11 Tdo 1180/2003
Datum rozhodnutí: 12.02.2004
Dotčené předpisy:




11 Tdo 1180/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 12. února 2004, o dovolání obviněného A. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. března 2003, sp. zn. 4 To 112/2002, v trestní věci, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 1/2000, t a k t o :

Dovolání obviněného A. Š. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2002, sp. zn. 50 T 1/2000, byl obviněný uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., kterého se měl dopustit podle skutkových zjištění tak, že

1. v době od 17. prosince 1991 do 14. dubna 1993 v P., jako fyzická osoba podnikající pod obchodním jménem A. Š. - L., S. č. 922, V., postupně odebral sám nebo prostřednictvím pověřených osob na základě smlouvy o prodeji losů "T." číslo 700707 ze dne 17. prosince 1991 od obchodní společnosti S., a. s. P., za účelem obstarání prodeje 4 887 140 ks stíracích losů "T." v celkové hodnotě 48 871 400,-Kč, při zohlednění později vrácených losů, ač byl dle uvedené smlouvy povinen odvést tržbu z prodeje těchto losů na účet obchodní společnosti S., část finančních prostředků získaných prodejem ve výši 13 211 400,-Kč v rozporu se smlouvou neodvedl a použil k jiným účelům, čímž způsobil společnosti S. a. s., se sídlem K Ž. 4, P., škodu ve výši 13 211 400,-Kč,

2. v době od 14. dubna 1993 do 1. července 1993 v P., jako jednatel společnosti A. M. P., spol s r. o., se sídlem ve V., postupně odebral, sám nebo prostřednictvím pověřených osob na základě smlouvy o prodeji losů "T." číslo 700705 ze dne 14. dubna 1993 od společnosti S., a. s. P., za účelem obstarání prodeje 621 200 ks stíracích losů "T. 93" v celkové hodnotě 6 212 000,-Kč, při zohlednění později vrácených losů, a ač dle uvedené smlouvy byl povinen odvést tržbu z prodeje na účet společnosti S., a. s., finanční prostředky získané prodejem ve výši 3 481 020,-Kč v rozporu se smlouvou neodvedl a použil je k jiným účelům, čímž způsobil společnosti S., a. s. se sídlem K Ž. 4, P., škodu ve výši 3 481 020,-Kč,

3. dne 4. května 1993 v P., jako jednatel společnosti A. M. P., spol s r. o., se sídlem ve V., odebral prostřednictvím pověřené osoby, na základě smlouvy o provádění prodeje losů "H. T." číslo 700706 ze dne 4. května 1993, od obchodní společnosti S.., a. s. P., za účelem obstarání prodeje 200 000 ks stíracích losů H. T. v hodnotě 2 000 000,-Kč, když později vrátil 21 974 ks v hodnotě 219 740,-Kč, a ač dle uvedené smlouvy byl povinen prodejci odvést tržbu z prodeje na účet společnosti S., finanční prostředky získané prodejem ve výši 899 024,-Kč v rozporu se smlouvou neodvedl a použil je k jiným účelům, čímž způsobil společnosti S., a. s., K Ž. 4, P., škodu ve výši 899 024, Kč,

přičemž společnosti S., a. s., K Ž. 4, P., svým jednáním způsobil škodu v celkové výši 17 591 444,-Kč.

Za to byl odsouzen podle § 248 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti roků) a 6 (šesti měsíců). Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu 3 (tří) roků.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán povinností zaplatit poškozené společnosti S., a. s., K Ž. č. 4, P., škodu ve výši 17 591 444,-Kč a podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená společnost S., a. s., K Ž. 4, P., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Do rozhodnutí nalézacího soudu podal obviněný odvolání. Prostřednictvím svého obhájce nalézacímu soudu vytkl postup při zjišťování skutkového stavu věci a způsob hodnocení důkazů, zejména svědeckých výpovědí a zpochybnil závěry nalézacího soudu ohledně výše obviněným způsobené škody. Za nesprávné považoval i právní posouzení smluv o prodeji losů. V doplnění odvolání obviněný napadl rozsudek ze stejných pozic a principů jak to učinil obhájce, zpochybnil hodnocení důkazů, zejména svědeckých výpovědí a napadl správnost závěrů nalézacího soudu o výši způsobené škody. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. března 2003, sp. zn. 4 To 112/2002, napadený rozsudek nalézacího soudu podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil, a to ve výrocích o náhradě škody podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu. Podle § 265 tr. řádu byla poškozená společnost S., a. s., K Ž. 4, P., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. března 2003, sp. zn. 4 To 112/2002, podal obviněný prostřednictvím obhájce ve lhůtě, uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. řádu dovolání. Odkázal přitom na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Uvedl, že podává dovolání proti ve skutečnosti odvolacím soudem potvrzenému výroku krajského soudu o vině, neboť právní posouzení skutku, resp. dílčích skutků, který je mu kladen, resp. jsou mu kladeny za vinu jako trestný čin zpronevěry, nemá oporu v hmotném trestním právu a nemá zároveň oporu ani v hmotném právu soukromém - občanském, resp. obchodním. Dovolatel namítl, že ve věci byla provedena celá řada důkazů, které však oba soudy vyhodnotily tendenčně v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu v jeho neprospěch, neboť se postavily na závěr, že na něho, resp. na společnost, ve které vykonával funkci jednatele, nepřešlo převzetím losů vlastnictví jím distribuovaných losů. Poukázal na smluvní ujednání s poškozenou obchodní společností, podle kterého byly "losy dány na úvěr", z čehož dle něj je zřejmá vůle směřující k okamžitému převodu vlastnictví na velkodistributora. Ze strany soudů byla dle jeho názoru přitom vykonstruována myšlenka, že v daném případě z pohledu obchodního práva jde o smlouvy komisionářské a že "k přechodu vlastnictví nedošlo". Odkázal přitom na stanovisko P. f. v O., které však blíže neoznačuje, jež dle něj řeší tento problém zcela jednoznačně tak, že šlo o koupi a že "vlastnictví losů přešlo jejich převzetím". Dále poukázal na to, že stanoviska poškozené obchodní společnosti k uvedenému problému jsou protichůdná a byla několikrát měněna. Upozornil, že S., a. s., vedla obchodněprávní spor o určení existence její pohledávky ve výši ceny odebraných losů, přičemž tatáž pohledávka byla ze strany správkyně konkurzní podstaty / majetku dovolatele v postavení úpadce/ "popřena co do pravosti" v konkurzním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod č. j. 38 K 12/2003. Dovolatel byl přesvědčen po celou dobu, že je oprávněn s losy disponovat. Uznal přitom, že nedostál svým závazkům odvést tržby, přičemž důvody svého jednání, dle jeho názoru, vysvětlil v průběhu řízení. Ačkoli Listina základních práv a svobod nedovoluje zbavení svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku, v projednávané věci dle něj takový následek hrozí. Opětovně namítl zaujatost a tendenčnost přístupu obou soudů k věci, což se odrazilo v posouzení jeho skutku jako trestného činu zpronevěry. Namítl, že v daném případě nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, že by si, jako to upravuje § 248 tr. zák., přivlastnil cizí věc, která mu byla svěřena. Podle dovolatele se už o cizí věc nejednalo. Závěrem navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a dále navrhl, aby Nejvyšší soud nově rozhodl ve věci tak, že se dovolatel zprošťuje viny, eventuálně aby věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.

K obsahu podaného dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje v něm, že uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nezůstal pouze v poloze pouhého formálního tvrzení, ale že došlo také k jeho věcnému naplnění za použití námitek hmotného práva. Dle státní zástupkyně proto jsou u takto podaného dovolání dány důvody "pro přezkoumání jeho způsobilosti zvrátit závěr soudů obou stupňů o odvolatelově vině".

Státní zástupkyně poznamenává, že takovému postupu nebrání ani dovolatelova úvodní námitka, pouze formálně směřující proti "způsobu hodnocení provedeného dokazování" co do posouzení podstaty jeho právního vztahu s poškozenou obchodní společností a nezbytného při hodnocení adekvátnosti použití přisouzené právní kvalifikace ve smyslu § 248 tr. zák. z hlediska naplnění jejího pojmového znaku cizí věc. V této souvislosti státní zástupkyně poukázala na zcela určující označení všech s dovolatelem uzavřených smluv, jejichž předmětem bylo "provádění prodeje losů" "T." a dalších typů losů. Tomu také odpovídal i obsah jednotlivých bodů vzájemného ujednání smluvních stran, podle kterých šlo o svěření losů dovolateli do prodeje, spojené s povinností provést jeho vyúčtování a odvést tržby, jakož i zabezpečit do té doby získané finanční prostředky. Proto žádnému ze soudů podle státní zástupkyně nelze s úspěchem činit jakékoliv výtky, pokud tyto neposoudily právní rámec dovolatelova vztahu s poškozenou obchodní společností jako vztah kupujícího a prodávajícího. Soudy naopak postupovaly podle zcela obvyklého interpretačního pravidla, podle kterého vycházely ze smluvního ujednání jeho účastníků, které byť formálně vadně odkazovalo na již neúčinný předpis, věcně zcela čitelně upravovalo jejich vztahy způsobem odpovídajícím závazkům plynoucím z ust. § 577 a násl. obchodního zákoníku o smlouvě komisionářské. Za dané situace nelze akceptovat opodstatněnost dovolatelova "přesvědčení, že byl oprávněn s losy disponovat", ale naopak bylo zcela správně dovozeno, že v daném případě si přisouzeným způsobem přisvojil cizí za jiným účelem svěřené věci. Dovolatelem namítané důvody, které jej k tomu vedly, nejsou ve smyslu jeho exkulpace jakkoliv zohlednitelné. Proto právní posouzení jeho jednání plně odpovídá přisouzené právní kvalifikaci, plynoucí z odsuzujícího rozsudku a kterou nebylo důvodu na odvolací úrovni jakkoliv přehodnocovat. Pro úplnost státní zástupkyně uvádí, že tytéž námitky již opakovaně byly uplatněny a kvalifikovaným způsobem také vyvráceny v řízení před oběma soudy a to včetně uvedeného stanoviska P. f. v O., které odpovídá závěrům výše uvedeným. Státní zástupkyně uzavírá, že vzhledem k již uvedenému je zřejmé, že dalším dovolatelem namítaným skutečnostem chybí ve směru tvrzené nesprávnosti právního posouzení skutku potřebná právní relevance. Státní zástupkyně v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl a aby tak ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání je přípustné (§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu), neboť napadá pravomocné usnesení soudu druhého stupně, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest, a to s výjimkou výroku rozsudku nalézacího soudu o náhradě škody, dále shledal, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde podání lze učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. řádu) a že bylo podáno oprávněnou osobou (§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu).

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněný důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Po přezkoumání Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto důvodu lze proto namítat, že skutek tak, jak byl soudy zjištěn, nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, že jde o trestný čin jiný, nebo jednání není vůbec trestné.

Veden v konstantní judikatuře již stvrzenou interpretací dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, omezil se proto Nejvyšší soud toliko na otázku, naplnil-li obviněný svým jednáním dle skutkových zjištění nalézacího soudu, akceptovaných soudem odvolacím, skutky, uvedenými pod body 1) až 3) skutkové věty rozsudku nalézacího soudu, znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb.

Dle uvedených zákonných ustanovení se trestného činu zpronevěry dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu.

K námitce dovolatele v souvislosti s tvrzenou absencí naplnění pojmového znaku cizí věci, jako znaku skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, když předmětné smlouvy interpretuje ve smyslu smluv kupních, Nejvyšší soud uvádí, že právní posouzení uvedených smluv nalézacím i odvolacím soudem, a to ve smyslu posouzení předběžné otázky, je dáno podmínkami obsaženými v ustanovení § 9 odst. 1 tr. řádu. Dospěly-li krajský i vrchní soud k závěru, dle něhož tyto smlouvy nutno vykládat z pohledu jejich obsahu a vůle smluvních stran jako smlouvy komisionářské a nikoli kupní, respektovaly přitom relevantní pravidla platná pro interpretaci právních úkonů (§ 35 obč. zák.) a své závěry v tomto směru přiléhavě a přesvědčivě odůvodnily (§ 125 odst. 1, § 138 tr. řádu).

Nejvyšší soud v rámci přezkumu opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu dle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. dospěl tudíž k závěru, že rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu v předmětné věci spočívá na správném právním posouzení skutku, a to z pohledu namítané absence naplnění formální stránky trestného činu podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., dodržením hledisek plynoucích jak z příslušných ustanovení trestního zákona, tak i z konstantní judikatury. Nalézací a odvolací soud ve svých rozsudcích dále plně dostály požadavkům plynoucím z § 125 odst. 1 tr. řádu. Na základě skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů byly v činu obviněného správně shledány všechny zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., kdy popis skutku, jenž je uveden v tzv. skutkové větě rozsudku, v posuzovaném případě odpovídá všem znakům rozhodným z hlediska subjektivní a objektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu.

S ohledem na skutečnosti výše uvedené Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu předmětné dovolání Nejvyšší soud odmítl v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu)

V Brně dne 12. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman