11 Tdo 1281/2016
Datum rozhodnutí: 11.01.2017
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 1281/2016-33

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2017 dovolání obviněné L. M. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 9 To 205/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 14/2016 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněné L. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 5 T 14/2016, byla L. M. uznána vinnou přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců, a k trestu propadnutí věci, a to mobilního telefonu.

Podle skutkových zjištění se obviněná trestné činnosti dopustila se spoluobviněným L. F. tím, že od přesně nezjištěné doby nejméně od března 2015 do svého zadržení dne 8. 12. 2015 na blíže nezjištěném místě nejméně v 1 případě přechovávala pervitin v nezjištěném množství, který dle instrukcí obviněného F. ředila látkou dimethylsulfon za účelem další distribuce, dále na blíže nezjištěném místě nejméně ve dvou případech k žádosti obviněného F. tomuto opatřila od blíže nezjištěných dodavatelů jménem M. a kamaráda z H. pro účely další distribuce pervitin v blíže nezjištěném množství, nejméně však v 1 případě za částku okolo 10 000 Kč, přičemž v přesně nezjištěném počtu případů vozila obv. F. osobním motorovým vozidlem zn. Volkswagen Golf, r. z. ..., ke koncovým uživatelům za účelem prodeje pervitinu a rovněž v přesně nezjištěném množství případů od obviněného pervitin převzala, aby jej dodala konzumentům, s tím, že za pervitin přebírala finanční částky od 200 Kč do 300 Kč, přičemž metamfetamin, též známý jako pervitin, je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 9 To 205/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Michala Krčmy dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázala na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Obviněná má za to že skutek, kterým byla uznána vinnou, nevykazuje všechny znaky skutkové podstaty, pod kterou byl soudy podřazen. Aby se mohlo jednat o uvedený přečin, muselo by být prokázáno vlastnictví sáčku s bílou krystalickou látkou, který byl nalezen svědkem M., a zároveň by obviněná musela vědět, že tento sáček byl ve vlastnictví spoluobviněného F., který by jej musel obviněné předat, následně by sáček musel být u ní zajištěn. Provedenými analýzami vyjma tohoto sáčku nebylo prokázáno, že se jedná o metamfetamin. Soud prvního stupně v případě obviněné neprokázal subjektivní stránku. K prokázání vlastnictví sáčku nebyly zajištěny daktyloskopické stopy. Podle obviněné je s podivem, že se sáček nenašel v provozovně společnosti Havex, s. r. o., když zde byla prováděna prohlídka jiných prostor za použití cvičeného psa. Lze proto podle ní pochybovat o tom, že je takový důkaz zákonný. Rozhodnutí soudů obou stupňů podle obviněné neobsahují odůvodnění, která by respektovala § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a odvolací soud se s jejími námitkami nevypořádal. Žádný ze svědků v hlavním líčení podle obviněné nevypověděl, že mu předávala bílou krystalickou látku nebo dokonce pervitin. Závěrem svého dovolání proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 9 To 205/2016, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 5 T 14/2016, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněné nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněné uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní verzi skutkového děje, v rámci které většinu skutkových zjištění a provedených důkazů zcela ignoruje (například záznam z odposlechů telekomunikačního procesu mezi ní a spoluobviněným). Nad rámec dovolacího řízení k tomu Nejvyšší soud uvádí, že soudy v posuzované věci logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k popsaným skutkovým závěrům, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obviněná ve svém dovolání přehlíží většinu provedených důkazů a svoje námitky koncentruje na případ, kdy byla droga fyzicky zajištěna, ačkoli toto konkrétní jednání není součástí popisu skutkového děje, kterým byla uznána vinnou. Opakuje přitom pouze svou předchozí obhajobu, s níž se soudy již v předchozím řízení zcela vypořádaly. Nelze jí přisvědčit ani v tom směru, že by snad odůvodnění rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně byla nedostatečná. Naopak, Nejvyšší soud je v obou případech hodnotí jako pečlivá a podrobná.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

Obviněná tento dovolací důvod uplatnila ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., čímž de facto odkázala na druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která nemůže být naplněna za situace, kdy obviněná svými námitkami obsahově nenaplnila namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná L. M. podala dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a její dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jí napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. 1. 2017


JUDr. Karel Hasch
předseda senátu