11 Tdo 1193/2010
Datum rozhodnutí: 04.01.2011
Dotčené předpisy: § 2 odst. 1 tr. zákoník



11 Tdo 1193/2010-26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. ledna 2011 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní ve prospěch obviněného M. T. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 4 To 75/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 334/2008, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 4 To 75/2010.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Ústí nad Labem
p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 2 T 334/2008, byl obviněný M. T. uznán vinným dvěma trestnými činy kvalifikovanými jako maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., přičemž za skutek dále popsaný pod bodem 1/ byl podle § 180d tr. zák. za užití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 10 T 95/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem k změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za skutek popsaný pod bodem 2/ pak byl odsouzen podle § 180d tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. T. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 4 To 75/2010, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů) a podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu současně uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let.

Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že
1. dne 25. 11. 2008 ve 22.20 hodin v T., ul. M., řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Ford Focus, barvy tmavě červené, ačkoliv mu byl dne 15. 1. 2008 rozhodnutím Magistrátu města Teplice pod č. j. SČ 120808/PŘ/3058/2007/Par., které nabylo právní moci dne 8. 2. 2008, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců a rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 10. 2008, č. j. 4 T 179/2008-70, který nabyl právní moci téhož dne, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na čtyři roky,

2. dne 17. 12. 2008 okolo 14.45 hodin řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Ford Focus, červené barvy, v ulici N. V. v K., okres T., přičemž byl kontrolován hlídkou PČR, a uvedené vozidlo řídil, ačkoliv mu byl rozhodnutím Magistrátu města Teplice ze dne 15. 1. 2008 vedené pod č. j. SČ/120808/PŘ/3058/2007/Par., které nabylo právní moci dne 8. 2. 2008, vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců, a rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 10. 2008, č. j. 4 T 179/2008-70, který nabyl právní moci téhož dne, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na čtyři roky, a kdy byl dále trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 6. 2008 pod sp. zn. 10 T 95/2008, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2008, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch obviněného M. T. dovolání . Ohledně dovolacího důvodu uvedla, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázala na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupkyně nejprve zrekapitulovala průběh řízení a připomněla, že ač se obviněný odvolal pouze do výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, odvolací soud v důsledku nabytí účinnosti tr. zákoníku zkoumal, zda jednání obviněného je trestné i podle nové právní úpravy. Dospěl při tom k závěru, že není rozhodující výše trestní sazby stanovená v obou zákonech, ale je třeba posuzovat míru trestnosti činu, počet trestných činů a přečinů, jejichž znaky skutkové podstaty obviněný svým jednáním naplnil, včetně nové úpravy promlčení. Následně shledal, že jednání obviněného je třeba posoudit jako jeden pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Toto rozhodnutí je podle nejvyšší státní zástupkyně zatíženo vadou spočívající v porušení § 2 odst. 1 tr. zákoníku o jeho časové působnosti.

Nejvyšší státní zástupkyně považuje za chybnou konstrukci, podle které nemůže-li být jednání obviněného posouzeno jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., musí být zákon, který tuto skutkovou podstatu zrušil, aplikován jako celek, a tudíž je nutno další jednání obviněného spočívající v řízení motorového vozidla přes dříve uložený trest zákazu výkonu takové činnosti kvalifikovat podle nového zákona čistě proto, že podle nové normy nejde o jednočinný souběh dvou trestných činů, nýbrž se jedná toliko o jeden trestný čin. V daném případě se totiž soud musel zabývat nejen otázkou, zda je pro obviněného příznivější posouzení skutku jako jednoho trestného činu než souběhu dvou trestných činů, ale musel řešit také otázku druhů trestů, kterými je obviněný ohrožen, a jejich sazeb.

Obviněný byl podle právní kvalifikace svého jednání z rozsudku soudu prvního stupně ohrožen sazbou trestu odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo zákazem činnosti (§ 180d tr. zák.). Trestní zákoník oproti tomu ohrožuje pachatele přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku trestem odnětí svobody až na tři léta. Použití pozdější právní úpravy je také spojeno s delší dobou promlčení trestního stíhání, která je podle § 34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku pětiletá. Podle nejvyšší státní zástupkyně tak přicházelo v úvahu použití právní úpravy zákona účinného v době, kdy došlo ke spáchání skutku, samozřejmě se zohledněním toho, že nelze postihovat řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. ve znění účinném k datu spáchání skutku /pozn.: nejvyšší státní zástupkyně má zřejmě namysli, že naopak nelze čin obviněného postihnout podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. v jeho posledním znění, neboť s účinností od 1. 1. 2009 došlo ke zpřísnění trestní sazby trestu odnětí svobody, která pak činila až dva roky/. Odvolací soud tedy aplikoval pozdější zákon, který je pro pachatele přísnější a to nejen ve výši horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody, který pachateli hrozí.

Dále také nejvyšší státní zástupkyně připomíná, že je třeba kdykoli v budoucnu připustit eventualitu uložení souhrnného trestu k napadenému rozsudku, přičemž by soud musel použít rozpětí trestní sazby trestu odnětí svobody až na tři léta (pokud by se jednalo o trestném činu ohroženém mírnější trestní sazbou), zatímco v případě kvalifikace podle právní úpravy účinné v době, kdy byl čin spáchán, by přicházela v úvahu sazba trestu odnětí svobody až na šest měsíců. Také z tohoto důvodu je použití starší právní úpravy pro obviněného příznivější.

Vzhledem k uvedenému navrhla nejvyšší státní zástupkyně, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 4 To 75/2010, v celém jeho rozsahu a aby zrušil také případná další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se obviněný vyjádřil prostřednictvím svého obhájce v tom smyslu, že s ním souhlasí a připojuje se k němu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací
(§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Nejvyšší státní zástupkyně označuje jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Jak je z výkladu patrné, nejvyšší státní zástupkyně správně podřadila uplatněnému dovolacímu důvodu námitku porušení § 2 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud po přezkoumání věci zjistil, že její dovolání je důvodné. Na danou situaci dopadá stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, jehož právní věta I. zní:

Pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího trestního zákona by bylo pro pachatele příznivější, je rozhodující celkový výsledek z hlediska trestnosti posuzovaného činu, jehož by bylo dosaženo při aplikaci zákona účinného v době spáchání činu a zákona pozdějšího. Jestliže okolnosti vztahující se ke spáchání činu a k osobě pachatele jsou stejně významné podle nové i dřívější trestně právní úpravy, pak pro závěr, který z posuzovaných trestních zákonů je ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 část věty za středníkem trestního zákoníku, resp. § 16 odst. 1 část věty za středníkem tr. zák. pro pachatele příznivější, je rozhodující srovnání trestních sazeb uvedených v posuzovaných zákonech a trestů, které lze na jejich základě uložit (srov. rozhodnutí pod č. 11/1991 Sb. rozh. tr.).

S ohledem na tyto zásady posuzování trestnosti činu je zřejmé, že v případě skutku spáchaného nejpozději dne 31. 12. 2009 a vykazujícího v jednočinném souběhu znaky trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění § 180d tr. zák., posuzovaného po 1. 1. 2010, není pro pachatele příznivější jeho právní kvalifikace podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku o trestném činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání.

Takový skutek lze však po 1. 1. 2010 posoudit jen jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť jeho posouzení též jako trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění § 180d tr. zák. již nepřichází v úvahu, a to s ohledem na aplikaci ustanovení § 65 tr. zák. o zániku nebezpečnosti činu pro společnost.

Krajský soud v Ústí nad Labem při přezkoumávání věci nejprve shledal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil jednání obviněného jako dva samostatné skutky, jednalo se podle jeho názoru o jeden pokračující trestný čin s ohledem na to, že návrh na potrestání ve věci vedené u soudu prvního stupně původně pod sp. zn. 3 T 298/2008 byl obviněnému doručen až u hlavního líčení dne 28. 1. 2009, mělo se tedy podle právní úpravy účinné v době spáchání jednat o jeden pokračující trestný čin. Z odůvodnění však není zřejmé, na základě čeho dospěl odvolací soud k závěru, že nová právní úprava je pro obviněného příznivější. V tomto směru soud pouze obecně konstatuje, že není rozhodující pouze výše trestní sazby stanovená v obou zákonech na jednání spáchané obviněným, ale je třeba posuzovat míru trestnosti činu, počet trestných činů či přečinů, jejichž znaky skutkové podstaty obviněný svým jednáním naplnil včetně nové úpravy promlčení . K tomu je třeba dodat, že i za situace, kdy by se podle právní úpravy trestního zákona jednalo o dva trestné činy, zatímco podle trestního zákoníku by bylo možno dospět k závěru, že jsou splněny znaky pokračování, ovšem bylo by nutno čin kvalifikovat podle ustanovení s vyšší sazbou trestu odnětí svobody, by nebylo možno právní úpravu pozdějšího zákona považovat za příznivější pro obviněného. Při porovnání trestních sazeb a případně i nové úpravy promlčení pak nelze dospět k jinému závěru, než že právní úprava zákona účinného v době spáchání činu (tedy do 31. 12. 2008) byla pro obviněného příznivější (viz citované stanovisko).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je v uvedeném směru opodstatněné, zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil rovněž další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Ústí nad Labem se bude věcí znovu zabývat, opětovně projedná podané odvolání, napraví shora popsanou vadu, přičemž zdůvodní také svůj právní závěr o naplnění znaků pokračovaní v trestném činu, neboť v tomto směru v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí jakékoli úvahy mimo toho, že nenastaly okolnosti předvídané ustanovením § 12 odst. 11 tr. ř., které by posouzení jednání jako pokračujícího trestného činu bránily.

Podle § 265s odst. 1 tr. ř. je Krajský soud v Ústí nad Labem v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Podle § 265s odst. 2 tr. ř. je povinen respektovat zásadu zákazu reformationis in peius.

Protože vady zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání nejvyšší státní zástupkyně nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 4. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch