11 Tdo 1224/2016
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 1224/2016-36

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2016 dovolání obviněného K. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 5 To 145/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 5 T 69/2015 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného K. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 5 T 69/2015, byl K. M. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný, spoluobviněný a státní zástupkyně odvolání, na základě kterých Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 5 To 145/2016, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl v případě obviněného tak, že ho uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za který mu uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. pak věc ohledně bodu 1 výroku rozsudku soudu prvního stupně a částečně ohledně skutku týkajícího se spoluobviněného vrátil soudu prvního stupně.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
- v době od 21. 3. 2015 do 28. 3. 2015 v M., v ul. P. H., v bytě P. M., nejméně ve třech případech s pomocí různých chemikálií a nádob vyrobil bez příslušného oprávnění podle zák. č. 167/1998 Sb. nejméně 7 g psychotropní látky metamfetamin, uvedené v příloze č. 5 k zák. č. 167/1998 Sb.,
- v době od jara roku 2014 do března roku 2015 na různých místech v M. bez příslušného oprávnění dle zák. č. 167/1998 Sb. opatřoval a zdarma poskytoval psychotropní látku metamfetamin, uvedenou v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., a to: - nejméně ve dvou případech poskytl nezjištěné množství metamfetaminu D. B.,
- nejméně ve dvou případech zdarma poskytl nezjištěné množství metamfetaminu L. L.,
- nejméně v jednom případě obstaral nezjištěné množství metamfetaminu A. W.,
- nejméně ve třech případech za různé protislužby poskytl nezjištěné množství metamfetaminu P. P., a to přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 2. 10. 2009, č. j. 4 T 106/2009-71, pravomocným od 7. 10. 2009, odsouzen pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 11. 2. 2013.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Miroslavy Zlatníkové dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí. Obviněný považuje za pochybení soudu prvního stupně skutečnost, že nepřihlédl k výpovědím svědků před soudem, kde hovořili v jeho prospěch. Nesouhlasí také se závěrem, že nejméně ve třech případech poskytl metamfetamin P. P., neboť tento svědek byl v přípravném řízení slyšen pouze na úřední záznam a v hlavním líčení nebyl vůbec vyslechnut. Toto obviněný namítal i ve svém odvolání, soud druhého stupně se však s touto námitkou nijak věcně nevypořádal. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 5 To 145/2016, a rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 5 T 69/2015, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění, resp. postup v rámci dokazování. Nad rámec dovolacího řízení k tomu Nejvyšší soud uvádí, že obviněnému nelze dát za pravdu. Opomíjí totiž podstatnou skutečnost, že soudy v případě jím napadených skutkových zjištění vycházely z jeho vlastní výpovědi. To je obsaženo jak v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, tak i odvolacího soudu, tedy nelze přisvědčit ani tvrzení, že se soud druhého stupně s námitkou obviněného nevypořádal. Naopak je možno uzavřít, že soudy v posuzované věci logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k popsaným skutkovým závěrům, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

Obviněný odkázal na první alternativu tohoto dovolacího důvodu, která nemůže být dána, neboť odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně věcně přezkoumal podle § 254 tr. ř. Druhá alternativa nemůže být naplněna za situace, kdy obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný K. M. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 11. 2016


JUDr. Karel Hasch
předseda senátu