11 Tdo 1341/2008
Datum rozhodnutí: 16.01.2009
Dotčené předpisy: § 265a odst. 1 tr. ř.




11 Tdo 1341/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. ledna 2009 dovolání podané obviněným L. H. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 7 To 244/2008, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 98/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného L. H.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 3 T 98/2007, byl obviněný L. H. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., za který byl podle § 250b odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Rokycany ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 3 T 106/2005, který nabyl právní moci dne 18. 7. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit poškozené G. M. M., a. s., na náhradě škody částku 133 409,50 Kč, se zbytkem nároku byla poškozená společnost odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10 se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 21. 6. 2005 v P., ulici K U., v A. E. a. s., při uzavírání smlouvy o úvěru v částce 157 500 Kč na úhradu kupní ceny vozidla Volvo S40, v ceně 175 000 Kč, uvedl nepravdivé údaje ohledně výše své mzdy, na základě čehož mu byl poskytnut úvěr na dobu 72 měsíců s výší splátky 5 298,96 Kč měsíčně, čímž poškozené společnosti G. M. M. a. s., se sídlem P., V., způsobil škodu ve výši 157 500 Kč, na kterou obžalovaný dodatečně zaplatil částku 24 090,50 Kč odpovídající pěti čistým měsíčním splátkám a jedné částečné.

Proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 do výroku o trestu směřované odvolání, na jehož podkladě rozhodl Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 7 To 244/2008 tak, že podle § 258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 250b odst. 3 a § 35 odst. 2 tr. zák. odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacet čtyři měsíců, pro jehož výkon obviněného zařadil do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Rokycany ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 3 T 106/2005, který nabyl právní moci dne 18. 7. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Citované rozhodnutí bylo doručeno mimo jiné obviněnému dne 8. 8. 2008, jeho obhájci dne 6. 8. 2008 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 10 dne 4. 8. 2008.

Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze, podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. Š. dovolání, které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 7. 10. 2008. Obviněný svým dovoláním napadl rozsudek v celém rozsahu a ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Naplnění dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že se soud prvního stupně nezabýval jeho obhajobou, že jeho příjem byl tvořen i dalšími složkami a celkem tedy pobíral mzdu ve výši deklarované v žádosti o poskytnutí úvěru, přičemž neprovedl důkazy, které obviněný navrhoval na podporu svých tvrzení. Odvolací soud se pak jeho důkazními návrhy nezabýval, ani se k nim nijak nevyjádřil.

Dále obviněný spatřuje naplnění dovolacího důvodu v tom, že sice nalézací soud konstatoval, že obviněný zpočátku hradil své závazky, přesto k této skutečnosti nepřihlédl a naopak vyzdvihl přitěžující okolnost v podobě předchozího odsouzení obviněného. Tímto postupem byly podle jeho názoru porušeny zásady ukládání trestu vyjádřené v § 23 tr. zák.

Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl, popřípadě aby sám ve věci rozhodl rozsudkem.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí dosavadního průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání pouze státní zástupce a to jen do výroku o trestu v neprospěch obviněného. Odvolací soud byl vázán rozsahem podaného odvolání, obviněný tak mohl rozhodnutí odvolacího soudu napadnout pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento oprávněn přezkoumávat rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněný však své dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy nikoli o dovolací důvod související s rozhodováním o trestu (např. § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.). Jeho námitky rovněž směřují do výroku o vině, jsou namířeny proti skutkovým zjištěním, jeho dovolání je proto nepřípustné.

Vzhledem k uvedenému navrhla státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Námitkami obviněného, kterými vytýká nalézacímu soudu neprovedení jím navržených důkazů a dovozuje, že svým jednáním nenaplnil subjektivní ani objektivní stránku trestného činu, se Nejvyšší soud nemohl zabývat. Je třeba především připomenout, že podle ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. platí, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. O rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni se však jedná pouze v rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně vyplývající z ustanovení § 254 odst. 1 až 3 tr. ř. (k tomu srov. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). V daném případě z připojeného spisu vyplývá, že proti rozsudku nalézacího soudu nepodal obviněný odvolání. Toto bylo podáno státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 do výroku o trestu v neprospěch obviněného. Odvolací soud v daném případě tedy přezkoumal výrok o trestu, přičemž se nejednalo o situaci předpokládanou ustanovením § 254 odst. 2 tr. ř. Obviněný výslovně uvádí, že rozsudek odvolacího soudu napadá v celém rozsahu. Jeho námitky směřující do oblasti skutkových zjištění proti výroku o vině však nemohou být předmětem dovolacího řízení z důvodu nepřípustnosti.

Oproti tomu obviněný vytýká napadenému rozhodnutí současně i nedodržení zásad při ukládání trestu a jeho dovolání tak částečně směřuje i do výroku o trestu. Tato část dovolání je tedy přípustná. Je však nutno konstatovat, že taková výhrada neodpovídá tvrzenému ani jinému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V rámci označeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může být výrok o trestu přezkoumáván pouze z hlediska jiných vad než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení v závěru o tom, zda měl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný L. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. ledna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch