11 Tdo 1312/2004
Datum rozhodnutí: 11.01.2005
Dotčené předpisy:




11 Tdo 1312/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 11. ledna 2005 dovolání obviněného Ing. J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2004, sp. zn. 7 To 165/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 277/2003, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ing. J. Š. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2004, sp. zn. 7 To 165/2004, jímž byl podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. ledna 2004, sp. zn. 17 T 277/2003, zrušen toliko ve výroku o náhradě škody, když v ostatních výrocích zůstal nezměněn. Výše označeným rozsudkem okresního soudu byl obviněný uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu patnácti měsíců.

Dovolání obviněný opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel setrval na své obhajobě uplatněné v předchozím řízení. Popsal historii společnosti C. S. V. Z., s. r. o., a to i v souvislosti s personálními změnami v jednotlivých funkcích v této společnosti, konstatoval ekonomický vývoj společnosti a způsob řešení jejich hospodářských problémů. Zopakoval tvrzení ohledně předání peněžních prostředků při převodu svého obchodního podílu ve společnosti na P. L. a zdůraznil, že tato částka měla být použita k úhradě závazků společnosti. Namítl, že výpověď P. L., v níž popírá obdržení peněz, je nepravdivá a je i v rozporu s výdajovými pokladními doklady. Závěry znalce M. F. ohledně ekonomické situace společnosti a možnosti společnosti v inkriminovaném období hradit povinné platby považuje za nepřesvědčivé, neboť znalec vycházel z nesprávných a neúplných podkladů.

V další části dovolání podrobně rozebírá dosavadní judikaturu soudů k posuzovanému trestnému činu s tím, že z pohledu existující judikatury se oba soudy dostatečně nezabývaly důvody, které vedly k neodvedení povinných plateb, a to i z hlediska jejich významu pro naplnění materiální stránky trestného činu, jakož i okolnostmi vztahujícími se k subjektivní stránce tohoto trestného činu.

Závěrem obviněný znovu uvádí svou skutkovou verzi posuzované věci a na jejím základě dovozuje, že nenaplnil subjektivní ani objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu podle § 147 tr. zák. Na základě toho zdůrazňuje, že nejednal v úmyslu povinné platby trvale neplatit a že jeho činnost byla zaměřena především na udržení chodu společnosti a zajištění pracovních míst. Má za to, že závěr soudů o jeho vině nemá oporu v provedeném dokazování a že soudy tak došly k nesprávným závěrům o naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 147 tr. zák. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 7 To 165/2004, a přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání obviněného se nejvyšší státní zástupce vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství tak, že dovolací argumentace v podstatě odpovídá použitému dovolacímu důvodu, avšak co do své relevance není způsobilá zvrátit shodný závěr soudů obou stupňů o naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 147 odst. 1 tr. zák. Námitkám dovolatele odkazující na objektivní ekonomický stav firmy nelze s ohledem na nezpochybnitelné závěry znalce přisvědčit. Oba soudy podle jejího názoru správně vzaly v úvahu, že dovolatel v rozhodném období (v době výkonu funkce jednatele společnosti) disponoval dostatkem finančních prostředků na výplatu hrubých mezd a částky sražené zaměstnancům použil především na udržení chodu společnosti, zatímco splnění odvodové a daňové povinnosti vůči státu odsunul na pozdější ekonomicky příznivější období, které však podle znaleckého posudku nebylo reálné očekávat, a nemůže se za této situace zprostit své odpovědnosti odkazem na neuspokojivý stav svého podnikání. Za neopodstatněnou považuje rovněž námitku obviněného o absenci naplnění materiální stránky trestného činu, neboť typový stupeň společenské nebezpečnosti byl v posuzovaném jednání plně dán. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Z dikce zákona vyplývá, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Z vymezení zákonných důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je zřejmé, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, ačkoli to zákon výslovně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento závěr lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení a platí tedy i ve vztahu k důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož je tento dovolací důvod dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a teprve v návaznosti na tento skutkový stav dovolací soud zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž nižšími soudy učiněná skutková zjištění nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je nutno připomenout, že nápravu některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad je podle trestního řádu možno učinit prostřednictvím dalších mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona podle ustanovení § 266 tr. ř. a násl., případně obnovy řízení podle § 277 a násl. tr. ř.

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je přitom třeba dále dovodit, že nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Námitky dovolatele v tomto ohledu nemohou obstát, neboť obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jeho argumentace se opírá výhradně o námitky skutkového charakteru, neboť uplatnil námitky, které směřovaly jednak proti rozsahu vykonaného dokazování, jednak proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy; tedy proti správnosti skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem, se kterými se ztotožnil v napadeném usnesení i odvolací soud. Obviněný Ing. J. Š. totiž v podstatě namítal, že na základě dosud provedeného dokazování nebyla prokázána jeho vina žalovaným trestným činem, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba a že pokud soudy dospěly k opačnému závěru, stalo se tak na základě nesprávného vyhodnocení důkazů. Obviněný konkrétně vytýká soudům, že se nesprávně opíraly o svědectví P. L. a o závěry znaleckého posudku M. F. Zpochybňuje jak svědeckou výpověď P. L., tak závěry znalce. Prostřednictvím jiného hodnocení zejména těchto důkazů se tak primárně domáhá jiných skutkových zjištění a teprve na základě změnného skutkového stavu dovozuje, že jeho jednání bylo nesprávně posouzeno jako trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., ačkoliv nebyly naplněny ani objektivní, ani subjektivní znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Rovněž jeho námitka stran nedostatku materiální podmínky trestnosti činu se odvíjí z jiných skutkových okolností než těch, které vzaly za podklad svého rozhodnutí oba nižší soudy. Vůči právnímu posouzení skutku, tak jak byl zjištěn oběma soudy, dovolatel ve skutečnosti však neuvádí jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala soudy obou stupňů učiněné právní posouzení skutku, eventuálně která by vytýkala porušení jiných ustanovení hmotného práva. Dovolatelem vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci a teprve v důsledku takto odlišně zjištěného skutkového stavu se dovolává nesprávného právního posouzení věci. Jak je vyloženo shora, námitky zpochybňující hodnocení důkazů a skutková zjištění nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak bylo výše již uvedeno, obviněný sice dovolání formálně opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti dovolání založil na námitkách, které obsahově nejen tento, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod nenaplňují. Dovolání tak bylo podáno z jiných než zákonem stanovených důvodů. V takovém případě nelze přistoupit ani k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. 449/03 a II. ÚS 651/12).



S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání Ing. J. Š. bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. ledna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík