11 Tdo 1166/2016
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 1166/2016-21
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2016 dovolání obviněného R. P . , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 9 To 55/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 185/2015 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného R. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2016, sp. zn. 7 T 185/2015, byl R. P. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání padesáti čtyř měsíců za současného vyslovení dohledu, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že od přesně nezjištěného dne na začátku října 2014 do 8. 10. 2014 v B., na ulici B., v prostorách nebytového objektu č. ..., který si pronajal za tímto účelem, poté co si opatřil rostliny konopí setého, tyto následně sušil, za účelem získání marihuany s obsahem účinné látky THC (delta-9-tetrahydrokanabinol), kdy si za tím účelem ve vyhrazené místnosti objektu k tomuto účelu opatřil improvizovanou in door pěstírnu konopí halogenové výbojky, klimatizační filtry, ventilátory, přívodní hadice, trafa, časové spínače, ruční rozprašovače, plastové nádoby s rostlinnou výživou a jiné, které byly nalezeny v objektu, kdy celková hmotnost zajištěného rostlinného materiálu byla 18 565 g, přičemž z toho bylo celkem 9 148 g toxikomansky využitelného rostlinného materiálu, které obsahovalo účinnou látku THC (delta-9-tetrahydrokanabinol) v množství 306,46 g, přičemž si byl vědom, že delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC) je zařazen mezi psychotropní látky v příloze nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které provádí § 44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyskytuje se přirozeně v rostlinách konopí, které je zařazeno mezi omamné látky v příloze nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které provádí § 44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 9 To 55/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Romana Haise dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zcela odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu nalézacího, aniž by se blíže vypořádal s jeho námitkami. Tím bylo porušeno několik principů trestního řízení (zásada zákonnosti, oficiality) a ústavně zaručených práv (právo na spravedlivý proces). Nalézací soud podle obviněného bagatelizuje pochybení policie tím, že je svaluje na jeho postoj na místě činu. Ani v případě, že se obviněný dozná, nejsou orgány činné v trestním řízení zbaveny povinnosti zajistit všechny důkazy svědčící v jeho prospěch i v neprospěch. Obviněný nesouhlasí s odůvodněním soudu v tom smyslu, že nelze z časového hlediska provést sejmutí daktyloskopických stop z věcí důležitých pro trestní řízení a policií zajištěných na místě činu. Podle obviněného nebyl proveden jediný přímý důkaz svědčící o jeho vině. Pokud nalézací soud své rozhodnutí opírá o výpovědi policistů K. a S., obchází tím zákon, neboť jde o snahu přenést neprocesní a obviněným logicky vysvětlené doznání do dokazování provedeného před soudem. Svědek P. potvrdil existenci třetí osoby, jíž obviněný pronajímal jeho garáž. Výpověď obviněného pak potvrzuje i obnos nalezený u něj v hotovosti, kterým dostal zaplaceno za své doznání . Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby sám rozhodl podle § 265m tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění, resp. podrobnost odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Nad rámec dovolacího řízení k tomu Nejvyšší soud uvádí, že se nelze rozhodně ztotožnit se stanoviskem obviněného, podle kterého soud prvního stupně prostřednictvím výpovědi zasahujících policistů vtělil jeho doznání na místě činu do dokazování a založil na něm své rozhodnutí. Jak je patrné z odůvodnění rozsudku, soud hodnotil především vystupování obviněného na místě, např. to, že se zde pohyboval s jistotou, věděl, kde se nacházejí vypínače osvětlení, vyjadřoval se ke zbytkům rostlin, v nichž nebylo možno rozeznat, že jde o konopí, v tom smyslu, že se jedná o jeho dřívější pokusy. Navíc pokud soud z výpovědí policistů učinil zjištění, že jim obviněný sdělil, že se skutku dopustil on, je namístě, aby soud tento závěr vyhodnotil v kontextu dalších důkazů a skutkových zjištění. Ačkoli tedy nejde o doznání ve smyslu trestního řádu, je třeba i tuto skutečnost hodnotit. V daném případě soud vzhledem k dalším zjištěným skutečnostem pozdějšímu vysvětlení obviněného neuvěřil. Odůvodnění jeho rozhodnutí se jeví jako logické a nebudí žádné pochybnosti. Pokud jde o odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, toto je opravdu stručnější, ovšem odkaz na rozhodnutí soudu prvního stupně užil odvolací soud v případech, kdy by skutečně jen opakoval to, co bylo uvedeno v rozsudku. Obviněný ostatně ani neuvádí, se kterými z jeho námitek se odvolací soud nevypořádal.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný R. P. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 11. 2016

JUDr. Karel Hasch
předseda senátu