11 Tdo 1130/2016
Datum rozhodnutí: 15.12.2016
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1,2,3 písm. a,c) tr. zákoníku



11 Tdo 1130/2016-61

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2016 dovolání obviněných M. M., a J. Ch., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 12 To 2/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 40/2015 a rozhodl t a k t o :

I. Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. s e dovolání obviněného M. M. o d m í t á .

II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného J. Ch. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2015, sp. zn. 1 T 40/2015, byli obvinění M. M. a J. Ch. uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, dílem dokonaným podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl M. M. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a J. Ch. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných a poškozená společnost ČEZ Distribuce, a. s., byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění se obvinění trestné činnosti dopustili společně a ve vzájemné součinnosti s dalšími obviněnými a dosud neustanovenými osobami tím, že
1. v přesně nezjištěné době nejméně od přelomu měsíce června a července roku 2012 do listopadu 2013 v K., části D., v ulici K. K. č. p ..., ... a ..., v budovách bývalých ubytoven, za účelem vypěstování vysoce prošlechtěného kultivaru rostliny konopí s vysokým obsahem cannabinoiních látek tak, aby z vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol, bez řádného povolení zřídili a provozovali účelně vybavenou pěstírnu konopí setého poté, co si rozdělili jednotlivé činnosti tak, že L. P. N. organizoval a pokyny řídil samotnou výstavbu a výbavu prostor pěstírny a financoval vybavení objektu, jehož pronájem zajišťoval dle dohody M. M., který poté s N. D. H., H. D. N. a V. D. B. prostory upravili k pěstební činnosti a poté na základě pokynů L. P. N. zajistil M. M. vybudování neoprávněné přípojky elektrického proudu, na kterou instalovali V. D. B., N. D. H., H. D. N. a M. M. podružný rozvod elektřiny a rozmístili zdroje tepla a světla, následně M. M. a J. Ch. dle pokynů L. P. N. dovezli do objektu sazenice rostlin konopí, o které pečovali D. H. N., H. D. N. a V. D. B. tak, že je zastřihávali, hnojili, zalévali, zajišťovali simulaci denní a noční doby, přičemž během pěstebního období byli kontrolováni S. S. N. a L. P. N., kteří společně s M. M. a J. Ch. zajišťovali zásobování pěstírny hnojivy a zeminou pro rostliny a potravinami pro obviněné zabezpečující pěstební činnost, přičemž touto společnou činností se jim podařilo vypěstovat nejméně 900 ks rostlin konopí do stavu vhodného pro sklizeň, na které se následně podíleli N. D. H., H. D. N., V. D. B., M. M. a J. Ch. tím, že z rostlin odstranili vrcholové okvětní části, které v prostorách pěstírny usušili, a takto zpracovali nejméně 58 kg sušené rostlinné hmoty s obsahem látky delta-9-tetrahydrocannabinol, kterou z prostor pěstírny transportovali dle pokynů L. P. N. M. M. a J. Ch. na blíže neurčené místo v K., a dále se jim stejnou činností podařilo vypěstovat nejméně 1594 ks rostlin konopí do různého stadia růstu s obsahem 244,81 g delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž konopí seté je zařazeno jako omamná látka do seznamu č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako psychotropní látka do seznamu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, a pouze zásahem Policie České republiky se jim nepodařilo část rostlin konopí dopěstovat, usušit a distribuovat dalším osobám, přičemž společnosti ČEZ distribuce, a. s., se sídlem Děčín, Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, neoprávněným odběrem elektrické energie byla způsobena škoda ve výši nejméně 1 419 262 Kč,
2. v přesně nezjištěné době, nejméně od března roku 2014 do 24. května 2014 v J. n. N. K., M. ..., v budově bývalé ubytovny, a nejméně do června 2014 v J. n. N., na A. n. ..., za účelem vypěstování vysoce prošlechtěného kultivaru rostliny konopí s vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinol, bez řádného povolení zřídili a provozovali účelně vybavené pěstírny konopí setého, a to tak, že S. S. N. a L. P. N. organizovali a financovali vybavení prostor a pracovní síly k úpravě prostor, přičemž v pěstírně v M. ... J. Ch. a J. M. a M. M. zajistili vybudování podružné elektrické soustavy, na kterou J. M. a J. Ch. nechali napojit rozmístěné zdroje tepla a světla a další komponenty, a následně zásobovali předmětnou pěstírnu chemikáliemi a zeminou k pěstování konopí a potravinami pro obviněného V. D. B., který o rostliny konopí pečoval střihem, přihnojováním, zálivkou a simulací denní a noční doby, přičemž z přesně nezjištěného důvodu zařízení této pěstírny včetně technologického vybavení a rostlin konopí v různém stadiu růstu dne 24. května 2014 J. Ch., M. M., J. M. a V. D. D. s V. D. B. přemístili do budovy na A. n. ..., ve které již byla L. P. N. a S. S. N. vybavena a provozována pěstírna nejméně od března 2014, a to tak, že na pokyn L. P. N. zajistil a upravil prostory J. Ch. a společně s dalšími osobami provedl instalaci zdrojů tepla a světla a dalších komponentů k pěstování konopí, kdy poté J. Ch. a J. M. dle pokynů L. P. N. zásobovali pěstírnu konopí chemikáliemi a zeminou k pěstování a dále potravinami pro pěstitele, přičemž nejprve Q. V. Ch. sám, poté společně s N. D. H. a nejméně od května 2014 také V. D. B. pečovali o rostliny konopí setého, a to tak, že udržovali optimální vlhkost a teplotu, ve fotoperiodách je osvětlovali, přihnojovali, zalévali a upravovali střihem a podařilo se jim vypěstovat a dalším zpracováním, na kterém se podíleli pěstitelé a také V. D. D. a S. S. N. tím, že oddělili z rostlin vrcholové části, jež následně upravovali sušením, a takto společně ve dvou fázích vyrobili nejméně 50 kg, sušené rostlinné hmoty s obsahem látky delta-9-tetrahydrocannabinol, která se následně transportovala na dosud neznámé místo, přičemž konopí seté je zařazeno jako omamná látka do seznamu č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako psychotropní látka do seznamu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, a neoprávněným odběrem elektrické energie v pěstírně M. ... byla společnosti ČEZ distribuce, a. s., se sídlem Děčín, Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, způsobena škoda ve výši nejméně 376 849 Kč,
3. v době od května roku 2014 do 11. září 2014 v obci D., v ulici K. č. p. ..., v budově bývalého mlýna umístěného na pozemku parcely č. ..., ..., ..., zapsaného v listu vlastnictví č. ... pro obec D. v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-jih, za účelem vypěstování vysoce prošlechtěného kultivaru rostliny konopí s vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol, bez řádného povolení zřídili a provozovali účelně vybavenou pěstírnu konopí setého, a to tak, že L. P. N. a S. S.N. řídili a finančně zajišťovali náklady na provoz pěstírny konopí a M. M. sjednal podmínky pronájmu nemovitosti k pěstování konopí, poté M. M., J. M. a J. Ch. upravili prostory k pěstování konopí, vybudovali neoprávněnou přípojku elektrického proudu, na kterou připojili podružnou elektrickou soustavu a následně zásobovali pěstírnu chemikáliemi a zeminou k pěstování konopí a potravinami pro pěstitele, dále prováděli drobné technické či stavební práce za účelem zabezpečení nepřetržitého chodu pěstírny, přičemž L. P. N., S. S. N. a V. D. D. uskutečňovali kontroly stavu pěstovaných rostlin, o které pečovali střihem, přihnojováním, zálivkou a simulací denní a noční doby N. D. H, V. D. B., H. D. N., M. T. N., Q. V. Ch. a v posledním období i V. D. D., a touto činností se jim podařilo vypěstovat rostliny konopí a jejich sušením zpracovat 62 050,67 g rostlinné sušené hmoty s obsahem 6 612,58 g látky delta-9-tetrahydrocannabinol, a dále vypěstovat celkem 2 218 ks rostlin konopí do různého vegetačního stadia obsahující nejméně 206,89 g látky delta-9-tetrahydrocannabinol, které se jim zásahem policie České republiky již nepodařilo dopěstovat, usušit a distribuovat dalším osobám, přičemž konopí seté je zařazeno jako omamná látka do seznamu č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako psychotropní látka do seznamu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, v platném znění, a společnosti ČEZ distribuce, a. s., se sídlem Děčín, Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, neoprávněným odběrem elektrické energie byla způsobena škoda ve výši nejméně 303 347 Kč.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění, spoluobvinění a poškozený odvolání. Na základě odvolání obviněných Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 12 To 2/2016, v případě dovolatelů napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku, jímž byla poškozená společnost ČEZ Distribuce, a. s., s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, a ve vztahu k obviněnému J. Ch. i v celém výroku o trestu. Obviněný J. Ch. pak byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Odvolání poškozené společnosti bylo zamítnuto.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněný M. M. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Markéty Protivové a obviněný J. Ch. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Zuzany Raisové.
Obviněný M. M. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a na § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
V textu svého dovolání obviněný uvedl, že skutky popsané ve výroku o vině napadeného rozsudku neskýtají dostatečný podklad, aby mohl být uznán vinným přisouzeným trestným činem. Popis skutku postrádá zjištění konkrétních skutkových okolností odpovídajících zákonným znakům skutkové podstaty. Podle právní věty rozsudku soudu prvního stupně obviněný neoprávněně vyrobil a jinému opatřil omamnou a psychotropní látku, spáchal takový čin jako člen organizované skupiny, a ve velkém rozsahu , což však neodpovídá znění zákona. V přisouzené skutkové podstatě totiž není obsažen znak jinému opatří , ale jinak jinému opatří .
Podle obviněného však současně ze skutkových zjištění nevyplývá, jakým jednáním měl znak jinak jinému opatří naplnit. Spolupracující obviněný H. u hlavního líčení značně rozšířil okruh činností, na nichž se měl dovolatel podílet. Jím podávané informace jsou však rozporuplné, další důkazy svědčí pro jeho nevěrohodnost. Podle obviněného z judikatury Evropského soudu pro lidská práva lze dovodit podmínku pro použití výpovědi spolupracujícího obviněného, kterou je její pečlivé hodnocení včetně její motivace. Je třeba přitom dbát zvýšeného rizika účelovosti takové výpovědi. Podle dovolatele však soudy k výpovědi spolupracujícího obviněného s takovou obezřetností nepřistupovaly. Tato výpověď sice nestojí osamoceně, ale není ani v zásadních momentech podporována dalšími důkazy.
Podle obviněného je sice možné namítnout, že porušení práva spoluobviněného nemůže být důvodem dovolání, v tomto případě však došlo k pochybení, které mohlo zásadním způsobem ovlivnit konečné rozhodnutí o vině a trestu. N. D. H. si zvolil dne 17. 9. 2014 obhájce na plnou moc, přičemž soud na tuto situaci reagoval až dne 3. 10. 2014, kdy zrušil ustanoveného obhájce JUDr. Václava Marka. Ještě týž den byl však tomuto spoluobviněnému na jeho žádost ustanoven obhájce, ačkoli k vypovězení plné moci došlo až 6. 10. 2014. Nastal proto stav, kdy N. D. H. měl ustanoveného obhájce a současně trvalo zastoupení obhájcem, kterého si zvolil. V této době byly činěny výše popsané výpovědi. Toto pochybení tak mohlo zásadním způsobem ovlivnit konečné rozhodnutí.
V závěru dovolání tak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 12 To 2/2016, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2015, sp. zn. 1 T 40/2015, ve výroku o vině a trestu, které se ho týkají, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný J. Ch. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. c), g), l) tr. ř. V textu svého dovolání obdobně jako obviněný M. M. popsal okolnosti změny obhájce spolupracujícího obviněného. Zdůraznil přitom, že ustanovení obhájce nemůže vypovězení plné moci předcházet. Navíc podle pořadníku advokátů neměl být spoluobviněnému ustanoven tentýž advokát, kterého měl dříve, neboť § 39 odst. 3 tr. ř. počítá pouze se situací, kdy se obviněný ustanoveného obhájce vzdal a poté toto prohlášení vzal zpět. Spolupracující obviněný tak neměl dne 6. 10. 2014 při úkonu obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Dovolatel si je vědom, že toto by měl namítat především spoluobviněný, avšak tato okolnost má zásadní význam zejména pro spoluobviněné. Jeho výpověď je tak důkazem, který nebyl získán zákonným způsobem. Tím podle obviněného došlo ve vztahu k němu také k naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
K doplnění obrazu o procesním vedení předmětné věci obviněný připomíná již v odvolání uvedenou skutečnost, že usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 30. 1. 2015 o zničení věcí zajištěných při domovní prohlídce jiných prostor a pozemků bylo jeho obhájci doručeno až na základě námitky vznesené při závěrečné řeči v hlavním líčení dne 8. 9. 2015, kdy už byly věci fakticky zničeny. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 12 To 2/2016, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2015, sp. zn. 1 T 40/2015, zrušil a přikázal, aby věc byla znovu projednána a rozhodnuta soudem prvního stupně.
K dovolání obviněných se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí průběhu předchozího řízení a obsahu podaných dovolání uvedl, že za odpovídající uplatněným dovolacím důvodům lze považovat pouze námitku obviněného M. M. ve vztahu k naplnění všech znaků přisouzené skutkové podstaty. Tuto námitku však státní zástupce nepovažuje za opodstatněnou. Souhlasí s tím, že tzv. právní věta rozsudku soudu prvého stupně obsahuje nepřesnost, neboť zde chybí slovo jinak při vyjádření znaku jinak jinému opatří . Dle názoru státního zástupce se však jedná o zcela zanedbatelnou chybu v psaní, která nemůže mít jakýkoli vliv na správnost vlastního právního posouzení, byť již tento nedostatek nelze napravit, neboť takto nepřesně byl rozsudek i vyhlášen.
S obviněným zároveň do jisté míry souhlasí i v tom, že znak jinak jinému opatří je nutno vykládat jako dispozici pachatele s příslušnou látkou ve vztahu k dalším osobám, přičemž v popisu skutku není dostatečně vyjádřeno, jakým konkrétním jednáním a vůči komu (byť by se mělo jednat i o neztotožněnou osobu) měl obviněný tento znak naplnit. Skutková zjištění soudu prvého stupně toliko nasvědčují tomu, že činnost obviněných směřovala k další distribuci takto vyprodukované marihuany dalším osobám, nikoli již však tomu, jakým konkrétním způsobem by tato distribuce měla probíhat. Toto podezření sice posiluje skutečnost, že obvinění M. M. a J. Ch. vyprodukovanou marihuanu odvezli na neznámé místo a zároveň se ani neprezentovali jako uživatelé marihuany, nicméně je zřejmé, že další osud takto odvážené marihuany konkrétně zjištěn nebyl. V tomto směru se lze s obviněným ztotožnit, že právní věta neodráží dostatečně přesně učiněná skutková zjištění. Zároveň je však třeba zdůraznit, že tato vada nemůže mít na právní postavení obviněného jakýkoli vliv, neboť jinak je z hlediska právní kvalifikace nepochybné, že obviněný naplnil nejméně znak výroby omamné a psychotropní látky ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku.
Pokud jde o námitky uplatněné shodně oběma obviněnými ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., podle názoru státního zástupce mu obsahově vůbec neodpovídají. Z formulace tohoto dovolacího důvodu ve vazbě na omezení rozsahu dovolání osobou dovolatele (§ 265d tr. ř.) lze dovodit, že obviněný je oprávněn uplatnit vadu spočívající v tom, že v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl, pouze ve vztahu ke své osobě. K takové vadě však ve vztahu k oběma dovolatelům nedošlo a ani oni sami to ostatně netvrdí. Za těchto okolností se tak dle názoru státního zástupce nelze takto formulovanými námitkami v dovolacím řízení ohledně obou dovolatelů vůbec zabývat. Pro úplnost pak státní zástupce zdůraznil, že tento dovolací důvod by nemohl být hypoteticky naplněn ani v případě samotného spolupracujícího obviněného, neboť jak ze samotných dovolání, tak i z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vyplývá, že tento obviněný vždy obhájce měl.
Ve vztahu k užití výpovědi spolupracujícího obviněného pak státní zástupce dodává, že dovolání obviněného M. M. je v podstatě pouze polemikou s obsahem výpovědi spolupracujícího obviněného, přičemž touto námitkou se již soudy zabývaly. Absenci pochybností o správnosti, pravdivosti a úplnosti výpovědi spolupracujícího obviněného pak soud prvého stupně zároveň i dostatečným způsobem vyjádřil (srov. zejména str. 24-25 jeho rozsudku). Z výpovědi spolupracujícího obviněného vyšel zejména proto, že byla v souladu s ostatními provedenými důkazy (srov. úvahy nalézacího soudu na str. 25-27). Dle názoru státního zástupce tak soudy naopak vyhodnocení relevance výpovědi spolupracujícího obviněného v dané věci věnovaly zcela odpovídající pozornost.
Namítá-li obviněný J. Ch. údajná pochybení při rozhodování státního zástupce krajského státního zastupitelství o zničení věci, lze podle státního zástupce uvést pouze tolik, že rozhodnutí o zničení věci nelze v žádném případě považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti němuž by bylo podle § 265a odst. 1, 2 tr. ř. dovolání přípustné. Státní zástupce proto nepovažuje za nutné se k takto vznesené námitce jakkoli vyjadřovat.
Pokud dále obviněný J. Ch. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný důvod dovolání však v daném případě podle státního zástupce vůbec naplněn být nemohl, neboť odvolání obviněného nebylo zamítnuto (tím méně odmítnuto), ale (mj.) i z jeho podnětu byl v rozsudku soudu prvého stupně zrušen vadný výrok podle § 229 tr. ř., jímž byla poškozená společnost odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní. Základní podmínka uvedeného dovolacího důvodu, jímž je rozhodnutí o zamítnutí či odmítnutí odvolání, zde tak chybí.
Státní zástupce shrnul, že dovolání obviněného J. Ch., přestože se formálně opírá o deklarované dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř., jim obsahově vůbec neodpovídá, neboť jednak namítá vadu ve vztahu k jiné osobě, jednak uplatňuje námitky proti rozhodnutí, vůči němuž není dovolání vůbec přípustné. Dovolání obviněného tak nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Dovolání obviněného M. M. lze podle státního zástupce přisvědčit potud, že v právní větě rozsudku soudu prvého stupně je nadbytečně vyjádřen znak přisouzené skutkové podstaty, jenž ze skutkových zjištění soudů zcela jednoznačně nevyplývá. Tato vada však dle názoru státního zástupce nemůže mít žádný vliv na právní postavení obviněného, neboť s touto výhradou jinak o správnosti právní kvalifikace jeho jednání pochybnosti nevyvstávají. Zároveň je patrné, že dotčená otázka není po právní stránce zásadního významu, neboť výklad znaku jinak jinému opatří v praxi žádné obtíže nečiní. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je dán, pokud obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, tedy přestože byl dán důvod nutné obhajoby (např. podle § 36 tr. ř.). Tento dovolací důvod nenaplňuje jakékoliv porušení práva na obhajobu, je dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v době, kdy obviněný nebyl zastoupen obhájcem, přestože byl dán důvod nutné obhajoby, skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Tedy v případech, kdy skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho mít měl, mohla mít faktický dopad na vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2007, sp. zn. 11 Tdo 1061/2006).
Smyslem uvedeného dovolacího důvodu je nicméně umožnění nápravy zásadních případů porušení práva na obhajobu ve vztahu k samotnému obviněnému. Nejvyšší soud je tedy, stejně jako státní zástupce, toho názoru, že jej nelze uplatnit ve vztahu ke spoluobviněnému. Obvinění totiž nenamítají porušení svého práva na obhajobu a jeho dopad na rozhodnutí ve věci samé, ale údajné porušení práva spoluobviněného, které mělo mít jakýsi (obviněnými blíže nevysvětlený) zásadní dopad na jeho výpověď a potažmo na rozhodnutí ve věci samé ve vztahu k nim. Jejich námitka tedy ve skutečnosti směřuje proti výpovědi spoluobviněného, s níž nesouhlasí, a proti jejímu hodnocení soudem prvního stupně. Takovou námitkou však citovaný ani jiný dovolací důvod naplnit nelze.
Oba obvinění uplatnili také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Obviněný J. Ch. vztáhl výše uvedenou námitku týkající se spoluobviněného i pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že se výpověď spoluobviněného stala nezákonným důkazem. K tomu je třeba říci, že se s touto námitkou vypořádal již odvolací soud na str. 11 svého rozhodnutí, přičemž je zřejmé, že spolupracující obviněný při výslechu obhájcem zastoupen byl, a to obhájcem ustanoveným v souladu se svým vlastním požadavkem. Vztah daného procesního postupu soudu k právnímu posouzení jednání obviněného ani konkrétní podstatný dopad na proces dokazování na úrovni porušení svých ústavně zaručených práv přitom obviněný ve svém dovolání ani neupřesnil. Uvedenou námitku proto nelze pod citovaný dovolací důvod podřadit.
Obviněný M. M. pak dále napadl i samotnou výpověď spolupracujícího obviněného, ovšem pouze v obecné rovině, kdy konstatoval rozpory mezi jeho výpovědí v přípravném řízení a v řízení před soudem. Takto formulovaná námitka ovšem neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. Lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.
Pokud jde o závěrečnou část dovolání obviněného J. Ch. vztahující se k doručení usnesení státního zástupce, není zřejmé, zda má podle něj vůbec jít o dovolací námitku či jen nějaký údaj pro dokreslení, nicméně již z výkladu dovolacího důvodu je zřejmé, že se o způsobilou dovolací námitku jednat nemůže.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak obsahově naplňuje pouze námitka M. M., kterou poukázal na nepřesnost znění tzv. právní věty, kde je uvedeno pouze jinému opatřili namísto jinak jinému opatřili , a současně namítl nedostatečný skutkový podklad pro závěr o naplnění tohoto znaku skutkové podstaty. Také v tomto bodě se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje se státním zástupcem. Obviněnému lze dát za pravdu, nicméně popsané pochybení nemá na jeho postavení žádný vliv, neboť ve výroku popsané jednání spolehlivě umožňuje učinit závěr o naplnění znaku neoprávněné výroby.
Obviněný J. Ch. uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný odkázal na druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, která nemůže být naplněna za situace, kdy svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně o jeho odvolání nebylo rozhodnuto zamítavým ani odmítavým rozhodnutím.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. Ch. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou obsaženy v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se na základě jeho opravného prostředku zabýval napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř.
V případě obviněného M. M. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že projednání jeho dovolání by nemohlo jeho postavení zásadně ovlivnit a otázka, která má být z jeho podnětu řešena, není po právní stránce zásadního významu. Jeho dovolání proto odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. prosince 2016

JUDr. Karel Hasch
předseda senátu