11 Tdo 127/2003
Datum rozhodnutí: 25.02.2003
Dotčené předpisy:




11 Tdo 127/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2003 o dovolání obviněného R. F., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. 5 To 98/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 T 14/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 T 14/2001, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. 5 To 14/2001, kterým bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 12. 2001, sp. zn.

42 T 14/2001. Výše označeným rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. a znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. a byl mu za to uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti let s výkonem ve věznici s ostrahou, dále ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě a rovněž bylo rozhodnuto o jeho povinnosti k náhradě škody vůči poškozené Ing. T. H.

Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo doručeno obviněnému dne

24. dubna 2002, jeho obhájci dne 22. dubna 2002 a státnímu zástupci dne

22. dubna 2002. Dne 18. 6. 2002 bylo obviněným podáno u soudu prvního stupně dovolání, v němž obviněný prostřednictvím svého obhájce uvedl jen to, že podané dovolání směřuje proti výše označenému usnesení odvolacího soudu, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. a že dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a poté přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Dále pak dovolatel uvedl, že odvolací soud pochybil, když jeho důvodné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. zamítl.

Na základě výzvy a po poučení ve smyslu § 265h odst. 1 tr. ř. předsedou senátu soudu prvního stupně pak dne 5. 12. 2002 bylo obvodnímu soudu doručeno Odůvodnění dovolání . V něm se oproti výše již citovanému obsahu dovolání z 18. 6. 2002 navíc uvádí, že odvolací soud měl zrušit napadený rozsudek /dle ustanovení § 258 odst. 1 písm. c) tr. řádu pro nesprávnost skutkových zjištění popsaných v rozsudku, případně dle ustanovení § 258 odst. 1 písm. e) tr. řádu pro nepřiměřenost trestu, když soud prvního stupně při ukládání trestu nepoužil ustanovení § 32 odst. 1 tr. zákona, ač pro takový postup byly dány podmínky/ nebo měl dle § 259 odst. 3 tr. řádu po zopakování podstatných důkazů provedených v hlavním líčení, případně provedení nových důkazů, rozhodnout sám rozsudkem ve věci odlišně od soudu prvního stupně. .

Z obsahu vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se podává, že podané dovolání (datované dnem 2. 12. 2002) absolutně nenaplňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. Uplatněná argumentace (nekonkrétní námitky ohledně nesprávnosti skutkových zjištění a nepřiměřenosti uloženého trestu) se ani po obsahové stránce nekryje s žádným dovolacím důvodem podle § 265b tr. ř.

V závěru vyjádření se navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl postupem podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť nesplňuje náležitosti obsahu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zkoumal, zda je dovolání podle § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. přípustné a shledal, že je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., že bylo podáno ve lhůtě stanovené zákonem (§ 265e tr. ř.), osobou k tomu oprávněnou, prostřednictvím obhájce /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Podle § 265f odst. 1 tr. ř. platí, že v dovolání musí dovolatel mimo jiné uvést proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá. Přitom rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.

Z ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. pak vyplývá, že dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, a to u soudu, který rozhodl v prvním stupni, a jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. ř.). Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost, určující počátek lhůty (§ 60 odst. 2 věta první tr. ř.). Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo na den pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§ 60 odst. 3

tr. ř.).

Stanovená dvouměsíční zákonná lhůta k podání dovolání v posuzované věci skončila dne 24. června 2002.

Ze skutečností shora uvedených je zřejmé, že dovolání bylo sice podáno v zákonné dovolací lhůtě, ovšem nemělo zákonem vyžadované náležitosti. V dovolání nebyly uvedeny důvody dovolání a tento nedostatek nebyl ke dni 24. června 2002 nijak napraven. Jen pouhý obecný odkaz na dovolací důvod /§ 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. - dovolatel měl patrně na mysli dovolací důvod předvídaný ustanovením § 265b odst. 1 písm. l tr. ř./ s tím, že pochybení odvolacího soudu spočívá v tom, že zamítl důvodné odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, požadavek zákona

v tomto směru nenaplňuje. Z toho pak vyplývá závěr, že takové dovolání nemá zákonem stanovené obsahové náležitosti. Platí také, že podané dovolání se posuzuje podle obsahového hlediska podle stavu, v jakém se nacházelo v okamžiku, kdy dovolací lhůta, ohraničující zároveň i možnost uvádět, měnit a doplňovat dovolací důvody, uplynula (§ 265f tr. ř.). Nedostatky obsahu dovolání vážící se k rozsahu, v němž je dovoláním rozhodnutí napadeno, a k důvodům dovolání, lze uvádět, měnit či doplňovat pouze v zákonné dvouměsíční lhůtě uvedené v ustanovení § 265e tr. ř.

Jestliže tedy obhájce obviněného ve lhůtě do 24. 6. 2002 neodstranil výše uvedené vady dovolání, musel Nejvyšší soud dospět k závěru, že v projednávané věci je třeba podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnout, neboť nesplňuje náležitosti dovolání. Navíc je třeba zdůraznit, že ani doplnění odůvodnění dovolání ze dne 2. 12. 2002 zákonným požadavkům na obsah dovolání neodpovídá. Za této situace se Nejvyšší soud ani nemohl zabývat otázkou, zda dovolání obviněného lze vůbec podřadit pod jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k)

tr. ř., popř. podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., přičemž s ohledem na znění

§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl toto rozhodnutí učinit v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík