11 Tdo 125/2005
Datum rozhodnutí: 24.03.2005
Dotčené předpisy:




11 Tdo 125/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. března 2005 dovolání obviněného M. Z., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. září 2004, sp. zn. 11 To 320/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 66/2004, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e ) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. Z. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. září 2004, sp. zn. 11 To 320/2004, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 10. června 2004, sp. zn. 5 T 66/2004, kterým byl uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 2 T 94/2003 ze dne 14. července 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný v podaném dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V textu tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že se předmětného jednání úmyslně nedopustil a napadené rozhodnutí považuje za rozhodnutí založené na nesprávném právním posouzení skutku, a to z důvodu nesprávného zjištění skutku samotného. Vytýká soudům, že se nevypořádaly s jeho obhajobou a nedostatečně zjistily skutkový stav. Hodnocení listinných důkazů, o které opřel své rozhodnutí soud prvního stupně považuje za nedostatečné. Má za to, že soudy přijaly konstrukci obžaloby o převodu předmětného automobilu na další osoby, aniž by tuto skutečnost dále objasnily a nevypořádaly se se skutečností, že obviněný zpočátku svůj dluh hradil a plnil řádně podle smlouvy. Namítl, že k naplnění subjektivní stránky žalovaného trestného činu, je třeba aby obviněný zamýšlel půjčku nesplatit, což je zcela v rozporu se skutečností, že zpočátku svůj závazek plnil řádně. Závěrem vytkl soudu, že při stanovení výše trestu odmítl předložený důkaz - dohodu obviněného o splácení dluhu poškozené společnosti a nezohlednil tuto dohodu při stanovení výše trestu a při ukládání trestu nesprávně přihlédl ke skutečnosti, že se trestného činu dopustil v krátké době od podmíněného propuštění a pohlížel na něj jako na osobu opakovaně trestanou, protože byl opakovaně trestán za trestný čin zanedbání povinné výživy.

V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 11 To 320/2004 zrušil a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Prostřednictvím vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství nejvyšší státní zástupce k podanému dovolání uvedl, že dovolání se opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tento dovolací důvod není odůvodněn okolnostmi, kterými by měl být podle dovolatele zpochybněn závěr soudů o jeho zavinění, protože k trestní odpovědnosti za trestný čin podle § 250b odst. 1 tr. zák. není třeba vzniku škody, a to jak majetkové, tak případně nemajetkové povahy. Obviněný poskytl nepravdivý údaj o svém zaměstnání, což je významná informace k jeho solventnosti a schopnosti úvěr splácet, čehož si byl obviněný jako čekatel na práci vědom. Obviněný tak svým jednáním naplnil základní znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák. a tímto činem způsobil škodu nikoliv malou (§ 89 odst. 11 tr. zák.). Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Dovolání podal obviněný s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , přičemž ovšem výslovně uvedl, že napadená rozhodnutí jsou založena na nesprávném právním posouzení skutku. Je tedy zřejmé, že obviněný měl na mysli dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatněný důvod nesprávně označil jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Ačkoli obviněný dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil také námitky, které nejsou způsobilé jej obsahově naplnit a k nimž proto nebylo možno přihlížet. Tento závěr se týká zejména tvrzení obviněného, že se skutku nedopustil a jeho výhrad, že soud nevzal v potaz a nijak se nevypořádal s jeho obhajobou, že opřel své rozhodnutí o listinné důkazy a nevypořádal se s okolnostmi o převodu automobilu na třetí osoby, tedy celkově vzato jde o námitky, že skutkový stav byl zjištěn nedostatečně. Je zřejmé, že takto vytýkané vady, které směřovaly vůči způsobu hodnocení důkazů a jimiž obviněný polemizoval se správností skutkových zjištění, která učinil okresní soud a z nichž vycházel v napadeném usnesení i krajský soud, mají povahu vad skutkových. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., jsou právně irelevantní a v rámci dovolacího řízení z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k nim nelze přihlížet, a ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení ( § 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný uplatnil námitku směřující do subjektivní stránky trestného činu úvěrového podvodu, když poukázal na to, že z hlediska zavinění je třeba, aby pachatel zamýšlel od počátku půjčku nesplatit. Tato okolnost je zcela v rozporu se zjištěním, že obviněný zpočátku svůj dluh hradil a plnil řádně podle smlouvy. Vytýká soudům, že se s touto skutečností ve svých rozhodnutích nevypořádaly.

Trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí uvedeným činem škodu nikoliv malou. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmysl / § 4 písm. a), b) tr. zák./

Z tzv. právní věty výroku o vině v napadeném rozsudku vyplývá, že soud považoval za naplněné ty znaky uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že obviněný při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil tak škodu nikoliv malou.

K posouzení opodstatněnosti dovolatelem uplatněné námitky je třeba připomenout konkrétní skutková zjištění vyplývající ze skutkové části výroku rozsudku soudu prvního stupně, podle nichž obviněný dne 7. 10. 2002 v K., v prodejně A. s. r. o. uzavřel smlouvu o půjčce na úhradu kupní ceny motorového vozidla na automobil tovární značky Opel Vectra 100, barvy zlatá metalíza, v hodnotě 303.800,-Kč a požádal o poskytnutí částky 212.300,-Kč, přičemž uvedl, že je zaměstnán u firmy A., P. S., N., přestože věděl, že u této firmy nikdy nebyl zaměstnán, naopak, že je již od 1. 9. 2001 veden jako uchazeč o zaměstnání u Úřadu práce v P., uhradil v hotovosti částku ve výši 91.500,-Kč a zavázal se měsíčně splácet 7.603,50 , což učinil pouze čtyřikrát, poté již žádnou částku neuhradil a poškozené společnosti G., a. s. se sídlem P., O. způsobil škodu ve výši 181.886,-Kč.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obsahuje konkrétní skutková zjištění, která dostatečně vyjadřují a naplňují dovolatelem namítaný nedostatek subjektivní stránky trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. Ve vztahu k namítanému nedostatku subjektivní stránky tohoto trestného činu, který spatřuje dovolatel v tom, že nebyl zjištěn úmysl půjčku nesplatit, protože zpočátku svůj závazek plnil řádně, považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že k trestní odpovědnosti za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák. se nevyžaduje, aby pachatel měl v úmyslu způsobit škodu v době uzavírání úvěrové smlouvy, a to na rozdíl od trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., ale postačí, jestliže pachatel v žádosti o úvěr uvede vědomě nepravdivé údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé skutečnosti. Z výše uvedených skutkových zjištění nalézacího soudu, se kterými se ztotožnil i odvolací soud a Nejvyšší soud nemá důvod je zpochybňovat, a ani dovolatel v tomto směru ničeho nenamítá, jednoznačně vyplývá, že obviněný uzavřel smlouvu o půjčce na úhradu kupní ceny motorového vozidla a jako svého zaměstnavatele uvedl firmu A., P. S., N., přestože věděl, že u této firmy nikdy zaměstnán nebyl, ale že je již od 1. 9. 2001 veden jako uchazeč o zaměstnání u Úřadu práce v P. Obviněný tak vědomě uvedl nepravdivý údaj o svém zaměstnání, což je údaj rozhodný pro posouzení jeho solventnosti a schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Obviněný tak naplnil znaky základní skutkové podstaty trestného činu podle § 250b tr. zák., přičemž činem způsobil škodu nikoli malou (tj. škodu ve výši nejméně 25.000,- Kč - § 89 odst. 11 tr. zák.) ve smyslu ustanovení § 250b odst. 3 tr. zák.

K výhradě obviněného, že odvolací soud při stanovení výše trestu nezohlednil předloženou dohodu o splácení dluhu vůči poškozené společnosti a přihlédl ke skutečnosti, že obviněný svůj čin sice spáchal nedlouho po podmíněném propuštění, ovšem jeho předchozí odsouzení se týkalo jiného druhu trestné činnosti, je třeba uvést, že tyto námitky nenaplňují žádný zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. , a Nejvyšší soud nebyl oprávněn se jimi zabývat.

S ohledem na výše již popsaná skutková zjištění soudů obou stupňů a obsah dovolacích námitek obviněného (§ 265i odst. 3 tr. ř.) bylo možno učinit závěr, že dovolání obviněného M. Z. je zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. března 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík