11 Tdo 1322/2007
Datum rozhodnutí: 30.04.2008
Dotčené předpisy:




11 Tdo 1322/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. dubna 2008 o dovolání Ing. Z. Š. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2007, sp. zn. 5 To 21/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 7/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu s e dovolání Ing. Z. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu Hradci Králové ze dne 12. prosince 2006, sp. zn. 9 T 7/2005, byl obviněný Ing. Z. Š. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák. a odsouzen za tento trestný čin podle § 140 odst. 2 tr. zák. za použití § 40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou (2) roků. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu odložen na zkušební dobu v trvání dvou (2) roků.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedeného trestného činu dopustil tím, že v době od 16. června 2000 do doby podání obžaloby se snažil uvést Krajský soud v Hradci Králové v omyl tím, že vyhotovil listinu označenou jako směnka bez protestu ze dne 26. května 1997 znějící na částku ve výši 515.369,20 Kč, kdy na vyhotovení této směnky zneužil Ing. Z. bianco podepsaný hlavičkový papír spol. , a. s. P. , který mu tímto byl předán k jinému účelu a takto se snažil získat neoprávněný prospěch ve výši shora uvedené směnky ke škodě Ing. L. Z.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním. O odvolání podaném obviněným rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. dubna 2007, sp. zn. 5 To 21/2007, jímž napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu ve věci znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1 tr. zák., § 143 tr. zák. a podle 140 odst. 1 tr. zák., § 40 odst. 1 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho (1) roku. Podle skutkové věty tohoto rozhodnutí vrchního soudu je obviněný vinen tím, že v přesně nezjištěné době od 26. května 1997 do 16. června 2000 vyhotovil listinu označenou jako směnka bez protestu znějící na částku 515.369,20 Kč, datovanou 26. května 1997, k čemuž zneužil papír bianco podepsaný Ing. L. Z. , kterou dne 16. června 2000 předložil Krajskému soudu v Hradci Králové jako směnku pravou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu.

Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, jež výslovně opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Napadené rozhodnutí dle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítá, že odvolací soud pozměnil znění skutkové věty oproti obžalobě, aniž by změnu skutkové věty jakkoli odůvodnil. Odvolací soud se dle dovolatele nezabýval otázkou, zda skutek, který je uveden ve výroku jeho rozhodnutí, je totožný se skutkem, pro který byl obviněn a pro který byl obžalován. Dovolatel soudům vytýká, že nebylo prokázáno, že by směnku vyhotovil právě Ing. Š. a toto zjištění soud ve svém rozhodnutí ani v rozsudku nezmiňuje. Dále dovolatel poukazuje na podle jeho názoru chybná skutková zjištění soudu prvního stupně, kdy v podrobnostech odkazuje na odůvodnění odvolání do rozsudku soudu prvního stupně a dle jeho názoru nelogické závěry soudu odvolacího. Zmiňuje se o rozsahu doplnění dokazování ve stadiu řízení před soudem prvního stupně a o odmítnutí jím navrhovaného doplnění dokazování vrchním soudem. Dovolatel uzavírá, že ve výroku napadeného rozsudku obsažená skutková část věty, v níž se hovoří o vyhotovení listiny jako směnka , postrádá jakoukoli oporu ve skutkových zjištěních soudu. Skutková zjištění nemohl soud učinit a zároveň tuto část děje přenést do výrokové části rozsudku, protože žádné důkazy provedeny nebyly. Dle mínění dovolatele soud tuto část do svého výroku vsunul pouze a toliko z toho důvodu, aby tato výroková část rozsudku odpovídala dispozici ustanovení § 140 odst. 1 tr. zák., pokud jde o opatření směnky (peněz). Dovolatel zastává názor, že postupem odvolacího soudu je porušeno jeho základní právo, a to právo na spravedlivý proces. Z těchto důvodů žádá, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a poté dovolatele zprostil obžaloby.

K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Dle státního zástupce prakticky všechny argumenty dovolatele směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudem, proti jeho skutkovým zjištěním a proti popisu skutku v napadeném rozhodnutí. Takové výhrady nepokládá za relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu, neboť hodnocení důkazů ani z něho plynoucí skutkové vývody nejsou hodnocením hmotně právní povahy. Dovolatel především zpochybňuje skutkový stav, popírá spáchání trestného jednání popsaného ve výroku o vině a brojí proti obsahu odůvodnění, avšak neuvádí žádné hmotně právní hodnocení skutkového stavu popsaného v napadeném rozhodnutí. Státní zástupce nepřisvědčuje námitkám dovolatele ani z věcného hlediska. Příkladmo uvádí, že dovolatelem vyslovené pochybnosti o zachování totožnosti skutku jsou naprosto nedůvodné, pokud skutek popsaný ve výroku napadeného rozhodnutí byl integrální součástí širšího skutku popsaného v obžalobě a na podkladě dokazování a odpovídajících právních úvah došlo pouze k jeho zúžení, aniž by byla dotčena totožnost jednání a následku. Dle názoru státního zástupce právní posouzení skutku vymezeného v napadeném rozhodnutí pak odpovídá současnému výkladu a soudní aplikaci pravidla zákazu reformace in peius. Státní zástupce se domnívá, že výhrady dovolatele nenaplňují žádný ze zákonem upravených dovolacích důvodů, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání a pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. Státní zástupce vyslovil názor, že i když enunciát rozsudku Vrchního soudu v Praze neobsahuje jména a příjmení soudců, kteří se na rozhodnutí zúčastnili, jde o vadu víceméně administrativně-technické povahy, kterou lze napravit opravným usnesením, k němuž může dovolací soud dát pokyn ve smyslu § 265l odst. 2 tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda je podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání je přípustné (§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu), neboť bylo podáno proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. řádu) a že bylo podáno oprávněnou osobou (§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu).

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně relevantně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. května 2004, sp. zn. IV. ÚS 76/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, případně korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku. Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumávání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředpisoval by katalog dovolacích důvodů.

Ze skutečností blíže uvedených v předchozích odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva.

Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že obžalobu v této věci původně podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích a poprvé o ní rozhodl Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 27. září 2002, sp. zn. 2 T 34/2002, jímž byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a byl odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu dvou let. Z podnětu odvolání obviněného věc projednal v odvolacím řízení Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, který rozsudkem ze dne 11. března 2003, sp. zn. 13 To 13/2003, zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a na podkladě zpřesněného popisu skutku obviněného znovu uznal vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody na dva roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let. Toto pravomocné rozhodnutí napadl obviněný dovoláním z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o němž rozhodl Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 28. dubna 2005, sp. zn. 11 Tdo 229/2004, tak, že zrušil oba ve věci vynesené rozsudky a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc znovu projednal a rozhodl o ní jako soud prvního stupně z důvodů vysvětlených v usnesení o dovolání. Nejvyšší soud v předmětném rozhodnutí objasnil důvody, pro které jednání obviněného v dané věci nelze kvalifikovat jako pokus trestného činu podvodu dle § 250 tr. zák., ale jako jednání, pokud by tak bylo prokázáno v dalším řízení, naplňující znaky trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 tr. zák. Krajský soud po projednání obžaloby rozhodl rozsudkem ze dne 6. září 2005, sp. zn. 9 T 7/2005, tak, že obviněného podle § 226 písm. a) tr. řádu zprostil obžaloby. Na základě odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí zrušil usnesením ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. 5 To 79/2005, a přikázal soudu věc znovu projednat a rozhodnout. Stalo se tak již citovaným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. prosince 2006, sp. zn. 9 T 7/2005. Nejvyšší soud přitom připomíná, že odvolací soud v dovolání napadeném rozhodnutí plně respektoval právní názor, jenž pro danou věc dovolací soud již vyslovil ve výše uvedeném usnesení ze dne 28. dubna 2005, sp. zn. 11 Tdo 229/2004.

Z obsahu podaného dovolání plyne, že dovolatel uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti nevykonání dle jeho názoru potřebných důkazů, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Vrchní soud v Praze a Krajský soud v Hradci Králové. Prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný brojil nikoli proti správnosti právního posouzení skutku, ale proti správnosti skutkových zjištění. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. řádu, a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumávat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a zjištěním, které z těchto důkazů soud učinil a z tohoto zjištění plynoucího právního závěru. Z odůvodnění rozhodnutí soudů však vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné (zejména strany 10 11 rozsudku soudu prvního stupně, str. 3 4 napadeného usnesení odvolacího soudu) a právními závěry na straně druhé. Námitky obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné v odvolacím řízení a soudy obou stupňů se s výtkami obviněného náležitě vypořádaly. Při hodnocení důkazů postupovaly soudy důsledně podle § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, tzn. že je hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinily skutková zjištění, která lze akceptovat. Evidentně nejde o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního logického základu. Přesvědčivě byla zdůvodněna i nutnost právního posouzení skutku jako trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1 tr. zák., § 143 tr. zák. K dovolatelem vyslovené pochybnosti o zachování totožnosti skutku Nejvyšší soud shodně s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství konstatuje, že v případě, byl-li skutek popsaný ve výroku napadeného rozhodnutí integrální součástí širšího skutku popsaného v obžalobě a na podkladě dokazování a odpovídajících právních úvah došlo pouze k jeho zúžení, přičemž byla zachována alespoň totožnost jednání nebo následku, nelze z této skutečnosti dovodit porušení totožnosti skutku.

Vycházeje z takto vyložených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že předmětné dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. řádu, pročež je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. řádu přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. dubna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman