11 Tdo 1363/2016
Datum rozhodnutí: 16.02.2017
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 1363/2016-23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 2. 2017 o dovolání obv. D. P. F. M. D., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 9 To 109/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 41 T 9/2010, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. D. P. F. M. D. odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. 41 T 9/2010 (č. l. 140), byl obv. D. P. F. M. D. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a dále podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci (propadnutí 10.420 g látky hašiše uložené ve čtyřech plastových pytlích).

2. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání. O něm rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 9 To 87/2012 (č. l. 161), že v souladu s § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. napadený rozsudek ruší v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí. 3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. 41 T 9/2010 (č. l. 496), byl obv. D. P. F. M. D. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Současně mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci (propadnutí 10.420 g látky hašiše uložené ve čtyřech plastových pytlích).

4. Proti tomuto rozhodnutí podal v zákonné lhůtě odvolání jak obviněný, tak státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, a to v neprospěch obviněného. O nich rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 9 To 109/2016 tak, že: I. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody,
II. podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ukládá podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a pro výkon tohoto trestu jej zařadil do věznice s dozorem, přičemž výrok o trestu vyhoštění a trestu propadnutí věci zůstal rozsudek nedotčen,
III. podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
5. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně: obviněný dne 9. 11. 2009 v 5,55 hod., kdy leteckou linkou ... z B., hlavního města L. republiky, přicestoval na letiště v P. R., přivezl v cestovních kufrech 4 balíky s obsahem 11.150 g sypké látky, v níž bylo podle expertízy zjištěno, že se jedná o účinnou látku 10.480 g pryskyřice z konopí o koncentraci 7,4 % delta-9-THC, tedy celkem 808 g delta-9-tetrahydrocannabinolu, kdy pryskyřice z konopí je uvedena v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb. jako látka omamná a delta -9-tetrahydrocannabionol je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. jako látka psychotropní.

II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obv. D. P. F. M. D. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání. V něm napadl výrok o vině i o trestu a odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , protože je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

7. Dovolatel nejprve předeslal, že v předchozích fázích trestního řízení byla porušena jeho základní práva, vč. práva na spravedlivý proces. Současně namítl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, neboť dle jeho názoru skutková zjištění soudů I. a II. stupně nevyplynula z důkazů, a to při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení. 8. Za zásadní problém celého trestního řízení označil chybějící předmět doličný, neboli zavazadla, ve kterých byla droga převážena. Chybí rovněž jejich podrobnější popis. Obviněný poukázal na to, že s ohledem na svůj robustní vzhled i velikost kufrů, nemohl mít podezření o tom, že by v zavazadlech převážel cokoliv jiného než své osobní věci. O absenci subjektivní stránky trestného činu svědčí to, že droga byla v jednotlivých kufrech zapuštěna v dvojitém dně. Zde však nebyly nalezeny žádné stopy daktyloskopické, biologické či pachové stopy obviněného, což svědčí ve prospěch obviněného. Mimo to obhajoba tvrdí, že do vzetí do vazby pracoval a jeho osobnost i chování se vymyká chování drogového kurýra. Obviněný měl v době spáchání skutku stálou práci se slušným příjmem, neměl dluhy, ani žádnou jinou motivaci si přivydělávat trestnou činností. Proto má za to, že z trestního spisu nevyplývá, že by byl s přítomností drogy v zavazadle jakkoli srozuměn. 9. Nad to obv. M. D. uvedl, že obecné soudy se vůbec nevypořádaly s doporučením a právním názorem soudce Obvodního soudu pro Prahu 6 JUDr. Kryštofa Nového, který rozhodoval o vazbě. Dovolatel tvrdí, že nalézací soudy se vůbec nezabývaly těmito skutečnostmi, a to i přesto, že jejich důvodnost k posouzení jako doporučení a právní názor přednesl jejich kolega . Tento soudce poukázal na konkrétní skutečnosti a oproti odsuzujícímu rozsudku učinil úplně odlišná skutková tvrzení i hmotněprávní posouzení věci, když zjevně pochyboval o naplnění subjektivní stránky trestného činu obviněného. 10. Závěrem dovolatel shrnul, že v jeho jednání zcela absentuje subjektivní stránka trestného činu a z tohoto důvodu má za to, že nemohl naplnit skutkovou podstatu předmětného zločinu. Proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 9 To 87/2012 (správně má být uvedeno sp. zn. 9 To 109/2016), v souladu s ust. § 265k odst. 1 tr. ř., v plném rozsahu zrušil, dále zrušil i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc obv. D. P. F. M. D. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

11. K projednávané věci státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ve svém vyjádření ze dne 7. 7. 2016, sp. zn. 1 NZO 733/2016, Nejvyššímu soudu sdělil, že po seznámení se s obsahem zmíněného podání se k němu nebude vyjadřovat. Pouze vyslovil souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III. Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

13. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). 14. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že - skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
- není vůbec žádným trestným činem. Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu dalšího odvolání . Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.

15. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)

16. Obv. M. D. ve svém dovolání sice odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci své argumentace však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vypořádal Obvodní soud pro Prahu 6 (ve svém rozsudku sp. zn. 41 T 9/2010 ze dne 5. 1. 2016 na s. 3), a především Městský sodu v Praze (ve svém rozsudku sp. zn. 9 To 109/2016 ze dne 31. 3. 2016 na s. 4-5).

17. Obviněný ve svém dovolání zpochybnil skutková zjištění soudů, která dle jeho názoru nemají žádnou obsahovou souvislost s důkazy provedenými . Tím dovolatel brojil proti výroku o vině a samozřejmě také proti výroku o trestu. Část dovolatelových námitek je skutkového charakteru, ke kterým Nejvyšší soud již nemá právo přihlížet. Jedinou hmotněprávní výhradou je výtka obv. M. D., že z prokázaného jednání nelze dovodit subjektivní stránku projednávaného trestného činu neboli, že provedenými důkazy nebyl prokázán jeho úmysl provézt přes Českou republiku přes 11 kg hašiše. Z jeho pohledu se mezi skutkovými zjištěními, která vyplynula z důkazů, a skutkovými závěry, nachází tzv. extrémní nesoulad, který se následně odrazil i v hmotněprávní rovině.

18. Nejvyšší soud ze spisového materiálu ověřil, že úmysl obviněného z provedených důkazů vyplynul. Především protokol o ohledání zavazadel obsahuje údaje o tom, že oba tmavomodré kufry, ve kterých byla droga nalezena, byly z lehkého skořepinového materiálu, které byly vybaveny čtyřmi plastovými kolečky a uvnitř vystlané tkaninou (č. l. 40). Také z přesného soupisu věcí, které obviněný převážel (č. l. 9), se neobjevily žádné těžké věci (např. knihy). Obviněný převážel jen osobní prádlo, tenisky a hygienické potřeby. Je tedy logické, že prázdné kufry vážily znatelně víc, než je běžné, a nic na tom nezměnily ani kovové ochranné prvky na rozích kufrů (a na několika dalších místech), které jsou na první pohled zcela běžné a nemohly zavazadla tak významně zatížit. Tyto skutečnosti koneckonců dokládá nejen popis zavazadel, ale i jejich fotodokumentace (na č. l. 43-54.) Hmotnost prázdných zavazadel tedy byla na první pohled podezřelá. 19. Navíc bylo prokázáno, že obviněný musel zaplatit na letišti v B. poplatek za nadváhu zavazadel, neboť byla pro svůj obsah znatelně těžší, než připouští letecký řád. Všechny tyto okolnosti jednoznačně prokázaly, že obviněný musel vědět, proč tomu tak je první kufr obsahoval hašiš o hmotnosti 6,1 kg, druhý o hmotnosti 5 kg (č. l. 42). Ze spisového materiálu také vyplynulo, že obv. M. D. měl letenku pouze z B. přes P. do B., kam byl kontraband určen, a nikoliv domů do Velké Británie. Navíc u sebe měl velmi malou finanční hotovost, z čehož soudy usoudily, že je vysoce pravděpodobné, že za průvoz měl dostat významnou finanční odměnu. Z těchto důvodů byla výpovědní verze obviněného soudy nižších stupňů zcela správně vyhodnocena jako nevěrohodná, nelogická a popírající provedené důkazy.

20. Mimo to obviněný ve svém dovolání označil za zásadní problém , že od počátku trestního stíhání chybí předmět doličný tj. obě zavazadla, ve kterých byla droga převážena . Nejvyšší soud však ze spisu zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 6 uložil oba kufry se souhlasem obviněného u jeho advokáta (viz usnesení sp. zn. 37 Nt 63/2009 na č. l. 27/2). Je dosti zarážející, že ve spise chybí jakýkoli písemný doklad, který by doložil předání těchto kufrů soudem a jejich převzetí obhájcem. Ještě větší údiv však budí samotný fakt, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 6 JUDr. Kryštof Nový odevzdal klíčový důkazní materiál obhajobě, což je nejenom postup vysoce nestandardní a nekvalifikovaný, ale především je v rozporu s ustanoveními trestního řádu.

21. Je také logické, že odvolací soud po tolika letech nepřijal návrh obhajoby na provedení důkazu ohledáním předmětných kufrů, neboť zde nebyla žádná jistota, že se skutečně jedná o originální zavazadla. Soudy tedy správně vycházely pouze z fotodokumentace a listinných důkazů. Ve světle těchto zjištění lze tedy výtku dovolatele o chybějícím předmětu doličném vyhodnotit jako paradoxní.

22. Podle tvrzení obviněného a jeho obhajoby svědčí o absenci subjektivní stránky to, že na obalech drog i ve dvojitém dně a víku každého z kufrů nebyly nalezeny žádné stopy obviněného, které by prokazovaly, že na balíčky drog sahal . K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že absence daktyloskopických (či jiných) stop svědčí pouze o tom, že osoba, která pytle s drogou do kufrů balila, na ně sahala v ochranných prostředcích. Nic víc. Proto tuto skutečnost rozhodně nelze prezentovat jako důkaz svědčící ve prospěch obviněného. Stejně tak ve prospěch obviněného nesvědčí skutečnost, že dovolatel po celou dobu do jeho vzetí do vazby pracoval, neměl dluhy, tedy ani žádnou motivaci si přivydělat trestnou činností . Tyto argumenty obhajoby jsou vzhledem k provedeným důkazům zcela irelevantní a nelze z nich absenci subjektivní stránky předmětného trestného činu nijak dovodit. 23. Lze tedy shrnout, že když obviněný v rámci svého dovolání vyjádřil svůj nesouhlas se skutkovými a následně hmotněprávními závěry, tím nejenže nenaplnil předmětný dovolací důvod relevantními námitkami, ale navíc jeho výhrady mají charakter polemiky, která ignoruje skutková zjištění svědčící v jeho neprospěch, a naopak zdůrazňuje ty, o kterých se domnívá, že v jeho prospěch svědčí, i když tomu tak ve skutečnosti není. Takový postup se však nemůže setkat s úspěchem zvláště, když Obvodní soud pro Prahu 6 ve svém rozsudku z 5. 1. 2016 svá skutková zjištění dostatečně objasnil a s jeho skutkovými závěry vyjádřil souhlas i Městský soud v Praze (který pouze korigoval výrok o trestu). Také Nejvyšší soud neshledal mezi skutkovými zjištěními, která vyplynula z důkazů a skutkovými závěry žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní. 24. Za více než udivující pak Nejvyšší soud považuje výtku obv. M. D. a jeho obhajoby, že obecné soudy se vůbec nevypořádaly s doporučením a právním názorem soudce Obvodního soudu pro Prahu 6 JUDr. Kryštofa Nového . Úsudek tohoto soudce, který vyslovil v odůvodnění svého usnesení z 11. 11. 2009, sp. zn. 37 Nt 63/2009, není a ani nemůže být pro soud, který rozhodoval o vině a trestu, nijak závazný . Jedná se pouze o jeho názor, který v rámci dokazování nemá žádnou relevanci, a který byl navíc vysloven dva roky předtím, než Obvodní soud pro Prahu 6 ukončil dokazování a vyhlásil v této věci rozsudek (k tomu došlo dne 6. 12. 2011). Jinými slovy názor JUDr. Nového nemá hodnotu důkazu, se kterým by se soudy měly povinnost zabývat, nebo se s ním jakkoli vypořádávat . 25. A už vůbec nelze na základě dovolatelovy argumentace relevantně vznést námitku údajného nedodržení jeho základních práv, především zásady spravedlivého procesu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší soud v této souvislosti odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde jasně uvedl, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 LZPS nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

V. Závěr

26. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 6 provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. Ohledně výroku o vině vyjádřil souhlas i Městský soud v Praze, který ale zrušil výrok o trestu v části týkající se výše nepodmíněného trestu odnětí svobody.

27. Nejvyšší soud po svém přezkumu dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Proto dovolání obv. D. P. F. M. D. odmítl, a to s odkazem na § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jeho dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. § 265b tr. ř. 28. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. 2. 2017

JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu