11 Tdo 1212/2008
Datum rozhodnutí: 19.01.2009
Dotčené předpisy: § 89 odst. 2 tr. zák., § 224 odst. 1, 2 tr. zák.




11 Tdo 1212/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2009 dovolání podané obviněným MUDr. O. E. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 41/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného MUDr. O. E. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 1 T 41/2006, byl MUDr. O. E. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl podle § 224 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, a dále podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oblasti odborné porodnické praxe na dobu dvou let. Poškozená K. V. byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě podal odvolání obviněný MUDr. O. E. , státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě a spoluobviněný MUDr. A. M. , na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, tak, že k odvolání státní zástupkyně a obviněného MUDr. O. E. podle § 258 odst. 1 písm. b), e), tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 1 T 41/2006, v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že MUDr. O. E. uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., za který jej podle § 224 odst. 2 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, a dále byl podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oblasti odborné lékařské praxe na dobu dvou let. Poškozená K. V. byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání spoluobviněného MUDr. A. M. soud podle § 256 tr. ř. zamítl, přičemž k odvolání státní zástupkyně nově rozhodl o jeho vině a trestu.

Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl doručen mimo jiné obviněnému MUDr. O. E. dne 20. 8. 2008, jeho obhájci dne 1. 2. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Havlíčkově Brodě dne 4. 2. 2008.

Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Hradci Králové se obviněný a jeho spoluobviněný trestné činnosti dopustili tím, že MUDr. A. M. , jako službu konající lékař s I. atestací na gynekologicko-porodnickém oddělení v Nemocnici H. B. , přivolaný dne 16. 12. 2004 v 15.20 hodin po spontánním odtoku nazelenalé plodové vody k rodičce J. V. , po jejím vyšetření téhož dne v 15.30 hodin přes podezřelé kardiotografické nálezy neprovedl a nezajistil, ačkoli měl a mohl, další vyšetření, tj. vyšetření krevního obrazu se stanovením počtu leukocytů, C-reaktivní protein, oxytocinový zátěžový test, kontinuální sledování rodičky CTG, přičemž taková vyšetření mohla včas objektivizovat nástup zánětu plodových obalů a chronické hypoxie plodu, jež byla v tomto období těhotenství indikací k okamžitému ukončení porodu, o stavu rodičky neinformoval staršího službu konajícího lékaře nemocnice přednostu gynekologicko-porodnického oddělení MUDr. O. E. , nesprávně vyhodnotil i následná vyšetření rodičky prováděná dne 16. 12. 2004 v 16.15 hodin, v 17.45 hodin a ve 21.30 hodin, kdy s ohledem na přetrvávající zvýšenou teplotu rodičky v rozmezí od 37,6 °C do 37,9 °C a nefyziologický kardiotografický záznam pořízený v době od 17.42 hodin do 18.40 hodin s výskytem tzv. zúžené undulatorní zóny (oscilace 5 10 úderů za minutu), místy přecházející do zóny silentií (výrazné hypoxické ohrožení plodu), opakované tachyaritmie plodu, což celkově vedlo k neustále se prohlubující tísni plodu, opětovně neprovedl či nezajistil provedení výše uvedených nutných vyšetření k bližšímu objasnění stavu plodu a rodičky, neordinoval ani nezajistil nasazení antibiotik a nevyrozuměl o závažném stavu tísně plodu nadřízeného lékaře MUDr. O. E. , který pak po příchodu na sál prováděl sám první vyšetření rodičky až ve 22.40 hodin dne 16. 12. 2004 bez přítomnosti MUDr. A. M. , kdy i MUDr. O. E. se nedostatečně obeznámil s aktuálním zdravotním stavem rodičky, řádně nevyhodnotil předchozí zjištěné záznamy z vyšetření, o průběhu porodu se neinformoval u MUDr. A. M. , ačkoli měl a mohl, nenařídil či sám neprovedl další potřebné lékařské úkony k objektivnímu a ucelenému posouzení stavu rodičky a plodu, byť předchozí prováděná vyšetření a jejich záznamy poukazovaly na závažný stav tísně plodu, nechal porod spontánně pokračovat a další vyšetření rodičky provedl až dne 17. 12. 2004 v 00.15 hodin za přítomnosti MUDr. A. M. , kdy již byly porodní cesty rodičky otevřené a nastoupila II., doba porodní, před odchodem ze sálu předal rodičku do péče MUDr. A. M. , aniž by sám či poté MUDr. A. M. provedl nebo nařídil další nezbytná vyšetření, včetně vyšetření plodu pomocí intrapartálního oxymetru, nebo lékařský zákrok, přestože kardiotografický záznam pořízený v době od 22.46 hodin do 23.10 hodin dne 16. 12. 2004 byl patologický a v kontextu s ostatními dosavadními nálezy byla dána indikace k okamžitému ukončení porodu, přičemž kritické zhoršení stavu plodu nastalo minimálně dne 16. 12. 2004 ve 22.46 hodin a okamžité ukončení porodu téhož dne do 23.10 hod. by mohlo zabránit nezvratnému poškození mozku plodu z hypoxie a zamezit vzniku asfyxie, porod provedl přivolaný MUDr. O. E. až dne 17. 12. 2004 v 01.27 hodin, kdy kleštěmi porodil těžce asfyktického novorozence K. V. , která byla bez známek života předána do péče pediatra, resuscitována, převezena a hospitalizována na oddělení novorozenecké jednotky intenzivní a resuscitační péče Fakultní nemocnice H. K. s vážným poškozením mozku hypoxickonotischemickým postižením CNS III. stupně, jako následkem perinatální hypoxie při spontánním porodu v souvislosti s nedostatečným zásobením plodu kyslíkem, vyčerpání kompenzačních mechanismů plodu, délkou samotného porodu v trvání 26 hodin a 56 minut, jakož i samotným trváním II. doby porodní v délce minimálně 1 hodiny a 28 minut, tedy v důsledku nesprávného postupu MUDr. A. M. a MUDr. O. E. při vedení porodu, spočívajícím v bezdůvodném nevyužití dostupných diagnostických metod ke stanovení správné diagnózy, jejich nedostatečné aktivně při péči o rodičku s komplikovaným průběhem porodu, čímž porušili ustanovení § 55 odst. 1, 2, § 11 odst. 1 zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších právních předpisů; v současné době K. V. trpí těžkou mozkovou obrnou, v jejím důsledku těžkou psychomotorickou retardací na úrovni patologického novorozence, spastickou obrnou všech končetin a celého těla včetně absence polykacích a jiných základních reflexů, léky neztišitelnou epilepsií s křečemi vznikajícími spontánně i po sebemenším podnětu, vyžaduje nepřetržitou náročnou ošetřovatelskou péči, přičemž žádný ze zdravotních problémů dítěte nevznikl až po porodu z plného zdraví, stav jmenované je nevyléčitelný, změny organismu jsou trvalé a nezvratné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný MUDr. O. E. (dále jen obviněný), prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. D. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě dne 13. 3. 2008.

Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část citovaného rozsudku odvolacího soudu a jeho prostřednictvím i rozsudek nalézacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že soudy hodnotily skutek jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., ačkoli nebyla skutkem popsaným ve skutkové větě rozsudků soudu I. a II. stupně naplněna skutková podstata tohoto trestného činu a to zejména subjektivní stránka. Obviněný nevěděl o patologickém kardiotografickém záznamu, neboť mu jej nikdo nenahlásil, proto jej nestudoval a nemohl jej tedy ani nesprávně vyhodnotit. Pokud jde o soudem vyslovený názor, že se jednalo o stagnující porod do doby 22.40 hodin, obviněný uvádí, že zejména v předloženém znaleckém posudku je přesně uvedeno něco jiného než je soudem prezentováno. Znalecký posudek uvádí, že I. doba porodní trvající asi do 0.00 hodin postupovala velmi pomalu, porod spíše stagnoval. V odpovědi na otázku č. 18 znalecký posudek uvádí, že celková doba porodu byla 11 hodin a 30 minut a toto lze hodnotit jako porod prodloužený. Odborná literatura však připouští porod u primipary až 12 hodin. Závěr soudu je proto podle názoru obviněného v rozporu se zjištěním ve znaleckém posudku.

Obviněný nad rámec povinností staršího lékaře provedl fyziologické vyšetření rodičky, přitom zjistil odtok zkalené plodové vody a nasadil preventivně antibiotika. Neseznamoval se podrobně se zdravotnickou dokumentací rodičky, neboť to není reálně možné při službě vedoucího lékaře celého oddělení, kde je přibližně 30 40 rodiček. K tomu by byl povinen, jen kdyby byl upozorněn porodnickým personálem na problém při porodu. Odpovědnost za vedení porodu převzal až v době, kdy byl přivolán personálem s oznámením, že je zde zdravotní komplikace, což bylo až v závěrečné fázi porodu, přičemž jeho další postup byl hodnocen jako lege artis. Není dána příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a následkem z hlediska naplnění skutkové podstaty žalovaného trestného činu. Obviněný považuje za velmi nebezpečný a neobjektivní právní názor odvolacího soudu o tom, že trestní odpovědnost obviněného byla založena okamžikem, kdy se aktivně zapojil do dění na porodním sále a to tak, že provedl fyziologické vyšetření rodičky. Tento názor je podle obviněného nepřijatelný v tom směru, že by mohl vést k situaci, kdy by starší službu konající lékaři z opatrnosti mohli vyčkávat s aktivním zapojením do běhu lékařských vyšetření a zákroků do okamžiku, kdy budou přivoláni lékařským personálem k řešení zdravotní komplikace.

Vzhledem k uvedenému navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu nalézacího, a aby přikázal soudu nalézacímu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby obviněného sám zprostil obžaloby.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že soudy obou stupňů věnovaly maximální pozornost posouzení skutkového stavu věci a v jejich postupu nelze shledat žádné pochybení. Za irelevantní považuje ty výhrady dovolatele, jimiž brojí proti skutkovým zjištěním. Námitka směřující do terminologických rozdílů mezi stagnující a prodloužený nemůže omluvit nečinnost obviněného a jeho nezájem o průběh porodu, jenž rozhodně nepatřil mezi běžné. Naskýtá se otázka, která jiná pacientka v danou dobu potřebovala setrvalou péči obviněného, takže se nemohl věnovat právě rodičce J. V. Obviněný nevysvětluje, proč se nezajímal o stav J. V. i poté, co zjistil při jejím vyšetření ve 22.40 hod., že v průběhu porodu dochází k problémům. Tvrzení obviněného, že jeho postup byl lege artis, protiřečí závěrům znaleckých posudků, z nichž oba soudy vyvodily jednoznačné zjištění, že se sice zapojil do péče o rodičku, ale neaplikoval další diagnostické postupy, nezabezpečil kontinuální sledování rodičky, přestože byl k dispozici patologický záznam CTG, a nepřikročil k žádnému rozhodnému řešení situace, ačkoli v kontextu všech nálezů a stavu porodu byla dána indikace k okamžitému ukončení porodu.

Státní zástupce zhodnotil jako vnitřně rozpornou argumentaci obviněného, který na jedné straně tvrdí, že nebyl povinen se podrobněji seznamovat s dokumentací a odpovídal za průběh porodu až od okamžiku, kdy byl přivolán, a současně vyjadřuje nepřijatelnost závěru soudů o jeho trestní odpovědnosti, jehož publikace by mohla navádět starší lékaře k vyčkávání se zapojením do zákroku do chvíle, kdy budou přivoláni. Jako hrozící nesprávný stav zde označuje to, jak se sám choval, resp. v rámci své obhajoby prohlašuje za správné.

Vzhledem k uvedenému navrhl státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněným podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit jiné rozhodnutí, než specifikované v § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu v případě námitek obviněného, které směřují do oblasti skutkových zjištění. Jedná se o námitku, že obviněný neměl vědomost o patologickém kardiotografickém záznamu. Pokud dále obviněný cituje část skutkové věty a porovnává ji s citací znaleckého posudku, přičemž zde spatřuje rozpor, pak Nejvyšší soud zde rozpor nespatřuje. Nadto by v celém kontextu takový rozpor nemohl nijak ovlivnit otázku posouzení viny obviněného. Nejvyšší soud nad rámec dovolacího řízení považuje za vhodné říci, že skutkové závěry, tak jak byly odvolacím soudem učiněny, považuje za správné a nevzbuzující pochybnost.

Z hlediska uvedeného dovolacího důvodu je relevantní námitka vztahující se k okamžiku, od kterého nastoupila odpovědnost obviněného za průběh porodu. Obviněný argumentuje, že k tomu došlo až v okamžiku, kdy byl na pokyn spoluobviněného MUDr. M. k porodu přivolán. Jiným výkladem podle něj hrozí stav, kdy se starší lékaři nebudou aktivně bez přivolání zapojovat do běhu lékařských vyšetření a zákroků z obavy z odpovědnosti. Obviněný tak vlastně za žádoucí považuje stav, kdy by se starší lékaři zapojovali do péče o rodičky (či pacienty), avšak bez jakékoli odpovědnosti za následek takovéto péče. Takový stav je nutno označit za nežádoucí a zcela nepřijatelný. Z obecného ustanovení trestního zákona § 89 odst. 2 vyplývá, že jednáním se rozumí i opomenutí, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen. Právní teorie uvádí tři důvody zvláštní povinnosti konat. Povinnost může být stanovena zákonem (popř. jiným právním předpisem), smlouvou nebo může vyplývat z jiných okolností, pokud se její porušení svým významem přibližně rovná závažností porušení dvou předem uvedených. Uváděny jsou zejména tzv. ingerence, kdy povinnost konat, odstranit nebezpečí, vyplývá z předchozího nebezpečného jednání, a tzv. garance, kdy garant přebírá svým jednáním záruku za integritu chráněné právní hodnoty (srov. V. Solnař, Základy trestní odpovědnosti, Praha, Academia 1972, str. 136-139, J. Jelínek a kolektiv Trestní právo hmotné, 3. přepracované a aktualizované vydání, Linde Praha, a. s., 2008, str. 162 - 166). Podle názoru Nejvyššího soudu se jedná v posuzované věci o kombinaci obou uvedených důvodů vzniku povinnosti obviněného řádně konat jako lékař. Nalézací soud se ve svém rozhodnutí blíže nezabývá vznikem odpovědnosti obou obviněných lékařů za průběh porodu rodičky J. V. ve vztahu k jejich zařazení ve službě jako mladšího a staršího lékaře. Z popisu skutku je však zcela zřejmé, že pokud jde o obviněného MUDr. O. E. , klade mu za vinu jednání, resp. řadu opomenutí v řádné odborné péči o rodičku a plod v souvislosti s okamžikem, kdy sám jako starší lékař na základě vlastního rozhodnutí přišel na porodní sál a rodičku vyšetřil. Podle názoru Nejvyššího soudu takovýto zásah do péče o rodičku ze strany staršího lékaře vyvolává situaci, kdy odpovědní odborní pracovníci budou spoléhat na to, že jejich nadřízený lékař provede potřebná vyšetření, náležitě je zhodnotí a rozhodne o dalším průběhu porodu. Vnáší se jiná pravidla pro povinnosti jednotlivých pracovníků, resp. se ta původní zpochybňují, čímž se další řádný průběh lékařské péče ohrožuje. Z tohoto hlediska byla pak závislost ohroženého zdraví a života rodičky i plodu na dalším jednání obviněného staršího lékaře E. jako garanta, který převzal záruku, velmi výrazná. Lze proto souhlasit s blíže neodůvodněným názorem odvolacího soudu, proti kterému brojí odvolatel, že totiž tím, že se do průběhu porodu a péči o J. V. obviněný aktivně zapojil, založil i svou trestní odpovědnost za vzniklý stav (str. 8 rozsudku odvolacího soudu). V rozporu s těmito právními úvahami pak není ani skutkový a právní závěr soudů, že nadále (po vzniku povinnosti konat) měl obviněný postupovat podle pravidel vyplývajících z jeho zaměstnání a postavení lékaře a že šlo o povinnosti důležité.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného MUDr. O. E. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. ledna 2009



Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch