výhradně o námitky skutkového charakteru. Obviněný konkrétně namítl, že nelze dospět k závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., neboť se uvedeného jednání dopustil z nedbalosti. Tuto námitku však uplatnil v návaznosti na jiný (jím tvrzený) skutkový stav, než který byl zjištěn oběma soudy, a předestírá v této souvislosti své skutkové závěry na základě jiného hodnocení provedených důkazů, než učinily soudy obou stupňů. Konkrétně namítá, že ke zranění poškozeného došlo při jejich vzájemném konfliktu. Tím se ovšem domáhá zásadní změny skutkových závěrů ustálených v napadeném rozhodnutí. To evidentně vyplývá z toho, že podle zjištění obou soudů sice došlo k potyčce mezi obviněným a poškozeným, ovšem poté, co poškozený již seděl v křesle jej obviněný znovu napadl, a to tak, že jej zezadu bodl nožem 1x do zad a poté ještě 3x do oblasti hrudníku, přičemž došlo i k protětí pohrudnice, v důsledku čehož byl poškozený bezprostředně ohrožen na životě. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn oběma soudy, dovolatel však neuvádí jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala soudy obou stupňů učiněné právní posouzení skutku, eventuálně která by vytýkala porušení jiných ustanovení hmotného práva. Dovolatelem vytýkané vady tak mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci a teprve v důsledku takto odlišně zjištěného skutkového stavu se dovolává nesprávného právního posouzení věci. Jak je vyloženo shora, námitky zpochybňující hodnocení důkazů a skutková zjištění nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak bylo výše již uvedeno, obviněný sice dovolání formálně opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti dovolání založil na námitkách, které obsahově nejen tento, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod nenaplňují. Dovolání tak bylo podáno z jiných než zákonem stanovených důvodů. V takovém případě nelze přistoupit ani k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a II. ÚS 651/02).



S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání J. G. bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. prosince 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík