11 Tdo 1376/2015
Datum rozhodnutí: 16.12.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 1376/2015-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 16. prosince 2015 dovolání podané obviněným Ing. D. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 13 To 307/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 50/2010 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. D. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 20 T 50/2010, byl obviněný Ing. D. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, za které byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce tří let za současného vyslovení dohledu. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona bylo obviněnému uloženo, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil hradil řádné výživné a dlužné výživné na nezletilou dceru. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený P. C. C., a. s., se sídlem P. n., P. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že
1. dne 5. 9. 2008 v P. v sídle společnosti P. C. C., a. s., P. n., zneužil svého pracovního postavení v této společnosti, když jako v. produktového úseku záměrně uvedl nepravdivé skutečnosti při uzavírání revolvingového úvěru na jméno L. V., když bez jeho vědomí s ním uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru ve výši 166 000 Kč, které byly na jeho žádost poukázány na bankovní účet majitele P. J., který mu tyto finanční prostředky předal a on si je ponechal pro vlastní potřebu, čímž způsobil společnosti P. C. C., a. s., škodu ve výši 166 000 Kč, dne 20. 1. 2009 v P. v sídle společnosti P. C. C., a. s., P. n., zneužil svého pracovního postavení v této společnosti, když jako v. produktového úseku záměrně uvedl nepravdivé skutečnosti při uzavírání revolvingového úvěru na jméno J. K., když bez jeho vědomí s ním uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru ve výši 336 833 Kč, které nechal vyplatit na svůj bankovní účet a J. K. je nepředal, ale ponechal si je pro vlastní potřebu a způsobil tak společnosti P. C. C., a. s., škodu ve výši celkem 336 833 Kč, způsobil společnosti P. C. C., a. s., škodu ve výši 502 833 Kč,
2. úmyslně neplnil zákonnou vyživovací povinnost na svou nezl. dceru, která mu byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 6. 2007, pod sp. zn. 19 P 56/2007, s nabytím právní moci dne 22. 8. 2007, kdy mu bylo stanoveno platit výživné na dceru ve výši 4 500 Kč měsíčně, a to ke každému patnáctému dni v měsíci předem k rukám její matky M. Š., a tuto svou zákonnou povinnost si neplnil od měsíce prosince 2010 do měsíce září 2013 včetně, mimo měsíce prosince 2011, kdy zaplatil částku 8 000 Kč, měsíce dubna 2012, kdy zaplatil částku 5 500 Kč a měsíce června 2013, kdy zaplatil částku 2 000 Kč, přičemž za celé toto období dluží na výživném částku ve výši 137 500 Kč, kdy výživné neplatil, ačkoliv o své vyživovací povinnosti věděl a finanční prostředky, byť částečně, měl z příležitostné výdělečné činnosti. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud usnesením ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 13 To 307/2014 podle § 256 tr. řádu zamítl.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání dne 11. 11. 2014 prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jaroslavy Moravcové. Dovolání doplnil dalším podáním ze dne 12. 11. 2014. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. l) ve spojení s písm. g) tr. řádu.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že nevyužívá svého oprávnění podle § 265h odst. 2 tr. řádu a k dovolání se vyjadřovat nebude. Podle ustanovení § 265r odst. 1 tr. řádu vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Obviněný uplatnil ve svém dovolání dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l) a g) tr. řádu. Obviněný trvá na tom, že žádné předpisy neporušil a nebylo to ani prokázáno a vždy jednal v souladu s vnitřním předpisem společnosti P. C. C., a. s. Obviněný namítá, že rozsudek je vydán na podkladě zjištění, že svědek J. K. žádnou smlouvu o úvěru neuzavřel a podobně se vyjádřil i svědek L. V., dále předmětný rozsudek vychází ze závěru znalce, dle něhož na úvěrové smlouvě nejsou podpisy J. K., jakož i tvrzení svědka J. K., dle něhož tvrdil panu R., že žádnou smlouvu neuzavřel, že nebyl opakovaně k zastižení, pohybuje se po území ČR, musí se živit možná i z nelegálních příjmů. Obviněný tvrdí, že pokud by neměl občanský průkaz J. K., nebyl by schopen vyplnit ani osobní údaje o něm. Co se týče podpisu, zastává názor, dle něhož mohl sám J. K. úmyslně změnit podpis na úvěrové smlouvě a tuto uzavřít s úmyslem ji nikdy nesplatit. Uvádí, že není pravdou, že nezajistil doklady stanovené předpisem, příjem byl doložen výplatními páskami, inkaso při sjednávání být nemuselo v období zvýšeného klientského zájmu, což bylo děláno s vědomím Ing. S. Vyplacení finančních prostředků podle smlouvy s J. K. bylo dle něj provedeno v souladu s vnitřním pracovním předpisem P3-2. Obviněný dále namítá, že výpověď svědka P. J. soud vůbec nebral v potaz a jeho svědeckou výpovědí se nezabýval, přičemž ten ve své svědecké výpovědi uvedl, že obdržel na svůj účet od obviněného peníze, které mu předal hotově k jeho rukám a následně uviděl, jak obviněný tyto peníze předává dalšímu muži ve věku 50- 60 let. Obdobné platí dle dovolatele rovněž u L. V., jehož výpověď považuje za nevěrohodnou, jelikož byl přivezen na hlavní líčení z věznice, kde si odpykává trest za obdobnou trestnou činnost, takže má zkušenost s pácháním majetkové trestné činnosti a pokud u soudu nemluví pravdu jako svědek, tak mu trestný čin křivé výpovědi nikdo nedokáže. Jeho vysvětlení o možnosti získání občanského průkazu považuje obviněný za nepravdivé, jelikož L. V. dohledal v jeho bydlišti svědek R. na pokyn společnosti P. C. C., a. s., nikoliv naopak. V dovolání se dále upozorňuje na skutečnost, že z výslechu svědka F. S. a z listinných důkazů mimo jiné vyplynulo, že obviněný D. P. mohl schvalovat výjimečné případy a že schvalování výjimečných případů bylo upraveno vnitřním předpisem společnosti P. C. C., a. s., který byl soudu předložen. Dle dovolatele bylo prokázáno, že do systému společnosti P. C. C., a. s., se pracovník dostane jen přes heslo, které vydává počítačové oddělení a obviněný toto heslo neměl, aby mohl ovlivnit nebo měnit zápisy v systému společnosti, tj. i sledování hrazení jednotlivých úvěrových smluv. Svědek F. S. u soudu tvrdil, že obviněný neověřil telefonicky zaměstnavatele u L. V. a J. K., ale nebyl schopen uvést důkaz, například výpisem z telefonních hovorů. Z výpovědi svědkyně L. T., jak uvádí dovolatel, vyplynulo, že nekontrolovala všechny smlouvy, že uzavřené smlouvy kontrolovalo víc zaměstnanců společnosti P. C. C., a. s., přičemž dle ní označení nežalovat případně nevymáhat do systému zadává oddělení pohledávek, nikoliv obviněný. V dodatku k podanému dovolání obviněný uvedl, že soud při řízení nevzal v potaz návrh na doplnění dokazování na to, aby společnost P. C. C., a. s., doložila všechny smlouvy, které byly uzavírány nestandardním způsobem, což by potvrdilo tvrzení obviněného, že se nejednalo o ojedinělé případy. Dále se nikdo nezabýval tím, jak se mohl obviněný dostat k osobním údajům J. K. a L. V. bez občanského průkazu aniž by s těmi lidmi osobně nejednal. Rovněž se nikdo nezabýval tím, že když to nejsou podpisy J. K. a L. V., tak kdo ty podpisy vyhotovil.

V závěru dovolání obviněný zdůraznil, že se nedopustil úmyslného jednání kvalifikovaného jako přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku a toto úmyslné jednání prokázáno nebylo. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr.řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky Pardubice ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 13 To 307/2014, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 4. 23014, sp. zn. 20 T 50/2010 a zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265m tr. řádu navrhl, aby bylo rozhodnuto tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby a trestní stíhání se zastavuje.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu], že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. řádu) a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Dovolací soud po posouzení uplatněných námitek však dospěl k závěru, že tyto pod rámec uvedeného dovolacího důvodu podřadit nelze.

V obecné rovině lze říct, že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupovat při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr. str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva s tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správní ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. řádu, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod nepřipouští. Dovolací soud je tedy zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (eventuálně modifikovaných soudem odvolacím) a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, II. ÚS 282/03, IV. ÚS 499/03).

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu jakým byly hodnoceny provedené důkazy a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích. Zejména namítal proti hodnocení důkazu svědeckou výpovědí svědků P. J., L. V., F. S. a L. T. Uvedené námitky opakují argumentaci obsaženou v odvolání obviněného proti rozsudku nalézacího soudu, přičemž soud odvolací na tyto námitky ve svém rozsudku (s. 4-5 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 13 To 307/2014) vyčerpávajícím a přesvědčivým způsobem reagoval.

Pokud jde o přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku a námitku obviněného, že mu v případě trestného činu zanedbání povinné výživy nebylo prokázáno úmyslné jednání, Nejvyšší soud připomíná, že dovolatel v této souvislosti neunesl argumentační břemeno, když na podporu uvedeného tvrzení neuvedl žádný argument. Nadto Nejvyšší soud uvádí, že ze skutkových zjištění soudů vyplývá závěr týkající se úmyslného jednání obviněného směřujícího ke spáchání uvedeného trestného činu. Pro uvedené nelze než konstatovat, že předmětná námitka obviněného je tedy námitkou proti skutkovým zjištěním soudů.

Z naznačeného výkladu je patrné, že obviněným uplatněné námitky, jež dle něj lze podřadit pod rámec vymezený dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť směřují proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení důkazů. V projednávané věci se tudíž nejedná ani o opomenutý důkaz, ani o tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV ÚS 566/02, IV. ÚS 219/03), když takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, dále v případě zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, nebo kardinálních logických rozporů ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, jakož i v případech opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1572/2011, 11 Tdo 130/2012, 3 Tdo 91/2011).

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolatelem uplatněné námitky vůči napadeným rozhodnutím pod rámec uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu podřadit nelze.

S ohledem na uvedené nezbylo dovolacímu soudu než obviněným Ing. D. P. podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Za podmínek § 256r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání obviněného Ing. D. P. rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 16. prosince 2015 JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu