11 Tdo 141/2011
Datum rozhodnutí: 12.05.2011
Dotčené předpisy: § 89 odst. 7 tr. zák.



11 Tdo 141/2011-17

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2011 dovolání podané obviněným Ing. J. C h. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 5 To 461/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 306/2009, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 5 To 461/2010.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. 9 T 306/2009, byl Ing. J. Ch. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.), za který byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců. Současně bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen nahradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR.

Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 24. 7. 2009 v 11.00 hod. v B., jako řidič služebního osobního automobilu Škoda Octavia combi, PEM, s. r. o., při jízdě v levém jízdním pruhu vozovky ulice K. ve směru do centra v prostoru před sloupem veřejného osvětlení porušil ustanovení § 12 odst. 5. zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, najel do pravého jízdního pruhu bez ohledu na zde jedoucí vozidlo Škoda Favorit, majitelky M. K., v důsledku čehož řidič tohoto vozidla J. H. po bočním střetu s vozidlem Škoda Octavia nezvládl řízení a prudce narazil do sloupu veřejného osvětlení Technických sítí Brno, a. s., nacházejícího se vpravo mimo vozovku, kdy utrpěl zlomenu pravé čéšky s posunem, otřes mozku, podvrtnutí krční páteře a odřeniny hrudníku, což si vyžádalo úvodní operační řešení zlomeniny, následnou hospitalizaci do 31. 7. 2009 a následné léčení s citelným omezením obvyklého způsobu života v důsledku pohybu pouze s pomocí berlí po dobu přesahující dva měsíce.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 5 To 461/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný , prostřednictvím svého obhájce Mgr. et Bc. Pavla Skřipce dovolání, kterým napadl všechny výroky těchto rozhodnutí, přičemž uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že státní zástupce a soud prvního stupně vycházeli při kvalifikaci zranění poškozeného z jeho subjektivního tvrzení. Jediné zdravotní doklady, propouštěcí zpráva MUDr. Pavola Vojtaníka a zpráva o zranění prim. MUDr. Pavla Macha, PhD., z kliniky úrazové chirurgie neobsahují žádný důvod, proč by měl poškozený po dobu téměř čtyř měsíců chodit pomocí oboustranných berlí, chůze o berlích je v tomto posudku doporučena v rozmezí čtyř až osmi týdnů. Obviněný proto nechal zpracovat a před veřejným zasedáním u odvolacího soudu založil do spisu posudek znalce MUDr. Zdeňka Krejzlíka, CSc., ve kterém tento znalec konstatuje výrazné rozpory mezi lékařskými zprávami a subjektivními údaji poškozeného. Mimo jiné obviněný ze znaleckého posudku cituje, že pokud je řidič řádně upoután v bezpečnostním pásu, k nárazu kolena na palubní desku nedochází. Obviněný nesouhlasí s konstatováním odvolacího soudu, že tento znalec nepřihlédl k protokolu o nehodě v silničním provozu a ke všem lékařským zprávám založeným ve spise, znalec měl podle něj k dispozici všechny podklady ve spise a k posudku je přiložil. Odvolací soud měl podle jeho názoru provést výslech znalce a zeptat se jej, zda po předložení těchto listin na svých závěrech trvá. V této části je tedy usnesení krajského soudu nepřezkoumatelné.

Dále obviněný ve svém dovolání poukazuje na některé závěry znaleckého posudku Ing. Jiřího Meduny, který podle něj konstatoval zásadní rozdíly mezi šetřením Policie ČR a výpovědí poškozeného. Zdůrazňuje některé závěry znaleckého posudku a vyjádření znalce při hlavním líčení. Podle obviněného měla být řádně a pečlivě hodnocena věrohodnost poškozeného, neboť fakta svědčí o snaze přinejmenším zkreslit určité skutečnosti. Podle obviněného soudy nevyužily všechny možnosti ke zjištění skutkového stavu, čímž došlo k porušení několika procesních zásad. Dále pak vyjmenovává, v čem tato porušení spočívala. Soud prvního stupně podle něj neprovedl došetření chybějících faktů ani neuplatnil zásadu in dubio pro reo a jednání obviněného nesprávně kvalifikoval. Nebylo zjišťováno, jak došlo ke kolizi obou vozidel, nebylo určeno místo střetu, verze poškozeného nemá oporu v poškození vozidla Octavia a znaleckém posudku. Ke zranění poškozeného došlo, protože nebyl řádně připoután, pásy vozidla Škoda Forman byly upraveny tak, aby působily jako volné.

Po výčtu pochybení obou soudů pak obviněný zdůrazňuje, že i z uvedených důvodů nesprávná skutková zjištění byla nesprávně právně posouzena. V důsledku toho je vadný i výrok o náhradě škody.

Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a sám ve věci rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací
(§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Jinými slovy posuzuje, zda učiněná skutková zjištění jsou v souladu s jejich právním posouzením z hlediska správného výkladu práva.

Přestože námitky obviněného jsou především skutkové povahy a Nejvyšší soud se jimi nemohl z uvedených důvodů zabývat (dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.), uvedl také, že skutkové zjištění, které soudy učinily, bylo nesprávně právně posouzeno. V tomto směru zjistil Nejvyšší soud, že popis skutku ve výroku rozsudku neodpovídá jednoznačně právnímu závěru o tom, že zranění poškozeného, které měl obviněný zaviněním dopravní nehody způsobit, má charakter těžké újmy na zdraví ve smyslu ustanovení § 89 odst. 7 tr. zák. Zřejmě mělo jít o těžkou újmu záležící v delší dobu trvající poruše zdraví podle písm. ch) citovaného ustanovení trestního zákona. Podle dlouhodobé judikatury soudů České republiky je však třeba uvést, že v soudní praxi vžitou hranici asi šesti týdnů lze považovat za hranici mezi těžkou újmou na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 tr. zák. a ublížením na zdraví ve smyslu § 221 odst. 1 tr. zák., resp. § 223 odst. 1 tr. zák., za předpokladu, že přibližně po tuto dobu trvá vážná porucha zdraví (srov. II./1965 Sb. rozh. tr. a další). Podle popisu skutku poškozený byl hospitalizován po dobu 7 dnů za účelem operace zlomené čéšky s posunem a dále citelně omezen v obvyklém způsobu života v důsledku pohybu pouze s pomocí berlí po dobu přesahující dva měsíce. Tento popis újmy na zdraví, která byla posouzena jako těžká, není dostatečně výstižný z hlediska uvedeného požadavku, ale postačoval by, pokud by jej soudy náležitě rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí. To se nestalo a navíc soudy se vůbec nezabývaly stěžejní otázkou této problematiky, o jakou formu těžké újmy a z jakých důvodů podle obecného ustanovení § 89 odst. 7 tr. zák. mělo jít.

Z tohoto důvodu Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř., podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Krajskému soudu v Brně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Po těchto závěrech se Nejvyšší soud musel zabývat i skutkovými námitkami dovolání týkajícími se zjištění důsledků dopravní nehody na zdravotní stav poškozeného, které by jinak, jak již bylo uvedeno, samy o sobě nemohly být důvodem dovolání a vedly by k jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Zjistil, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly správně. Za zcela zásadní důkaz v tomto smyslu je nutno považovat zprávu ošetřujícího praktického lékaře o průběhu léčení a jeho ukončení, jakož i o ukončení pracovní neschopnosti. Taková zpráva ve spise chybí. Orgány činné v trestním řízení se v tomto směru spokojily jen ze zprávami lékařů z kliniky úrazové chirurgie, kteří se mohli vyjádřit k následné léčbě a omezení poškozeného jen z hlediska předpokládaného průběhu jeho uzdravování a jsou z hlediska zejména doby nutnosti používání berlí neurčité. Další závěry soudů jsou zřejmě opřeny o tvrzení poškozeného, jež však bylo výrazně zpochybněno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, soudního znalce MUDr. Zdeňka Krejzlíka, CSc., kterýžto důkaz provedl přečtením odvolací soud ve veřejném zasedání, ale nevyvodil z něj právu odpovídající důsledky.

Při novém projednání odvolání obviněného odvolací soud doplní naznačeným způsobem dokazování. Jde v podstatě o opatření zdravotní dokumentace, jak o ní hovoří zmíněný znalec na č. l. 29 svého posudku a doplnění tohoto posudku o stanovení doby a vážnosti omezení poškozeného v běžném životě. Zpochybněním úplného souladu soudy popsaných skutkových závěrů a jejich právního posouzení Nejvyšší soud však nevylučuje možnost, že odvolací soud po provedeném doplnění dokazování dojde ke shodným právním závěrům. Bude však nutné, aby je v souladu s výše citovanými právními názory vyplývajícími ze zavedené judikatury a navazujícími na právní definici těžké újmy na zdraví v ustanovení § 89 odst. 7 tr. zák. náležitě vysvětlil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 12. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch