11 Tdo 1178/2003
Datum rozhodnutí: 29.10.2003
Dotčené předpisy:




11 Tdo 1178/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. října 2003 o dovolání, které podal obviněný P. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 10 To 235/2003-91 ze dne 8.7.2003 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 151/2002,t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě č. j. 2 T 151/2002-75, ze dne 18. 4. 2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 10 To 235/2003-91, ze dne 8. 7. 2003, uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 197a trestního zákona. Tohoto trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně potvrzených soudem odvolacím dopustil tím, že dne 21. 11. 2001 kolem 23.00 hodin ve svém bydlišti v T. n. M. J. podnapilý napadl fyzicky údery pěstí do hlavy svou družku O. Ž., jíž vyhrožoval zabitím tak, že užil výroky, že neuvidí svítání, zda se již byla rozloučit s dětmi, že ráno z domu odejdou tři osoby, ale ona, že mezi nimi nebude, výhrůžky zdůrazňoval pokusem o spoutání jejích rukou řemenem a politím družky benzínem s tím, že pokud se pokusí utéci, zapálí ji, a při pokusu o útěk ji znovu fyzicky napadl, ale poté ji nechal odejít a napadená přivolala policii. Za to byl obviněný P. M. rozsudkem soudu prvního stupně podle § 197a trestního zákona za použití § 45 odst. 1 trestního zákona a § 45a odst. 1 trestního zákona odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.



Citovaným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové bylo postupem podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného P. M. proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Opis tohoto usnesení byl obhájci obviněného doručen dne 8. 8. 2003, příslušnému státnímu zastupitelství dne 7. 8. 2003 a obviněnému jeho uložením dne 1. 9. 2003.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný P. M. dne 2. 10. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný se domnívá, že rozhodnutí vydaná soudy činnými ve věci dříve spočívají na nesprávném právním posouzení stíhaného skutku, když jej shledaly vinným a odsoudily jej, aniž by byly dostatečné důkazy pro vyslovení závěru, že se stíhaný skutek vůbec stal a že se jej dopustil právě on. Zásadní pochybení soudů činných ve věci dříve spatřuje v tom, že nesprávným způsobem vyhodnotily provedené důkazy, některé pro posouzení věci významné důkazy neprovedly a v důsledku toho učinily nesprávná skutková zjištění. V tomto kontextu obviněný poukazuje na to, že po celou dobu trestního stíhání popírá spáchání skutku kladeného mu za vinu a proti němu svědčí pouze výpovědi poškozené O. Ž., nyní B., a svědka Z. B., o jejichž věrohodnosti má vážné pochybnosti. Soudy prvního i druhého stupně se však podle jeho názoru jím uplatněnými námitkami směřujícími proti věrohodnosti těchto svědeckých výpovědí důkladně nezabývaly a nesprávně zamítly jeho návrh na doplnění dokazování opatřením znaleckého posudku o duševním stavu poškozené, provedením šetření orgánů péče o nezletilé v místě jejího bydliště a vyžádáním spisu Okresního soudu pro Prahu západ vedeného v její trestní věci a v trestní věci svědka Z. B. V tomto postupu soudů prvního a druhého stupně spatřuje obviněný porušení ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu, neboť celkově vzato má za to, že v dosavadním řízení byla v úvahu brána pouze tvrzení svědčící proti němu, zatímco okolnosti svědčící v jeho prospěch byly zcela opomíjeny a jeho důkazní návrhy neopodstatněně odmítány. Za pochybení odvolacího soudu zároveň označuje to, že mechanicky a bez hlubšího posouzení podstatných souvislostí daného případu převzal argumentaci použitou soudem prvního stupně a zamítl jeho odvolání, aniž by důkladněji zvážil možnost doplnit dokazování v odvolacím řízení nebo zrušit rozsudek soudu prvního stupně a postupem podle § 258 odst. 1 písm. b) a c) trestního řádu a § 259 odst. 1 trestního řádu mu vrátit věc k dalšímu jednání a rozhodnutí. V závěru svého dovolání obviněný opětovně zdůrazňuje, že se nedopustil toho, co je mu kladeno za vinu, připomíná, že skutečnosti, kterými argumentuje nyní, uplatnil již ve svém odvolání, a žádá, aby obsah tohoto jeho odvolání byl vzat za součást jeho dovolání. S ohledem na to navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové i odsuzující rozsudek Okresního soudu v Náchodě a aby tomuto soudu věc přikázal znovu projednat a rozhodnout nebo aby sám rozhodl o jeho zproštění obžaloby z důvodů uvedených v § 226 písm. a) trestního řádu. Dále navrhuje, aby bylo rozhodnuto o přerušení výkonu uloženého trestu.



Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného P. M. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která poukázala na to, že z obsahu dovolacích námitek uplatněných v podaném dovolání je zřejmé, že obviněný sice formálně tvrdí dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, avšak materiálně jej nijak neodůvodňuje. Neopírá se totiž o žádné konkrétní vady právního posouzení stíhaného skutku a svou dovolací argumentaci směřuje výhradně ke změně skutkových zjištění, o jejichž přehodnocení usiluje celou řadou skutkových námitek stojících mimo rámec dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 trestního řádu. V tomto kontextu vyslovuje státní zástupkyně přesvědčení, že z právní úpravy obsahu dovolání v § 265f odst. 1 a 2 trestního řádu a ze znění ustanovení § 265b odst. 1 trestního řádu je třeba dovodit, že z hlediska aplikace § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) trestního řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale určitý dovolací důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a věcně odůvodněn, neboť ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 trestního řádu lze dovolání podat jen, je-li tu některý z důvodů vymezených pod písmeny a) až l) tohoto ustanovení. V posuzovaném případě však obviněný P. M. svým dovoláním zpochybňuje pouze skutkové závěry soudu prvního a druhého stupně a důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu spatřuje v tom, že rozhodnutí soudů obou stupňů odporují ustanovením § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu. Takto uplatněné skutkové výhrady však jsou mimo rámec trestním řádem zakotvených dovolacích důvodů. S ohledem na to státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud postupem podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl podané odvolání.



Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 trestního řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Hradci Králové jako odvolacího soudu, kterým byla potvrzena vina obviněného P. M. i trest uložený mu soudem prvního stupně [§ 265a odst. 2 písm. a), h) trestního řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Z. K., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 trestního řádu, byť je nevhodně formulováno tak, jako by ho podával obhájce sám, který ovšem právo podat dovolání nemá. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Náchodě dne 2. 10. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e trestního řádu.



V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) trestního řádu nebo § 265b odst. 2 trestního řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 trestního řádu). Obviněný P. M. poukazuje na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podstatou námitek obviněného je tvrzení, že se nedopustil žádného trestného činu, tedy ani trestného činu násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 197a trestního zákona, neboť své někdejší družce O. Ž. nikdy nevyhrožoval zabitím. Z toho pak obviněný dovozuje, že neměl být uznán vinným tímto trestným činem, nýbrž v plném rozsahu zproštěn obžaloby. Tento názor obviněného je sice v obecné rovině právním závěrem, avšak obviněný ho dovozuje z odlišného hodnocení provedených důkazů a následně z odlišných skutkových zjištění, než k jakým dospěly soudy činné ve věci dříve, a to zejména pokud jde o hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozené O. Ž. a svědectví Z. B. Podstatu tvrzeného dovolacího důvodu tak obviněný shledává primárně ve svém tvrzení o nesprávnosti skutkových zjištění, z kterých vycházely soudy obou stupňů, resp. v jimi provedeném hodnocení důkazů. Podmínku pro jiné právní posouzení svého jednání tedy dovozuje nikoli z jiného právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Náchodě, ale z odlišných skutečností, než jaké soud vzal v úvahu.

Jak ovšem vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 trestního řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, protože na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, který uplatnil obviněný P. M., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl. a § 207 a násl. trestního řádu. Jestliže tedy obviněný P. M. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval jen z odlišné verze skutkového stavu, resp. z toho, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, pak jim nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) trestního řádu], které obviněný neuplatnil.

V tomto kontextu je na místě připomenout, že při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného P. M. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil jednání tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 197a trestního zákona, a to i pokud jde o úmysl obviněného vyvolat v poškozené obavu, že je připraven uskutečnit své výhrůžky jejím usmrcením.

Zmíněnými dovolacími námitkami obviněného P. M. tedy ve skutečnosti není vytýkáno nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděné skutečnosti nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný totiž v podstatě nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný P. M. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl.

Uvedené rozhodnutí mohl Nejvyšší soud učinit podle § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání.

Vzhledem k tomu, že obviněným namítané skutečnosti věcně nezaložily žádný ze zákonem předpokládaných dovolacích důvodů a podané dovolání bylo třeba odmítnout, aniž by bylo možné přezkoumat napadené rozhodnutí, neshledal předseda senátu Nejvyššího soudu ani důvody k postupu podle § 265o odst. 1 trestního řádu, tj. k přerušení výkonu uloženého trestu odnětí svobody, jak se toho obviněný ve svém dovolání domáhal, neboť nenastaly žádné skutečnosti, které by u něj byly neslučitelné s výkonem trestu odnětí svobody. Ostatně ani předsedkyně senátu soudu prvního stupně neučinila v tomto směru návrh na přerušení výkonu trestu podle § 265h odst. 3 trestního řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 29. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman

Vyhotovil:

JUDr. Alexander Sotolář