11 Tdo 1312/2009
Datum rozhodnutí: 27.07.2010
Dotčené předpisy: § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák.



11 Tdo 1312/2009

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud ČR rozhodl projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 27. července 2010, o dovolání Mgr. Ing. S. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 4 To 306/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 14/2006 ze dne 21. 11. 2006, takto :

Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e k dovolání obviněné Mgr. Ing. S. H. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2009, č. j. 4 To 306/2006-658, zrušuje v celém rozsahu.

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. řádu s e Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění :

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 5 T 14/2006, byla Mgr. Ing. S. H. uznána vinnou trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák., za který byla odsouzena podle § 175 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. jí byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokátní praxe na dobu 3 (tří) let. V uvedené trestní věci byli uznáni vinnými trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. i další obvinění, a to L. P., K. N.

Proti citovanému rozsudku podala obviněná odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 4 To 306/2006 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v její věci v celém rozsahu a nově rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. řádu tak, že obviněnou uznal vinnou trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. a že se za tento trestný čin odsuzuje jednak podle § 175 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl obviněné podmíněně odložen na zkušební dobu 2 (dvou) roků, a jednak podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie na dobu 2 (dvou) let.

Podle skutkových zjištění soudu se obviněná shora uvedeného trestného činu dopustila tím, že dne 2. března 2004 v N. J., před senátem Okresního soudu v Novém Jičíně v rámci trestního řízení vedeného pod sp. zn. 5 T 173/2003 proti obžalovanému V. S. pro trestné činy vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. d), e) tr. zák. a podle § 235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. jako svědkyně v hlavním líčení se záměrem znevěrohodnit v řízení slyšené svědky L. S. a V. H., kteří obžalovaného usvědčovali z protiprávního jednání, vědomě a po řádném poučení o trestních následcích křivé výpovědi nepravdivě vypověděla to, že ji jako advokátku sama L. S. kontaktovala počátkem června roku 2000 a informovala se u ní na to, co je třeba předložit k sepsání kupní smlouvy na nemovitost, jaké dokumenty potřebuje katastrální úřad a zda by byla ochotná jí smlouvu sepsat, že se jí L. S. měla následně ozvat znovu s tím, že má výpis z katastru nemovitostí a kopii nabývacího titulu, dále nepravdivě vypověděla to, že se k ní L. S. dostavila s listinami a dále to, že v pátek 30. června 2000 jí kolem 16:00 až 17:00 hodin L. S. telefonovala a domluvila se s ní, že se s kupcem nemovitosti dostaví o víkendu a že následně o víkendu ji kontaktovala a v neděli kolem 14:00 hodin nebo 15:00 hodin přišla do její advokátní kanceláře v N. J. s panem H., kde byla L. S. ve věci iniciativní, kdy mluvila jak za sebe, tak za pana H. a že jí jak L. S., tak V. H. tvrdili, že si předali peníze za nemovitost. Dále nepravdivě vypověděla to, že kolem Velikonoc roku 2002 ji kontaktoval V. H. s požadavkem přípravy smlouvy o převodu nemovitosti a že později do její kanceláře přišli V. H. s mužem, ve kterém později zjistila pana P., připravila jim kupní smlouvy, kdy při jednání V. H. s L. P. spolu mluvili o penězích a vytahovali nějakou obálku, přičemž pokud by soud rozhodující ve věci pod sp. zn. 5 T 173/2003 její výpovědi uvěřil, mohl by jako nepravdivé vyhodnotit výpovědi L. S. a V. H. a zprostit obžalovaného V. S. obžaloby pro výše uvedené trestné činy, k čemuž nakonec nedošlo.

Pro úplnost je nutné dodat, že trestní věc obviněné Mgr. Ing. S. H. byla již jednou projednávána v odvolacím řízení, konaném před Krajským soudem v Ostravě, který svým rozsudkem ze dne 20. 8. 2007, sp. zn. 4 To 306/2006, původní rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. l1. 2006, č. j. 5 T14/2006-447, v celém rozsahu zrušil a za podmínek ust. § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu obviněnou uznal vinnou trestným činem křivé výpovědi z nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. a byla podle § 175 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále byl obviněné podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie na dobu 2 (dvou) roků. Na základě podaného dovolání obviněné Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 11 Tdo 184/2008, zrušil podle § 265k odst. 1 tr. řádu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2007, sp. zn. 4 To 306/2006, v celém rozsahu a podle § 265k odst. 2 tr. řádu také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 4 To 306/2006, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Nováka dovolání , které bylo doručeno Okresnímu soudu v Novém Jičíně dne 5. 8. 2009. Obviněná podala dovolání do všech výroků rozsudku, tedy do výroku o vině i do všech výroků o trestu a opírá je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, tedy že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, dále v ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatelka uvádí, že doposud zjištěné skutkové okolnosti nenaplňují znak skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák., protože z výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá naplnění znaku objektivní stránky tohoto trestného činu uvedení nepravdy . S odkazem na judikaturu (Rt 19/2006) dovolatelka dovozuje, že pro právní závěr o naplnění znaku uvedení nepravdy musí mít soud k dispozici dvě skupiny skutkových zjištění, a to skutková zjištění ohledně obsahu svědecké výpovědi obviněného a současně skutková zjištění ohledně skutečného stavu okolností, o nichž obviněný vypovídal. Právní závěr o naplnění tohoto znaku pak soud činí porovnáním obou skupin skutkových zjištění a je-li zjištěn rozpor, lze uvažovat o naplnění tohoto znaku. Pokud se jedná o první okruh skutkových zjištění, jsou ve výrokové části rozsudku jednoznačně vymezena. Dle obviněné pokud však jde o druhou skupinu těchto zjištění, v rozhodnutí absentují a nahrazují je okolnosti, které se skutečného stavu absolutně netýkají a z nichž nelze nic dovodit o pravdivosti učiněné svědecké výpovědi. Dospívá proto k závěru, že skutková zjištění odvolacího soudu nenaplňují skutkovou podstatu předmětného trestného činu.

V další části dovolatelka opakuje svoji námitku, dle níž dosud zjištěné skutkové okolnosti nenaplňují znak podstatného významu pro rozhodnutí ve smyslu § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. Musí se jednat o skutečnosti, které jsou potencionálně způsobilé podstatně ovlivnit výrok o vině a trestu. Tvrdí, že úvaze soudu o podstatném významu její výpovědi pro rozhodnutí ve věci V. S. neodpovídají jakákoliv skutková zjištění a úvahy soudu v tomto směru jsou zjevně nepodloženou spekulací. Podle stanoviska dovolatelky vypovídala jako obviněná o natolik marginálních okolnostech, že je přinejmenším pochybné, zda by mohly podstatně ovlivnit rozhodnutí ve věci. Aby šlo uvažovat o naplnění znaku má podstatný význam pro rozhodnutí , musely by mít s určitou intenzitou potencionální dopad na výsledek řízení.

Dovolatelka v této souvislosti rovněž odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které znak uvedení nepravdy lze považovat za naplněný i v situaci, kdy je vyloučeno, aby stav toho, o čem pachatel v postavení svědka vypovídal, byl ve skutečnosti takový, jaký ve výpovědi tvrdil . Dovolatelka připomíná, že ve smyslu zásady in dubio pro reo ve věci nesmí zůstávat pochybnost, že výpověď pravdivá být mohla. Podle dovolatelky neexistují důkazy, které by mohly pravdivost její předmětné výpovědi bez pochybností vyloučit.

Dále dovolatelka v podrobné úvaze rozvádí důvody, pro které hodnotí rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí nerespektující závazný právní názor dovolacího soudu , přičemž následně cituje část rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 11 Tdo 184/2008: ze skutkových zjištění popsaných v rozsudku soudu prvního stupně i v rozsudku soudu druhého stupně plyne, že obviněná se svým jednáním, ke kterému byla jako svědkyně vyslýchána, mohla dopustit trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zák., příp. některé formy účastenství na tomto trestném činu. Za této situace neměla být tedy trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku uznána vinnou a v tomto rozsahu je její dovolání důvodné . Dovolatelka dále rozebírá důvody, pro které považuje rozsudek odvolacího soudu, kterým rozhodl stejně jako v rozsudku, který již dovolací soud k dovolání obviněné jednou zrušil, za hrubé porušení trestního řádu. Především namítá, že odvolací soud neprovedl vůbec žádné dokazování, z případně dříve provedeného dokazování vyjít nesporně nemohl, neboť jednal ve změněném obsazení senátu a objektivně mohl vycházet pouze z původních skutkových zjištění soudu prvního stupně, navíc případné dodatečné skutkové i právní závěry, které by jakkoliv zpochybňovaly dovolacím soudem jasně formulovaný závěr o nutnosti aplikace zásady zákazu sebeobviňování ve prospěch obviněné, by byly nesporně v rozporu se zásadou reformationis in peius a nedošlo a ani nemohlo dojít k jakékoliv skutkové změně.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolatelka uvádí, že napadeným rozsudkem rozhodovala oproti původnímu složení senátu 4 To jako jeho členka JUDr. Lenka Čechová (místo Mgr. Aleše Rýznara). Na podporu svého názoru poukazuje na skutečnost, že z rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2009 sice vyplývá, že JUDr. Lenka Čechová členkou senátu 4 To byla, ovšem bez nápadu . Z uvedeného obviněná vyvozuje, že napadeným rozsudkem mohl být rovněž porušen rozvrh práce a tím i zásada zákonného soudce a takové pochybení by podle obviněné zakládalo výše uvedený dovolací důvod, neboť ve věci by rozhodoval soud, který nebyl náležitě obsazen.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu spatřuje v tom, že povinnost vypovídat jako svědek je všeobecnou občanskou povinností, která tíží každého bez ohledu na to, zda aktuálně vykonává advokacii či nikoliv. Dle názoru dovolatelky je nesporné, že poskytování svědeckých výpovědí do výkonu advokacie v žádném případě nepatří. Pokud obviněná v soudním trestním řízení svědčila, činila tak jako občanka, nikoliv jako advokát. Nečinila tak v zájmu klienta podle jeho pokynů, v jeho zastoupení a za odměnu, jak by nepochybně musela postupovat, pokud by poskytnutí dané svědecké výpovědi se byť jen okrajově výkonu advokacie týkalo. Na tom nic nemění ani skutečnost, že po obsahové stránce obviněná vypovídala v určitém rozsahu o okolnostech týkajících se výkonu advokátní praxe. Podle konstantní judikatury i komentářové literatury souvislost spáchaného trestného činu s činností, jež má být zakázána, musí být užší, přímá a bezprostřední. V daném případě však souvislost nebyla dána vůbec. Dovolatelka má za to, že uložení trestu zákazu činnosti je v rozporu s účelem tohoto trestu, protože podle konstantní judikatury je účelem trestu zákazu činnosti především zabránit v opakování trestného činu. Dovolatelka se domnívá, že vzhledem k právní úpravě svědecké výpovědi v příslušných procesních předpisech je vyloučeno, že by zákaz výkonu advokacie mohl zamezit tomu, aby se obviněná obecně dostala do procesního postavení svědka. V závěru odkazuje na rozhodnutí publikované pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1965, ve kterém se uvádí, že zákaz určité činnosti nebo povolání je možno vyslovit jen tehdy, pokud tuto činnost pachatel při trestném jednání sám přímo vykonával.

Závěrem dovolání obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudkem podle § 265k odst. 1 tr. řádu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. dubna 2009, č.j. 4 To 306/2006-658 v celém rozsahu jeho výrokové části, jakož i předcházející rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. listopadu 2006, č.j. T 14/2006-447, v celém jeho rozsahu, v němž se týká obviněné a aby podle ustanovení § 265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl rozsudkem tak, že obviněnou v celém rozsahu zprostí obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Pro případ opětovného vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení obviněná s ohledem na závažnost dosavadních procesních pochybení navrhuje, aby věc byla přikázána podle § 265l odst. 3 tr. řádu jinému senátu.

K dovolání se rovněž vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství . Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu dovolání k jednotlivým dovolacím důvodům uvedl, že pod dovolací důvod podle ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze podřadit výhradu dovolatelky, že soudy činné v předmětné trestní věci chybně posoudily jako předběžnou otázku ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 tr. řádu skutečnost, že pokud obviněná skutečně podle závěrů soudů obou stupňů nepravdivě popsala okolnosti spáchání určité trestné činnosti (což obviněná nadále vylučuje), sama mohla být pachatelem této trestné činnosti, což by ovšem vylučovalo její trestní odpovědnost za trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. Státní zástupce připomíná, že na základě výhrady, kterou uplatnila dovolatelka již v předchozím dovolacím řízení a již dovolací soud shledal opodstatněnou, vydal dovolací soud kasační rozhodnutí sp. zn. 11 Tdo 184/2008.

V něm s poukazem na platnou judikaturu Nejvyššího soudu a taky v souladu se stanoviskem státního zástupce konstatoval, že u osoby stíhané pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zák., která měla nepravdivě popsat okolnosti spáchání určité trestné činnosti, musí orgány činné v trestním řízení vyřešit jako předběžnou otázku, zda tato osoba není sama pachatelem trestné činnosti, protože v takovém případě nemůže být trestně odpovědná za uvedený trestný čin.

Dle názoru státního zástupce z obsahu nyní přezkoumávaného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 4 To 306/2006, vyplývá, že se soud pokoušel výše uvedenou předběžnou otázku vyřešit, z obsahu dovoláním napadeného rozhodnutí však nevyplývá, že by soud zkoumal konkrétní skutkové okolnosti zjistitelné např. ze spisu Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 5 T 173/2003, které by potvrzovaly či vylučovaly možnost, že se obviněná Mgr. Ing. S. H. mohla dopustit trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zák., případně některé formy účastenství na trestném činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák.

V tomto směru nemůže být rozhodný např. fakt, že podle odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku ostravského krajského soudu obviněná inkriminovanou svědeckou výpověď poskytovala nikoli jako advokátka, nýbrž jako běžná občanka, či závěr soudu, že obviněná ve své výpovědi neuvedla žádné skutečnosti, které by se týkaly její osoby a předmětu výslechu, ze kterých by bylo možné dovodit podezření, že by se sama měla dopustit trestného činu. Dále má za to, že tato konstatování se nikterak netýkají jednak jiného skutkového závěru soudu, podle kterého okolnosti převodu předmětné nemovitosti inicioval V. S. s úmyslem vyvést předmětnou nemovitost z dosahu M. S., a to za přímé součinnosti obviněné Mgr. Ing. S. H. a jednak subjektivní stránky skutkové podstaty výše uvedeného trestného činu, případně některé z forem účastenství na tomto deliktu, kterého se mohla obviněná Mgr. Ing. S. H. dopustit.

Dále státní zástupce konstatoval, že reálně nemá žádnou průkazní hodnotu závěr ostravského krajského soudu, že orgány činné v trestním řízení se trestní věcí obviněného V. S. (věc vedená u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5T 173/2003) zabývaly eventualitou, že obviněná naplnila zákonem požadované znaky trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zák., případně některé formy účastenství na něm a že v průběhu dokazování v předmětné trestní věci nic nenasvědčovalo tomu, že by mezi obviněnou a V. S. existovalo jakékoliv ujednání na společném postupu stran ohledně převodu předmětné nemovitosti ve společném úmyslu vyvést tuto nemovitost z dosahu poškozené M. S. a zbavit ji tak možnosti dosáhnout uspokojení svých pohledávek z dohody o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví. V této souvislosti státní zástupce podotýká, že orgány činné v trestním řízení nejsou podle § 9 odst. 1 tr. řádu vázány v otázce viny ani pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu o takové předběžné otázce a dále že tak obecné konstatování nepostihuje fakt, že k naplnění zákonem požadovaných znaků trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zák. jako samostatné skutkové podstaty ve vztahu ke skutkové podstatě trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 tr. zák., by ze strany obviněné Mgr. Ing. S. H. nebylo takového ujednání s V. S. ani třeba. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu proto státní zástupce uzavírá, že dovolatelkou uplatněnou argumentaci shledává opodstatněnou.

Podle ust. § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Podle dovolatelky mohl být porušen rozvrh práce a tím i zásada zákonného soudce. Tato výhrada zřejmě souvisí s argumentací uplatněnou na jiném místě dovolání, podle které odvolací soud při svém jednání dne 28. dubna 2009 neprovedl vůbec žádné dokazování (ve veřejném zasedání po vrácení věci proběhly pouze závěrečné řeči) a odvolací soud z dříve provedeného dokazování vyjít nesporně nemohl, neboť oproti původnímu odsuzujícímu rozsudku, který byl zrušen v předchozím dovolacím řízení, jednal ve změněném obsazení senátu a objektivně tak mohl vycházet pouze z původních skutkových zjištění soudu prvního stupně.

Dle názoru státního zástupce výhrada týkající se nedodržení rozvrhu práce dopadá na okolnost spočívající podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu v alternativě soud nebyl náležitě obsazen . Pokud příslušný senát stanovený rozvrhem práce soudu projedná a rozhodne věc v jiném než určeném složení, může se tak stát pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce určených soudců důvodná. Za takovou je třeba považovat zejména vyloučení soudce z důvodu podjatosti a jeho odůvodněnou nepřítomnost (v důsledku nemoci, dovolené, pracovní cesty apod.). Z rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2009 Spr 4392/2008 v oddílu týkajícím se trestního úseku odvolací agendy se podává, že předsedkyní senátu 4 To jsou JUDr. Marie Slaná a Mgr. Alexandra Erbanová a členy tohoto senátu jsou JUDr. Lenka Čechová, JUDr. Věra Salamonová, JUDr. Vít Veselý a Mgr. Petr Tajdus. Dne 28. dubna 2009 rozhodoval o odvolání obviněné Mgr. Ing S. H. podaném proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 5T 14/2006 datovaném ke dni 21. listopadu 2006 senát složený z předsedkyně senátu Mgr. Alexandry Erbanové a soudců JUDr. Marie Malé a JUDr. Lenky Čechové, tedy ve složení, které odpovídalo Rozvrhu práce Krajského soud v Ostravě platnému pro rok 2009. Soudce Mgr. Aleš Rýznar členem senátu 4 To pro rok 2009 nebyl a pokud je v uvedeném rozvrhu práce uvedeno, že členka senátu JUDr. Lenka Čechová je bez nápadu, lze z toho vyrozumět, že jí byl zastaven nápad věcí k rozhodování v tomto senátu.

Po prostudování protokolu ze dne 28. 4. 2009 dospělo Nejvyšší státní zastupitelství k závěru, že v projednávaném případě nedošlo k účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc, a že tedy ani nedošlo k tomu, že by ve věci rozhodl nezákonný soudce nebo že by rozhodoval soud, který nebyl náležitě obsazen ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu., a proto ji hodnotí státní zástupce jako neopodstatněnou.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu už státní zástupce pouze stručně uvedl, že pokud obviněná namítla, že v jejím případě jí byl uložen podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie na dobu dvou let, aniž by pro uložení takového trestu byly splněny podmínky, shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou.

Vzhledem k výše uvedenému navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. dubna 2009, sp. zn. 4 To 306/2006, a to ve vztahu k obviněné Mgr. Ing. S. H. ohledně výroku o vině, jakož i ohledně celého výroku o trestu a stejně tak zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby dovolací soud postupoval podle § 265 l odst. 1 tr. řádu a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl . Současně státní zástupce vyjádřil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací přezkoumal obsahové a formální náležitosti, resp. přípustnost podaného dovolání podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, dále zda bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání podat. Shledal, že všechny podmínky předepsané tr. řádem, aby podané dovolání bylo možné projednat, jsou splněny.

Vzhledem k tomu, že nyní napadená rozhodnutí, jak již bylo uvedeno, učinily soudy v řízení následujícím po zrušení předchozích rozhodnutí Nejvyšším soudem (který přikázal soudu II. stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl), bylo podstatou přezkoumání věci nejen posouzení všech námitek dovolatelky, které ve svém dovolání podrobně popsala, ale na podkladě současného dovolání bylo nutné rovněž ověřit, zda Krajský soud v Ostravě odstranil vady vytýkané ve zrušovacím rozhodnutí a respektoval v něm Nejvyšším soudem vyslovený právní názor.

Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud (svou povahou soud kasační) ve věci Mgr. Ing. S. H. již ve svém rozhodnutí ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 11 Tdo 184/2008, ohledně všech námitek dovolatelky podřazených pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uvedl zcela jasné stanovisko.

V tomto rozhodnutí se vyjádřil k otázce, zda na podkladě provedeného a ukončeného dokazování došlo ze strany dovolatelky k naplnění skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák., resp. zda došlo k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu ze strany obviněné ve znaku, že jako svědkyně před soudem uvedla nepravdu , a ve znaku podstatného významu pro rozhodnutí . V této souvislosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněná svou svědeckou výpovědí před soudy nižších instancí tyto znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu naplnila, neboť z důkazního řízení bylo prokázáno, že jako svědkyně před soudem uvedla nepravdivé skutečnosti, kterými usilovala o znevěrohodnění svědectví L. S. a V. H., a které současně měly podstatný význam pro konečné rozhodnutí. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud posoudil tuto námitku obviněné H. zjevně neopodstatněnou , přičemž odůvodnění tohoto právního názoru popsal ve svém původním rozhodnutí, tj. v usnesení pod sp. zn. 11 Tdo 184/2008 ze dne 11. 11. 2008 na str. 6-7 a i nyní na něm bezvýhradně trvá.

Nejvyšší soud přezkoumal i další námitku dovolatelky uplatněnou rovněž v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle které je výrok, jímž byla uznána vinnou z trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. v rozporu se zásadou zákazu sebeobviňování. Jde o výhradu zcela zásadní, protože pokud se uzná její oprávněnost, nemohla obviněná přes výše uvedené skutečnosti svým jednáním naplnit skutkovou podstatu trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku.

Dále je nezbytné uvést, že obsahově totožnou námitkou se Nejvyšší soud již zabýval ve svém rozhodnutí v této věci sp. zn. 11 Tdo 184/2008 ze dne 11. 8. 2008 (viz str. 7 a násl.). Jednoznačně v něm konstatoval, že ze skutkových zjištění popsaných v rozsudcích soudu I. a II. stupně plyne, že obviněná H. se svým jednáním, ke kterému byla jako svědkyně vyslýchána, mohla dopustit trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zák., event. některé formy účastenství na trestném činu poškozování věřitele. Proto neměla být trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku uznána vinnou. V tomto rozhodnutí také Nejvyšší soud poukázal na relevantní judikaturu, zejména na rozhodnutí č. 39/1970 Sb. rozh. tr., ale lze poukázat i na další rozhodnutí, jako rozhodnutí č. 25/1969 a rozhodnutí č. 59/2006 Sb. rozh. tr. Jinými slovy, na základě skutkových zjištění soudů nižších stupňů řešil Nejvyšší soud předběžnou otázku hmotně právního charakteru a vyslovil na ni jednoznačný právní názor (jen na okraj je třeba podotknout, že tuto předběžnou otázku krajský soud ve svém rozsudku, kterým rozhodoval o odvolání dne 20. 8. 2007, neřešil). Na tento závěr nemůže mít vliv fakt uváděný v rozhodnutí krajského soudu, které je předmětem přezkumu v tomto dovolacím řízení, že orgány činné v trestním řízení (rozhodnutí má zřejmě na mysli orgány přípravného řízení) se touto eventualitou zabývaly a nedošly k závěru, že by byly dány důvody pro zahájení stíhání obžalované pro trestný čin poškozování věřitele ani ve formě účastenství . Tímto názorem orgánů činných v trestním řízení není Nejvyšší soud nijak vázán. Naopak však závazným pro rozhodování nižšího soudu v konkrétní věci je právní názor, který v takové věci již jednou Nejvyšší soud vyslovil a je jeho povinností takový názor respektovat. V projednávané věci je takovým závazným právním názorem závěr, že obviněná svým jednáním, ke kterému jako svědek vypovídala, mohla naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele anebo účastenství na takovém trestném činu.

Za této situace tedy Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že obviněná neměla být uznána vinnou trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku a že v tomto rozsahu je její dovolání plně důvodné. Je povinností odvolacího soudu tento závěr Nejvyššího soudu respektovat a ve svém novém rozhodnutí z něho vycházet.

Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněná prostřednictvím svého obhájce atakuje rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 4 To 306/2006, ve výroku o vině i trestu z důvodu, že jí tímto soudem byl (a to opětovně) uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie , a to na dobu 2 let.

Také touto otázkou se v rámci své přezkumné činnosti Nejvyšší soud důkladně zabýval ve svém rozhodnutí ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 11 Tdo 184/2008, v závěru odůvodnění (str. 9), ve kterém dovolací soud oproti právní argumentaci obviněné citoval ust. § 49 odst. 1 tr. zák., kde je uvedeno, že soud je oprávněn uložit trest zákazu činnosti, pokud se pachatel dopustí trestného činu v souvislosti s touto činností. Přestože obviněná opětovně usiluje o prosazení svého názoru, ve kterém zpochybňuje souvislost mezi výkonem advokacie a podáním svědecké výpovědi v případu jejího klienta V. S., Nejvyšší soud ve svém předchozím usnesení dospěl ke stanovisku zcela opačnému, neboť u obviněné právě fakt, že vykonává advokacii vedl k tomu, že byla vyslechnuta jako svědek k otázce, co o kauze V. S. věděla z pozice jeho obhájkyně a jaké úkony v této věci činila. Koneckonců proto také žádala svého klienta o zbavení mlčenlivosti. A právě z tohoto hlediska je souvislost svědecké výpovědi s výkonem advokacie zcela zřejmá a neoddiskutovatelná, a to i přes četné výhrady dovolatelky, ve kterých dokonce mluví o nesmyslnosti a absurditě dovozování vzájemné souvislosti mezi poskytováním svědecké výpovědi na straně jedné a výkonem advokacie na straně druhé. Tyto námitky Nejvyšší soud akceptovat nemohl, a to z důvodů, které vyjasnil již v předcházejícím odůvodnění rozhodnutí. Vzhledem k výše uvedenému je tedy i tato námitka Nejvyšším soudem odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Dovolací důvod dle ust. § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu

V rámci dovolacího důvodu dle ust. § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolatelka namítá, že v jejím případě rozhodoval soud, který nebyl náležitě obsazen. I k této otázce se již Nejvyšší soud kvalifikovaně vyjádřil ve svém původním usnesení, a to na str. 8 an., byť dovolatelka tuto námitku původně podřadila pod dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. a namítala, že v její věci rozhodovaly tři podjaté soudkyně jmenovitě JUDr. Jana Veselá, JUDr. Marie Slaná a Mgr. Alexandra Erbanová. V současném dovolání dovolatelka uvádí, že napadeným rozsudkem rozhodovala oproti původnímu složení senátu 4 To jako jeho členka JUDr. Lenka Čechová, která členkou tohoto senátu sice byla, ale bez nápadu , což ve svém důsledku znamená, že v daném případě byl porušen rozvrh práce a tím i zásada zákonného soudce. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující.

Tento dovolací důvod zaručuje účastníkům řízení ochranu proti účelovému přeobsazení jednajícího soudu, aby byl za všech okolností a ve všech úrovních projednávání případu respektován ústavní princip, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci , který je zakotven v čl. 38 odst. 1 ali. 1 LZPS. Tento dovolací důvod ve své druhé variantě tedy že soud nebyl náležitě obsazen je naplněn, pokud obsazení soudu neodpovídalo ust. § 27, § 31 a § 35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. K tomu by došlo v případě, kdyby rozhodoval samosoudce místo senátu nebo když by senát soudu byl složen z předsedy senátu a přísedících, přičemž měl rozhodovat senát složený jen ze soudců nebo opačně, nebo pokud senát by rozhodoval v neúplném složení, apod.

Na tento dovolací důvod je však možné v dovolání úspěšně odkázat pouze tehdy, pokud toto své nezadatelné právo na zákonného soudce dovolatel nezaměňuje za možnost zvrátit již vydané rozhodnutí po ukončení tohoto řízení, tj. až po vydání konečného rozhodnutí ve věci. Záleží tedy na aktivitě účastníka řízení, aby svou výhradu uplatnil co nejdříve, tedy bezprostředně po tom, co se o této závažné skutečnosti dozvěděl. Jednotlivé případy jsou projednávány dle rozvrhu práce, který vydává předseda senátu na příslušný kalendářní rok s tím, že v průběhu tohoto období může v rozvrhu práce učinit případné změny, pokud v senátu vznikne potřeba změny v rozdělení práce (viz § 41 odst. 1, 23 zákona č. 6/2002 Sb.). Právě rozvrhem práce jsou určeni ti soudci, kteří budou zastupovat v jednotlivých odděleních soudce, kteří věc nemohou z důvodu nepřítomnosti nebo vyloučení nebo z jiných zásadních důvodů (stanovených zákonem) projednat a rozhodnout.

Z Rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2009 (Spr 4392/2008) vyplývá, že předsedkyní senátu 4 To jsou JUDr. Marie Slaná a Mgr. Alexandra Erbanová a členové tohoto senátu jsou JUDr. Lenka Čechová, JUDr. Věra Salamonová, JUDr. Vít Veselý a Mgr. Petr Tajdus. O odvolání v případě Mgr. Ing. S. H. (viz č. l. 651) rozhodoval tento senát ve složení: Mgr. Erbanová předsedkyně senátu a soudkyně JUDr. Slaná a JUDr. Čechová, tedy ve složení, které zcela odpovídalo Rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě, platnému pro rok 2009. Pokud je v rozvrhu práce uvedeno, že členka senátu JUDr. Čechová je tzv. bez nápadu , lze z tohoto údaje vyčíst, že jí byl nápad věcí k rozhodování v tomto senátu zastaven. A pokud jde o námitku dovolatelky k osobě soudce JUDr. Aleše Rýznara, ten členem senátu Krajského soudu v Ostravě 4 To pro rok 2009 vůbec nebyl. Tyto údaje si může dovolatelka i její obhajoba snadno ověřit na internetových stránkách Krajského soudu v Ostravě, kde je předmětný rozvrh práce veřejně přístupný a snadno dohledatelný. Na základě těchto poznatků Nejvyšší soud námitku dovolatelky, směřující do dovolacího důvodu dle ust. § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu rovněž odmítl.

Z výše uvedeného vyplývá, že Nejvyšší soud po opětovném projednání v neveřejném zasedání konstatoval, že dovolání obv. Mgr. Ing. S. H. je opodstatněné pouze v námitce, která se týká výroku, jímž byla obviněná uznána vinnou v rozporu se zásadou zákazu sebeobviňování. Dále konstatoval, že usnesení sp. zn. 11 Tdo 184/2008, ve kterém Nejvyšší soud vyjádřil závazný právní názor, Krajský soud v Ostravě nerespektoval. Krajský soud v Ostravě tedy nezareagoval tak, jak jej povinuje současný platný trestní řád.

Lze tedy jednoznačně souhlasit s obhajobou, která v tomto postupu shledává hrubé porušení trestního řádu, neboť po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR nedošlo k nijaké odchylce od dosavadních skutkových a právních závěrů tohoto soudu, a to přestože Nejvyšší soud s rozhodnutím vyjádřil nesouhlas, který jasně specifikoval, odůvodnil a judikatorně podložil. Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud očekává, že Krajský soud v Ostravě bude postupovat tak, jak mu předepisuje platný trestní řád v ust. § 265s odst. 1.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 27. července 2010

Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman