11 Tdo 1259/2008
Datum rozhodnutí: 11.12.2008
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g, l) tr. ř.




11 Tdo 1259/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2008 dovolání podané obviněným P. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. 61 To 524/2007 jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 48/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. října 2007, sp. zn. 19 T 48/2007, byl P. K. uznán vinným jednak trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a jednak trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za které byl podle § 234 odst. 1 tr. zák a § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle skutkových zjištění Obvodního soudu v Praze 10 se obviněný shora uvedené trestné činnosti s dalšími spoluobviněnými dopustil tím, že dne 17. února 2007 kolem 22,15 hod v P., J. s., v blízkosti L. ulice, v prostoru čerpací stanice, přistoupil k obsluze čerpadla - poškozenému V. Z., přiložil mu do oblasti žeber nelegálně drženou pistoli se zasunutým zásobníkem a sedmi náboji ráže 7,65 mm, a pod pohrůžkou této střelné zbraně donutil společně s obviněným K. D. poškozeného, aby si lehl na zem, poté demontovali a odcizili z místnosti prodejny čerpací stanice trezor a pokladnu s finanční částkou v celkové výši 46.840,- Kč ke škodě společnosti P. K., a. s. se sídlem S., H., přičemž obviněná P. S. zůstala sedět v autě před čerpadlem, hlídala a měla u sebe 2 ks krabiček s celkem 42 ks náboji ráže 7,65 mm.

Proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. 61 To 524/2007 tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání zamítl. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno obviněnému dne 10. ledna 2008 a jeho obhájci dne 15. ledna 2008.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Dovolání směřuje proti výroku o vině i proti výroku o trestu citovaného usnesení odvolacího soudu.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud nevzal řádně v úvahu, že soud prvního stupně neprovedl všechny potřebné důkazy a z provedených důkazů neučinil v podstatných směrech správné skutkové závěry. Dle dovolatele byl nesprávně odmítnut jeho procesní návrh, aby byl vyslechnut velitel zákroku při jeho zadržení, když z takového výslechu bylo možno zjistit jak byl v předmětné době oblečen a zda po časově dlouhém ležení na vozovce při zadržení mu byla předána bunda obviněného D. za tím účelem, aby se mohl v poněkud chladném počasí obléci. Míní, že následně měl být podrobněji vyslechnut poškozený Z. k oblečení muže, který na něho mířil pistolí. Dovolatel poukázal na nesprávně provedenou rekognici, přičemž tento fakt sice soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku správně konstatuje, ale dle názoru dovolatele nepřípustně podceňuje. Namítl, že ve skupině mužů předvedených k rekognici poškozenému byl on jediný s blond vlasy a tato skutečnost byla pro poškozeného návodná, když on hovořil o pachateli jako o muži s blond vlasy. Upozornil dále na to, že při rekognici poškozený navíc dospěl jen k pravděpodobnostnímu vyjádření, když uvedl, že obviněného poznává nikoli s jistotou, ale pouze s pravděpodobností 90 %. Dovolatel odvolacímu soudu vytknul, že rovněž přehlédl vady rekognice a rekognici hodnotil nesprávně v neprospěch dovolatele.

Vyslovil názor, že je zcela nesprávný názor soudu prvního stupně, že prý ani rekognice v dané věci nebyla zcela potřebným důkazem, když dovolatele jako pachatele označil poškozený u hlavního líčení. Dovolatel poukázal na to, že ho reálně viděl poškozený u rekognice. Dovolatel se domnívá, že za takové situace je jeho vyjádření u hlavního líčení, že poznává dovolatele, zcela bezvýznamné. Dle dovolatele tyto nesprávné závěry soudu prvního stupně odvolací soud v rozporu s trestním řádem převzal.

Dovolatel dále upozornil na chybné hodnocení pozorovacích schopností svědka Z. odvolacím soudem, a to v podrobně rozvedené části dovolání. Vytýká soudu přeexponovanost v jeho neprospěch v otázce viny i nebezpečnosti jeho osoby. Připomíná, že i když je trestný čin loupeže skutkovou podstatou složenou z útoku na majetek a násilí na osobě, nikdy v minulosti nebyl trestán za násilí vůči osobě a nikdy takto násilně nejednal. Z tohoto hlediska má za to, že uložený trest je zcela drasticky přísný . Obviněný zastává názor, že z důkazů provedených soudem prvního stupně, i kdyby byly zhodnoceny v otázce viny velmi přísně v jeho neprospěch, bylo by snad možno po právní stránce uzavřít, že spáchal svojí přítomností na místě činu toliko trestný čin nepřekážení trestného činu podle § 167 odst. 1 tr. zák. Dovolatel v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl, případně aby sám Nejvyšší soud obviněného obžaloby zprostil, nebo uznal vinným toliko trestným činem podle § 167 odst. 1 tr. zák. a uložil mu podstatně mírnější trest.

K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že námitkami obviněného nebyly relevantně naplněny dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), které obviněný uplatnil prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, proto ani tento důvod, jehož předpokladem je zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoli byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. řádu, nemohl být obsahem uplatněných námitek právně relevantně naplněn. Názor obviněného, že jeho jednání mělo být posouzeno nikoli jako trestný čin loupeže, nýbrž nanejvýš jako trestný čin nepřekažení trestného činu podle § 167 odst. 1 tr. zák., obviněný dovozuje výlučně z odlišných skutkových okolností, než vzaly za prokázané soudy prvního a druhého stupně. Ve vztahu k námitce dovolatele o uložení mírnějšího trestu, státní zástupkyně připomíná, že ve vztahu k výroku o trestu přichází v úvahu jen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a dovolacím důvodem je tu jedině uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu mimo zákonnou trestní sazbu. Dle státní zástupkyně tento dovolací důvod nemůže být naplněn námitkou, že trest ve výměře jak byl uložen je nepřiměřeně přísný v důsledku chybného hodnocení osoby pachatele.

Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a současně navrhla, aby takto bylo rozhodnuto podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. řádu, vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je (§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. řádu), a bylo podáno oprávněnou osobou (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek tedy nemůžou mít námitky, které směřují do oblasti skutkových zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu, ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředpisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Reflektuje judikaturu Ústavního soudu ( nálezy sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV. ÚS 565/02, IV. ÚS 219/03 ), Nejvyšší soud do rámce dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadil i zjištění, že skutkové závěry obecného soudu, z nichž právní kvalifikace vychází jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.

Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav § 2 odst. 5 tr. řádu) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soud musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považuje za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále vyhodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. zák. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění - skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k § 125 odst. 1 tr. řádu), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. řádu zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§ 265a odst. 4 tr. řádu).

V posuzované věci uplatněné dovolací námitky směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů především výpovědi poškozeného V. Z. a vadná skutková zjištění. Prohlašuje, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci. Přitom prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům. Má za to, že byl nesprávně odmítnut jeho procesní návrh, aby byl vyslechnut velitel zákroku při jeho zadržení, když z takového výslechu bylo možno zjistit jak byl v předmětné době oblečen a zda po časově dlouhém ležení na vozovce při zadržení mu byla předána bunda obviněného D. za tím účelem, aby se mohl v poněkud chladném počasí obléci. Míní, že následně měl být podrobněji vyslechnut poškozený Z. k oblečení muže, který na něho mířil pistolí a upozornil na údajně chybné hodnocení pozorovacích schopností svědka Z. odvolacím soudem. Poukazuje na nesprávně provedenou rekognici, přičemž v té souvislosti namítl, že ve skupině mužů předvedených k rekognici poškozenému byl on jediný s blond vlasy a tato skutečnost byla pro poškozeného návodná, když on hovořil o pachateli jako o muži s blond vlasy. Upozornil na to, že poškozený navíc dospěl jen k pravděpodobnostnímu vyjádření, když uvedl, že obviněného poznává pouze s pravděpodobností 90%. Namítl, že soud prvního stupně vyhodnotil situaci tak, že rekognice v dané věci nebyla zcela potřebným důkazem a odvolací soud prohlédl vady provedené rekognice a rekognici hodnotil nesprávně v neprospěch odvolatele.

Z uvedeného je zřejmé, že obviněný není spokojen s tím jak soudy vyhodnotily důkazy a jaké závěry z nich dovodily. Důkazy měly být podle obviněného vyhodnoceny jinak, a v dovolání je obviněný sám ve svůj prospěch vyhodnocuje. Uvedené námitky svědčí o tom, že obviněný brojí toliko proti skutkovému zjištění. Argumentaci obviněného nelze přisvědčit. Skutkové závěry soudů nižších stupňů vycházejí z pečlivého a logického vyhodnocení provedených důkazů. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudku prvního stupně a na odůvodnění usnesení odvolacího soudu.

Nejvyšší soud musí opětovně zdůraznit, že je vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení. Námitky skutkového charakteru nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit, protože jimi obviněný nikterak nenamítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Hodnocení důkazů je výsadním právem soudu prvního stupně a dovolacímu soudu nepřísluší provádět jejich přehodnocování, čehož se obviněný dovolává.

Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost (srov. III. ÚS 298/02, IV. ÚS 29/07).

V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu je nutno zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. řádu přitom nemůže být pouze formální, Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným v dovolání k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemají právně relevantní charakter.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. řádu. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoli již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

V posuzované věci však o prvou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu nemůže jít, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. K druhé alternativě je třeba (v návaznosti na shora uvedené skutečnosti) konstatovat, že dovolací argumentace obviněného žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu neodpovídá.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného P. K. podané s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 1 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 11. prosince 2008

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman