11 Tdo 1236/2005
Datum rozhodnutí: 16.11.2005
Dotčené předpisy:




11 Tdo 1236/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. listopadu 2005 dovolání obviněných 1. V. Š. a 2. J. F., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 2004, sp. zn. 3 To 341/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 307/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněných V. Š. a J. F. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Obvinění V. Š. a J. F. podali prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 2004, sp. zn. 3 To 341/2004, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jejich odvolání (společně s odvoláním spoluobviněného V. Š.,) proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. května 2004, sp. zn. 2 T 307/2002, kterým byli obvinění V. Š. a J. F. (společně se spoluobviněným V. Š. ) uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. Obviněný V. Š. (nar.) byl za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 1 T 380/2003, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Obviněný J. F. byl za uvedené trestné činy odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.

Obvinění V. Š. a J. F. ve svých dovoláních odkázali na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V textu tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný V. Š. v zásadě zopakoval svoji obhajobu uplatněnou již v odvolacím řízení, podle níž závěr o jeho vině výše uvedenou trestnou činností soudy založily na důkazu procesně nepoužitelném. Postup soudů pokládá za odporující zásadám zákonnosti trestního řízení, zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností a volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 1, 5, 6 tr. ř.). Má za to, že tak došlo i k porušení zásady presumpce neviny vyplývající z § 2 odst. 2 tr. ř. Namítá, že jeho vlastní výpověď v postavení obviněného, učiněná v přípravném řízení dne 15. 2. 2002, na níž je založeno rozhodnutí o jeho vině, je důkazem, který byl získán v rozporu se zákonem a je proto procesně nepoužitelný, absolutně neúčinný. V tomto směru poukazuje na okolnosti svého zadržení a průběh dalších úkonů prováděných policisty v den zadržení, zejména poukazuje na délku výslechu a negativní ovlivnění jeho psychického stavu v důsledku nedostatku stravy a spánku. Jeho doznání k trestné činnosti tak považuje za vynucené ze strany vyslýchajícího policejního orgánu. Nestandardnost a nezákonnost postupu policejního orgánu dovozuje dále z absence náležitostí protokolu o tomto jeho výslechu vyžadovaných ustanovením § 55 odst. 1 písm. a), b), e) tr. ř. Poté, co provedl rozbor některých důkazů provedených v řízení před oběma soudy, má za to, že z žádného z nich nelze spolehlivě dovodit jeho vinu. Výpověď poškozeného ve vztahu k pachateli trestného činu nepovažuje za relevantní a pokud jde o věci, které byly nalezeny při domovní prohlídce v domě v P. má za to, že pokud nebyly náležitě individualizovány, nelze bez dalšího učinit závěr, že věci u něho doma nalezené jsou právě věcmi poškozeného.

Obviněný J. F. v textu tohoto mimořádného opravného prostředku rovněž zopakoval svoji obhajobu uplatněnou již v odvolacím řízení, a ve shodě s obsahem dovolání spoluobviněného V. Š. namítl, že v dosavadním průběhu řízení došlo k porušení zásady zákonnosti trestního řízení podle § 2 odst. 1 tr. ř., zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností podle § 2 odst. 5 tr. ř. a zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a byla proto porušena zásada presumpce neviny vyplývající z § 2 odst. 2 tr. ř. Namítá, že jediným důkazem o jeho vině je důkaz získaný policejním orgánem výslechem spoluobviněného V. Š. ml., který byl policejním orgánem opatřen dne 15. 2. 2002 nezákonným způsobem. V tomto směru poukazuje na nedostatky protokolu o výslechu obviněného V. Š. ml. zcela shodně s obsahem dovolání tohoto dovolatele. Namítá, že neexistuje žádný jiný přesvědčivý důkaz o jeho vině, nebyla u něj zajištěna žádná z věcí odcizených poškozenému a nebyl proveden žádný procesně použitelný důkaz, který by mohl vést k závěru o jeho přítomnosti na místě činu. Za nesprávný pokládá i závěr soudů ohledně jeho nepřítomnosti u příslušného vojenského útvaru v době spáchání trestného činu.

Oba dovolatelé v petitu svých dovolání shodně navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil, aniž blíže konkretizovali další postup v této trestní věci.

K podanému dovolání obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství tak, že z dovolacích námitek prezentovaných oběma dovolateli vyplývá, že jak obviněný J. F., tak i obviněný V. Š. uplatnili důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě. Tento dovolací důvod lze však uplatnit jen tehdy, došlo-li k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku (tj. v posuzované věci odvolání) z procesních důvodů a obviněnému byl nesprávným procesním postupem odvolacího soudu podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo podle § 253 odst. 3 tr. ř. odepřen přístup k odvolací instanci, když odvolací soud takto rozhodl, aniž napadené rozhodnutí meritorně přezkoumal. To se však ve věci obviněných J. F. a V. Š. nestalo, neboť Krajský soud v Brně jako odvolací soud na podkladě jejich odvolání napadený rozsudek Okresního soudu v Břeclavi věcně přezkoumal a shledal tento rozsudek zákonným a odůvodněným a stejný závěr učinil i ohledně postupu v řízení, které zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně předcházelo, a odvolání obviněných zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Procesními podmínkami podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy nejsou ty procesní podmínky (resp. porušení procesních předpisů), které obvinění uvádí v dovoláních. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jejich dovolání byla podána z jiných, než v zákoně stanovených důvodů.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obou obviněných přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.) a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Oba obvinění podali dovolání s výslovným odkazem na dovolací důvod předvídaný ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., přičemž podstata jejich dovolacích námitek spočívá v tvrzení, že soudy závěr o vině posuzovanou trestnou činností založily na procesně nepoužitelném důkazu, jejich postup nebyl v souladu se zásadami zákonnosti trestního řízení (§ 2 odst. 1 tr. ř.), zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.), v důsledku čehož došlo i k porušení zásady presumpce neviny vyplývající z § 2 odst. 2 tr. ř. Podle obviněného J. F. pak s ohledem na tyto nedostatky nedošlo k naplnění procesních podmínek stanovených zákonem pro rozhodování soudu. Oba dovolatelé shodně pokládají za nesprávný postup odvolacího soudu, pokud za těchto okolností zamítl jako nedůvodné jejich odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Z výše citovaného obsahu dovolání obou obviněných vyplývá, že oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patrně v jeho první alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

Tato alternativa dovolacího důvodu však dopadá výlučně na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí odvolání odvolacím soudem bez věcného přezkoumání věci a kdy procesní strana (obviněný) tak byla zbavena práva přístupu k soudu druhého stupně. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení (tj. v souladu s principem dvouinstančnosti trestního řízení), které však nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro takový (věcný) přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně byly splněny.

K naplnění této alternativy výše uvedeného dovolacího důvodu by tak v posuzované věci mohlo dojít jedině tehdy, pokud by odvolací soud rozhodl o odvolání obviněných V. Š. a J. F., aniž by na podkladě jejich odvolání věcně přezkoumával rozsudek soudu prvního stupně. Tedy pokud by nesprávně rozhodl o zamítnutí jejich odvolání z tzv. formálních důvodů (§ 253 odst. 1 tr. ř. - např. pro opožděnost), nebo pokud by rozhodl o odmítnutí odvolání pro nesplnění obsahových náležitostí odvolání (§ 253 odst. 3 tr. ř.), aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny zákonem předpokládané podmínky podle § 253 odst. 4 tr. ř. (oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).

To se však, jak bylo již výše uvedeno, v projednávané věci obviněných V. Š. a J. F. nestalo, neboť odvolání obou obviněných byla Krajským soudem v Brně jako soudem odvolacím ve veřejném zasedání věcně projednána a následně bylo o nich rozhodnuto tak, že byla postupem podle § 256 tr. ř. jako věcně nedůvodná zamítnuta.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nebyl naplněn dovolacími námitkami obou obviněných ani v jeho druhé alternativě, která je dána tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolatelé žádný z důvodů předpokládaných ustanovením § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. v podaných dovoláních neuvedli. Z obsahu podaných dovolání je evidentní, že jejich námitky směřují k údajnému porušení procesních ustanovení o provádění dokazování a hodnocení vykonaných důkazů, což jsou ovšem výhrady, jež se vymykají z rámce těchto zákonných dovolacích důvodů, a žádný z dovolacích důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř. nenaplňují (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 160/03 ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 449/03 ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02 ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 1. 9. 2004).

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Obvinění sice dovolání formálně opřeli o dovolací důvod předvídaný ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., avšak ve skutečnosti dovolání založili na námitkách, které obsahově nejen tento, ale ani žádný jiný dovolací důvod nenaplňují. Dovolání tak bylo podáno z jiných, než ze zákonem stanovených důvodů.

Nejvyšší soud proto dovolání obou obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jejich podnětu podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a jemu předcházející řízení.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. listopadu 2005



Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík